Mulholland Drive

Otvoril som krabičku a vyskočil z nej klaun. Otvoril som ju z druhej strany a vypadol z nej organický mechanizmus. ////////// Jednou nohou rozkročený v divadelnej expresii, druhou vo filme-noir. A niekde medzi tým Atom Egoyan, horor, Hollywood a LGBTI. Viac snáď neskôr. 100% (15.10.2014)

Již během prvních zhruba tří minut jsem měl takový prazvláštní pocit, který mi říkal, že se právě dívám na nějaký hodně výjimečný film. Filmů, u nichž jsem tento pocit předtím zažil, zatím věru mnoho nebylo – co si vzpomínám, tak to bylo jen při Městě bohů, Laputě a Stalkerovi. A všechny tři zmiňované filmy ve mně zanechaly ohromný a naprosto nezapomenutelný zážitek, na nějž se jen tak zapomenout nedá. Není se proto čemu divit, že když jsem při sledování prvních minut Mulholland Drive zažil onen pravzácný pocit, nic menšího než fantastický zážitek jsem neočekával. Vyplatilo se. Mulholland Drive je fantastický film. A fantastický doslova, protože právě fantazii je nutno zapojit na plné obrátky především do poslední třetiny filmu, která kompletně přetaví obsah i formu vyprávění oproti zbytku. To, co se odehraje od scény v klubu Silencio, leckoho zmate – mě pochopitelně nevyjímaje. Těžko říct, zda na tomhle světě existuje kromě pana Lynche ještě někdo, kdo by dokázal skládačku s názvem Mulholland Drive vyřešit úplně do posledního detailu (ale kdoví – třeba kompletní řešení nezná ani sám Lynch). Je samozřejmě pro někoho snadné říct, že celý Mulholland Drive je úplný nesmysl, který nedává sebemenší logiku – to si však rozhodně nemyslím. Vše záleží na teorii, jakou si děj snímku vysvětlíte. Kdo se však ani nepokusí si nějakou tu teorii vytvořit a nasolí sem odpad, toho jest mi upřímně líto. Ve spojení s Naomi Watts, Laurou Herring a perfektní hudbou pana Badalementiho, která skvěle dotváří tajemnou atmosféru snímku, vytvořil pan Lynch film, po kterém má maličkost vyloženě prahne a který naprosto jednoznačně a bez nejmenších pochyb patří mezi deset nejlepších filmů mého prachbídného života. (14.09.2012)

Kino Aero uspořádalo přehlídku filmů D. Lynche. Tak jsem si řekl, že dám Mulholland. Můj první film od tohoto režiséra, nechal mě v hlavě brutální guláš :) Jako Naomi Watts, och! [Kino Aero] (09.11.2017)

WTF? :) (26.02.2020)

Lynch se opět nezabýval tím, jestli jeho film má smysl nebo nemá. On si jenom natočil to, co chtěl a pak už nechal na divácích, aby si v tom našli to, co je jim nejbližší. Lynch to prostě nijak nemyslel. Nechal na diváka působit svoje cítění a není třeba hledat v tom nějaký další smysl. To, že lidi ten smysl hledají, je jasný důkaz toho, že když na plátno bez rozmyslu napatlám 300 různých barev, tak se stejně najde kritik, který v tom uvidí perspektivu hradu Karlštejn v ranním oparu. (19.01.2009)

Laura Harring jako nic nepamatující si žena je úžasná. Film trpí některými dlouhými a velmi nudnými scénami. Dotvářejí sice Lynchovy zvláštní představy, které mi ale nic neříkají. Jinak jde o strhující a sugestivní film zhruba do 2/3 stopáže. Pak film přes vší snahu ztrácí na intenzitě a působivosti zcela překombinovaným a nesmyslným koncem. Řekl bych, že ani Lynch vlastně nechápe, co natočil. A je mu to evidentně putna. Chtěl si jen pohrávat s diváky, ale já mu to nežeru, protože to zavání samoúčelností. Prostě Mulholland Drive je silně ambiciózní film, který si hraje na víc, než je. Badalamenti ve vrcholné formě. Nejlepší Lynchovina je pro mě stále Twin Peaks. Ono hraní si s divákem má mít své meze. Pak už nejde o hraní, ale o natočení záměrně nelogického blábolu. To se mi taky několikrát vkrádalo do mysli při sledování tohoto filmu. Lynch prostě neumí vysvětlovat, nebo nechce. Dělá mu problémy říct něco narovinu. Neříkám, že nám musí naservírova vše na zlatém podnose, ale jeho hra mě nebaví, je nudná a ani mě nenutí přemýšlet (což je dost negativní, protože Lynch nás chce dostat do úzkých a ukázat, že jsme všichni blbí, když nerozumíme jeho filmům). Zbytečně složité, ale vrcholně sledovatelné. Souhlasím s flankerem.27 a s Tostojem:-) (12.09.2008)

