Ran
Ran
Réžia:
Akira KurosawaHudba:
Tóru TakemicuHrajú:
Tacuja Nakadai, Akira Terao, Mieko Harada, Hisaši Igawa, Jošitaka Zuši, Šinnosuke Ikehata, Mansai Nomura, Jošiko Mijazaki, Daisuke Rjú, Masuo Amada (viac)Obsahy(1)
Pán Hidetora sa na oslave svojich sedemdesiatych narodenín rozhodne rozdeliť panstvo medzi svojich troch synov. Najmladší syn Saburo sa ho snaží odradiť od unáhleného rozhodnutia, ale pyšný a tvrdohlavý vládca sa ho zriekne. Keď sa starší synovia ujmú vlády, rýchlo sa obrátia proti vlastnému otcovi a začnú sa usilovať o úplnú kontrolu nad celým územím. Schyľuje sa ku krvavej bitke... (STV)
(viac)Recenzie (196)
Oscar 1 : Kostýmy + 3 nominace: Režie, Kamera, Výprava ()
Příběh mi přišel trochu povědomý, po chvilce přemýšlení a rad od ostatních lidí jsem přišel na to, že v našich pověstech měl praotec Čech také tři syny, také jim dal území a také se o něj poprali. Tohle vše zaobalené japonským hávem a zajímavým zpracováním. První půlka je spíše drama druhá čistě jedna velká bitva, která je mimochodem jak asiati umí opravdu výborná a nechybí jí mrazivá atmosféra Mimo to je s velmi vypjatýma chvilkama a celkem dost mrtvých hlavních hrdinů. Velice zajímavý historický film od nejznámějšího japonského režiséra Akira Kurosawy. ()
║Rozpočet $11,5milióna║Tržby USA $3,944,980║Tržby Celosvetovo $5,300,000║ /80%/ ()
Je až zarážející, jak může být film velkolepý, ale současně prostý až prázdný. Kurosawa pro mě zatím není srdcovka, ale Ran mě zaujal úžasnými scenériemi (kamera), nápady, vojenskými scénami a (na svou dobu) vizuální promyšlenou krásou. Současně také zklamal svým pomalým tempem, množstvím zbytečných dialogů a nevyrovnaností. Působivá atmosféra rozehraná na délce 160 minut nepostrádá sílu, ale emoční dopad je spíše žádný. Je však dobře, že postavy, i přes prostředí a některé detaily (make-up, dvojité čelo?) dokáží udržet naprosto vážnou tvář bez jediného pochybení (film bez jediného vtipu, ano!). Krásně se na to koukalo, ale upřímně bych to už podruhé nechtěl vidět. ()
Spojení Shakespearova díla (tentokát Král Lear) s Kurosawovým pohledem opět vyšlo - přesto, starší Krvavý trůn je dle mého lepší. Největší problém v tomto snímku je kamera. Některé scény jsou vizuálně fantastické, promyšlené do nejmenšího detailu a se skoro až neuvěřitelnou kompozicí. Ovšem hned na to následuje scéna, ve které je přesný opak výše zmíněného. Nevím zda to je čistě můj dojem či jde o záměr, ale právě tohle neustále vytrhává z atmosféry jinak vynikajícího snímku. Také některé vedlejší party nejsou odehrány zrovna přesvědčivě, ovšem hlavní charaktery jsou bez výjimky zahrány více než slušně. K dokonalosti tu schází snad jen přítomnost Toshira Mifuneho. ()
První setkání s Kurosawou. Ano, něco takového jsem čekal. Výpravné, pomalé, dobře zahrané. Kurosawa je podobně jako třeba Leone mistr obrazové kompozice. Ovšem to, co tady psal např. Tsunami X a Kaka...na tom něco je. Tragický příběh, postavy hodně mluví ( až umělecky ), ale je to trochu strnulé, příliš konzervativní. Žádné spontánní výlevy emocí, všechno to je jakoby připravené, naplánované. Ale pár silných emocionálních scén tu je ( Hidetora trhá květiny, Hidetora chce do hrobu ). Kostýmy, masky a herectví "velkého pána" Hidetory se mi především ve druhé polovině ohromně líbilo. Jeho šílenství bylo velmi působivé. A taky ta hudba... ()
