Mulholland Drive

Moje první setkání Davidem Lynchem (bohužel jsem nevěděl s kým mám tu čest). Příběh se pomalu rozjíždí, pak se začíná rozvíjet, lehce zaplétat a najednou...se začínám topit ve směsici zdánlivě nelogických scén, pestrobarevných výjevů, obrazů, které obrátí dosavadní děj vzhůru nohama, snažím se něčeho chytit, ztrácím pevnou půdu pod nohama, nemůžu rozpoznat, co se vlastně dějě, najednou film končí a já nevím, co se vlastně právě stalo. Nejdřív jsem měl chuť dát jen podprůměr za to, co si to vůbec režisér dovolil, ale pak mi začalo docházet, že právě tohle bylo účelem. Přemýšlel jsem o tom pořád dokola s finálním přiznáním, že jsem to prostě nepochopil, režisér si se mnou dělal co chtěl a totálně mě zarazil do křesla s otevřenými ústy a nechápavou, lehce rozlobenou grimasou ve tváři. To se mi ještě u žádného filmu nestalo, takže nakonec hodnotím plným počtem (1* navíc za neuvěřitelnou atmosféru, 1* za Naomi, 1* za režisérské umění mnou dosud neobjevené). (19.02.2008)

Řeknu to na rovinu, Lynch je modla, nikdo mu nerozumí a mnozí ho milují. Teda tu a tam se vyskytne někdo, kdo podá jakýs takýs výklad některého filmu, ale tvrdím, že je to Sisyfovská práce, protože všechny ty odbočky, kličky a hračičky ve skutečnosti nic neznamenají, je to tam čistě pro plezír, ať se lidi zapotěj, takže ve výkladech je pravda všechno a nic. Na to kašlu, kde je nějaké sdělení? Už Tolstoj říkal, že aby něco bylo umění, musí to být srozumitelné bez vysvětlování, bez ostatního díla, bez postupu na nějakou "vyšší " pseudoúroveň. A co ty vysoký hodnocení a slastný hýkání nad mistrem? Připomíná to kubistický obraz z filmu Sedm, který John Doe obrátil a nikdo si toho nevšiml... (18.11.2005)

Pokud patříte mezi ty, u nichž složité = promyšlené = chytré = dobrý film , tak vás Lynch dostane maximálně. Já ale ty rovnítka tak ochotně nerozhazuju, proto zůstanu u zajímavé a nápadité, ale zbytečně komplikované v realizaci. Je to možná odvážné, ale je to až moc... no... lynchovské. Nějak ty mnohoznačnosti a halucinogenní scény nejsem schopen považovat za natolik geniální... Každé puzzle budou složité, když ukradnete polovinu dílků. (15.05.2010)

Prelínanie reality so snom. Tak v tom je Lynch majstrom a tu nám to ukázal. Nesnažte sa film pochopiť, lebo aj tak ho nepochopíte. Nechajte sa len unášať tou geniálnou réžiou a atmosférou, ktorá v Mulholland Drive je. Lynch sa tu pekne pohráva s diváckymi myšlienkami, a to sa mi natom veľmi páčilo. Niektoré scény ako rozhovor dvoch mužov vo Winkies, alebo kabaret Siléncio ma totálne odrovnali, a priklincovali do sedačky. Film si drží svoje tempo a stále ponúka nejaké nové záhady, a stále drží diváka v napätí, a núti ho sa sústrediť a rozmýšľať nadtým čo vlastne pozerá. Určite tento film patrí medzi vrcholy Lynchovej tvorby. (03.05.2012)

Tak nevim, jestli je chyba ve mně a nebo ve filmu, ale já se po několika minutách naprosto přestal orientovat v ději i v postavách a zbytek filmu jsem jenom netrpělivě čekal na nějaký vysvětlení, který ovšem nepřišlo. Když už jsem měl chvílema pocit, že to snad začínám aspoň trochu chápat, tak se to v zápětí zase zamotalo a stejně jsem nepochopil vůbec nic. Navíc jsem se u toho strašně nudil a v podstatě celou dobu jsem měl chuť to vypnout a jít radši spát (což jsem měl taky udělat). Neudělal jsem to a naprosto tak promrhal skoro 2,5 hod života. Láká mě odpad, ale tu 1 hvězdičku si to zaslouží za pár povedenejch scén. Ale jsou to jen samostatný scény, který dohromady nedávaj smysl... No opět musim souhlasit s uživatelem flanker.27. (25.09.2007)