Réžia:
Baz LuhrmannKamera:
Donald McAlpineHudba:
Craig ArmstrongHrajú:
Nicole Kidman, Ewan McGregor, John Leguizamo, Jim Broadbent, Richard Roxburgh, Garry McDonald, Jacek Koman, Matthew Whittet, Kerry Walker, Caroline O'Connor (viac)VOD (3)
Obsahy(1)
Príbeh básnika Christiana, ktorý spomína na lásku jeho života. So Satine sa zoznámi dôsledkom nechcenej zámeny. Z tohto nevinného stretnutia, sa vyvíja niečo, čo si Satine ako kurtizána nemôžeme dovoliť. Premiéra divadelnej hry, ktorú spolu skúšajú, sa blíži, bohatý vojvoda je rozhodnutý urobiť všetko, aby si Satine podmanil. Je láska medzi Christianom a Satine odsúdená na zánik alebo úspech? (ASFK)
(viac)Videá (1)
Recenzie (1 141)
Výtvarně a obrazově uchvacující. Hýřící barvami. Již počátek filmu je jako zběsilá jízda někde na pouti. Dějově (originální humor, drama nenaplněné lásky a nevyhnutelný konec), stylově (muzikál z počátku století zasazen do moderních poměrů), hudebně (Lady Marmalade, Nirvana, Kiss, Queen a jejich muzikálová inovace) a pěvecky (Nicole a Ewan) velmi pestré dílo. Jejich hudební projev mě nadchl, jejich hlasy k sobě dokonale padnou. Nicole Kidman a její bělostně zářící pleť, zrzavé vlasy a hluboce modré oči mě okouzlily a já si představila, že přesně tak vypadá jeden z ideálů osudové, ženské krásy. Nejlepší je oficiální verze Lady Marmalade v podání mé nejoblíbenější Christiny Aguilery společně s Pink, Lil Kim a Missy Elliot. "He met Marmalade down in old Moulin Rouge, strutting her stuff on the street. She said, 'Hello, hey Joy, you wanna give it a go?' " ()
Jsou filmy, na které nikdy nezapomenete. Pak jsou takové, které se vypaří z hlavy po pár minutách. Na některé byste radši zapomněli, nebo je snad ani neviděli. A to je přesně tento případ... Dvě hvězdičky, ale s odřenýma ušima (hodně nadhodnocuji). Film, který mi absolutně nesedl, čímž však nezpochybňuji jeho určité kvality. ()
Jelikož muzikální žánr je pro mě bezpečně ten NEJMÉNĚ oblíbený, přistupoval jsem k Moulin Rouge dost skepticky, avšak to co na mě po rozhrnutí opony vybaflo byl ten nejpříjemnější šok, o kterém se mi ve spojení s muzikálem ani nesnilo. Vtip, nadhled, sympaticky ujetá a svižná režie, spoustu barev, dokonalých kostýmů a zremixovaná Nirvana? Geniální. A když k tomu připočteme ještě úžasné herce/zpěváky Nicole Kidman, která dokáže zahrát svůdné děvče i dámu na úrovni a Ewana McGregora, jemuž nedělá problém vystupování nesmělého chlapce i opravdového muže, vyjde nám dokonalost sama... Aspoň do doby, než dozní píseň Spectacular Spectacular, pak už se u mě bohužel začal projevovat faktor antipatie k muzikálům. Zmizel totiž vtip i dynamika a podle klasických muzikálových postupů byly nahrazeny na mě až příliš veklou porcí nešťastné lásky a (někdy ucajdaných) love songů... Řemeslně tedy jde o téměř dokonalé dílko, které se stane extází pro všechny muzikálové příznivce, za mě však "pouze" 8/10 ()
Víc barev! Víc emocí! Víc lásky! Víc střihu! Víc hraní (=přehrávání)! Víc osudu! Víc snů! Víc znamení! Víc víců! Zviditelníme hollywoodský neviditelný styl! Vezmem nejslavnější sny z továrny na ně, vytřídíme zásadní kousky, slepíme je nejslavnějšími songy, přidáme pozlátko, flitry a květiny! Budu vyprávět nesmírně efektivně, jednoznačně a hlavně efektně a neřeknu NIC!!! Zapomněl jsem na něco? Ano!!!! Zapomněl jsem na "!!!!!!!" !!!!! Jsem Baz!!!!! +++++ Nene, jsem Subjektiv a už si na Luhrmanna hrát nebudu - neumím jako on neříct nic tak povedeně. Divím se, že ono nic může řadu diváků tolik dojímat - mou pozornost Moulin Rouge poutá jen tím, jak je udělán a kde se inspiroval. Luhrman mě fascinuje ve chvílích, kdy mě zahlcuje vjemy, mnoha postavami, přeplněnou scénou - čím méně postav na scéně má, tím smutnější výsledek. Davové pasáže jsou brilantní, skupinové mnohdy zábavné, při omezení se na dvojice se cítím trapně a chvíle samoty si nezasluhují slov. Čím větší intimita, tím větší hrůza. Čím delší prostor k zamyšlení (toho se režisér snaží věnovat co nejméně), tím větší otrava. +++++ Nejvíc mi ale vadí, jak je ten film pokrytecký. Jednou tváří se snaží ukázat svou přechytralost v pastišování, poučenosti, formální vypiplanosti a druhou stejně cílí nejjednodušším způsobem na diváka, co si chce u filmu pobrečet nebo vypnout. Jedněm říká: "Správně, máte právo na příběh o opravdové lásce," a druhým: "Nojo, oni jsou trochu jednodušší, ale to ještě neznamená, že je nemohu mít rád - jako děti." Slabé ***. ()
