Sny Akiry Kurosawy
Jume
Akira Kurosawa's Dreams
Sueños
Scenár:
Akira KurosawaHudba:
Šin'ičiró IkebeHrajú:
Akira Terao, Mieko Harada, Jošitaka Zuši, Hisaši Igawa, Čišú Rjú, Martin Scorsese, Tecu Watanabe, Micuko Baišó, Čósuke Ikarija, Masuo Amada, Majumi Ono (viac)Obsahy(2)
Jeden z posledných filmov legendárneho japonského režiséra Akira Kurosawu tvorí osem snových epizód – meditácií o živote, smrti a ľudskej pominuteľnosti. Spája ich autorovo druhé „Ja“, ktoré jednotlivými príbehmi prechádza v rôznych etapách života. Metaforou života je cesta – ako vyjadrenie podstaty ľudského bytia – i ako smerovanie k smrti, ktorá toto bytie presahuje. Na takúto „cestu životom“ vykročí v prvom sne režisérov dvojník-dieťa. Ako nevítaný svedok sa v lese zúčastní svadobného sprievodu líšok, kvôli čomu zostáva na celý život poznamenaný túžbou vydať sa za hranice tajomna a „kráčať za dúhou“. Po ceste pokračuje ako chlapec, hľadajúci v broskyňovom sade svoju mŕtvu sestru. Ako vodcovi bludného horského oddielu sa mu v snehovej búrke zjaví ľadová víla. Ako dôstojník sa stretne s mŕtvymi vojakmi zo svojej roty. Ako mladý maliar obdivuje v galérii obrazy Vincenta van Gogha a tak sa dostane až za obraz a na vlastné oči uvidí majstra pracovať na „Obilnom poli s havranmi“. "Ja" sa stane aj svedkom nukleárnej katastrofy, vyvolanej výbuchom atómovej elektrárne. Ako pútnik zasa blúdi spustošenou krajinou a stretáva znetvoreného démona, oplakávajúceho svoje hriechy. Napokon "Ja" doputuje až do idylickej dediny vodných mlynov, kde ho stotriročný múdry starec zasvätí do tajomstva zdravého života v súlade s prírodou. Prirodzenou súčasťou takéhoto života je i smrť ako potvrdenie a zavŕšenie životnej cesty. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (70)
Môj prvý film od Kurosawu a hneď 5 hviezdičková záležitosť! Poviedkový súbor spracovávajúci vzťah človeka a prírody ale tiež bezútešné smerovanie ľudstva. Každá z poviedok má v sebe niečo zvláštne a pôsobivo poetické. SLNKO V DAŽDI (*****) má zaujímavú poetickú atmosféru, rovnako ako nasledujúci BROSKYŇOVÝ SAD (*****). Poviedka BÚRKA (****) zasa ukazuje bezútešnosť situácie skupiny horolezcov, brodiacich sa v snehovej búrke. TUNEL (*****) vyniká svojou mrazivosťou a ide o jednu z najlepších poviedok. VRANY (****) sú trochu odľahčenejšie. V tejto poviedke sa objaví Martin Scorsese ako Van Gogh. HORA FUJI (*****) predstavuje výbuch jadrových reaktorov a snahu utiecť, hoci je celá situácia stratená. PLAČÚCI DÉMON (***** IMHO najlepšia poviedka) surrealisticky desivo zobrazuje svet zničený atómovými zbraňami v ktorom žijú ľudský démoni. No, a DEDINA VODNÝCH MLYNOV (****) je asi najslabšia. Zbytočne doslovná avšak stále pôsobivá. ()
Akira Kurosawa je dnes už prakticky ikonou japonské kinematografie, tak jsem nebyl asi jediný příznivec, který byl tak zvědavý na jeho vlastní autorské (filmové) snění. Ale po shlédnutí nakonec musím říct, že se jedná o opravdu "jen" o zfilmované sny. Většina povídek je na pohled hezká a záhadná, ale nezanechá žádný hlubší dojem. Výkony herců jsou zvláštní a většinu z toho stejně normální člověk (evropan) nepochopí. Prostě jen zfilmované sny, které hned zapomente a ke kterým se asi nikdo moc vracet nebude. Leda že byste u filmu usnuli... Mě se to povedlo celkem dvakrát. ()
