Tenet
Tenet
Tenet
Tenet
Tenet
Réžia:
Christopher NolanScenár:
Christopher NolanKamera:
Hoyte van HoytemaHudba:
Ludwig GöranssonHrajú:
John David Washington, Robert Pattinson, Elizabeth Debicki, Kenneth Branagh, Aaron Taylor-Johnson, Michael Caine, Clémence Poésy, Dimple Kapadia (viac)VOD (5)
Obsahy(1)
Akčný veľkofilm, v ktorom hlavnú úlohu hrá medzinárodná špionáž, cestovanie v čase a evolúcia. Podľa všetkého o mužovi, ktorý sa snaží zabrániť tretej svetovej vojne prostredníctvom cestovania v čase a znovuzrodenia. (Continental film)
Recenzie (1 447)
Tak tohle bych potřeboval vidět ještě jednou - a to pozpátku! (Ale vážně by mne zajímalo, kdyby se film pustil pozpátku, jestli by reverzní postavy a děje dávaly smysl) Jakoby Nolan na strukturu bondovky či Mission Imposible narouboval Stručnou historii času Stevena Hawkinga a navíc to celé pojal jako hranou verzi dokumentárního cyklu Cestování červí dírou s Morganem Freemanem. Tenet jako nejlepší důkaz toho, jak západní kinematografii mění nejnovější poznatky, respektive teorie, z oblasti kvantové fyziky... Osobně mi sice chyběla kosmická oduševnělost, která prostupovala třeba Nolanovým Interstellarem, ale i bez ní jde o zásah na komoru...film je totiž technicky skvělý, má bravurně provedené akční scény - a přitom disponuje ohromně chytrou zápletkou, což obvykle bývá Achillova pata tohoto žánru. Podstata celého snímku je geniálně vepsána už v samotném názvu filmu, který je palindromem, lze ho tedy číst tam a zpět stejným způsobem, dvěma protichůdnými směry, což je vlastně jako protichůdnost dvou časových směrů realizovánu i přímo uvnitř filmu. A protože je Christopher Nolan geniální, velmi složitě strukturovaná je i mechanika jeho filmových opusů...Tenet je totiž asi nejsložitější a divácky nejnepřístupnější blockbuster, co jsem kdy viděl...a něco takového si dnes může dovolit právě jen kalibr typu Christophera Nolana. ()
Co se (ne)stalo, .ydžv es enats(en) Počátek koketující s Lipského Happy Endem, Moffatovou ságou o River Song, třetím Potterem a Bratry zpátečníky. Ano, je to nepopiratelně nejblíže "jakože palindromickému Počátku". Sice s rozdílně pojatým narušením reality i času, ale je to opět po filmařské stránce nehorázně vymazlený blockbuster "s lidmi v oblecích v jakože bondovce", který zároveň nenechá běžet mozek na volnoběh. A je to ryze nolanovsky chladné, odtažité, odosobněné, sofistikované, precizní a bezmála až procedurální. Což, byť to tak mnozí ne(u)vidí, není protentokrát nevýhoda, ale přednost. Největší rozdíl, krom až překvapivě časté a měřítkem i nápady dechberoucí akce založené na praktických efektech a kaskadérech, je oproti Počátku nepodání vysvětlující obezličky divákovi. Tam kde Počátek postupně procházel o osvětloval pravidla, tam do nich Tenet skáče (především v závěrečné třetině) po hlavě. Zdroj "mindfuckovitosti" není však ani tak v nepochopitelnosti/neuchopitelnosti onoho konceptu jako spíše v udržení si přehledu v tom všem dění. A že v závěru se ve vražedném tempu (tam pomalu již ani sofistikované audiovizuální obezličky pomáhající divákovi nestíhají) jede v tolika rovinách a plánech, že to až zahlcuje smysly, to na celkové pochopitelnosti pranic nemění. PS: Nolan prostě musí zadaptovat Sweterlitschův "The Gone World", to mi nikdo nevymluví. ()