Pokud Tyler říká "kýč jako bič", pak tvrdím, že je příliš měkký - tohle je Kýč Jako Prase. Je to ovšem kýč zcela záměrný a promyšlený, držící se jedné lajny a frčící po ní zběsilým tempem skrz jednotlivá - pokud už ne ÚŽASNÁ, tak aspoň pozoruhodná - taneční a pěvecká čísla s rozdílnou míru pompéznosti a rozmáchlosti ke tragickému konci, který je divákovi odkryt hned na začátku, aby ho nic neodvádělo od té podívané a hudebních experimentů, které vás někdy přinutí vyprsknout právě konzumované pitivo, a jindy se zase uznale zasmát, jak se to těm šmejdům zatraceně moc povedlo. Osobně jsem nejvíce fascinován Jimem Broadbentem aka Zidlerem, protože tato postava mě definitivně přesvědčila, že sympaťák Jim je Mistrem svého řemesla, a že vymlaskne jakoukoliv roli způsobem, kdy herec splyne se svou rolí a vy jako divák věříte, že tohle je ta postava, a ne někdo, kdo ji hraje. Skoro stejně moc, ale úplně jiným způsobem jsem pak fascinován stále trvající existencí jednoho z největších omylů v dějinách kinematografie, který se jmenuje Richard Roxburgh. Jeho stylizace a jí odpovídající výkon úlisného cholerického zlokašpárka z červené knihovny sedí Moulin Rouge jako jistá část těla na jistou nádobu (a tím nemyslím prst na zkumavku), jaké bude ovšem divákovo překvapení, když stejně trapnou kreaci (byť s jiným akcentem;)) uvidí v óbrspektáklech Liga Výjimečných a Van Helsing (v němž si jeho Australstvo střihlo dokonce samotného "arciďábla" Draculu). To už zkrátka nemůže být náhoda, a je-li to právě Moulin Rouge, kde tohoto pána vidíte už poněkolikáté, řeknete si už jednou provždy, že je to skutečně jelito. To jsou už dvě definitivy pro tento film, kde vzít třetí, abychom to dovršili? Tango de Roxanne je definitivní pohřeb pro Stingovu uječenou původní verzi, a taneční scéna, která onu píseň doprovází, je jedním z nejlepších kusů, které kdy byly ve filmu předvedeny. Skutečně je to tak jako to hraje Argentinec Jacka Komana - vášeň, touha, zloba, zcela zničující emoce. Extra DVD bonus s několika úhly kamery a bez prostřihů posouvajících příběh (jakkoliv jsou ve filmu působivé) je naprostá extáze, stejně jako plná verze předváděné scény Spektakulárního muzikálu. Špička, špička, špička. Jenže on film není jen o předváděné technice a emocích, které jsou v něm na plný kotel hrány. Je to i tom, jak vás film vtáhne a jak s vámi zamává, a to je bohužel u této naivní pestrobarevné hříčky až hrozivě omezeno, aspoň pokud máte chromozomy XY:) I přes jednoznačné doporučení k vidění dávám 70% a nic na tom nezmění ani představa Satine s jezdeckým bičíkem;) A ano, vím, že jsem se o spoustě věcí ani slovem nezmínil - to je jedna z výhod toho, když píšete komentář jako tisící uživatel a tak dobře se před vámi vyjádřilo tak moc lidí. No dobře, tak jo - Ewan McGregor fakt dobře zpívá, ale to můžete vidět i v jiných filmech - a bohužel ne ve Fantómovi Opery, který by mu zatraceně "slušel". Et fin. ()
Galéria (31)
Zaujímavosti (57)
- Režiséra Baze Luhrmanna inspirovala k natočení filmu snaha přenést na plátno pocity, které prožil při sledování bollywoodského filmu s indickými diváky. (ČSFD)
- Ve chvíli, kdy Satine (Nicole Kidman) poprvé omdlí při vystoupení na "houpačce", odnesou ji do zákulisí, kde ji Marie (Kerry Walker) probudí. Na rukou má bílé rukavice. Ale při bližším záběru na ruku a kapesník potřísněný krví už Satine rukavice nemá. (Terva)
- Tim Wheeler z kapely Ash se ucházel o roli Christiana (Ewan McGregor), což jej přivedlo k napsání písně „Orpheus“. (HellFire)
Reklama