Ran
Ran
Réžia:
Akira KurosawaHudba:
Tóru TakemicuHrajú:
Tacuja Nakadai, Akira Terao, Mieko Harada, Hisaši Igawa, Jošitaka Zuši, Šinnosuke Ikehata, Mansai Nomura, Jošiko Mijazaki, Daisuke Rjú, Masuo Amada (viac)Obsahy(1)
Pán Hidetora sa na oslave svojich sedemdesiatych narodenín rozhodne rozdeliť panstvo medzi svojich troch synov. Najmladší syn Saburo sa ho snaží odradiť od unáhleného rozhodnutia, ale pyšný a tvrdohlavý vládca sa ho zriekne. Keď sa starší synovia ujmú vlády, rýchlo sa obrátia proti vlastnému otcovi a začnú sa usilovať o úplnú kontrolu nad celým územím. Schyľuje sa ku krvavej bitke... (STV)
(viac)Recenzie (197)
Tentokrát si poprvé a pravděpodobně naposledy vyzkouším následující styl komentáře; začínáme na průměrných 3 hvězdách, dvě přidáme za dokonalou němou několikaminutovou pasáž a hudbu v ní obsaženou, jednu za hru na flétnu a jednu za pár úsměvných scének ke konci (bylo-li to úmyslem). 7 hvězd...to by bylo slušné hodnocení, že? Jenže...jednu uberu za herecké výkony, jednu za zvuk, další za absenci zábavnosti, jednu za absenci napětí, další za neschopnost či nechuť vyprávět obyčejný příběh zajímavě, další....další důvody by se našly také snadno ( nevěrohodnost, místy trapnost), už toho ale nechám, protože bych se dostal do sfér, kde by mé hodnocení leckoho jistě rozermoutilo ještě více...že. Jako krátkometrážní němý film by to bylo geniální, škoda toho balastu okolo. ()
Jde přesně o typ akčních a válečný filmů, které nemám ráda. Vedla mě touha vidět aspoň jeden film Akira Kurosawa a toto nebyla zjevně šťastná volba. Dlouhou stopáž jsem doslova přetrpěla. Viděno v původním znění s titulky. ()
Všechno by mělo mít nějaké uspořádání. Když si špatně nachystáte bar, tak polovinu věcí nenajdete, tu druhou rozbijete a uděláte více zmatku než užitku. Vžyť je to jednoduše stejný jako s nábytkem, pokud si dáte postel ke dveřím, těžko budete procházet, ale to bych mohl pokračovat do nekonečna. Tenhle film není prostě uspořádaný! Jakoby se vznášel metr nad zemi a nechtěl spadnout na zem. Tohle, pane Kurosawo, vážně neocením, ani přes to, že si vás opravdu vážím. Mám pocit, že tohle jste si točil pro sebe. Takový epitaf. Pokud je v historickém, středověkém, válečném velkofilmu pouze jedna bitva, a k tomu totálně nevěrohodná, je něco určitě špatně! ()
Kurosawa považoval Ran nejen za svůj nejlepší film, ale dokonce za nejlepší film vůbec. Není se čemu divit, tento film splňuje všechny možné i nemožné aspirace kultovní záležitosti. S nadsázkou lze prohlásit, že je zde obsaženo vše. Je zde zakódovaná jakási všeplatná pravda o lidstvu ve všech jeho érách. Komplexní scénář mistrně propojuje osudy mnoha postav, aby vyústil v drama antického ražení. Tyto postavy jsou zástupné smyboly za všechny možné lidské chraktery. Kurosawa k nám vysílá jací jsme a jací jsme byli už od počátku věků. Scéna vypálení třetího města, v níž zcela chybí zvukové efetky a je pouze doprovázena temnou hudbou patří k nejsilnějším filmovým zážitkům vůbec.A když nakonec slyšíme repliku o tom, že bohové ani Budha se nám zhůry nesmějí, nýbrž pláčou nad naším konáním, je jasné co nám pan režisér chtěl sdělit. Navíc je film pojat vskutku megalomansky. Kurosawa musel nechat do Japonska dovážet koně, nechal postavit zámek na úaptí hory Fuji, aby ho nechal spálit. Nechal ušít 2 000 kostýmů a rozdal je hercům, aby je onosili do věrohodné podoby. Vše je na svém místě a dokonalé. I samotná hudba je silný hudební zážitek. Výsledkem je nekomerční velkofilm, který patří mezi Kurosawova veledíla. ()
