Tenet
Tenet
Tenet
Tenet
Tenet
Réžia:
Christopher NolanScenár:
Christopher NolanKamera:
Hoyte van HoytemaHudba:
Ludwig GöranssonHrajú:
John David Washington, Robert Pattinson, Elizabeth Debicki, Kenneth Branagh, Aaron Taylor-Johnson, Michael Caine, Clémence Poésy, Dimple Kapadia (viac)VOD (5)
Obsahy(1)
Akčný veľkofilm, v ktorom hlavnú úlohu hrá medzinárodná špionáž, cestovanie v čase a evolúcia. Podľa všetkého o mužovi, ktorý sa snaží zabrániť tretej svetovej vojne prostredníctvom cestovania v čase a znovuzrodenia. (Continental film)
Recenzie (1 447)
Banální zápletka, ve které dvě postavy (muž a žena s chemií) mluví normálně a všichni ostatní v takových šifrách, aby se dala bez okatých nelogičností rozvinout v dějově ultra-sofistikovaně působící spektákl plný nečekaných situací a nevídaných vizuálních atrakcí. Respektive jedné nevídané atrakce, kdy v jednom záběru běhají jedny postavy dopředu a jiné pozpátku a nevypadá to ani směšně ani divně, ale naopak naotřele a efektně. Nolan se vyznal svému fetišu k časovým paradoxům přehledně a smysluplně v Inception a nyní ho už jenom variuje do jiných teoretických rovin a prolíná jej novými subžánrovými prvky (zde Bondovky). A čím dál více mlží, předstírá, uměle komplikuje a nafujuke kam až to jde, aby vše posunul ještě dál a výš než naposledy a současně lišácky skryl absenci nosného dějového podkladu (jakým byly v Inception sny). Pomrkávání na přemýšlivého diváka hláškami typu “Ty vůbec netušíš o čem mluvím... Odpověď: Ne, ale zní to nesmírně důležitě.” je pak možné chápat jako alibizmus, ale já ho vnímám spíše jako prosbu o shovívavost k vědomým logickým nedostatkům a naopak docenění jeho odvahy a výjimečné žánrové progresivity. TENET je totiž skutečně techno-thriller z jiné dimenze. Poslední scéna s Pattinsonem mi v kontextu s diváckým rozpoložením z filmu, který mě místama málem rozesmál svojí cheesy absurditou, připoměla Caspera Van Diena ve Starship Troopers. A vlastně to bylo to nejlepší, co mě u TENETu mohlo potkat, pokud ho mám mít rád. P.S. Göransson válí, dal tomu říznější a inovativnější tón, než bychom se dočkali od Zimmera (který by byl ale příjemnější pro samostatný poslech). ()
Zpocený vyhodíte šprcku a figurantka má orgasmus. Poté ho z ní chvíli ve zběsilém tempu vytahujete, následně ho vytahujete pomaleji, načež ho vytáhnete úplně, ona vám chvíli nato vyplivuje péro, pak vám její klitoris olíže jazyk, navlečete jí kalhotky, pohrajete si jí s kozama, zvednete ze země její podprdu, odborně ji jí jednou rukou zapnete, požvýkáte ji ucho, pofranckujete, ona posbírá své kvapně odhozené svršky a obleče se. Načež se přistihnete, jak do ní v baru lijete vodky a přemýšlíte o tom, že by nebylo marné si zapíchat. Když v tom kolem pozpátku proběhne Nolan, ďábelsky se zachechtá a sdělí vám, že mu ego ještě více přebujelo intelekt a že bez kauzálního algoritmu a podrobného průvodce jste v piči už teď, čili vůbec nemusíte na ten sex ani myslet. Nádherně natočená překombinovaná monotónní maglajzovitá velepruda, u níž se už někde v půlce natolik královsky nudíte, že vás prostě totálně přestane zajímat, který z těch prkenných Patyzónů jde vlastně proti směru hodinových ručiček. Ale je to Nolan a wykydpedická teoretická kvantová fyzika pro mongololidi, tudíž to prostě jako správný beznázorový idiot musíte opětkovat, abyste mezi všemi těmi artovými hnědopichy nevypadal na těch internetách jako totální čurák, že?! Já jsem ovšem invertovaný, a když mi z hajzlu do prdele náhle skočí hovno, po dvou otravných hodinách reverzního trávení v rozličných odbočkách a zákrutách tlustého a tenkého střeva a po průchodu jícnem a hltanem prostě vyplivnu na talíř úhledně naaranžovanou hromadu žluklého bramborového salátu. ()