Vypiplané, ambiciózní, ale pro mě osobně už těžce stravitelné a až nedivácké. No už jsem se v tom prostě ztrácel a při finální akci jsem rezignoval. Celkový dojem z IMAXu, ale super. Mega hlučná a intenzívní hudba dělá víc, jak půlku zážitku a vcucne vás to. Washington dobrej, Pattinson asi ještě lepší, ale nejlepší byl záporák Branagh. Co mi ještě vadilo, kromě zmatečnosti (což je ale spíš moje chyba, že jsem to nepobíral) byly nedůvěryhodné vztahy. Vůbec jsem mu nežral, že chce zachránit tu ženskou. Nechápal jsem proč. Žádné jiskření natož chemie mezi nimi fakt nebyla. ()
,,JEDNO SLOVO. JEDNO GESTO. TENET. OTEVŘE TI SPOUSTU DVEŘÍ....“ /// Jakákoliv Mission Impossible je proti tomuhle béčkovou záležitostí. Tady totiž nejde o laciný předvádění husarskej kousků, tady jde o příběh, kterej se zrodil v hlavě jadernýho fyzika. Ta akce ho jen doplňuje a zlehčuje, protože kdo by šel na něco, čemu nebude rozumět? Proto do toho nemůžou míchat paradoxy, proto se všemocně snažej napovídat, proto…proto je třetí řada série Dark, proti tomuhle, Einsteinovou diplomkou. Tenet je bez debat perfektní a parádní filmařina. Výborná akce. Prokombinovanej příběh. Je to jiný než jakejkoliv akční špionážní film. A přesto se na konci nedostavuje stav extáze. Žádný nadšení ani potřeba urovnat si myšlenky či zklidnit emoce. Asi vím, čím to je. A až Christophera potkám před psaním tohoto scénáře, řeknu mu to. Je u mě frajer, ale filmy, který dělá s bráchou, jsou lepší! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, jak funguje, když jdu a vlastně stojím…. 2.) Všichni kolem mě choděj pozpátku (a nesežrali račí polívku). /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ ** ()
Christopher Nolan v nejnáročnější, nejambicióznější a nejvyčerpávající podobě. Je fajn vidět po dlouhé době v kině drahý a velký film. Na Tenet se opravdu skvěle dívá, má vynikající technickou stránku, krásnou Hoytemovou kameru, uši trhající soundtrack ( Dost možná nejhlasitější film, co jsem v kině kdy viděl), skvělé herce, kde mladý Washington i Pattinson dostávají pořádný carrier boost a taky líbivou efektní akci ( fight v kuchyni, autonaháněčka či finále je mazec) i ten samotný koncept je podán originálně a záživně, byť složitě. I samotné dialogy jsou poměrně hodně náročné pochopit a baví se o věcech, které mě až tak moc nezajímají, ale naštěstí má Tenet dobré tempo a když to vypadá, že film začíná nudit, tak Nolan vytasí eso z rukávu. Upřímně bez titulků byl pro mne Tenet asi největší kino výzva vůbec, takže druhá projekce s českou podporou je pro mne nutná a doufám, že si Tenet napodruhé užiju ještě o něco více. Příběh*****, Akce****, Humor>Ne, Násilí>Ne, Zábavnost****, Hudba****, Vizuál*****, Atmosféra****, Napětí****. 8/10. ()
Všichni budou mrtví, Dejve... Coo, i Todd Hunter?...Všichni budou mrtví, Dejve... A co Selby?... Mrtvý, všichni budou mrtví, Dejve... Petersen, ale ne, že ne?... Všichni budou mrtví, Dejve... Chen snad ne!?... Gordon, Ben i Chen, všichni, všichni budou mrtví, Dejve... Rimmer?... Bude mrtvý, Dejve. Bude mrtvý. Všichni budou mrtví, Dejve... A můj syn taky?... Všichni budou mrtví, všichni, opravdu všichni budou mrtví, Kate. ()