V noci má být tma. ()
Meditativní, nedějové, často ani nevypointované audio-vizuální básně nic nespojuje v jeden celek, jen obrazová, barevná a kompoziční krása. Každou další z osmi však víc a víc postihuje doslovná (jakož zároveň odříkaná) environmentální kritika moderní společnosti, která kromě toho, že už tak velmi, velmi rozvláčné "sny" zpomaluje, jim ubírá z mystického kouzla. A o čem že se Kurosawovi zdá? Mj. o tradičním japonském folklóru, traumatu z války, Van Goghových krajinkách, nukleární apokalypse či (výše zmíněném ne)sepjetí člověka s přírodou. ()
Mal ten Kurosawa dosť divoké sny, a hlavne veľmi farebné. V niektorých naplno využil možnosti farebného filmu, predstavenie v broskyňovom sade ani nemohlo byť farebnejšie a podobne aj návšteva Vincenta van Gogha. V každom sne asi rieši nejakú svoju alebo cudziu životnú traumu: odvrhnutie neposlušného dieťaťa matkou, vyrúbanie broskyňového sadu, nádej zúfalých horolezcov, zodpovednosť za smrť druhých, obdiv diela Vincenta van Gogha, strach z apokalyptických následkov jadrovej energie, plytvanie potravinami, útek k prírode a zmierenie so smrťou. Je to naozaj všehochuť, Kurosawa tu zhustil mnoho tém a látky, z ktorej by v mladšom veku vytvoril osem trojhodinových filmov. Mne sa takéto bilancovanie páčilo, a keby bolo ešte trochu svižnejšie, neváham nad piatimi hviezdami. –––– Nevedel som poriadne namaľovať ucho, tak som ho odrezal. Slnko ma núti maľovať. Nemám čas sa s vami rozprávať. –––– Japonsko je také malé, že niet kam ujsť. Ale aj tak musíme utekať. ()
no fuha.. ano nepochopil som vacsine tich epizodiek, par ma celkom nudilo a par dokonale nadchlo (zaver a epizoda s vojakmi). mozno trosicku netradicne na kurosawu ale cez to vsetko je to genialny film, treba si vsak k tomu najst cestu. a este nieco, tie poucnosti ohladne clovek-priroda miestami fakt lezu na nervy.. nestacia symboly??? ()
Proste nemôžem dať viac. Ten prvý sen bol aspoň poetický a pekný, ale aj tomu chýbala pointa a ostatné už boli len žvásti, ktoré sa hrali na niečo itektuálne s hlboku myšlienkou leže tá myšlienka tam nebola a tým sa to stalo neznesitelne nudné. Nebolo sa nadčím zamyslieť a tak som na to, len tak blbo kukal a dúfal som, že nezaspím. ()
Jak to už tak u povídkových filmů bývá, výsledek je poněkud nevyrovnaný. Především první dvě povídky jsou úžasné stejně tak i poslední (ale u ní mi připadá, že jsem jeden z mála, kteří si to myslí). Ty ostatní, depresivnější, mě až tak nevzaly ačkoliv jim nemůžu upřít působivost. Jako celek to vidím na lepší čtyři s tím, že v kině by zážitek byl určitě lepší. ()
Velice zajímavé povídky ze kterých výrazně vyčnívá Tunel. Zbytek trošku průměrný ve snaze zachytit vztah člověk-příroda. ()
