Mulholland Drive

Kdosi ulehá na polštář. Toto je ústřední motiv nebo téma, chcete-li, filmu Mulholland Drive. Po dlouhém přemýšlení, jak to vlastně bylo a o co tam šlo, jsem došel k názoru, že sledujeme jeden dlouhý sen dívky s jistými ambicemi ohledně angažmá v Hollywoodu. A aniž by nám to David Lynch dal nějak zřetelně najevo, jsme v realitě dané dívky, která zavání nesplněnými ideály. To celé se tak nějak ještě do sebe promítne, aby z toho byl trochu guláš. Mimo jiné je do toho zapletená jakási kniha. Šel jsem tedy do kina ještě jednou. Dávám 5 * za tak dlouhé a bolestivé škvaření mozku, za atmosféru a naprosto skvělé herecké výkony, Naomi Watts zvlášť. Za skvělý film o dvou krásných ženách s Hollywoodem za zády. (26.04.2011)

Většinu filmu to vypadalo, že sleduju "normální príběh", poslední půlhodinu však Lynch udělal rázný obrat a já jen nechápavě zíral. Úplně mi zamotal hlavu. Docela mi pak pomohlo vysvětlení v komentářích k filmu na filmpubu. Ale i kdybych to nepochopil, tak ten film obstojí, právě pro skvěle vybudovanou tajemnou atmosféru, zajímavé herecké výkony a dobrou hudbu (Angelo Badalamenti si zde zahrál mafiána, který je nespokojený s kávou). (20.08.2003)

David Lynch se vrací jedním ze svých nejsilnějších snímků na filmové plátno. Svou snahu o navázání na seriálové kvality Twin peaks by rozhodně uspěl, ale díky producentům byl nucený svůj seriál o "snech a iluzích Hollywoodu" přestříhat na jeden film a chvílemi je to možná znát, avšak ani na okamžik atmosféra nepovoluje a nedokážete se dostat ze spárů toho mysteriózního klenotu doby. Herecké osobnosti ať známé či neznámé jsou v režii Lynche úchvatnými postavami, které divák sleduje bez jediného pohybu svého křehkého těla. Jako divák bych měl poděkovat za objevení Naomi Watts, která je úchvatná a hraje jako nikdy(ani předtím ani potom:)). Vše je uhrančivé, pohlcující a maximálně tajemné, takže i temné rohy kinosálu musí závidět Lynchův nekonečný talent na vytváření neskutečných, ale dech beroucích scén. (19.06.2004)

Velká lekce z vnímání, to je Lynchův Mulholland Drive. Stejně tak velká lekce z moci vyprávěče. Nad fikčním světem, jeho obyvateli, ale i nad těmi, kteří se ho snáží rozkódovat. V první části filmu láká režisér do pasti tradičního narativního vnímání, do svěrací kazajky jednot času, děje a postav. Odvíjí před divákem zdánlivě jednoznačnou thrillerovou zápletku o ženě, která ztratla paměť během automobilové nehody a s pomocí začínající hollywoodské herečky Betty se snaží hledat indicie. Nalézá tři materiální konstanty, která záhy zůstanou jedinými konstantami v chaotickém víření snu i reality – dům číslo 17, modrý klíč a 25 000 dolarů. Následující zemětřesení, které zničí divákem pečlivě budovanou a rekonstruovanou zápletku je typicky lynchovské. Postavy změní jména, děj souvislosti a čas se stane relativním... A v rukou zůstává klíč, který divákovi nic neodmyká, dům číslo 17, jehož obyvatelka je nám známá a přece neznámá, a 25 000 dolarů, jejichž určení tušíme, ale nedostává se nám pro to opory. Co je skutečné a co je horečným sněním? Jak zapadají do fabule filmu podivné a zneklidňující epizody, které Lynch jakoby asociativně vkládá do toku vyprávění? Co je vlastně Mulholland Drive? Odpověď neznám. Je to klasická mentální časovaná bomba, která vás zmate, naštve, ale vlastně nemyslíte na nic jiného. Lynch vytvořil znepokojivý labyrint, ve kterém zrcadla tříští klasickou narativní strukturu, ve kterém se pitoreskně odráží pokrytecký a prázdný svět Hollywoodu (mistrovská scéna s oživování nesmyslného a prázdného textu na castingu), ve které se divák nutně ztratí, pokud vnímá naučeně – materiálně, kauzálně. Labyrintem s geniálním a takřka schizofrenickým hereckým výkonem Naomi Watts... Lynch je velkým mágem snů, náznaků a hádanek. Kapelníkem, který tvoří iluze nástrojů, aby vzápětí odhalil, že vše pouští jen z pásky – falešné, umělé... matoucí. Nedám body, dokud film neuvidím podruhé, potřetí... přiznám se bez mučení, že vlastně nevím, jestli jaký film jsem viděl. Po formální stránce bezesporu mistrovský (zvuk, střih, kamera, hudba a celková atmosféra z nich plynoucí je mrazivá, temná, uhrančivá...), ale po stránce jeho vnitřku jsem stále příliš vzdálen jeho jádra, než abych vynášel soudy. (30.07.2004)

Nádherný film a já se bavila, protože jsem si říkala asi po hodině, že si z nás udělal David Lynch pokusné králíky, protože na mnoho mých počínajících otázek jsem se odpovědi stejně nedočkala a některé momenty tam byly jak z jiného filmu, například ten bubák za rohem. Nečetla jsem, na co všechno mám dávat pozor, jak je to myslím v zajímavostech, ale podruhé už to nedám. Senzační atmosféra a ženská herecká dvojice stačila k tomu, abych šla do plných. David to na nás zkrátka umí zahrát tak lišácky, že mu nelze odolat a kdo zná přesné vysvětlení všeho, co se tam odehrávalo, má můj neskonalý obdiv. (24.02.2016)