Po prvním zhlédnutí Inception jsem o filmu psal jako o dokonalé hračce pro potěšení jejího tvůrce, ale to jsem byl o dekádu napřed. Až právě Tenet je do posledního záběru vysoustruženou stavebnicí, která šlape přesně tak, jak autor potřebuje. Znamená to také, že nejlépe si s ní hraje právě Christopher Nolan a diváci mu jen nahlíží přes rameno a ptají se, jak který mechanismus funguje a že by si třeba rádi pohráli taky. On jim to nejspíš dovolí, ale až když se přijdou podívat podruhé nebo potřetí. Nemůžu se zbavit pocitu, že s každým dalším filmem jde Nolan ve vyjadřování o kus dál, nikoli jen ve smyslu spletitosti scénářů, ale i ve vztahu k divákovi. Třeba právě Počátek nebo ještě dříve Dokonalý trik dokázaly každý zvrat nebo fintu podat téměř vlídně a "vypravěčsky", i když se jednalo o nervy drásající twist. Už v Interstellaru ale bylo potřeba chodit informacím více než naproti a v Tenetu už nelze dostat odpovědi jinak než v kulometném dialogu či bleskovém prostřihu. I přes obvyklou rozmáchlou stopáž navíc film neumí zavelet pohov a i v situacích, kdy hlavní postavy odpočívají nebo na něco čekají, do nás pere další informace, rozvětvení nebo teorie, které klidně mohou být slepou uličkou - nebo naopak tou nejzásadnější indicií. Takovému přístupu tentokrát podřizuje úplně všechno, tedy jak poslední zbytky viditelné divácké přivětivosti, charakteristiku postav (tentokrát vyjádřitelnou bez výjimky dvěma větami) nebo viditelné emoce. Přesto mi na konci vyskočil tep do netušených hodnot a za to děkuju nejvíc. Za to, že i když nová Nolanovka až překvapivě ostře rozděluje divácké spektrum, stála mi za každou drahnou minutu a její špinavý a netypicky agresivní svět ve mně bude důkladně zrát ještě dlouho. ()
„Pre mňa je to koniec krásneho priateľstva.“ – „Pre mňa jeho začiatok.“ Vôbec som sa nechytal, takže ma prekvapilo, že mi tie monštruózne dve a pol hodiny ubehli celkom hladko. Akcia bola patrične ambiciózna, ale typicky nolanovsky nudná (najviac ma zaujala 28-sekundová bitka v kuchyni, inak bieda). Herci sa snažili (minimálne Elizabeth Debicki z Nočného manažéra dostala fakt skvele napísanú, silnú a uveriteľnú rolu), ale nedá sa o nich hovoriť ako o nejakých extrémne prepracovaných charakteroch. Dobrou správou je, že keď to začnete vzdávať, vytasí na vás Christopher zdanlivo obyčajnú, ale v konečnom efekte o to podmanivejšiu, dojemnejšiu scénu (pasáže so synom, finálny manželský rozhovor). Škoda, že Nolan celú svoju kariéru ostentatívne odmieta „obyčajné“ ľudské scény a zbytočne to komplikuje. Vidno, že si s tým dal prácu, ale nie som presvedčený o tom, že to za to stálo. Potešila dynamická, pulzujúca, kinetická hudba, ktorá je (na rozdiel od divákovho tepu) stále v pohybe. ()
Je to skvělý pocit, když člověk vyjde z kina ošálený filmem a připadá si, jako by se vrátil z jiné reality, nebo možná jen zpátky do minulosti, kdy dojem kontaktu s něčím fascinujícím, pohlcujícím byl čerstvý a relativně častý. Nolan je poslední velký fantasta dnešního věku, který dokáže ještě zamotat hlavy svou okázalou horskou dráhou. Jeho filmy jsou vskutku výtvory pro kino, a to nejen mamutím sound designem a opulentní vizualitou, ale také podmaněním si diváka. Ten se musí zříct své kontroly nad filmem, kterou mu dává dálkový ovladač, a nechat se unášet přednastaveným časem, který režisér-protagonista pečlivě zkonstruoval. Je možné, že po druhém zhlédnutí, nebo absorbování všech vysvětlujících analýz a videoesejů, se iluze rozplyne. Ale teď v tuto chvíli je dokonalá a stejně jako postavy ve filmu si chci užívat blažené nevědomí - být znovu náctiletým fanouškem, který vychází z kina okouzlen, nebo alespoň závistivě pohlížet proti proudu času na toho mladého naivu z pohledu okoralého veterána a přát mu jeho ryzí nadšení. ()
