Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Animovaný
  • Krimi
  • Krátkometrážny

Obľúbené filmy (10)

„Pane, vy jste vdova!“

„Pane, vy jste vdova!“ (1970)

V roce 1970 to s českou komedií nevypadalo dobře. Nové vlně definitivně odzvonilo, Martin Frič byl stále mrtvý, Zdeněk Podskalský definitivně rezignoval na vlastní vkus a točil čím dál loajálnější komunální satiru. Za vraty Barrandova netrpělivě uslintávali uvědomělí komouši Trapl, Sequens a Kachlík, připraveni točit ty nejpodřadnější ódy na Veřejnou neBezpečnost, budování paneláků a bodré soudruhy v odpovědných funkcích. Ale pánové Macourek a Vorlíček se nedali rozhodit a přišli s něčím úplně jiným. Crazy komedie o koktavém astrologovi, transplantacích mozků a vražedném potenciálu telecího masa dala řadě herců a dalších spolupracovníků ukázat, co skutečně umějí. A přišel film, který ucpal huby malověrným. Film TAK NEUVĚŘITELNĚ skvělý, že nad precizností všech jeho složek by poklesla čelist i Billymu Wilderovi. Nejlepší český film v historii si víc než kterýkoli jiný zaslouží 100 %

Sunset Boulevard

Sunset Boulevard (1950)

"Já JSEM velká! To FILMY jsou teď malé!" Někdy se stává, že začnete film sledovat s takovým tím bohorovným odstupem, založíte si ruce a skepticky očekáváte něco, co už jste stejně viděli stokrát v jiných a lepších variantách. Postupně vás geniální vypravěč (zde Wilder) vtahuje do děje a nějakým šamanským trikem si zajistí vaši účast. Podvědomě zatínáte pěsti, jednou za účelem držení palců, podruhé vzteky na nějakou postavu... Prostě zapomenete, že je to "jen" film. To se mi stalo se Sunset Boulevardem, kde je navíc vše podepřeno mnohoznačným obsazením a hranice mezi realitou a fikcí se tím prakticky stírá. Sunset Blvd. má tzv. "wow factor": okamžiky, kdy vám přeběhne mráz po zádech, poklesne dolní čelist a uvědomíte si, že už dobrých deset patnáct minut nejste schopni mrknout. Takovým okamžikem je třeba chvíle, kdy reflektor ve studiu znovu ozáří slečnu Desmondovou, hvězda němé éry se několik vteřin vyhřívá na jeho výsluní, dokud jí o paví pero na pompézním turbanu nezavadí drzý mikrofon... Nebo... ale to už bych spoileroval a to vám nemůžu udělat. Omračte se sami. Můj delší článek najdete zde 100 %

Smrť jej pristane

Smrť jej pristane (1992)

"Sempre viva - život věčný!" Nebudu se ohlížet na případné posměšky a napíšu to, jak to cítím: Smrt jí sluší patří k ABSOLUTNÍ ŠPIČCE americké komedie. Tak pečlivě vycizelovaný scénář, tak neamericky sarkastický humor, tak promyšlená režie v každém detailu... Kde to najdete? V Sunset Boulevardu, v Psychu a to je téměř vše. Nejlepší film Roberta Zemeckise, nejpřekvapivější herecké výkony hlavního tria, nej nej nej. Nic konstruktivního tentokrát nenapíšu. Pokoušel jsem se o to několikrát, ale vždycky skončím u obecných superlativů, protože rozebírat jednotlivosti tady ani nemá smysl. Film mého srdce. Klenot. 100 %

Vražda na večeri

Vražda na večeri (1976)

Nejlepší filmová parodie všech dob, kterou nemá na svědomí ani Mel Brooks, ani Jiří Brdečka, ale - podržte se - Neil Simon. Každý jednotlivý obraz může fungovat jako samostatný vypointovaný skeč, každý z parodovaných detektivů dostal láskyplný pohlavek a třešničkou na dortu je kreace Aleca Guinnesse v roli slepého komorníka Jamespane Bensonpaní. Jeho komunikaci s hluchoněmou kuchařkou jsem se smál tolik, že mi hrozila srdeční zástava. No a dál tu máme Charlieho Chana, jehož moudrá čínská přísloví nikdo nechápe, známé snobské duo Charlesových, nafrněného Hercula Poirota, Phila Marlowa s asistentkou, s níž zachází jako s hadrem, a slečnu Marpleovou, která se poprvé v životě "strachy málem podělala". ;-) Škoda, že z tuzemské verze byl vystřižen Sherlock Holmes. 100 %

Moulin Rouge

Moulin Rouge (2001)