Když jsem poprvé viděl MD, byl jsem naštvaný. Film jsem vůbec nepochopil. Nebyl to ani tak problém nepochopení, co mi vadilo. Je to natočený v příjemně pomalém tempu, je možné si všímat detailů. Většinou mám takové filmy rád. Byl to spíš takový nepříjemný pocit z toho, že režisér si se mnou pohrává. Pocit, že každým záběrem blíže konci se mě snaží více a více zmást a tak trochu se tím asi baví. O filmu a jednotlivých scénkách jsem pak ještě hezky dlouhou dobu přemýšlel, ale na nic nepřišel. Film jsem odložil a na nepříjemný pocit z něj jsem postupně zapomněl. Uběhlo 10 let, než jsem se k filmu znovu vrátil. Tentokrát už s jasným záměrem film pochopit. Po předchozí zkušenosti jsem věděl, že k dosažení tohoto cíle budu potřebovat přípravu. Klíčem k pochopení díla bývá většinou pochopení jeho autora. Tj. v tomto případě poznat důkladně Lynche. Jeho život, filmové přístupy, zdroje inspirace, zájmy a touhy, víru. Číst knihy a rozhovory. Pak jsem si ale uvědomil, že i s touto teoretickou přípravou budu muset pravděpodobně film skouknout vícekrát, aby vše do sebe zapadlo. V tu chvíli jsem si řekl dost. Ten film není tak úžasný, abych se hodiny hrabal v této hromadě střepů a lepil z nich předtím úmyslně rozbitou vázu. Jednoduše jsem mrknul do Googlu a nechal si pomoc od těch, kteří toto martýrium podstoupili přede mnou. A tak nyní i já pochopil děj. O kriminální zápletce ve stylu starých noir filmů, o rozsekání a časové provázanosti scén, o propojení snu s realitou kdy sen je zhmotněním přání, o záchytných bodech a nápovědách. Zajímavé. Originální. Dává to smysl. Pak jsem znovu shlédl film. A nyní mohu definitivně shrnout své dojmy. Viděl jsem originální vizuálně poutavé dílo se skvělou hudbou a tajemným skrytým příběhem, který dává smysl. Geniální dílo? Kdepak. Znovu ten starý nepříjemný pocit co před10ti lety. Proboha proč? Důvody jsou úplně stejné jako poprvé a nemají nic společného s pochopením nebo nepochopením děje. Vadí mi přístup, kdy tento film byl natočen tak, aby byl nepochopen. Aby divák luštil hlavolam, který si režisér připravil. Představa jak těm "blbečkům", co na to jdou do kina cpou u vstupu lístečky s nápovědou v deseti bodech čeho si všímat, aby pochopili režisérova génia (Ano to se skutečně dělo.).....To mě vytáčí k nepříčetnosti. Já se nechci dívat na film jako na hlavolam a sledovat jestli je Betty opravdu Betty nebo je to Diana, jestli někdo hýbnul s popelníkem, zda jde o realitu nebo zhmotněnou tužbu co změnila podobu. Mě zajímá myšlenka, příběh, emoce, upřímná snaha něco osobitým způsobem sdělit. Z Lynchova přístupu v tomto díle je cítit nabubřelé pozérství, které je cítit nejen z tohoto filmu, ale je vlastní i řadě lidí co film obhajují a nekriticky obdivují. Ano, film má i svoje zjevné kvality. Ale způsob jakým chce režisér zapůsobit na diváka, je opravdu na facku. 50% (05.10.2016)

