Réžia:
František FilipScenár:
Jiří HubačKamera:
František UldrichHrajú:
Petr Haničinec, Iva Janžurová, Vladimír Dlouhý, Lukáš Vaculík, Radoslav Brzobohatý, Ivana Andrlová, Josef Kemr, Čestmír Řanda st., Ladislav Mrkvička (viac)Epizódy(7)
Obsahy(2)
Hlavním hrdinou dnes již klasického seriálu Jiřího Hubače a režiséra Františka Filipa z roku 1982 je inženýr Josef Hovora, vzdělaný zemědělský odborník, který chovu ušlechtilých koní zasvětil celý život. Velká pozornost je věnována i dalším lidem, kteří s ním podstupují dlouhá léta hledání a omylů a v jejichž trpělivé práci je obsažen vklad příštím generacím. Je to třeba ošetřovatel koní Lojza, který si s koňmi rozumí víc než s lidmi a jehož mínění respektuje i sám ředitel statku... V prvním dílu se Hovora vrací z aukce, která byla prvním objektivním měřítkem jeho chovatelských výsledků, ale dopadla špatně. Nikdo žádného koně nekoupil. Za nízké ceny Hovora prodej odmítl, neboť je přesvědčen o jejich nesporných hodnotách. Ředitel statku se rozhoduje zrušit Hovorův chov a prodat koně za užitnou cenu. Hovora se snaží situaci zachránit... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (127)
Já se na to dneska dívám jako na pamětnický seriál. Jsem melancholicky naměkko, když vidím jak ten a ten herec byl mladý, případně živý.Na druhé straně míra patosu a stylizace je tu fakt neúnosná. Navíc nesympatický Haničinec a obskurní svět koňáků. Fakt kromě pamětnické slzy nemám za do dávat hvězdy. ()
Natáčení seriálu (stejně jako chov koní) by mělo mít svá pravidla ... a pravidla, jak známo, je třeba (až na odůvodněné výjimky) dodržovat, a ne se k nim stavět tak, jakoby někdy platila - a jindy zase ne. Občas jsem měla dojem, že zápletka je ponechána svému osudu, aby mohla růst jako pověstné dříví v lese ... aby se mohla poflakovat kdoví kde a lelkovat, kdy ji zrovna napadne. Její laxnost patrně nakazila i Lukáše Vaculíka a Vladimíra Dlouhého, kteří díky svému mládí ještě nebyli imunní vůči jejím rozmarům ... neboť jejich herecké výkony v některých scénách by se daly označit jako tragické. A jenom na okraj: TAK fádně nasnímané dostihy se hned tak nevidí. Nezbytný (nikoli nadměrný) ideologický balast ponechávám stranou jako úlitbu době ... nakonec, je to trochu i o vlastenectví, o národní hrdosti a identitě - což jsou vesměs atributy v současné době nedostatkové. Pro konzum a preferované globální evropanství jsme na ně jaksi skoro zapomněli ... 2,5* ()
Jeden z našich legendárních seriálů 80. let zaobírající se problematikou chovu koní nejen pro užitkové, ale zejména pro dostihové účely. Je zde velmi kvalitním způsobem vylíčeno, jak může být pro chovatele těžké každý rok obhajovat chov koní pro dostihové účely oproti chovu na první pohled užitečnějšího dobytka. Osobně nechápu, proč dostal seriál v CSFD tak nízké hodnocení, jelikož scénář je velmi poutavý a režisér odvedl svou práci naprosto skvěle; stačí se podívat na herecký koncert všech hlavních představitelů (včetně mladého Vaculíka či V. Dlouhého), které by bylo zbytečné jmenovat, protože všichni předvedli naprosto profesionální a zcela věrohodné výkony. Dojemné scény byly opravdu dojemnými a ty poutavé člověka skutečně zcela strhávali do děje. Ačkoliv nejsem příznivec "štvaní" koní v závodech, dávám bez rozpaků plný počet 100% bodů za tento perfektní a po všech stránkách povedený seriál. ()
Zvláštní. Když si přečtu hodnocení před sebou, je mi trochu líto nízkéhoa "ratingu" tohoto seriálu, který mám osobně rád (láska ke koním v tom hraje pouze vedlejší roli), snad bych řekl, že ze seriálů tohoto typu, natočených před rokem 1989 skoro nejradši. Proč? Tohle není ani režimní agitka ani její rafinovaně a řemeslně dovedně napsaná obdoba a la Dietl. Hubač byl Pan Dramatik a figury, které (a například i v Sanitce) vytvořil, jsou komplikované, uvěřitelné a také osobité. Soudruhování bych tady nekritizoval, je takové, jako v této době bylo a ona vrstva konfliktu, týkající se prosperity "firmy" (tedy státního statku) kontra "nerentabilní" chov