Moulin Rouge. Domov prostopášných kurtizán, chrám rozdováděných bohémů a nekonečný zdroj inspirace pro umělce všech zaměření. A také místo, kde se setkává Phill Collins s Madonnou, Elton John s Dolly Parton a v "diamantové" písni dokonce Marilyn Monroe s Marléne Dietrich. Koho překvapí, že do toho všecho organicky zapadá Offenbachův kankán z Orfea v podsvětí? Zapomeňte na všechny muzikály, které jste dosud viděli. Pryč je broadwaysky úhledné skotačení z My Fair Lady i Julie Andrewsová, prostince rotující Za zvuků hudby (ta píseň v MR taky zazní). Baz Luhrman natočil NEJFILMOVĚJŠÍ muzikál všech dob, eklektický ohňostroj emocí, filmových asociací a starých songů v nových hávech. Tak třeba Roxanne. Z uprděného reggae od Police je strhující, dechberoucí, střevarvoucí tango a nejsilnější scéna filmu. Vizuální stránka MR evokuje roztančená plátna Toulouse-Lautreca, ale i legrační bollywoodské zpěvohry. Snad poprvé od filmu Až přijde kocour jsou barvy (červánkově růžová, chladně modrá a medově zlatá) dějotvorným prvkem a prostředkem režijního vyjádření. Ewan McGregor svým zpěvem strčí do kapsy většinu původních interpretů. A věřte, že tím jsem ANI ZDALEKA nevyjmenoval všechny klady filmu. 100 %

Roztomilý člověk

Roztomilý člověk (1941)

"Mám rád vzruch! Nemohu vystát lidi s obličejem, který nic nepovídá. Ti mně připadají jako... mrtvý rybník. Znáš takovou pěkně stojící hladinu, která tě láká vzít kámen a hodit jej do vody? Voda se čeří, dělají se kola, vlnky, no zkrátka něco se děje! ...A když vidím takový obličej, tak mám tisíc chutí vzít kámen a..." Pro řadu lidí asi jedna z mnoha vzájemně si podobných pamětnických veseloher. Ale já v ní vidím daleko víc. Je to film o triumfálním vítězství fantazie nad realitou, humoru nad vážností a recese nad tzv. spořádaným životem. V době protektorátu musel Roztomilý člověk působit velmi konejšivě a pro mě je dodnes spolehlivým analgetikem. A vždycky mě potěší potkat někoho, kdo to cítí stejně. Viktor Bláha a Polda Krušinová jsou postavy podle mého gusta. Kde je nuda, zasáhne jeden nebo druhý svým živelným způsobem do konverzace a v tu ránu se ona voda čeří, obočí stoupají ke stropu a brady padají k zemi. Nejsou to žádní podloudní lháři, neklamou okolí za účelem zisku nebo z cynismu, ale z jakési vnitřní povinnosti. :o) Mystifikace je pro ně vášní, filosofií, sebeobranou a způsobem, jak naplno žít. Kdo to nemá, nepochopí. A nejkrásnější je, že přes ddrobná zakolísání se Viktor ani Polda nezačnou napravovat, jak si žádá konvence. Že naopak způsobem, jak čelit přízemnosti světa, se ukáže spojit své samostatné fantasmagorie v jednu společnou. Scénu ve vlakovém kupé, kde se Oldřich Nový a Nataša Gollová - poprvé sami, bez diváků - doplňují a jakoby testují ve vymýšlení historky o šperkovnici, považuju za jednu z nejromantičtějších v českém filmu. Dokonce i ve větě "Už nikdy si nebudeme lhát" jaksi cítíte, že to spíš znamená "Budeme lhát jako tým". :o) Moje nejoblíbenější komedie celé pamětnické éry. 100%

Slídil

Slídil (1972)

Mistrovská černá komedie pro dva až tři herce. Laurence Olivier hraje sebestředného autora detektivek. Opustila ho žena, utekla s mladším a protože se s tím starým jezevcem už nehodlá setkat, pošle svého zajíčka Michaela Cainea, aby dojednal podrobnosti majetkového vyrovnání. Olivier využije příležitosti a aby si zchladil žáhu, rozehraje s Cainem zlomyslnou hru plnou ponižování. A vůbec si neuvědomuje, že to vše se dá otočit jako přesýpací hodiny... Součást extratřídy mých nejoblíbenějších filmů. 100 %

Co se vlastně stalo s Baby Jane?