Rozumím, proč řadě lidí není a nebude TENET po chuti. Někteří ho shledají emocionálně odtažitým, jiní ve vyprávění poněkud předimenzovaným, další v příběhu příliš prostým. Jak ale vysvětluji ve svých cinefilních poznámkách (snad se na mě Martin nebude zlobit), všechny tyto možné nedostatky je možné považovat za důležitou součást jeho umělecké výjimečnosti. Jestliže totiž POČÁTEK byl filmem o snech, TENET je podle mě film snový. V okamžiku sledování se po většinu času jeví být logický, ale zpětné racionalizaci se jako časoprostorový paradox vzpírá. ()
Oscar 1 : Vizuální efekty + 1 nominace: Výprava ()
Všechny filmy už by měly být takovýhle a cokoli z hollywoodské produkce, co uvidíte potom, vám bude připadat banální, hloupoučký a řiďounký. Je to nepříjemný, je to vyčerpávající, ani na chvíli to nezastavuje a je to pořád složitější a složitější. Nakonec to napoprvé nejde pobrat rozumově a musíte se na to napojit intuitivně - což vám vysvětlí v úvodní "přednášce". MINIPIDISPOILEREK (pochopitelný částečně už z traileru): Ve chvíli, kdy vám někdy za půlkou filmu dojde, že už v něm celou dobu část děje běžela pozpátku, aniž byste si toho všimli, tak tohle je jen začátek celého mindfucku. Jako by byl James Bond černoch a poslali nám ho z budoucnosti zpátky v čase, kde ho natočil kyborgický organismus s propojenými mozky Alfreda Hitchcocka a Stanleyho Kubricka. Vlastně je dost nepochopitelné, že něco takového mohlo projít do výroby a že se od toho očekává komerční úspěch. Jenomže, nic moc jiného v kinech není a beztak jste nikdy nic ani vzdáleně podobného neviděli. Desítky nápadů jako "jak rozstřílet raketometem dům, který se před vámi v obráceném časovém toku skládá dohromady"...a jestli si vzpomínáte na Inception, kde je bitka v hale, kde nefunguje gravitace, tak tady ji Nolan překonal bitkou, kde nefunguje časová kauzalita a smysl začne dávat, až když ji uvidíte o pár desítek minut podruhé. Jinak to nemá ani některé jiné neduhy Nolanových filmů. A pochopitelně, dost lidí to bude nenávidět jako "přechytralou ohlušující hříčku", někdy po půl hodině vypnou a budou to už jen hejtovat. Což taky chápu. ()
Svého času byla společnost TONET světovou špičkou ve výrobě ohýbaného nábytku. Christopher Nolan by chtěl, aby jeho TENET byl špičkou v oboru ohýbání času:) Přiznávám bez mučení - nevím, jestli se mu to daří. Představa téže postavy pohybující se v čase zpět, přičemž to vnímá opačně, a jak vlastně fungují účinky inverzní munice, to na mě bylo příliš:) Navíc obvykle u filmů, v nichž se řeší cestování časem nebo alespoň časové paradoxy, odmítám hledat vnitřní logiku. Takže jsem se soustředil na ostatní věci, a v těch je to typický technicky precizní Nolan. Muž, který má svou vizi, ví jak jí dosáhnout, a režisérské řemeslo má v paži tak, že se můžete s klidem na ty dvě a půl hodiny nechat zavalit tím, co na vás bude hrnout. Je toho spousta, nicméně akce je nádherně přehledná (krom té výhrady s protichůdnými pohyby času...), herci vynikající (a Elizabeth Debicki se od Night Managera snad vůbec nezměnila;)) - včetně Roberta Pattinsona, kterému bych snad dokázal být ochotný věřit, že má na Batmana. Hoyte van Hoytema čaruje jako v Interstellaru, jedinou výtku tak budu mít k hudbě. Ludwig Göransson se jaksi zhlédl v Zimmerovi/Hemseym (Inception), ale nejlépe by udělal, kdyby snížil volume a skládal trochu rozmanitěji. Místy se to, co slyšíte, nedá označit jinak než jako zbytečně hlasitý kravál. Svět Tenetu by zasloužil prozkoumat pořádně - dozvíme se možná tak deset procent toho, co a jak vlastně funguje, jak daleko "spříseženství" sahá, a kdo za koho kope (nemluvě o tom proč). Uvidíme, jestli tenhle potenciál někdy bude vytěžen. Ale mám trochu obavu, že by to díky všem těm paradoxům a návratům a otočkám byl spíš jeden velký bordel, ve kterém nemá smysl se něčeho bát, protože vše je relativní:) Každopádně s návštěvou kina jsem byl spokojen, s pochopitelností děje už méně. Ale je to tak kolosální záležitost (dokonce s vkusným humorem!), že 80% klidně dám. ()