David Lynch nabízí modrý klíček ke dveřím reality své nejkulantnější a nejučesanější haluze. Tenhle film má tak dokonalou formu, kterou koření dechberoucí Naomi Watts, že jsem byl nucenej 147 minut natáhnout na tři hodiny. Kamera, hudba, lynchovské napětí při ničem, lynchovský důvtip, prostě paráda. Čuměl jsem s otevřenou hubou a budu zas, protože něco podobného se jen tak nevidí. Doporučuju si před tímto Lynche trochu oťuknout, rozhodně nelituju toho, že jsem si Mulholland Drive nechal až jako jedno z posledních autorových signifikantních děl. Výborný film. (01.06.2014)

Čím začať? Maestro Lynch vie ako zamotať hlavu a excitovať mozgové závity diváka na tú najvyššiu možnú úroveň, ktorú ešte možno vnímať ľudskými zmyslami prostredníctvom filmového spracovania. Jeho filmy sa nedajú chápať ako sme obyčajne zvyknutí, tu záleží na každom, aj na prvý pohľad nepodstatnom detaile. V Mulholland Drive (ale aj v ostatných jeho dielach) sa miesi realita so snom, víziami a flashbackmi. Orientovať sa v tom je náročné, pričom to maestro vôbec neuľahčuje. Film je dotiahnutý až do takých detailov, že dokonca záleží aj na každom predmete (aj ich polohe) v miestnosti, aby sa človek mohol aspoň ako tak časovo orientovať, prípadne aby dokázal určiť, čo je len sen a čo realita, alebo len halucinácia. Film som videl už 3x a stále mi význam niektorých scénok a postáv akosi uniká (kovboj?...), a to pritom ide o jeden z ľahších filmov tohto režisérskeho génia. Koľko krát si ešte budem musieť pustiť napr. Lost Highway alebo Mazaciu hlavu, ktoré sú ešte náročnejšie? Často si kladiem otázku, ako je vlastne možné niečo takéto hodiť čo i len na papier a napísať scenár, nie to ešte príbeh aj zrežírovať do absolútneho, geniálneho filmového klenotu ako v tomto prípade. Všetky jeho filmy preto nestačí pozrieť len jeden raz, vždy je nutné opätovné pozretie, nikto nedokáže obsiahnuť všetky tieto detaily na prvý raz. Hodnotenia od užívateľov len po prvej projekcii preto netreba brať príliš vážne, hlavne keď snímku napália dve a menej hviezd. Mňa až teraz akoby niečo ovalilo po hlave a celý príbeh Betty a Rity mi konečne v hlave zacvakol do nádhernej mozaiky, a to aj napriek tomu, že mi ešte pár detailov stále uniká. Na konci filmu som ostal ako omráčený touto dokonalosťou. Keby ste však odo mňa chceli, aby som svoje pocity a postrehy z filmu hodil na papier tak by som to asi nedokázal a úprimne obdivujem ľudí čo to dokážu. Nech je ako chce, film ma nesmierne obohatil a už navždy ostane v mojom vnútri. Mindfuck bez chybičky, po všetkých stránkach majstrovské dielo. (26.10.2014)

Lynch mrdá kinematografii divadlem a diváka svou okouzlující vyšinutostí. Intoxicating, mindblowing, halucinating, addicting - musím to vidět znovu, nejlépe sedmkrát. (27.10.2011)

Jako okénko do té části psýché, kde sídlí všechny ty úzkosti z neznámého a strach ze tmy a polozapomenuté noční můry, je Mulholland Drive výtečný. Lynch umí i prosluněnou ulici v Los Angeles naplnit plíživou hrůzou. Třeba když se Betty na nádraží loučí se dvěma milými, usměvamými (snad až příliš usměvavými) důchodci. Střih; a ten páreček už sedí na zadních sedadlech limuzíny se stále tím samým křečovitě roztaženým kukučem a najednou je v něm cosi šíleného. Tyto a různé další podivné postavičky se v různých rolích vynořují a zanořují, různé scény se paralelně opakují jako v opravdovém snu a to všechno s náladou okamžiku, kdy vás ve čtyři ráno nečekaně probudí neodbytný zvonek a ještě nevíte, kdo je za dveřmi a co může chtít. Ta posledné třetina je však až příliš šílená a Lynch až příliš útočí na jiné, primitivnější oblasti podvědomí, takže pak nevidíte než ňadra Naomi Wattsové, jež mě jako sukubus pronásledovala ještě ve spánku. (30.08.2007)