Co se vlastně stalo s Baby Jane? (1962)

"I've written a letter to Daddy / His address is Heaven above / I've written "Dear Daddy, we miss you / And wish you were with us to love" / Instead of a stamp I put kisses / The postman says that's best to do / I've written a letter to Daddy / Saying "I love you" Taková to byla roztomilá holčička, tahle Baby Jane. Celá Shirley Temple! Její andělská tvářička a žvatlavý zpěv živil rodinu a tatínek byl na ni hrdý. Pak se ale něco pokazilo. Žárlivá sestra Blanche se sama dala na šoubyznys, aby se jí vyrovnala a získala tatínkovu přízeň pro sebe. Ne, taková věc se nezapomíná ani po čtyřiceti letech... Prolog filmu, který nás výmluvnou scénou seznámí s Baby Jane a Blanche, když se jim dařilo, a právě text citované kýčovité písně, je klíčem k chápání všeho dalšího, co uvidíme. Zestárlá Baby Jane, která drží svou sestru-vozíčkářku v izolaci od vnějšího světa, není žádné koncentrované zlo seslané z pekel, jak se může jevit. Je to nešťastné "frankensteinovské" monstrum, odvržené svým stvořitelem. Všechny ty strašné věci, které sestře Blanche říká a kruté schválnosti, jež jí provádí, jsou dětinské soutěžení o přízeň tatínka (a potažmo publika), kterého dávno vzal čert, ale sestry se s tím nedokážou vyrovnat. Blanche působí jako vyrovnanější z nich, zato Baby Jane na stará kolena řachlo v bedně a pokouší se zvrátit tok času. Nechá si ušít panenkovské šatičky, jaké nosívala dřív, roztomile pomrkává, pohazuje lokýnkami paruky, na níž svačí moli, a opakuje si nápěv dávného hitu. To bude, panečku, comeback... Taky vám to něco připomíná? Ano, Norma Desmond by si asi s Baby Jane rozuměla. Co se vlastně stalo s Baby Jane? je neskrývaným derivátem filmů Sunset Blvd. a Psycho, namíchaným tak účelně, že stvořil nový žánr. Někdy se mu říká "Grand Dame Guignol" (cosi jako panoptikum starých dam), jindy "psycho biddy". Typické je obsazení kdysi uctívané hollywoodské krásky do role narušené psychopatky a implicitní téma nerovného zápasu s časem. Takže trochu horror, trochu černá komedie a trochu satira. Potrhlé a nebezpečné staré ženy si postupně zahrály třeba i Olivia De Havilland, Shelley Winters, Debbie Reynolds, Joan Fontaine a opakovaně i dvě zdejší hvězdy. Není divu. Bette Davis jako Baby Jane je groteskní, děsivá a dojemná zároveň. Škoda, že čeština nemá přesný ekvivalent výrazu "creepy", protože přesně ten ji vystihuje. Joan Crawford jako Blanche, po fatální nehodě upoutaná na vozík, mívala narozdíl od Bette potřebu ukazovat své postavy v lepším světle, což je zde v souladu se scénářem, přesto některé její momenty možná působí v kontrastu s Davisovou přehnaně učesaně. Znamenité je i obsazení vedlejších rolí méně známými herci. Victor Buono jako Janin korepetitor a Marjorie Bennet v roli jeho matky jsou komickou a zrcadlově obrácenou variací fixace sester na otce. Dobrou práci odvádí i Maidie Norman jako hospodyně Elvíra, která je Blanchiným jediným kontaktem s vnějším světem a Janiným černým svědomím. Ve scénáři by se našly drobné logické mezery a režie možná přehnaně tlačí na pilu zavádějícího označení filmu za horror, ale je to spíš věc individuální chuti než zásadní vada na kráse. 100%

Gambit

Gambit (1966)

Michael Caine má zálusk na vzácnou bustu sísařovny Lissu, kterou vlastní arabský miliardář Herbert Lom. Aby získal pozvání do jeho bytu, použije jako návnadu barovou tanečnici Shirley MacLaine, která se zázračně podobá Lomově zesnulé ženě... Pokud vím, ve své době nebyl Gambit zrovna kasovním trhákem a raději jsem od něj mnoho nečekal. O to víc jsem okouzlen výsledkem a neváhám ho zařadit mezi takové špičky zlodějských komedií, jako je Růžový panter, Šaráda a Jak ukrást Venuši. Vynikajícím nápadem, jak ohromit už v prvním dějství, je, že Caineův plán - tak, jak má probíhat - vidíme jako dramatickou akci bez zbytečného okecávání a sáhodlouhých příprav. Pak následuje jeho reálné provedení, které přirozeně neprobíhá podle tohoto vytyčeného plánu. Přestože samotná zápletka se podobá mnoha jiným z podobných filmů, Gambit má mnohem životaschopnější postavy a vývoj vztahů mezi nimi je minimálně stejně zajímavý jako otázka, zda a jak se loupež podaří uskutečnit. Michael Caine je nafoukaný zlodějíček, který se usilovně snaží neztrácet hlavu, i když je mu čím dál jasnější, že si ukrojil příliš velké sousto, Shirley MacLaine dostala v roli velkorysý prostor ve škále od chladné zdrženlivosti po screwballovou bláznivost. Největším překvapením se přesto může stát kreace Herberta Loma, zvláště pro tu část publika, která ho zná jen jako šíleného komisaře Dreyfusse. Rozkošný film. Moje titulky najdete zde100%

Ovládací panel
64. naj používateľ Česko
380 bodov