Výborný nápad, který Nolan nedokáže zužitkovat. Kdyby se jen "skákalo" a ne "přetáčelo", na celkovém vyznění by se totiž NIC nezměnilo. Ústřední lákadlo slouží hlavně jako koření akčních scén, které ale dle mého nevypadají zajímavě (už z logicky věci boří veškeré šance na pořádnou choreografii) a ještě je to vyčerpávající v tom smyslu, že jakmile divák ví, je půlka scén jen čekáním na již vyřčené. Možná kdyby nebyl hlavní hrdina tak vyprázdněný a nezajímavý (jeho postava nemá doslova nic vlastního - i ta jediná dobrá hláška je vykradená), mohlo by napětí fungovat. Jenže Protagonista je zbavený minulosti i budoucnosti (paradoxně) a víme jen to, že se umí docela dobře prát (ne že by tvůrci tuhle expozici později nějak využili). To je veliký ústupek oproti předchozím Nolanovým hrdinům chyceným v čase. Memento, Insomnie, Počátek i Interstellar byly v zapojení se hrdiny do děje mnohem osobnější a tím i emocionálně přístupnější. Ještěže je tu alespoň výborný Robert Pattinson, v rámci potřeb použitelný soundtrack (i když kopie, ač sebelepší, zůstane jen kopií), kouzelně přepálený Branagh a dvě fajnové velkolepé akce plné praktických efektů, na které dnes sežene prachy asi jen Nolan. Škoda, že ta finální působí dojmem, že si kluci chtěli hrát na písečku a z rozpočtu už zbyly peníze jen na kulisu z konce posledních Expendables. Myšlenka podle mě opravdu dobrá (a na rozdíl od Interstellaru není v žádném případě banální), ale nedotažené pojetí, dokazující, že více nutně neznamená lépe. A studené jak psí čumák. První Nolan, který mě nebavil. 50% ()
V životě by mě nenapadlo, že mi film od Nolana bude takhle ukradený a komentář se mi píše dost těžko. Co z toho, že je snímek složitý, absolutně mi nevadí, že po nás tvůrce nechce rozum, jen cit. Ani zběsilé tempo vyprávění není a priori zápor. Nejhorší je, když jste hozeni bez jakéhokoliv uvedení do světa, který je popsán třemi větami, s postavami, o kterých nevíte ani zbla, s informacemi, které se na sebe kupí každou pikosekundu a uvěřitelného na tom není téměř nic. Zvláštní, v komentářích jsem četl něco o Nolanově odtažitosti, které jsem si nikdy nevšiml - vždy šlo o plnokrevné figury, univerza a myšlenky, o to víc mě Tenet mrzí. Hudba hnusná, Pattinson i Washington spíš nevýrazní. Démonický Branagh a to, že ve středu snímku pochopíte nějakých dvacet procent, už ho nezachrání. Vím, že Tenet je potřeba vidět víckrát, ale upřímně, po téhle první ráně po palici - jak moc smysluplné to je? ()
Pro mě nejlepší Nolan od Inception, tedy po deseti letech, ale má to svá "ale". A to nejvýraznější je, že je to taková kanonáda, že se to prostě nedá vstřebat. A tím nemyslím big picture, ten je na konci celkem zřejmý a smysluplný, ale různé detaily v průběhu cesty. Jakou roli měly v celém ději různé vedlejší postavy? Jaké myšlenkové pochody vedly hrdiny v různých místech děje k tomu, že se rozhodli pro plány, pro které se rozhodli? Jak věděli, kam mají jít atp. Všechny dialogy (a že jich tam je!) jsou prostě osekané na výměny zásadních informací, a je toho tolik, že drtivá většina lidí včetně mne, si je nedokáže dost dobře uložit a zapamatovat, natož dát do příslušného vztahu s milionem jiných informací, které zazněly předtím, a milionem dalších informací, které teprve zazní. A nemyslím si, že je to naše chyba. Kdyby měl Tenet na stejné množství děje dvojnásobnou stopáž, užil bych si ho objektivně určitě ještě víc. Takhle na něj budu muset zajít minimálně ještě jednou a doufat, že mi zapadnou i ty dílčí věci. Každopádně po technické stránce je to boží, celkový koncept jakbysmet. Scény, kde se prolíná děj běžící tam i nazpátek, jsou nepodobné jakémukoli jinému filmovému dílu a chvílema jsem si myslel, že mi z toho bouchne hlava. Nicméně přesně tyhlety hračičky já osobně od Nolana chci, takže jsem spokojen velmi, ačkoli chápu lidi, kteří spokojení nejsou / nebudou. Minimálně to, že Nolan fakt moc neumí ženský postavy, je objektivní fakt. PS (spoiler): Vzhledem k tomu, jaká byla motivace "záporáků" (těch neviditelných, ne toho Rusáka), neměli jsme vlastně fandit spíš jim? :) ()