No nevim, jak tenhle film hodnotit, protoze na jednu stranu jsem cekal neco jineho, ale zas na druhou stranu me dostal. Rozhodne by to chtelo vic bitev, ty co tu jsou, jsou uchvatny (za coz dost muzou kostymy, ty jsou skvely a taky byl dobrej napad odlisit jednotlivy armady ruznejma barvama, ale i presto jsem si par dulezitejsich japoncu furt plet), ale je nich dost malo. Rek bych, ze tak dve hodiny z filmu zabiraj dialogy a nevalecne sceny a ty jsou misty nechtene smesny, misty nudny a misty naprosto uchvatny. Rek bych ze to je tak 50:50. Prislo mi, ze pribeh je dost jednoduchej, misty predvidatelnej a trochu mi to pripomnelo nejaky pohadky (dva synacci chtej jen vladnout, treti ma tatika fakt rad a tata je ze vseho desne prekvapenej). Nastesti to zachranujou vyborni herci, v cele s naprosto dokonalym Tatsuya Nakadaiem, kterej jakmile je na scene, tak celej film hned pozvedne. Ale precejen jsem se misty dost nudil, takze jen 4* ()
Slušných 90%. Má to výborných hercov, kostýmy, výpravu, bojové scény. Nedokážem však povedať, čo mi na tomto filme vadí, viem len, že je to to isté čo mi už vadilo pri Kagemushovi. Možno je to dlhá stopáž, možno príliš jednoznačné postavy (s výnimkou starého vládcu), možno málo takých scén ako Saburova smrť, či dialóg - starec-šašo v ruinách vypáleného hradu. Každopádne Kurosawa vedel čo robí. ()
Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jeden ze 125 nejlepších neanglicky mluvených filmů - 125 Greatest Foreign Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Celosvětově divácky úspěšný film. A k tomu krvavá japonská variace pohádky Sůl nad zlato, Shakespearova Krále Leara a antického dramatu. Vše v krásných kostýmech japonských bojovníků, ale není to válečný film, je to temný příběh o zradě, nelásce, touze po moci, krutosti a odplatě. Ke cti Kurosawovi slouží, že po všem tom zabíjení alespoň toho slepého Tsurumaru ušetřil a nechal jen stát nad srázem... :) Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=AbbfDntoRRk ()
Vizuálně moc krásný film. Nádherná výprava, překrásné scenerie, úžasná kamera. Na druhé straně dlouhá stopáž. Kurosawa měl film o hodinku zkrátit a nebylo by co řešit. Některé dlouhé pasáže se zdají být snad ještě delšími. Čili střihače střihnout za uši a všechny ostatní chválíme ;-) Jinak taky škoda, že se do zbroje postavilo tolik vojáků a přitom jsme neviděli žádnou pořádnou bitku ... ()
První polovina naprosto perfektní ukázka gradace a variace na známý motiv "sůl nad zlato". Po starcově zešílení se to ale mění ve zmatenou nikam nemířící změť. Ke žluté a červené armádě přibývá modrá, bílá, černá. Nevím, kdo stojí na čí straně a proč, jakou moc má vlastně intrikující "švagrová" a co se děje. Stejně tak je podivné, že Akirův film z osmdesátých let vypadá úplně stejně jako ten ze čtyřicátých - proběhl u něj nějaký posun? Nevím - jsem zatím na začátku jeho filmografie a jsem zvědavý, co dál. ()