Achjo, tady si Nolan vybral slabsi chvilku, vzhledem k tomu, ze jsem od nej videl skoro vse, asi muzu s klidnym svedomim rict, ze je to jeho nejslabsi film, nebo mozna spis jedinej slabsi film. Rezijne to ma samozrejme pevne v rukou, takze natoceny to je dle ocekavani naprosto precizne, ale tim pozitiva tak nejak konci. Pribehove to asi nejvic pripomina bondovky s Craigem, zde teda ozvlastneny tema hratkama s casem, jejich vysvetleni se ve filmu smrskne vicemene na jednu vetu, coz vlastne i chapu, ze se v tom Nolan nechtel moc stourat, na papiru to mozna vypada cool, ale natoceny to vypada spis smesne, proste jak poustet si film pozpatku. Vysledek je to, ze je film misty zmatenej, misty nedava smysl a hlavne proste to zpomalovani casu pusobi spis usmevne. Dalsi problem jsou herci, Pattinson je tu sice sympatak a herecky bez pripominek, ale bohuzel nema charisma na to, aby utah jednu z hlavnich postav. Washington si tu bohuzel ukous moc velky sousto, herecky jeste dejme tomu, ale charisma na takovouhle roli proste nema, nehlede na to, ze clovek ani nema moc duvodu mu fandit. Jedina pochvala tak vlastne miri jen za skvelym zaporakem Branagha. Dalsi problem je stopaz, pulku filmu se totiz nic moc nedeje a kdyz uz dojde na nejakou akci, kdyz se budu drzet toho srovnani s Bondem, tak ta je bohuzel dost slaba, pritom potencial tu byl na perfektni vychytavky. Ve vysledku tak sice pekne natoceny, ale tak nejak zmateny pobihani par ne moc zajimavejch postav se silene prestrelenou stopazi. Zkratka nejslabsi Nolan. ()
// Konečně známe odpověď na otázku, jak by to vypadalo, kdyby Nolan natočil Bonda. Takhle. Protože je to ale Nolan, pochopitelně nic není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát, a jakmile začnou kulky létat pozpátku, musíte zatnout zuby i pěsti a snažit se držet krok. Není to vždy jednoduché, trpělivost ovšem přináší růže a film se vám odmění nejen spektakulárními akčními kousky, ale v závěru i pomyslným cvaknutím, kdy to do sebe všechno hezky zaklapne. Další zhlédnutí je nicméně takřka povinnost, což asi nepotěší každého. Po Dunkerku se ovšem Nolan vrací do formy, v jaké mě baví nejvíc. 8/10 P.S. Pattinson je srdíčkem filmu, ten jeho Batman bude boží. P.P.S. Snad jen ten Zimmer by se mohl příště vrátit, uřvaný elektronický Göransson mě moc nebavil. ()
Pozornost drží solidně, ale... moje dojmy: opakovaný, překombinovaný, velký filmařský cvičení bez dopadu na emoce, herci a postavy nuda, tupec jako já musí vidět 2-3x, aby se v tom vyznal (což mě neláká, tudíž zřejmě neuvidím). Cením každopádně, že je v kinech pro změnu něco velkorozpočtový, co diváka motivuje zapnout mozek. ()