Další Lynchova skvělá sonda do lidského podvědomí, která si bere ingredience z Lost Highway a míchá je dohromady s citacemi klasických děl (Vertigo, Persona, Sunset Blvd.) a nechává vyniknout ústřední herecké duo. Škoda, že se tohle neprosadilo jako původně zamýšlený seriál, protože dodatečně napsaná druhá půlka jeví určité známky zkratkovitosti a film jako celek nepůsobí tak suverénně a konzistentně jako zmiňovaný Lost Highway. Jako seriál by Mulholland Dr. mohl pomýšlet na podobnou auru kultu jako dnes již legendární Twin Peaks, protože i na poli celovečerního filmu je vidět, že Lynch se vyžívá ve střídání nálad a mysteriózno (bezďák, pokoj 17, Silencio) prokládá humornými vsuvkami (nájemný vrah, obrovský mafián) tak nekompromisně a hladce, že Mulholland Dr. by měl jako seriál náběh na mnohem zajímavější počin. Takto hodně kvalitní práce, Lynch ve své nejkrystaličtější podobě - atmosférický a hypnoticky psychotický jako vždy. A velké plus za sexy Naomi! [Přesná stopáž: 141 min] (27.09.2007)

Mladá Betty prichádza zo Sleepy Hollow do Hollywoodu a je plná ambícií. Vzhľadom k týmto skutočnostiam je pochopiteľne okamžite konfrontovaná (ešte predtým, než by si to uvedomovala) so svojím Ja, ktoré je pochopiteľne veľmi narcistické, teda lesbické (a má väčšie prsia), samozrejme má podobu najkrajšej možnej hviezdy a je celkom nevyhnutne ranené. Betty čoskoro pociťuje naliehavú potrebu ho zmeniť. Háčik je v tom, že je už asi mŕtve... Expozícia končí v prvej tretine, tak ako je tomu v Lost Highway. Nasleduje psychopatologické besnenie, o ktorom sa vôbec nedomnievam, že by malo byť objektom celkom vážneho rozboru zobrazených udalostí. Lynch totiž rozhodne nenakrútil nádherný enigmatický film iba preto, aby bol vzápätí trivializovaný, "poskladaný" do podoby fraškovito stupídnej treťotriednej krimiodrhovačky. Naopak, klasický hollywoodsky žáner - krimithriller, používa ako prostriedok na premyslenú výstavbu poetického diela, ktorého prvočinitele dohromady nedávajú príbeh, ale sen (ktorý zvyčajne nejakým tým dejom disponuje). Alebo snáď Cowboy, ktorý tu funguje na spôsob Mystery Man-a z Lost Highway má vážne mať nejakú občianku, kreditku a šoferák? Aj tie krysoidné monštrá v závere? Lynch do filmu s rafinovanosťou aranžéra výkladov pôsobivo umiestňuje kopu indícií smerujúcich k povahe diela, nie k jeho významu v triviálnom zmysle slova. Nič nerieši, dokonca ani "nenastoľuje závažné problémy". Je to jeden z mála skutočných režisérov-umelcov pracujúcich s realitou nie ako s celkom, v ktorom sa strácajú dôležité detaily, ale ako súborom pozoruhodných jednotlivostí, ktoré dohromady môžu vytvoriť celkom iný svet, než na aký sme zvyknutí. A od diváka nechce nič iné než prostú akceptáciu takéhoto sveta i napriek jeho zjavnej exotickosti, súc si vedomý toho, že ide o svet autentický. V Mulholland Drive v porovnaní s Lost Highway pritvrdzuje a kreuje krajne subjektivistickú podobu sveta a jeho démonologickú podstatu. Banálne je závažným, groteskné hrozivým a telesné tým najmenej skutočným. No a reč tu možno brať asi tak vážne ako repliky zo scenára, ktoré Betty odrieka v dvoch rôznych situáciách celkom odlišným spôsobom. Ten film by mal mať toľko hviezdičiek, koľko vidno v noci svetielkovať v LA z Mulholland Drive, ale Lost Highway sa mi páči viac. Možno preto, že sa s mužským hrdinom ľahšie stotožním. PS: Typnite si, koľko percent by ten film mal bez lesbických scén :-) (17.08.2006)