Zřejmě poslední velký film vynikajícího režiséra se vrací k svárům základních lidských vlastností. V historické řadě s barevným posunem a propracovanějším příběhem se rodí nový pohled na tradiční historické téma. Někde v pozadí lze tušit složité pohyby a změny v japonské skutečnosti šedesátých a sedmdesátých let vrcholícího hospodářského zázraku. V tomto ohledu se vybavují dobové souvislosti např. kolem vzniku Vančurovy MARKÉTY LAZAROVÉ. Doba, která vylučuje silné charaktery a velké příběhy, je vcelku přirozeně hledá a nachází v minulosti, kterou je jako zrcadlem poměřována současnost. Tradiční přednosti kurosawovské filmové poetiky skvělou výpravou počínaje a "krajinnou" kamerou, která stejně spolehlivě zvládá i detaily lidského obličeje, konče, zůstávají zachovány a navíc obohaceny dokonale o možnosti nabízené barevným filmem. Výpravná podívaná je i velkým zážitkem. Jako každé velké umění. ()
Historická freska o králi jehož tři synové rozervou dědictví - Říši na kusy. Nevyrovnaný příběh je plný nečekaných zvratů, zároveň ale trpí příliš dlouhou úvodní expozicí kdy se figury na šachovnici musí dostat tam, kde je Kurosawa chtěl mít. Závěrečná bitva s naprosto neuvěřitelnou výpravou (v roce 1985 neměli CGI, takže ty baráky museli zapálit + lidi se nedali jen tak vyrenderovat) a neskutečným množstvím drobností, které dotváří celek, bere dech. Úžasné šaty, krajina, interiéry. Bohužel masky nejsou zase tak podařené a lidi vypadají jako neúmyslné mrtvoly. Nebýt přepálené délky, byla by to bomba. Zhyň! ()
Ještě kousek stylizace navíc a byla by z toho alespoň slušná parodie. Ale kdo chce, najde si hloubku úplně všude, mě se to v téhle obyčejné rodové vyvražďovačce nepovedlo, i když se o to režisér jakýmisi myšlenkami a moralitkami nejspíš pokoušel. Díky způsobu jakoby studiového nasvícení navíc film působil téměř inscenačním dojmem a obě bitvy do něj vůbec nezapadají. Ty jsou ostatně to jediné, co na filmu stojí za zhlédnutí. Jinak je to jedno velké zdlouhavé utrpení. ()
Vizuálně opulentní snímek. Dokonalé kostýmy, úchvatné bojové scény, avšak obsahově mi to přišlo plytké a nevýrazné a ještě k tomu všemu emocionálně suché. ()
Kurosawa je specialista na dramaticke filmy plne emocii, ktorym sa nevyhol ani v tomto filme. Aku obrovsku chybu urobil pan Hidetora, ze sa rozhodol rozdelit svoje panstvo medzi svojich troch synov, pretoze ani vo sne by mu nenapadlo, ze sa to moze vsetko otocit proti nemu. Tolko utrpenia co musel zazit a to aj svojou vlastnou vinou nevidim casto vo filmoch. Aj napriek dlhym 160-tim minutam mi dej ubehol pomerne rychlo, akurat tych uvodnych 20 minut sa mi zdali byt trosku zbytocne natiahnute. Jednu scenu by som este Kurosawovi vytkol - skok 70-rocneho Hidetoru zo skaly a o par minut neskor jeho rychly beh, ze ho dokonca stratil aj jeho mlady sprievodca. Aj napriek tomu, ze film patri pod japonsko-francuzsku produkciu, dostal jedneho Oscara za kostymy a mal tri nominacie za reziu, kameru a vypravu. V pripade rezie ziskal Oscara Sydney Pollack za VZPOMINKY NA AFRIKU (1985)... 17.12.2009 _______ Tatsuya Nakadai - (Lord Hidetora Ichimonji) +++ Akira Terao - (Taro Takatora Ichimonji) +++ Jinpachi Nezu - (Jiro Masatora Ichimonji) +++ Daisuke Ryu - (Saburo Naotora Ichimonji) +++ Mieko Harada - (Lady Kaede) +++ Hudba: Toru Takemitsu +++ ()
