Rudí prezidenti
Obsahy(1)
V roce 1959 odešel bezmála pětašedesátiletý Ludvík Svoboda do důchodu. Nikdo nečekal, že jeho hvězdná i tragická politická chvíle má ještě přijít. O jeho návrat do vrcholného politického života se postaraly příznivé okolnosti pražského jara 1968. Do funkce nastoupil v březnu. Srpnová okupace Československa ho zaskočila. Doufal, že podepsáním Moskevského protokolu dosáhne odchodu sovětských vojsk. Opak byl pravdou. A tak se stal prezidentem spojeným s nástupem normalizace. Armádní generál Ludvík Svoboda v dokumentu scenáristy Miloše Doležala a režiséra Romana Vávry. (Česká televize)
(viac)Recenzie (19)
Svoboda nás tak oslobodil, až sme mohli slobodne žiť v normalizácii. Generál, ktorý mal už toho dosť. A asi už po tých vojnách si povedal, že radšej mať kľud, tak sa podvolím Sovietom, aby som si mohol zakričať: Na večné časy a nikdy inak! Zdá sa, že našťastie tá politická večnosť nie je až taká dlhá. ()
„Se Sovětským svazem na věčné časy.“ Ludvík Svoboda sa Heliodora Píku poriadne nezastal, keď šlo o trest smrti, ale v uvoľnených časoch už bol schopný podať svedectvo prispievajúce k jeho rehabilitácii. Vydal sa zachraňovať Dubčeka a ďalších reformátorov do Moskvy a schválil tam vstup vojsk Varšavskej zmluvy do Československa. Začala sa zaňho normalizácia. Schválil obuškový zákon. Kontroverzná osobnosť, na ktorú zaznie v dokumente pre i proti. ()
Vcelku objektivní pohled na osobnost nejslušnějšího a lidsky nejrespektovanějšího komunistického prezidenta. Jen hodnocení jeho úlohy v úřadě v období Pražského jara a následně za normalizace je dle mého příliš příkré a do značné míry nespravedlivé, protože nebere do úvahy jednak jeho omezené rozhodovací pravomoci a jednak ani to, že sehrál pravděpodobně důležitou roli v tom, že sovětská okupace nenabyla mnohem drastičtější formy, jako tomu bylo třeba dříve v Maďarsku. Po bitvě je holt každý generálem, zatímco Svoboda jím byl svou rozvážnou podstatou i v prezidentském úřadě. Trošku mi to připomíná i nevděčnou roli Edvarda Beneše v době mnichovské a později i únorové krize, která rozděluje i historiky v názoru na to, jak se měl zachovat, až dosud. ()
V podstatě věcný obraz generálova života opět naráží na úskalí sovětizace. Armádní generál Ludvík Svoboda byl vystaven smršti dějinných událostí, ve kterých se náš národ zmítal prost jakékoliv stabilní politické opory. O východních i západních zdrojích této podpory dnes víme mnohé, zdaleka však ne všecko. Hledáme-li však mravní konstanty Svobodova života, vidíme je v jeho věrnosti demokracii, českoslovenství a republice i v jeho nesmlouvavém odporu k německému nacismu, který ho stál několik životů jeho nejbližší rodiny. Polistopadová poněkud často poněkud tlampačová statečnost by měla mít více soudnosti a věcnosti i citlivosti. Na druhou stranu je nutné ocenit přitažlivost zpracování a důraz na každodennost hrdiny od Zborova, Sokolova i z Dukly. ()
Pre mňa armádny generál Ludvík Svoboda bol výnimočná osobnosť. Mal prirodzenú autoritu a u svojich podriadených bol obľúbený. Takmer celý život zasvätil armáde. Ako jeden z prvých sa nestotožnil s Benešovou kapituláciou a utiekol do Poľska, po jeho dobytí Wehrmachtom pokračoval v úteku do Sovietskeho zväzu. Ani tu však nemal na ružiach ustlané a skoro prišiel o život. Potom začal organizovať 1. československý poľný prápor, ktorý sa rozrástol na armádny zbor. Boje u Sokolova, Kyjeva ale aj dukelská operácia ho posunuli do popredia, ako veliteľa oslobodeneckej armády. Jeho vojnová história je opísaná v „Deníku z doby válečné“, ide o Svobodove záznamy, ktoré nie sú ideologický podfarbené a sú o jeho vlastenectve, o oddanosti k Československu. Tieto zápisky z obdobia rokov 1939 až 1943 sú najdôležitejšími prameňmi pre mapovanie histórie zahraničného odboja na východnom fronte. Musíme dať za pravdu fakt, že to sú pre nás najťažšie roky našej novodobej histórie a Svoboda bol hrdinom a správnym chlapom, žiaľ žil práve vo veľmi zložitej dobe. Tento miniseriál je omnoho lepší, ako jeho obraz vo filme Prezident Veliteľ. ()
Galéria (12)
Fotka © Česká televize
Reklama