"Je hezké sledovat muže, kterého nemáte rád, jak se snaží vyndat si vlastní koule z krku, než se udusí." Nechci se nějak moc chlubit, ale tohle je asi jediná věta z filmu, který jsem bezpečně rozuměl. Jinak jsem bohužel nepřestal myslet lineárně a občas jsem se ztratil někde mezi časovejma obchvatama a invertováním entropie předmětu. Na to jsem asi ve druhý třídě chyběl. Nicméně občas mi nějaký filmový políčko dávalo smysl a celkově to byla pětihvězdičková filmová bašta. Kde se tedy ztratila patá hvězda? V trapným klišé - osmahnutej klaďas a zápornej Rusák. To je asi jediný, co už jsem ve filmu viděl. Minimálně bambilionkrát. ()
Napodruhé jsem si to vychutnal ještě víc, člověk se mohl víc soustředit na styl i postavy. Zas tak chladný ten film rozhodně není! A soundtrack miluju. ()
Velmi se mi líbí, když někdo dokáže veskrze prostou honičku za záchranou světa zkomplikovat natolik zajímavými prvky, ať už v rovině samotného příběhu, či jeho vyprávění, že je výsledek všechno, jen ne jednoduchý. Tenet je fascinující, pohlcující, osudová podívaná velmi podobně jako Inception. Člověk by chtěl pořád víc a víc. Vlastně by mi nevadilo, kdyby Nolan do smrti točil filmy "na jedno brdo", neboli "vykrádal sám sebe". Jeho smysl pro zajímavou myšlenku a její originální podání, nemá v současném mainstreamu konkurenci. Bravurní film. 9/10 ()
Z Teneta jsem zmatený. Ne teda z jeho neusledovatelného děje, ale třeba z toho, jak jde tolik prostředků a nesporných kvalit tolika lidí vlepit do něčeho tak absurdního. Do filmu, který vyžaduje, abyste si vzali tužku a papír k popsání vztahu všech se všemi, ale zároveň spoléhá na naivní důvěřivost v těch nejbanálnějších interakcích, které budují drama logikou cimrmanovské divadelní hry. Když je boj za záchranu světa proti HORŠÍMU NEBEZPEČÍ NEŽ NUKLEÁRNÍ HOLOKAUST rváno na lidskou rovinu tím, že jediná ženská postava je emocionálně i fyzicky paralyzována, aby si ji mohli chlapi poponášet a mohla podléhat svým emocím a učit lidi (tedy muže) o síle tentokrát mateřské lásky - není to legrační jen při nějakém feministickém čtení, ale čistě svou nemotorností a deklamativností. V tom filmu je scéna, kdy muži dramaticky pronáší věty o tom, jak hrozící riziko zlikviduje všechny a všechno na planetě, aby se hrdinka připojila s dotazem "I mého syna?", která je všemi promptně ignorována, ale dramaticky během té věty zabručí pseudo-Zimmerova hudba. Což je úžasná ukázka (ne)schopnosti Christophera Nolana vložit do svého filmu lidské emoce, o což se bohužel nepřestává pokoušet. Nolanova neschopnost vyvolat pro mě jakýkoliv zájem o postavy je problematická primárně proto, že neustále vkládá scény, které tento zájem předpokládají. Já nepotřebuju film založený na empatii vůči postavám, ale Nolan chce, aby jeho filmy i takové byly. Každopádně nejsem ani tak zmatený ze zmatků v tom filmu, které považuju za záměrnou vrstvu a nevyvádí mě tedy z míry, že něčemu nerozumím. Jsem zmatený tím, že nevím, co by mě mělo pozvat ke vstupu a z čeho by měla pramenit moje potěcha z toho filmu. Přirovnal jsem to, uznávám, že s trochou jízlivosti,k sporťáku, co si muži v krizi středního věku hýčkají v garáži. Arbitrárně mu přikládají velkou váhu a jeho existence je pro ně naplňující a uklidňující, je do důkaz jejich statutu, vkusu a nadřazenosti. Ale kdo nesdílí náhodné přiřazení kvalit, ten se tomu směje - a to je můj případ. Já mám docela rád absurdní režijní exhibice a prvních pár minut mi ten film byl sympatický tím, jak v něm je všechno přes čáru a elementární logika je obětována zábavně nesmyslným, ale okázalým