Na rovinu říkám, že jsem některé hrátky s časem fakt nepobíral a nemyslím si, že se tím Nolan směrem k dívakovi nějak zabývá, naštěstí to funguje i na holým klacku, takže jsem si film užíval. Hned úvodní akční scéna mimořádná dobrota, kterou přibíjí snad jen "auto akce", nevím jestli je to půlročním kino absťákem a nebo uměním Nolana, ale opravdu jsem se občas z dokonale promakaných scén vznášel v nebi. Film má napětí, neuvěřitelný tempo a pokud ten děj necháš plynout, pochopíš základ, tak si myslím, že k super zážitku to bohatě stačí a ještě k tomu máme na světě další kvalitní soundtrack, perfektně sedí k obrazovému dění na plátně. Tenet je vysoká filmařská. ()
Na tomto filme nie je čo nechápať. Jasné, keď sa začnú miešať tie rôzne časové prúdy, tak je to mätúce a človek má občas problém sa v tom zorientovať (najmä v poslednej polhodine), ale to je len technická vec, ktorá sa dá lúštiť pri opakovaných pozretiach - ja osobne si jedno / dve určite dám, keď budem mať film doma na modrej placke. Ale inak je to tradičná, rozkošne béčková sci-fi bondovka so všetkým, čo k tomu patrí. Striedanie atraktívnych lokácií, zloduch túžiaci zničiť svet, vymaznané akčné bombardovanie a famózna hudba, ktorá tomu dáva drvivé tempo. Takže klasika, akurát vytunená namakaným macguffinom. Vraj je to nolanovsky studené, ale tu by som dosť nesúhlasil - komplikovaný vzťah zloducha (výborný Branagh, vôbec sa mi nezdal prepálený) a jeho ženy, ktorý je pre zápletku zásadný, sa mi zdal na tento žáner dostatočne presvedčivý. Takisto je tam humor (napr. zlatá tehla). No a najdôležitejšia vec, prečo ma to celé ohromne bavilo - Patizón. Absolútne si to celé kradne pre seba, postupne sa stáva hlavným hrdinom a keď na plátne nie je dlhšie ako 10 minút, citeľne chýba. Nie som nejaký jeho fanúšik, ale je mi sympatický a po tomto filme súhlasím s názorom, že je to nový Leo DiCaprio - charizmatický fešák, čo všetkým posmeškárom ešte vytrie zrak, lebo si bude vyberať dobré filmy, vyrastie z neho kvalitný herec a jedného dňa sa možno dočká aj nejakej tej nominácie. Na jeho Batmana sa fakt teším (teda, ak tam všetci nepokapú a naozaj sa im to podarí nejako dotočiť). ()
Nolan spřádá nitky času, obrací entropie a stává se definitivně vlastním žánrovým etalonem, který už nepotřebuje nikomu nic dokazovat a hraje s divákem podnětnou hru, která je v jádru naprosto opodstatněně jednoduchá, protože její kouzlo spočívá právě v precizní vypravěčské skladbě, která nutně žádá plnou pozornost a více zhlédnutí. Napoprvé jsem to vzdal a kompozice časových linií spolu s hřmotnou hudbou mě uvrhla do letargie. Teprve napodruhé jsem si vychutnal tu vymazleně složitou strukturu, která nutí k přemýšlení a nedává nic zadarmo. Ve všech směrech fascinující a pohlcující zážitek, který vykazuje tak unikátní produkční hodnoty, až jej nelze téměř k ničemu přirovnat. Čtení Q & A rozborek k tomuhle filmu beru jako důkaz, že divák je vlastně pouze malým soukolím velké hry jednoho Principu. ()
8/10. Nolan je zase precizní a jediná scéna tady není navíc. Samotný nápad, jeho koncepce a provedení je bezchybné. Doslova to křičí "jsem originální, autorský projekt a chci vám to v každé scéně dokázat". Fikční svět plně uvěřitelný a postavy klasicky skvěle zahrané. Problém však tentokrát tkví v samotném Nolanovi. Ten film se snaží být osobní, ale Nolan to odmítá. Jeho typicky odtažitá, chladná režie shazuje filmu nohy a vy si na konci vlastně uvědomíte, že vám je jedno, co se stane. A co hůř - komu se to stane. Absence emocí je z mé perspektivy neodpustitelná. A taky mi výjimečně přišlo, že se Nolan rozhodl vykašlat na postupné budování, vysvětlování a rovnou vás hodí do vody. Chybí tam postupné krůčky, díky kterým si osvojíte základní pochopení časových lahůdek. Něco takového jsem u předchozích Nolanovek necítil. A štve mě to. Nic to ale nemění na skutečnosti, že je to vypiplaná jízda, ve kterého cítíte sílu velkého plátna. A navzdory komplexnosti je zázrak, že to zase drží všechno pohromadě až do perfektní závěrečné katarze. Za to stále velkej klobouček. ()