4,5 Vizuálne podmanivé, husto atmosferické. Milujem snové filmy plne fantázie, ktorým realita nekladie žiadne prekážky. 8 snov: Sunshine Through The Rain, The Peach Orchard, The Blizzard, The Tunnel, Crows, Mount Fuji in Red, The Weeping Demon, Village of the Watermills. ()
Veľmi zaujímavý poviedkový film. Lepší (výstižnejší) názov pre snímku by asi bol Akira Kurosawa's Nightmares... :-)) Scorseseho v miniúlohe Van Gogha som, musím sa priznať, vôbec nespoznal. ()
Tak to byly děsně nudné sny! Kromě "Crowns" mě nic nezaujalo. A ty mě zaujaly asi hlavně proto, že mám hodně rád obrazy Van Gogha i jeho osobu. P.S. Proč je sakra na plakátu k filmu Spielberg? ()
Projket 100 (2001) ()
Jiný tvůrce by si na zfilmování svých snů možná vylámal zuby, ne tak Kurosava. Vytvořil směsici naivity a hlubokých poselství, s dlouhými scénami, ve kterých se zdánlivě nic neděje. Zpočátku se zdá, že jednotlivé sny jsou jen náhodně poskládané za sebe a nemají moc společného, ale postupně vystupuje na povrch myšlenka filmu. Líbili se mi i všechny ty japonské kulturní odkazy. Co ještě k tomu říct? Většina existujících filmů by nemusela být barevná, v tom co chtějí sdělit, není barva až tak důležitá. Toto je ale jeden s těch mála, pro které byl vynalezen barevný film. Nejsilnější moment = vojáci v tunelu, nejkrásnější = putování van Goghovou krajinou, nejhlubší = závěrečný pohled na řeku. ()
Povídky jsou věrny svému názvu a diváka zavedou do úchvatného světa japonských představ a mytologie (Opět jsem si při sledování uvědomil, co mám na Zemi vycházejícího slunce tak rád), úchvatného vesmíru, plného nevšedních obrazů a zjevení. Bohužel v posledních třech povídkách na snovosti ubývá a zvrhávají se trochu v prvoplánový apel, který je nejexplicitněji vyjádřen v té závěrečné. V mých očích tím dost ztrácí, avšak celkové vyznění filmu a dojem, který ve mě zanechal, je jednoznačně kladný. ()
Moc ráda analyzuji sny a vnímám je jako způsob, kterým se nám podvědomí snaží něco říct. Něco, co jinak nemáme šanci zjistit, pravdu o nás, kam náš život směřuje, co z minulosti zůstává neuzavřeno. Proč se však dívat na zfilmované sny někoho jiného, to mi uniká. Skoro to mám tendenci vnímat jako projev narcismu či egoismu, obtěžovat diváky svými sny. I když je A. Kurosawa velký režisér a jeho sny pozoruhodné. Jsou totiž velmi symbolické a přesto, to není vždy pro sny typické, velmi epické a mají v sobě silný lidský rozměr, přesto, mají význam hlavně pro toho, kdo je sní. Jediné, co tak z filmu přetrvá, je vynikající scénografie. ()
Těžko stravitelný, zmatečný a nudný guláš. Lidem se zdají cirka tisíce snů, ale proč si Kurosawa vybral zrovna ty "nejintelektuálnější"? Tyto sny stály pěkně za prd! Žádný holky, žádnej absurdní humor... Prostě nic, co by vytáhlo diváky ze zívací letargie. ()
Vynikající. Nutno vidět v kině, jinak přijdete o polovinu zážitku. p.s. Někdo se u toho může šíleně nudit. ()
Sny sú reálnejšie ako skutočnosť ()
Súvisiace novinky
EIGASAI 2016 zaútočí na chuťové buňky
9. ročník festivalu japonského filmu a kultury, jehož pražská část proběhne ve dnech 4. - 10. února 2016 v kině Lucerna a přilehlých prostorách, nese podtitul "festival k sežrání" - to proto, že… (viac)