pitomostem, a tak to bylo fajn. Líbila se mi drzost filmu, který vyžaduje maximální soustředění a jeho fanoušci budou na každou výtku reagovat nesnesitelným "to je proto, žes to nepochopil", ale zároveň je započat větou "nesnaž se to pochopit, musíš to cítit", kterou zakrývá všechny lapsy ve funkčnosti toho, co se děje. Měl jsem dojem, že ten film dává sebereflektivně najevo, že ví, že estetika chytrosti je tu jenom ornamentální vrstva bez jakékoliv další hodnoty. Což by byl dobrý začátek. Jenže to nevydrželo. Asi i díky předvídatelnosti. Je to možná paradoxní výtka, ale po bitce v úložně je jasné, jaká bude pointa filmu, takže začíná být iritující, proč k tomu musí být tak doklopýtáno. A při nutnosti se tak maximálně soustředit a přitom neustále omlouvat pitomosti jak z béčkového akčňáku (žádný z heistů by nemohl vyjít, ignorována jsou základní bezpečnostní opatření - jeden z důvodů, proč je ten film tak nepřehledný, je ten, že když o něm přemýšlíte a snažíte se v tom udělat jasno, jak se film tváří, že vyžaduje, musíte zároveň počítat s tím, že v něm náhodné věci nemusí dávat ten nejjednodušší smysl a jakákoliv snaha tvořit si v hlavě mentální mapu je nemožná, když nemůžete vědět, jestli si najednou Nolan neřekl, že tahle zjevná samozřejmost se ho netýká) se to rychle omrzí. U Nolana se bere jaksi samozřejmě, že jeho filmy jsou chytřejší než divák a člověk má sklonit hlavu, pokud neviděl film pětkrát, a nestěžovat si. Já nechápu, proč by mělo být v tomhle konkrétním případě nejasné, kde hrdinové jsou a kdo jsou vlastně ti lidi, kteří na ně střílí, a nechápu, proč bych si měl pouštět film víckrát, abych to pochopil. A považuju za celkem drzý požadavek ze strany tohohle produktu, že bych za něj měl platit víckrát, a až pak směl říct, jestli se mi líbí nebo ne. Nevidím jediný důvod vygenerovaný dílem, proč by některé informace, které jsou nejasné, nejasné být měly. Tenet je prostě mix banality a překombinovanosti, k jehož ocenění nad rámec nepopiratelné technické opulence necítím žádnou potřebu. Můj komentář se asi bude vyvíjet, až se mi to trochu roztříbí. PS: Zimmerův fanoušek jsem nebyl nikdy, ale teda zlatý on - tohle fakt zní jako parodie na hudbu Hanse Zimmera z před deseti lety. Jediné horší než Zimmer je někdo, kdo je víc Zimmer než on. PPS: Kenneth Branagh slaps! Ale Nolanovi neodpustím, že nás ochudil o nejvíc awkward cestu z rodiného plachtění v historii. () (menej) (viac)
Impozantní kus filmařiny, který nedá divákovi nic zadarmo. Je fascinující, jakým způsobem Nolan dosahuje naprosté impozantnosti skrze postupy zcela základní, až minimalistické. Fenomenální Branagh. ()
My dva s Chrisem to máme asi tak: on sedí naproti u stolu, s prskáním chrlí konspirační teorie a mává u toho rukama a já sedím za plexisklem, na kterém se zachycují kapičky jeho slin, a s tepem na úrovni spánku s otevřenýma očima mě jeho slova míjejí obloukem a já zívám a dívám se na hodinky, kdy že už bude konec tohoto randíčka, na které chodím jen ze setrvačnosti, a zabíjím čas přemýšlením, jak brutální ekostopu ten jeho cirkusový výstup zanechal. Jeho filmy – a postavy především – jsou prostě studené jak psí čumák. Emocionální zapojení nula, racionální bohužel taky. Interstellar mě sice na podruhé obměkčil, ale po zhlédnutí Tenet odkládám revizi Inception asi o dalších deset let. Dunkerk podruhé vidět netřeba a Tenet leda v příštím životě. Nebo v minulosti, která je budoucnost? 🤷♀️ Mindfuck, vůči kterému jsem frigidní. ()