Během sledování Tenetu jsem se nemohl zbavit dojmu, že ač koukám na povedenou filmařinu, tak že to ze strany Nolana je i tak trošku rutina. Nejzásadnější devizou filmu je to, že se tu dočkáte inverzni akce. Sice jsem celý film přemýšlel nad tím, jestli to dává logiku, což jsem stejně nedokázal svým omezeným a teorií prostým mozkem rozklíčovat. Pořád ale můžu říct, že je to natočeno hodně efektivně a kvalitně. Od Nolana bych vlastně ani nic jiného nečekal. Každopádně i zvuková kulisa se tu povedla. A to i přesto, že jí nepřipravoval Hans Zimmer. Tenet je hodně zajímavý zážitek. Dobrá filmařina s minimem digitálních efektů, která v Hollywoodu poslední léta docela chybí. Také je to ale film s nápadem, který učaruje právě jen tím nápadem. Po shlédnutí ale trošku i chápu, proč tomu tak je. Pro Amíky neobvyklé natáčení v Tallinu a pěkný záběry na Škodovku filmu nicméně jde k plusu. ()
Christopher Nolan se tentokrát trošku urval ze řetězu a stal se svým vlastním nepřítelem. Jeho Tenet je samozřejmě skvělá podívaná, hodně rychle utíká a hezky se na ni kouká, ale bohužel zklamává právě v tom, co by ji mělo povyšovat nad klasický letní blockbuster. Nolan sice avizoval, že si točí do značné míry vlastní bondovku a v první půlce to tak i vypadá, jenomže víceméně klasicky pojatý špionážní thriller se tu střetává s jeho chladnou režií, kdy si od všeho drží odstup. A diváci musí s ním. Vyloženě nolanovkou se pak Tenet stává někdy v půlce, ovšem na rozdíl od Počátku, ke kterému má film nejblíž, tu neodhalujeme pravidla nového světa postupně a nikdo je nevysvětluje při dech beroucích scénách. Nolan prostě vezme hrdiny i diváky a hodí je do hluboké vody bez ohledu na to, jestli umí plavat. Co se děje? Jak to funguje? Co má vliv na co? A kdo za to všechno může? To se tu řeší víceméně za pochodu a počítám, že půlka věcí mi utekla. Já si nakonec užíval hodně efektní akci, kde se děly trošku divné věci, mně však už bylo celkem jedno proč. Počítám, že při druhém zhlédnutí bych v tom měl už jasno, všechno stíhal a ve všem si udělal pořádek. Ale snad vůbec poprvé si u Nolana nejsem jistý, jestli se mi na to podruhé koukat chce. ()
║Rozpočet $205miliónov║Tržby USA $58,504,105║Tržby Celosvetovo $365,294,355▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $21,356,652║ Tržby za predaj DVD v USA $6,615,352║ Riadna šleha, mňa to pomlelo a vyplulo a ostal som úplne stratený. Dávam pauzu a pozriem keď sa mi vráti nejaký nadzmysel do hlavy. Mám blbý pocit že Nolan sa mi začína vzďaľovať, toto je zatiaľ za mojim chápaním. __RESET__ /60%/ ()
Nechci být na Tenet zlý. Ano, užil jsem si ho jako řešení kvadratické rovnice, jako nekonečný rozhovor s androidem, kterému někdo implantoval čip EgoBooster 3000, ano, chápu, kdo je tady protagonista a nebudu se handrkovat s člověkem, který chápe entropii a nebojí se jí použít. Nikdo ale nemůže čekat, že tohle okázale vedené pimprlové divadlo plné prkenně pronášených frází a narativní mechanice podřízených motivací ve mně vyvolá cokoli, co se jen vzdáleně blíží fascinaci a ještě vzdáleněji emoční investici. Stručně řečeno Tenet mi byl ukradený ještě víc než Inception a Interstellar dohromady, mírou indiference dalece překonal i ten film o lidech, co čekají na pláži a k nim se blíží několik dalších, kterým jdou různě rychle hodinky. Nolan se pro mě změnil z kouzelníka, který mě dokázal vtáhnout do své zapeklité magie, v loutkáře chorobně zaujatého dráty a hejblaty. Jasně, chápu, nesejde na tom, že macguffin je vytažený z análu, hlavně, že funguje v entropické dvojsměrce. Ok, pokud je tohle Bondovka pro budoucí generace, jsem rád, že jsem vyrůstal s tou (před)minulou, která objevila nadhled a později i základy psychologie. ()
