Před deštěm
Pred doždot
Before the Rain
Réžia:
Milčo MančevskiScenár:
Milčo MančevskiKamera:
Manuel TeranHrajú:
Katrin Cartlidge, Rade Šerbedžija, Grégoire Colin, Labina Mitevska, Phyllida Law, Meto Jovanovski, Daniel Newman, Vladimir Jacev, Josif Josifovski (viac)Obsahy(1)
Na balkánské krizi je pro většinu lidí otřesné, že se odehrává v zemi, o které se domnívali, že ji rozumí. Náhle se v ní ale dějí apokalyptické hrůzy, pro které chybí racionální vysvětlení. Na film o válce v bývalé Jugoslávii se "čekalo" dva roky od vypuknutí konfliktu. Je ale příznačné, že když nakonec vznikl, natočil ho debutant žijící deset let mimo rodnou Makedonii. Před deštěm se skládá ze tří povídek, jejichž děj postupně ozřejmuje celý příběh. Pomocí subjektivního pohledu navzájem velice odlišných protagonistů se pokouší vynést na světlo kořeny etnických konfliktů. První část nazvaná Slova se odehrává v makedonském pravoslavném klášteře. V povídce Tváře se přenášíme do Londýna a teprve ve třetí povídce Obrazy se kruh uzavírá. Mezinárodně financovaný a obsazený film poněkud utrpěl "vedlejšími příznaky" naprosté většiny koprodukcí. Místy z něj čiší snaha být za každou cenu exkluzivní, postavy filmu jsou někdy neživé - postupně jen naplňují dějová schéma a předžvýkaná klišé, snímku chybí mu i špetka poezie a ironie. Ale kladů má film přece jenom víc - dobře je tu zobrazen šrapnelový efekt balkánského konfliktu, výborně zvládnutá je složitá architektura příběhu, slušně vybraní jsou i herci. Navzdory uvedeným nedostakům je Před deštěm jeden z nejlepších současných evropských filmů. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (74)
Jako hodně malému mi děda občas vyprávěl jednu takovou scénku z Dubrovniku (za totáče hojná a vděčná prázdninová destinace rodin "se správným původem" :-)) v býv. jižní Jugoslávii, kde se mu prý v jedné kavárně jako Čechovi vysmáli pro soudobou chudobu jeho vlasti. Aniž bych byl expert na index životní úrovně komunistických zemí v 70. a 80. letech, domnívám se, že se situace po vleklé občanské válce (kterou film jen tak mimochodem ukazuje v celé své "kráse") poněkud změnila a že by se nebohý kavárník nyní samým trapasem propadl až k protinožcům... A jak že to ksakru souvisí s "Před deštěm"? Byl to můj první negativní kontakt se srbrskou mentalitou. A nutno podotknout, že tenhle film je druhý negativní kontakt. ()
Podľa mojich osobných niekoľkoročných skúseností takýto Balkán naozaj je. Tak impulzívny, tak naturálny a tak rôznorodý. Krásne, poetické, emocionálne bohaté, plné čarovných obrazov a nádherne prepojených príbehov. Treba vidieť a správne sa naladiť. Stojí za to. ()
Těžký film o válce v bývalé Jugoslávii. Velmi civilně a přirozeně natočený, proložený několika silnými momenty. I když ne přímo z nějakého ohniska oné války. Ale z periférií.. Přesto nejsem z tohoto filmu ´´odrovnán´´ tak jak bych měl být. Něco tomu chybělo. --- Trefný komentář: Véča ()
Nic ve zlým, ale já jsem film moc nepochopila. Nepochopila jsem chování většiny postav (až na ty vedlejší). A že je válka většinou záležitost psychopatů, kterým dají do ruky zbraň, není nic nového. Ale první část s vykreslením začínající lásky s jazykovou bariérou a hlavně zabíraná příroda-to bylo moc pěkné. ()
[2,5*] "Tu sa nezačne strieľať. Ľudia sú mierumilovní." Vojnová dráma pozostávajúca z troch poviedok, ktorá je tak preštylizovaná a prefarbičkovaná, až z nej nedýcha žiaden život. Postavy tu sú len také prázdne figuríny, ktoré vedú hrozne strojené dialógy, herci (s výnimkou charizmatického Rade Šerbedžiju) sú toporní, hlavne Grégoire Colin (s bobríkom mlčania) s tým jeho blaženým úsmevom a dosť nesympatická Katrin Cartlidge. Za veľa nestojí ani hudba, snáď okrem tej miestnej, orientálnej. Prvé dve poviedky ma nezaujali takmer ničím, jediná lepšia je tá tretia, v ktorej sa dejové linky prepoja a kruh sa uzavrie. Podľa tohto filmu na tom Balkáne všetkým poriadne hrabe, čo dokážem stráviť v nejakej bláznivej komédií, ale nie v takejto dráme. Skutočne, v celom filme nie je tuším jediná postava, ktorá by mala všetkých päť pohromade (jeden vypatlaný debil vedľa druhého), pričom mnohé postavy sú mimoriadne odpudivými kreatúrami (nielenže nimi zmieta "spravodlivý" hnev voči tým "druhým", ale navyše nemajú problém kynožiť ani "svojich"). Jednotlivé poviedky s hodnotením: 1. Slová: 2 * 2. Tváre: 2 * 3. Obrazy: 3 *. ()
7/10 Jenom ta fotka z prvni povidky ve druhe mi vrta hlavou, asi nejaka skvira v casoprostoru. ()
Projekt 100 (1996) ()
Musím být nesmouvavý ač jsem přemýělel o 4 hvězdách, nakonec uděluji pouze 3. Kvalitní film, ani ne příliš zdlouhavě natočený, avšak něco mi v něm chybí... Celé prostředí a děj na mě působí jakoby příliš vzdáleně a odcizeně. Film je snad až příliš málo podbízivý a jako by snad ani nechtěl zaujmout, dojmout... Člověk na něj musí být připraven v té správné náladě a to já jsem nejspíše nebyl. 7/10 ()