Sice se na to rád podívám podruhé, protože scénář je fakt propracovaný, ale mým favoritem od Nolana se tento film nestane. Nápad se dvěma směry toku času v jednom záběru je super a zklamalo mě, jak byl trestuhodně nevyužit. S tím by se dalo dělat věcí! Ale tady máme jednu krátkou automobilovou honičku, pár nepřehledných rvaček jeden na jednoho a na konci jednu totálně nepřehlednou bitvu, která měla velký potenciál, ale nakonec nabídla jen pozpátku vybuchující miny. A je trochu trapné, že někteří komparsisti na scéně evidentně běhali pozpátku, takže jejich pohyb vypadá směšně. V dnešní době pokročilých a levných triků by snad neměl být problém natočit všechny, jak běhají normálně, pak půlku záběrů pustit pozpátku a slepit to všechno dohromady... ()
Súvisiace novinky
Warner Bros. chce získat zpátky Nolana
Po turbulentním období, příchodu nového vedení a nově naleznuté stabilitě to vypadá, že studio Warner Bros. opět hodlá začít pečovat o vztahy s uznávanými filmaři. Ty byly narušeny během pandemie a… (viac)
Christopher Nolan odhalil svůj příští film
Režisér Christopher Nolan byl jedním z prvních filmařů, kteří se loni rozhodli vyzkoušet sílu kin během pandemie, když de facto vlastnoručně protlačil svůj snímek Tenet k letní premiéře. Místo… (viac)
Nová sci-fi Garetha Edwardse nabírá hlavní hvězdu
Britský režisér Gareth Edwards (Godzilla, Zakázaná zóna) se po svém posledním režijním počinu v podobě velkolepého Rogue One: Star Wars Story z roku 2016 chystá po letech vrátit k žánru sci-fi s… (viac)
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů
Nejoblíbenější uživatelé ČSFD se tradičně svěřují s osobními topkami 3 filmů (a seriálů), uvedenými v našich končinách (nebo kdekoliv jinde) v uplynulém roce, a od letoška jejich řady rozšiřují taky… (viac)
TENET jsem viděl v plném sále a nikdo neměl roušku, a tak jsme všichni ještě větší kaskadéři než Tom Cruise. Níže několik poznámek po první projekci, protože jeden z nejlepších letošních filmů a jeden z nejlepších Nolanových si o to říká, byť z mé strany půjde spíš o metakritické polemiky s dosavadními projevy inverzní kognice laické a hlavně "odborné" obce. Z předpremiérových reakcí se přitom zdálo, že si snímek užijí výhradně neoformalisti, autisti a pozéři, což, přiznejme si, vyjde mnohdy nastejno. Po premiéře se zdá, že je to jeden z mála titulů, který názorově spojí strukturalisty a poststrukturalisty, když o strukturu (organizaci vyprávění, konstrukci světa příběhu, palindromické vztahování se míst a postav) jde v TENET především._____ Marketingová kampaň je založena na tom, že jde o velmi sofistikované dílo, které je k plnému pochopení nezbytné vidět několikrát, protože napoprvé tomu nebudete rozumět, můžete to leda prožít, jak zazní v jedné ze scén a jak nenápaditě opakují někteří. TENET není tak komunikativní jako POČÁTEK, který se osvětlováním fungování světa příběhu a principu vyprávění přimykal ke konvencím heistů. Důvod je, že se - v dominantní, horizontální linii - přiklání k agentským narativům (bondovská zápletka, impossible heisty, mannovské a bourneovské distribuování informací), které