Každý, kdo byl někdy fascinován přetáčením videa pozpátku se bude cítit jako doma. Nolan přináší další ze svých mírně odtažitých, ale precizně konstruovaných příběhů. Neuvěřitelné tempo filmu nemá konkurenci a ani prázdné místo, které bych chtěl přeskočit. Fascinuje mě práce s inverzí, hudba, zvukový design (i když v Imaxu přepálený) a konstrukce příběhu. Už po prvním shlédnutí (podle mě) funguje pochopitelně s až křehkým závěrem a vyústěním "přátelské" linie. Jak je vlastně důležité všechno to bondovské okolo? PS: soundtrack sjíždím druhý týden a stále se neohrál Goransson odvedl skvělou práci. ()
Famózní koncept ve špičkovém technickém provedení, mezi postavami nicméně šlape jen Pattinsonův Neil. I tak je to ale dechberoucí blockbusterová podívaná, a jsem rád, že Nolan neodolal odkazu na Casablancu :) ()
Súvisiace novinky
Warner Bros. chce získat zpátky Nolana
Po turbulentním období, příchodu nového vedení a nově naleznuté stabilitě to vypadá, že studio Warner Bros. opět hodlá začít pečovat o vztahy s uznávanými filmaři. Ty byly narušeny během pandemie a… (viac)
Christopher Nolan odhalil svůj příští film
Režisér Christopher Nolan byl jedním z prvních filmařů, kteří se loni rozhodli vyzkoušet sílu kin během pandemie, když de facto vlastnoručně protlačil svůj snímek Tenet k letní premiéře. Místo… (viac)
Nová sci-fi Garetha Edwardse nabírá hlavní hvězdu
Britský režisér Gareth Edwards (Godzilla, Zakázaná zóna) se po svém posledním režijním počinu v podobě velkolepého Rogue One: Star Wars Story z roku 2016 chystá po letech vrátit k žánru sci-fi s… (viac)
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů
Nejoblíbenější uživatelé ČSFD se tradičně svěřují s osobními topkami 3 filmů (a seriálů), uvedenými v našich končinách (nebo kdekoliv jinde) v uplynulém roce, a od letoška jejich řady rozšiřují taky… (viac)
V síti TE-N-ET: "Začnu stejně jako Nolan z uprostřed (z klíčového N jako každého NYNÍ, tady a teď (NOW) oné zpětnovazebně se v čase postupně obousměrně zahušťující sítě (net) lidské existence TE-N-ET – Time Existence Net of Existence in Time): Ve chvíli, kdy se jedna reprezentace Kat z konkrétního bodu v budoucnosti rozhodne nečekat a zabít v konkrétním bodě minulosti jednu reprezentaci svého muže Andreje Satora, vplétá do příběhu o přežití lidstva od toho bodu dál novou kauzální linku, s otevřeným průběhem a konsekvencemi. *** Pracovat s pevně vrženými kostkami minulosti („co se stalo, stalo se“) je v Nolanově narativu nutné a žádoucí jen tehdy, kdy invertovaný člověk postupuje proti proudu času. Libovolně na ně navazovat lze ve chvíli, kdy z určitého bodu navážete po směru času a vplétáte nový děj (jste tam tedy reprezentováni dvakrát, nebo třikrát, či vícekrát a každá vaše reprezentace má jiné povědomí o ději, jinou interpretaci, jiný obsah znalostí, a ta, která právě ví nejvíc, musí dbát, aby ji - sebe - nepoznala ta méně vědomá "já"). Měnit kauzální děj vplétáním nových kostek a vrhů („Co se stalo, stalo se, ale –“.) lze jak při pohybu proti proudu času, tak po proudu, ale proti proudu je to náročnější, protože pracujete s konsekvencemi, které nemůžete změnit, které proti vám vystřelují pevně dané – můžete ale měnit jejich význam a množit následky (přičemž zhušťujete a zesložiťujete další pohyb proti proudu času každému, kdo se o to po vaší intervenci znovu pokusí, i sobě samému pozdějšímu). *** Nolan se stručně řečeno snaží ztvárnit rozvíjení nelineárně kauzálního děje