Historický opus Mistra kurosawy, tentokrát v barvě:-)) ()
Složitě ambivalentní film – je velkolepě opulentní a přesto chladnokrevně komorní, pompézně strhující a přitom žalostně bezobsažný, variace Shakespearovské divadelní hry ale i epický velkofilm se vším všudy, velice poutavý a přesto tak nesnesitelně nudný, striktně seriózní a zároveň až absurdně směšný (účes týpka s píšťalou chci taky), historicky věrohodný a přesto tak papundeklově umělý, intelektuálně důmyslný ale zároveň echt primitivní, nadčasový a přitom tak zastaralý (ten zub času se na tom strašně podepsal). Ve výsledku tedy volím i hodně ambivalentní hodnocení a je mi to celkem líto, protože takhle jsem si svoje první rande s Kurosawou fakt nepředstavoval. ()
Raději nechme promluvit jednu z vedlejších postav:" Neurážej Boha, je to on, kdo pláče nad krutostí lidských bytostí, nad hloupostí těchto stvoření, kteří věří , že jejich přežití závisí na zabíjení. Žádný Bůh nás před ním neochrání. Není to nic divného v tomto krutém světě, lidé hledají jen smutek a ne radost. Ty hloupé bytosti bojují za smutek a utrpení, vyžívají se v potocích krve." ()
Celkem pozdní Kurosawův počin jasně dokazuje, že i v pětasedmdesáti byl tento MISTR stále na vrcholu svých sil, neboť Ran se může směle zařadit mezi jeho mnohem starší samurajské filmy, mezi ty nejlepší z nich. Úžasný zážitek a velmi mě hřeje pocit, že mám ještě několik DVD s Kurisawovými filmy, které jsem ještě neviděl!....Barva dává již tak nesmírně působivé vizualitě zcela nový rozměr! ()
Akiru Kurosawu mám rád najmä z jedného dôvodu - pre jeho dômyselnú réžiu, prácu s hercom a precízne jemné rozprávanie veľkých príbehov, v ktorých sú postavy len figúrkami na šachovnici osudu. Shakespearov Kráľ Lear (ako ostatne aj ďalšie diela tohoto veľkého dramatika) je látkou ako stvorenou pre Kurosawove charakteristické pozvoľné rozvíjanie deja, okázalé herecké výstupy, kvetnaté dialógy a v neposlednej rade pompéznu výpravu. Kamera snímajúca nádherné horské panorámy, komorné palácové priestory aj bojovú vravu (už som takmer zabudol, aký masaker vie Akira rozpútať na bojisku - a že v tomto prípade červenou skutočne nešetril) je skvelá, a je vidieť cit pre výstavbu scény. Práve preto je veľká škoda, že, nech je drvivá väčšina filmu akokoľvek technicky vyladená a na úrovni, niektoré zábery sú neprehľadné, zle kompozične usporiadané alebo len réžijne nevyrovnané oproti zbytku; našťastie je takých pomerne málo. Vyzdvihnúť naopak treba ako vždy vynikajúci hudobný sprievod Tóru Takemicu a, čo už je samozrejmosťou, famózny výkon Tacuja Nakadaia, excelujúceho ako v polohe neľútostného tyrana a krutovládcu, zaslepeného vlastnou tvrdohlavosťou, tak aj bláznivého pomäteného starca, odsúdeného k pozorovaniu zániku vlastnej krajiny a rodu, prenasledovaného svojimi činmi a démonmi minulosti. No a opomenúť nemôžem ani nemenej skvelú Mieko Haradu v roli pani Kaede, ktorej jediným cieľom je zničiť všetko, čo Hidetora vybudoval, a jeho synov nechať trpieť a umierať za jeho chyby. Nebyť pár malých pošmyknutí, bola by to dokonalosť sama. 85% ()
Jednoducho a pútavo vyrozprávaný príbeh tak trochu o Svätoplukových prútoch v japonskej verzii a s vycibrenou réžiou pána Kurosawu. Úvod a prvá polovica sa mi páčili najviac - veľmi šikovné gradovanie celej situácie okolo nerozumného rozdelenia vlády medzi synov. Stred sa potom trošku zasekol, niekoľko pasáži sa mi zdalo zbytočne naťahovaných, pričom to miestami zachádzalo až do nudy. Avšak záver pripravil nádhernú pastvu pre oči, veľkolepú výpravu, výborne zvládnuté bitky i rozumný koniec. Hotové nešťastie, keď za chyby rodičov zomierajú ich deti... 75/100 Videné v rámci - 5x5 tour : Po stopách režisérov. ()