koní by se dneska mohla odehrávat taky a probíhala by plus mínus stejně.....Kromě Hovory, jehož postoje a celý charakter jsou rozporuplné stejně jako u prakticky všech (s vyjímkou Lojzka -Hanzlíka, Michala-Vaculíka a poněkud plošší Ivy Janžurové), mně fascinoval vždycky i Josef Kemr a Miloš Nedbal a musím konstatovat, že kdyby se to odehrávalo dneska, bylo by to prakticky stejné. A ony cesty a křížení těch lidských povah a jejich vztahy by dnešním dramatikům vystačily asi tak na padesátinásobek dílů. Zkuste se na to podívat jinýma očima, zapomeňte na letopočet a všimněte si, že to není ani o vedoucí úloze všemoudré matičky strany a plnění a překračování plánu. Je to o tom nejzákladnějším, o vztazích mezi lidmi, o fanatizmu a zaslepenosti, kariérismu i slepé a nezištné oddanosti, zklamání, pádech a znovuvztávání a pokud to třeba někdo začne brát, rozhodně ho to obohatí. Jenom jakmile v posledních minutách závěrečné části skončí Velká Pardubická, vypněte zvuk, nebo těch pár blábolů s tuším krajským tajemníkem rychle zapomeňte. Ale i takhle to (díky Bohu) bejvávalo, Jiří Hubač byl realista, ten by se k psaní Okrsů na severu, Mužů na radnci nebo nejlepší socilastické Soap Opery nikdy nesnížil.... ()
Hodně dobře napsaný seriál o sociopatickém milovníkovi koní Hovorovi (skvěle protivný a neústupný Haničinec). Zajímavá je postava jeho syna (tradičně výborný Vladimír Dlouhý), jenž šel v otcových stopách, aby se mu zavděčil, a dostal se pod takový tlak specifického prostředí i sousedovic štětky, že začal kupit chybu za chybou, až nakonec místo bot o hnoje skončil u hrbení se před kdejakým ožralou, jak trefně poznamenal děda v podání tradičně jedovatého MIloše Nedbala. Postavu kapitána Šenbery jsem moc nepochopil, s tím by každý šéf vyrazil dveře i za všeobjímajícího socialismu. Dále tady byl koňům oddaný prosťáček v podání Jaromíra Hanzlíka, dědek hledající vlastní důležitost v podání Josefa Kemra a v neposlední řadě žokej Janýr, kterého jsem Ladislavu Mrkvičkovi věřil natolik, že bych přísahal, že ty koně tam skutečně hřebelcoval on. Asi nejsem jediný, kdo nedokáže inženýra Hovoru vnímat jako čistokrevně kladnou postavu, ale tady jsou všechny dialogy a scény napsané tak dobře, že jsou spletité jako sám život. ()
Galéria (135)
Zaujímavosti (42)
- Milda Janýr (Ladislav Mrkvička) říká Michalovi: „Já jsem měl šanci jako bejk, když jsem nastoupil do Chuchle, ustoupil jsem kamarádovi a pak už jsem jenom čekal, jestli mi dají dobrého koně.“ Přesně to se stalo ve filmu, který byl natočen o rok dřív – Dostih, kde Mrkvička hraje velmi podobnou roli žokeje Sochora jako v tomto seriálu, tedy solitéra, který má problém s alkoholem i lidmi. (sator)
- Zajímavý byl průběh natáčení závodu, jak vzpomínal Lukáš Vaculík v pořadu Abeceda (od r. 1984). Štáb si uvědomoval, že je povrch dráhy nerovný, a proto byl na plac přivezen automobil zn. Čajka, jakožto vůz s nejměkčím odpružením, který šlo tehdy v ČSSR sehnat. Kameraman s režisérem si vlezli do střešního okna, odkud natáčeli. Po prvních pár minutách, kdy bylo jasné, že při najetí na nerovnost nemůže kameraman udržet jezdce v záběru, vymontovali rekvizitáři víko kufru, do zavazadlového prostoru přišroubovali bednu, na které bylo upevněno sedlo a za zadní blatník přidrátovali uzdu. Dozadu se navíc posadil člen štábu, který synchronizoval herce s druhým plánem, který tvořili jezdci na koních, běžící za hercem usazeným na bedně v kufru Čajky. Nejzajímavější je, že když se přiblížili k překážkám, auto dřevěný taras těsně minulo, člen štábu zakřičel „vstaň“, herec se vzpřímil, jakože je v letu, a následně dopadl opět na bednu. (cundak)
- Josef Kemr hrál postavu jménem Hanousek, stejně jako v komedii Od zítřka nečaruji (1978). (M.B)
Súvisiace novinky
Zemřel herec Ladislav Mrkvička
Ve věku 81 let po dlouhé nemoci zemřel český herec Ladislav Mrkvička. Známou tvář českého filmu můžete znát například ze snímků Atentát či Dostih, popřípadě pak ze seriálů 30 případů majora Zemana,… (viac)
Reklama