mnoha multiplikovanými postavami, a to i při vědomí, že lidské narativní a konsekvenční uvažování a chování je striktně lineární a nemůže být jiné - ale přitom si dokážeme do jisté míry představit, jak komplexní nelineární děje (zpětnovazebné, kdy budoucnost ovlivňuje minulost, viz teorie komplexity) probíhají. Vzhledem k tomu budou vůči filmu vždycky vyvstávat i jednoznačně nezodpověditelné otázky (vedle těch jednoznačně zodpověditelných); Nolan tento typ situací buduje na hypotézách, které nemají z naší pozice jednoznačné rozřešení, nicméně vždycky můžeme určit, které odpovědi nezapadají do množiny těch přípustných, čili konstruktivní a inspirativní dialog se nad filmem vést dá. *** S tím souvisí i to, že konec je de facto infinitně otevřený (vždy se dá kamkoli vplést nová vše zesložiťující linka, pokud jsme dost bystří, abychom se neanihilovali jako nepřípustná, nekonzistentní interference: géniem je v tom postava Neila: multi-pavoučka, který neustále vyráží "spřádat nějakou další minulost v tkanině téhle mise") a nikdy nezjistíme ani jednoznačnou pravdu o tom, kdo je tu ten v nejkomplexnějším pojetí kladný hrdina snažící se překlopit celé dění ve prospěch nesobeckého smyslu a pokračování života (klimatické varování a obvinění z budoucnosti ukazující prstem právě na naši generaci, která to na své lince „nevratně“ zkazila, určuje, že právě za našeho života se vede časová válka o to, jestli a čí život bude mít pokračování a trvání. *** Nesouhlasím s tím, že hudba se snaží kopírovat Zimmera, není to pravda. Je to Nolanova hudba, jeho představa konzistentní s celkem filmu a vůbec celé jeho tvorby, ta zdejší má s Zimmerem společnou jednu věc, stejně jako s minulými hudebními podkresy: je to živoucí takt, rytmus, tempo, vzrušení poplatné tekuté povaze dění, hudba nás svými zmoženými schopnostmi časování provádí děním v analogovém tanci, instinktivně, zatímco se zadrháváme v reflexích, kvantech, horečném spojování zaznamenaného v narativní celky, abychom se mohli racionálně rozhodovat, po částečkách... hudba, konejšivý rytmus a tempo, nás tím instinktivně pronese jako tekoucí vlna... občas inverzně... Jen naplňováním Nolanových požadavků se Zimmerova a Göranssonova hudba sbíhají, nemá ale smysl je porovnávat nebo mluvit o kopírování. Dělají, co mají, jsou funkční, jinak by je tam Nolan nesnesl. Víc k tomu není co dodávat, je to jako srovnávat dvojí tep různých lidí v různých životních situacích. I proto Andrej Sator neustále pohledem na hodinky upozorňuje na důležitost tepu pro klíčové instinktivní chápání toho, co se děje. *** A mimochodem, Andrej Sator (etymologicky objasněno: ANDREJ = ČLOVĚK, SATOR=SATORI, čili VRCHOLNÉ POZNÁNÍ) je tu ČLOVĚKEM VRCHOLNÉHO, OSVÍCENÉHO POZNÁNÍ, tedy pravděpodobně je to opravdu on, kdo z těch, které sledujeme, ví nejvíc, je nejméně pánem své libovůle, nejvíce poslušen svého širokého vědomí a svědomí a jedná co nejúčelněji tak, aby pomohl zachránit svět před zhoubou, způsobenou naší ze řetězu utrženou sobeckou generací, zatímco ostatní hlavní postavy se – při vší úctě k jejich vybičovaným schopnostem – krátkozrace snaží jen malicherně, dětinsky a sobecky zachránit své vlastní lineární pokračování, bez respektu k významu a smyslu toho, proč se jejich vlastní budoucnost z nutnosti obrací proti nim. *** Co je pro finální porozumění a užasnutí třeba neopominout, je Nolanovo triumfální (byť s geniální ironií jemu vlastní lehce přehlédnutelné) vyzdvižení existence odevzdaně milující, a právě proto bezbranné ženy jako alfy a omegy veškerého konání a bytí, ta posvátná úcta k laskavosti téměř jako k přírodní zákonitosti, či alespoň jako k podmínce finálního přežití, což je ale totéž – všem jde o přežití lidstva, světa (a válka se vede jen o rozumění, jehož definiční limitnost v konkrétním čase staví aktéry z různých časů paradoxně proti sobě), a