Ran mě trochu zklamal, ve srovnání s jeho staršími filmy - dvě a půl hodiny skoro čistého divadla s šesti hlavními herci do kterého najednou hodí neuvěřitelně epickou bitvu (resp dvě) jakou japonská kinematografie nikdy neviděla. Příběh je to nestárnoucí, ale tohle provedení je trochu nesourodé. 7/10 ()
Výprava je naprosto skvostná, jen některé pasáže jsou příliš táhlé. Škoda výborného filmu, když se rozplizává do nudy. A celkem by mě zajímalo, co měl Kurosawa proti starým hercům, že starce musel zase hrát mnohem mladší člověk. ;-) ()
Velice silný zážitek, ale určitě ne pro každého. Některé scény jsou sice až trochu moc natahované a rozhodně se nedá říct, že se jedná o nějaký válečný nářez (válečných scén je tu vskutku poskrovnu), ale i tak je to opravdu hodně dobrý a pozoruhodný snímek. Hlavní je tady především příběh. Pokud Vás nezaujme on, může Vám být jedno, že výprava, hudba, herci a kostýmy jsou úžasné. Sice to tak je, ale jak říkám, pokud Vás nezaujme příběh, bude to pro Vás při nejlepším jen skvěle natočená nuda. Ran Vás buď absolutně pohltí nebo dokonale zklame (a uspí). ()
[6/10] (Greenwich, Herald Ace, Nippon Herald) (Barevný /// Produkce: Masato Hara, Serge Silberman /// Scénář: Masato Ide, Akira Kurosawa, Hideo Oguni podle divadelní hry Král Lear Williama Shakespeara /// Kamera: Asakazu Nakai, Takao Saitó, Masaharu Ueda /// Hudba: Tóru Takemicu /// Oscar: Emi Wada (kostýmy) /// Nominace na Oscara: Akira Kurosawa (režie), Joširó Muraki, Šinobu Muraki (výprava), Takao Saitó, Masaharu Ueda, Asakazu Nakai (kamera)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] ()
Kráľ Lear meets Svätopluk meets Soľ nad zlato meets staré japonské legendy. Ono tie legendy, história a beletria sa akosi všade na svete podobajú, asi že sme všetci rovnakí. No čakal som o niečo viac, vzhľadom na kultovosť tohto diela. Trošku slabšie ako Lawrence, ale vizuálne a tempom na podobnej úrovni. S dnešnými blokbasterami by som bitky v ran neporovnával, vtedy boli všetci bojovníci komparzisti. Ale dnes mi tie monumentálne bitky, aj keď digitálne, pripadajú o dosť záživnejšie. (P.P., Kr. N., Alexander....) ()
Na půdorysu Krále Leara vystavěl Kurosawa strhující příběh, který spojuje skvělé herecké výkony, velkofilmovou výpravu, po zásluze Oscarem oceněné kostýmy, dynamickou kameru a hledat na něm nějaké mouchy je opravdu dřina. ()
Veľkolepá záležitosť z ktorej som momentálne veľmi nadšený. Je vidieť, že príbeh o troch nezlomných prútoch funguje aj v ďalekej Ázii, nielen u nás. ()
Úžasný film, a to nejen díky působivým akčním scénám a krásným kostýmům, ale především díky silnému a dojemnému příběhu. ()
Kurosawa opět nezklamal a opět jsem mohl vidět film s přepálenou stopáží a nudným dějem. Naštěstí Ran je snesitelnější než Rašamon. Ve filmu můžete vidět dobré herecké výkony a slušnou výpravu a to hlavně ke konci snímků. Naivně jsem doufal, že se dočkám trošku více bitev. Bohužel k vidění je jen jedna a to závěrečná. ()