S krikom letia vtáci cez čierne nebo, ľudia mlčia a mne vrie krv v žilách z toho čakania. Idem, už je čas...a čas nikdy neumiera, a ani kruh nie je guľatý. ()
Audiovizuálně vytříbený snímek plný nenávisti, která zde panuje od nepaměti ale nezůstává pouze zde. Tři příběhy, které motto filmu "čas neumírá a ani kruh není dokonalý" vystihuje naprosto dokonale. "Mouchy štípají, bude pršet" ()
Díky jazykovému vjemu to pro mě bylo připomenutí, že Makedonci jsou také Slovani a že některá zásadní slova jsou stejná či podobná těm našim (vulgarismy též). Kromě toho bylo ale málo pěkného, co jsem si z tohoto díla mohla odnést. Hráli tam krásní herci, krásní přirozeným způsobem, který se dostává do opozice vyumělkované stylizaci, k níž svádí vrcholný kapitalismus a přepjatý individiulismus. Bylo tam ale moc otevřeného násilí, moc krve a zabíjení. Musím se přiznat, že na násilí ve filmu začínám být celkem alergická. Ještě to snesu v silných příbězích, kde je násilí nezbytnou součástí poselství, ale zde... no, možná to bylo tím, že byl samotný příběh tak chabý a že jednotlivé scény držely pohromadě jen usilovnou (či ledabylou?) prací střihače. Nic než násilí, na lidech a zvířatech, jakási slovanská živočišnost a rysovost, tak charakteristická pro filmový Balkán. A když už byla řeč o Slovanech, asi i pro nás :( ()
Makedonský film líbivějšího střihu apeluje na nesmyslnost a nebezpečnost vzájemného strachu a xenofobie etnických skupin zprostředkováné pohledem zvenčí – pohledem úspěšného fotografa, který se po letech vrací do své rodné vesnice. ()
Ta časová smyčka mě tam opravdu zmátla, byl to účel? Pořád přemýšlím nad onou magickou větou prostupující celým filmem: ,,Čas nikdy neumírá, ani kruh není kulatý“, a snažím se najít souvislost...věřím, že je to klíč k pochopení... ()
Koľko bolestí prinášajú vojny? Koľko mŕtvych, koľko nevinných obetí? Koľko nespravodlivosti a koľko nenávisti sa skrýva v rukách so zbraňou? Veľa. Manchevski navyše odpovedá aj na otázku, dokedy to šialenstvo zvané vojna potrvá. Zrejme naveky. Kdesi je už po daždi, inde sa k prvým kvapkám práve schyľuje. Všetko za tónov krásnej blakánskej hudby. Len škoda, že musí byť taká smutná... ()
Slibné téma a poněkud nejisté zpracování. Je zde jasná symbolika, pár zajímavých motivů, milovník artových filmů se nudit nebude, ale celému filmu tak nějak chybí šťáva. ()
Je sice strašně hezký, že se kruh příběhu nakonec spojí, ale ten příběh je tak nezáživně a řekl bych trochu i zmateně vyprávěn, že jsem měl problém tento snímek dokoukat. Sice jsou zde vidět ambice, ale podobně jako třeba u Kubrickových děl je to po většinu času hrozná nuda. ()
Tohle mi zas jen připomnělo, jak je na světě všechno ve sračkách. ()
Jedna hvězda za "obyčejné příběhy obyčejných lidí" a hvězda a půl za překvapivé rozuzlení. ()
No, už jsem viděl zábavnější a lépe zkonstruované filmy. Tento film nabízí tři příběhy, nazvané Slova, Obličej a Obrazy. Všechny mají společný motiv války v Jugoslávii, přicházejícího deště, Měsíce v úplňku, citát „Čas nikdy neumírá a kruh není nikdy kulatý“. První příběh je o makedonském pravoslavném mladém knězi Kirilovi, který drží dva roky přísahu mlčení a náhodou se u něj objeví mladá albánská dívka Zamira (jo, známe ji ze Samotářů), kterou Kiril statečně ukrývá před makedonskými milicionáři. Nakonec ji však zabije její vlastní rodina! Druhý příběh je o novinářce Anně, která se sejde se svým milencem a fotografem Aleksanderem, ale jaksi jim to nevyjde, a Anna se sejde v restauraci se svým manželem. Zde dojde k hádce dvou Makedonců – číšníka a hosta, host se poté vrátí a pěkně to tam vystřílí, což jaksi manžel od Anny nepřežije. No a třetí příběh je o navrátilci Aleksovi, který se vrátí do Makedonie po šestnácti letech a má za sebou traumatické zážitky z války v Bosně, a bojí se, aby se něco podobného nestalo také v Makedonii. Zde se kruh uzavírá – končí to tím, že albánská dívka zabije jeho bratrance, přesto se jí Aleks zastane. To ho stojí život. Musím se přiznat, že u posledního příběhu jsem už trochu usínal. Nejvíce na tomto filmu oceňuji především výkon Borise Břitvy z Podfu(c)ku a také ty krásné záběry malebné krajiny makedonských Dinárských hor. Jinak to byla tak trochu nuda, lehce utahané, příliš vážné a bylo problém udržet pozornost. Srbové mají ty filmy jaksi šťavnatější a výživnější. ()
Ak vám na celé desaťročia zakážu riešiť spory, ktoré sú pre vás podstatné, čo z toho môže vzísť? Podstata nenávisti na Balkáne spočíva práve v dusení odlišnosti. Veľmi presvedčivý film. ()