staví na zatajování informací, zužitkovaných o pár desítek až hodin později (např. červená "stužka" v úvodu, vybourané auto v první části honičky). Dílo je srozumitelné ne díky expozičním dialogům/monologům, ale jednak prostřednictvím a) velmi návodného stylu (práce s červenou a modrou barvou, ohlušujícím hudebním tématem a užitím disonantních a konsonantních tónů); b) vertikálních žánrových linií, protože do dominantně agentské žánrovky vstupuje tu heist, tam válečná akce._____ I proto je nesmyslné si stěžovat na hudbu, případně ji ignorantsky a bez jakéhokoliv základního citu pro kompozice spojovat s tou Zimmerovou. Zimmer není manýrista, vždy v rámci svého experimentování vycházel od postav (různé motivy pro řadu postav v batmanovské trilogii, téma pozemského a něčeho přesahujícího díky kostelní hudbě ve vesmírné sci-fi, pastišové dovádění s různými hudebními tradicemi v různých dílech ve snovém lupičském bijáku o tvorbě děl s katarzním účinkem). Oproti tomu Ludwig Göransson uzpůsobuje hudbu ústřednímu ozvláštňujícími principu - inverzi - a činí ho díky tomu srozumitelnějším. Střetávají se konsonantní, spojené s tady a teď, a disonantní, spojené s budoucností, tóny (respektive začínají v různou chvíli, a tak nedochází k souzvuku - harmonii, sladění). Po jistém zvratu jsou ty disonantní přehrány pozpátku a dřívější motivy se rozvedou do plnohodnotného tématu, jak do sebe vše postupně zapadá. Výrazným prvkem je přitom zapojení vždy různých zvukových efektů ze světa příběhu do hudebních kompozic pro každou inverzní sekvenci - a gradování těchto prvků pro vytvoření zdání tradičnější kompozice (zatímco na pozadí se pracuje se střetem konsonantních a disonantních tónů). Výše napsané neznamená, že Göransson by byl manýrista, ale že soundtrack k TENET je zcela jinak složen, experimentuje zcela jinak, než jak tomu je u Zimmera. Hlavně umožňuje při vším tom avantgardním dovádění i narativní porozumění._____ Avantgardní jsem nepoužil v předchozí větě náhodou, protože co Nolan dlouhodobě dělá, je spojení (post)klasického vyprávění (filmy-skládačky, filmy-myšlenkové hry, filmy-rozprostřené do více médií) s postupy avantgardy. Není to žádné velikášství, jako tomu bylo u Leana, u kterého se v některých jeho snímcích pro samotnou epiku ztrácely postavy. Není to ani žádné vztahování se ke Kubrickovi, s nímž má společnou leda žánrovou rozmanitost filmografie, protože Kubrick se vztahoval k arthousu navozujícího určité stavy (tripové sekvence ve sci-fi, lucidní snění v labutí písni). Nolan naopak po jednom heistu, ve kterém dokázal, jak má rád na avantgardně parametry, a po jednom válečném bijáku, ve kterém ukázal, jak má rád sovětské montážníky, dokazuje příklon k found footage, které zpředmětňují samotnou filmovou matérii, dílo jako konstruk, jeho percepci. TENET je metafikce o různých možnostech konstrukce fikce a odlišných způsobech míry vědění a porozumění této. Bezejmenný protagonista je Protagonista (s velkým P), protože není primárně psychologicky prokreslenou a vyvíjející se postavou, na níž se má publikum napojit a prožívat emoce odvislé od jejích reakcí, ale dílkem ve skládačce metafikce o záchraně světa příběhu, možných světech příběhu, obrácené kauzalitě, narativních palindomech a žánrových paradoxech. () (menej) (viac)