Vskutku - ten - Ičimondži Hidetora, bol mimoriadne progresívnym krutovládcom, ktorý si zrejme povedal, že je už vari najvyšší čas odísť rovno do penzie, nakoľko počas predchádzajúcich päťdesiatich rokov jeho vládnutia, iba všade rozsieval samé nepokoje, až sa snáď automaticky kvôli tomu stal nielen absolútne rešpektovaným, ale zároveň i obzvlášť nenávideným kniežaťom, a tak sa následne rozhodol, konkrétne počas úvodných záberov, predznamenávajúcich istý lov divokej zveri, že odteraz s vysokou pravdepodobnosťou, prevezmú žezlá jeho traja zákonití zástupci, ktorí by si mali rozdeliť kráľovstvá na 3 rovné diely, ak sa teda nejako dohodnú...? Sú to presne títo: ako najmladší spadá do úvahy, synátor, Saburó, potom zase i najstarší, čiže prvorodený, Taró, a napokon i prostredný, Džiró. Bohužiaľ, čoskoro sa na samotného „starešinu”, strhne poriadna vlna kritiky, ktorú mu na jeho adresu vyjadril jeden zo synov, keďže je presvedčený o tom, že si nepremyslel svoju prednášku v jednej, zásadne, dôležitej veci, a to pred týmito, prítomnými účastníkmi, a tak si ho tým najprv pohneval, až to zašlo tak extrémne ďaleko, že ho zakrátko na to i vypudil a vyhnal zo svojho života, čo muselo vyhovovať tým ostávajúcim, aby sa tým pádom mohli medzi sebou začať poriadne „klbčiť”, kedy brat ani extra ne(za)váha v tom, či má vlastne (ne)priamo zavraždiť svojho brata... Je to iba otázka času, keď k tomu nakoniec dôjde? V podstate sa od tohto okamihu dostáva na rad nekontrolovateľná spleť samých intríg, ktoré čoraz intenzívnejším spôsobom podtrhuje jedna zo zákerných postáv v tomto skazenom dianí, čo ešte znásobuje i ústredný protagonista, spomenutý na začiatku, ktorý bojuje predovšetkým sám so sebou, so svojimi vlastnými démonmi, ktorí maximálne ovládli jeho prehnitú dušu. Skrátka, postupne sú do deja zakomponované aj ďalšie súvislosti s tým spojené, ktoré veľmi často vychádzajú na povrch, aby sa divák proste nenudil, ba práve naopak, toto majstrovské dielo, je priam nasiaknuté i neuveriteľnou choreografiou, čo sa teda týka celkového prevedenia jednotlivých bojových sekvencií, ktorých zase ale nie je toľko, aby som nimi ostal naplno pohlteným. Skôr mám taký dojem, že najväčšie napätie vzniká najmä vtedy, keď postavy medzi sebou riešia svoje plány a nasledujúce postupy, a to ani nehovoriac o tej „švagrinej”, z ktorej mi mimochodom - miestami naskakovala husia koža, tak som bol z jej uvažovania znepokojený, ale opäť nič nové pod slnkom, lebo v týchto časoch to bolo naprosto bežným javom, čo podčiarkuje i vyšperkovaný scenár na motívy „Shakespearovej” hry - Kráľ Lear a japonských, stredovekých legiend. Už, keď som pri tom stredoveku, tak mi to nedá nespomenúť, že tento pôsobivý snímok - zväčša vynikal, nielen autentickou výpravou a kostýmami (ocenenými Oscarom), ale aj výraznou hudbou a perfektnou kamerou trojice kameramanov, ktorí sa postarali o vynikajúcu kompozíciu obrazu, pred ktorou musí každý fanúšik slintať blahom! Určite sa taktiež jedná aj o audiovizuálny zážitok v priamom pomere s dôrazným zvukom, áno, jednoznačne si vyhľadajte súbor s Digital Theatre System (DTS), bez ktorého sa jednak v tomto prípade vonkoncom nezaobídete, čiže by ste boli zbytočne ochudobnení o všetky vaše zmysly, potrebné k maximálnemu vychutnaniu si tohto (veľko)FILMU, jednému z najväčších, aký bol v histórii kinematografie - nakrútený, a to myslím úprimne. Z tvorcovej strany dochádza k asi najlepšiemu snímku, aký počas svojej kariéry nakrútil, veď sa tomu ani nemusím príliš čudovať, keďže je v ňom zahrnutá predošlá práca, ktorú zdokonalil do tak brilantného celku, že pomaly ani nenachádzam dostatok vhodných slov na vyjadrenie celkového obdivu. Apropo, a Tacuja Nakadai, znovu predviedol oslnivý, herecký výkon, aký podal už v minulej Kagemuši, keď tentoraz ho možno ešte vylepšil, ak to tak môžem vôbec nazvať? () (menej) (viac)