přece (ale spíše právě proto!) se možnosti k zachraňování otevírají jen těm, kdo berou vážně starost matky o psychickou pohodu jejího syna, jehož není za žádnou cenu přípustné sklíčit. Co lidštějšího lze nabídnout jako výběrový klíč k zachování života, jeho nepodkročitelné hodnoty a smysluplnosti? A vůbec je úchvatně existenciálně uspokojující (další význam satori, saturovanosti, naplnění) onen Nolanův respekt k laskavé a pečující povaze žen jakožto komplexně inteligentních, intuitivních a vrcholně nesobeckých ochránkyň života. K jejich instinktu ("Nejspíš o nic nejde, ale..." / "It's probably nothing, but..."). Je to žena, kdo vynalezl klíčový algoritmus pro inverzi entropie a následně se obětoval pro spásu světa. A je to vždy žena a její nekonečná bystrost, inteligence a činorodost podepřená laskavostí, trpělivostí, obětavostí, ohleduplností a milosrdností, koho lze odhalit za každou „mužskou zástěrkou“, za každým zdánlivým mužským hybatelem světa, a dá se tedy právem předpokládat, že nakonec i za postavou Andreje Satora, byť to není ve filmu explicitně vyřčeno (nicméně vícekrát je naznačeno, že Andrejovy kroky vede někdo z budoucnosti) stojí v budoucnosti žena, a která jiná, než vědomější verze jeho vyvolené, jíž se šelma v něm chtě nechtě podvoluje, rozlícená jen nechápavostí Katiných ranějších, nezralejších reprezentací, žena, která řídí jeho kroky, zachráněná k tomuto úkolu záchrany světa v dřívější časoprostorové úrovni a lince i tím, že ho v ní sprovodí ze světa. Kat je spojovníkem úhelným kamenem, jímž se řídí jak Andrejovo konání, tak jednání jeho jen zdánlivého protivníka, Protagonisty. – Nezapomínejme totiž při pokusech struktuře filmu (a komplexnímu dění obecně) co nejlépe porozumět, že smrt jedné reprezentace postavy v některém okamžiku nutně neznamená zánik jejích ostatních reprezentací, i budoucích, naopak někdy může být její zánik podmínkou k tomu, aby vědomější verze mohly vůbec dosáhnout hlubšího pochopení a vyladěnější poslušnosti vůči své roli v osudu světa zpřesnit své kroky k jeho záchraně. *** A tedy nejvíc k ocenění na Nolanově posledním filmu je ta absolutně dosažená krása obousměrně spirálovitě a stále zahuštěněji dosahovaného souladu ve stále složitější a celistvější, až nakonec plně komplexní zpětnovazebně dokonale provázané symfonii o sebezáchraně světa jakožto vrcholné nepodmíněné lásky zhmotněné do časoprostorové manifestace vlastního uvědomění. *** A je tedy asi jasné, že bytostně nesouhlasím s tím, že Nolan by byl ve své tvorbě odtažitý, chladný, neemotivní a že se obejde bez žen. Nikoli, Nolan je jen minimalistický v povrchním oplácávání, jeho postavy jsou úsporné a zdrženlivé, kontrolují se, což ale ani náhodou neznamená, že neprožívají, netouží, neplanou. Jen to nevytrubují, stačí jim jemné náznaky, spolehnutí se, že kdo má porozumět, to pochopí. *** PS: Upřímně se těším, až tu sebe-ob-jímavou krásu krok za krokem zkušenějšího a zvědomovanějšího lidského bytí, v němž se postupně spájí a stéká počáteční svobodná libovůle s umravňující touhou po hlubším rozumění, až se ve výsledku přetaví v téměř dokonalou poslušnost článku v momentě nejúplnějšího možného prozření a pochopení celku, uvidím a v užaslém uspokojení prožiju podruhé. Pro pochopení mi sice i díky tomu, že se stejným paradoxům komplexního dění jako Nolan věnuji podobně fascinovaně od začátku svých studií, stačilo vidět TENET jednou, nicméně pro dosycení se tím okouzlením z jeho půvabu, harmonie a úchvatnosti mi to jednou opravdu nestačí. Nikdo mi ještě nemluvil z duše tak krásně, uctivě, ušlechtile a celistvě jako Nolan touhle zahušťující se sítí TENETu. *** PPS: Svůj účel plní i takové nenápadné legrácky o časovém obchvatu, jako červeně vyvedený znak společnosti Werner Bross na začátku a modře vyvedený na konci. *~ (ČSFD projekce Cinestar Anděl) () (menej) (viac)