Film, který jsem viděl už třikrát, a pořád mi to nestačí - jednou za čas se k němu vracet je vždycky takový malý filmový svátek a velká radost. Miluju na něm úplně všechno - úžasné obsazení, tajemný děj, skvělý soundtrack, a v neposlední řadě taky humor - některé momenty jsou strašná sranda! Přesto se vždy neubráním lehkému smutku z toho, když Ritta v 115. minutě filmu vsune modrý klíček do modré skřínky, a v tu chvíli se to změní v podstatě na jiný film, a vše co poté následuje je hodně nesrozumitelné a šílené, ale přesto stále fascinující. Velká škoda, že tenkrát nevzniknul i plánovaný seriál. (02.02.2013)

Právě jsem to dokoukal.... a jsem plný různých dojmů. Dávám 4* za atmosféru, herecké výkony, hudbu a hlavně neustávající ""Lychovské"" napětí. Na 100% se na to podívám znovu , protože tohle je jeden z filmů,který ( v mém případě) je potřeba vidět 2X. Po druhém shlédnutí myslím opravím ty 4*.. ale na co,to zatím opravdu nevím. Závidím všem kteří si svým hodnocením jsou 100% jisti hned po první projekci této misteriozní věci. (16.02.2011)

Co dodat ... Lynchovina jak má být. Hlava mi jde totálně kolem, protože jsem opět úplně mimo s dějem, kdo je kdo, a co znamenají ty různý serepetičky jako modrá krabička či popelník... Z vlastní zkušenosti vím, že nestačí podívat se na tyhlety ujetý dílka od Lynche ani dvakrát nebo třikrát, aby se dalo zachytit všechno a dojít k nějakému řádnému závěru "o co vlastně šlo". Protože i přestože si myslím, že vím o co jde, stačí zeptat se kohokoliv jinýho a ten vám to poví jinak... V tom spočívá krása a poetika těchto dílek, mnohovrstevnatost. (08.02.2003)

Nadherny,tajemny,vtipny....atd..Diky tomuto filmu vim ,co je to strach.Zustavam stat uprostred ulice bez schopnosti se pohnout,mluvit a myslet.Pozor na hlavu za rohem! (23.02.2007)

Předně, Lynchovo surrealistické uchopení většiny jeho snímků není pro každého. Méně zainteresovanému a obeznámenému divákovi může tento film připadat, jako když je borec pod silnými prášky a má z nich "halušky". Mulholland Drive to ještě navíc hraje na specificky temnou a tajemnou atmosféru a na zachycení a vnímání ženské psychiky z mužského pohledu s nepokrytým voyerstvím. Filmu by jednoznačně prospělo zkrácení totál přepálené stopáže, lesbická scéna s dvěma hlavními protagonistkami je Lynchovo bourání sexuálních tabu, se kterými si nedá pokoj, ale po skončení filmu jsem si neodnesl nutkání myslet na něj delší dobu. Přece jen jsem nedokázal naplno podlehnout režisérovým obsesím. Lynch je zkrátka pomatený, a pro někoho geniální šílenec. Pro mě tento film zůstává mimořádně divným, a tak nějak dostatečně nepochopitelným. Manuál k tomuto filmu jsem nedostal. 60% (13.05.2012)

Přistupovala jsem s jistým despektem k tomuto filmu, Lynch točí filmy, eufemisticky řečeno, zvláštní. Na samém počátku filmu jsem se chvíli domnívala, že Lynch chtěl být kartograf, nebo se alespoň výrazně podílel na projektu Google Maps. Ale pak mi předložil úžasný mysteriózní snímek. Své renomé si v mých očích pokazil lesbickými scénami, ale když mě pomocí zašmodrchaného závěru provedl k tak úžasně jednoduché pointě, odpustila jsem mu je. A zřejmě se vrhnu do oslav, protože jsem poprvé pochopila Lynche při prvním zhlédnutí. (29.05.2012)

no hay banda. Videl som to v premiérovom týždni v kine, odvtedy ubehlo skoro 20 rokov a ten film je zakaždým iný. V mojom osobnom rebríčku najlepších filmov všetkých čias, miesto č. 10. Alebo Zbesilosť, alebo Zamat. Lynch je diabol sám. (01.10.2020)