Výborná kamera, výprava, kostýmy, strhující bitevní sekvence, inspirace Shakespearovým Králem Learem.. ale jinak? Já holt ty klasiky nějak neumím docenit. Zvlášť, když trvají předlouhých 160 minut a emočně jsou víceméně úplně prázdné. Vyhýbal jsem se jako čert kříži. Teď, když to mám za sebou, tak nevím, z jakého důvodu se radovat!! No, co si budeme vykládat, přemlouvat se u filmu k dalším desítkám minut je docela průšvih.. ()
První polovina tohoto hodně, hodně, hodně, hodně dlouhého snímku se mi fakt líbila. Otec rozděluje své panství mezi své tři syny a chce, aby spolupracovali. Ale jeden z nich se mu začne vysmívat. A tady mě Akira překvapil - místo toho, aby on byl ten špatný (jak by to bylo v normálním filmu) on jej chce jen varovat, že je pošetilý a že své dva syny nezná. Otec jej zavrhne, ale postupem času se ukazuje, že třetí syn měl pravdu… Ano, první polovina se mi opravdu líbila a až do té bitvy bez zvuku (pár minut slyšíme jen jednu melodii a vidíme bitvu) se mi Ran opravdu líbil. Jenže pak to začne být hodně utahané a to, co se dá vyřešit za pár minut, tady Kurosawa řeší skoro hodinu. Závěr mě potěšil (ne proto, že už to skončilo, ale ta myšlenka SPOILER! za vším zlem hledej ženu, mě vcelku pobavila. KONEC SPOILERU! Kdyby někdo prostříhal tento film tak o 40 minut, sahám po nejvyšším hodnocení bez váhání, takhle to bohužel nemůžu udělat. Ran má něco do sebe, bohužel ta délka je vskutku ubíjející… 80 %. ()
Neuvěřitelně nádherný film s fantastickými kostýmy, výpravou, herci. Něco nepopsatelně úžasného. Kéž by takových filmů bylo více. Moje první setkání s panem Kurosawou dopadlo skvěle, jeden z nejzvláštnějších filmových zážitků v mém životě. ()
Japonský režisér a scenárista Akira Kurosawa se právem zapsal do celosvětového filmového hledáčku, protože šlo o filmaře velmi výrazného, ve své práci naprosto přesného a především skutečně talentovaného. Kurosawa byl silný puntičkář, který točil jen když bylo to nejideálnější počasí a celkově se řádí mezi takzvané režiséry perfekcionisty. Jeho nejznámějším filmem je asi přece jen Sedm samurajů, tenhle japonský velikán toho má ale na kontě mnohem více a v jeho kariéře najdeme 32 filmů pod kterými je podepsaný jako režisér. Krom Sedmi statečných poté mezi jedny z jeho nejslavnějších bijáků patří právě Ran. Samotná myšlenka na film u Kurosawy vznikla při čtení článku o válečném lordu Mori Motonarim, který díky svým třem synům, kteří k němu byli loajální ovládl mnoha území a právě díky jeho synům se stal válečným lordem. Kurosawa poté přišel se svým scénářem, který pracoval s myšlenkou co by se stalo kdyby jeho tři synové zase tak loajální nebyli. Velmi výrazně poté Ran ovlivnil Král Lear od Williama Shakespeara, z jehož Kurosawa hodně čerpal a stejně jako v Ranovi tak i Král Lear pojednává o stárnoucím válečném lordovi, který předává moc svým dětem, s tím rozdílem, že ve hře Williama Shakespeara má Lear tři dcery. Ran si nicméně z Krále Leara bere důležité elementy a proto se dá skutečně považovat za adaptaci Williama Shakespeara. Především se ale sluší dodat, že Run je skutečná ukázka tvůrčí kreativnosti Kurosawy a důkaz toho jak výrazný tvůrce byl. Ran je především film, který těží ze svého vizuálního podání proti kterému prostě nejde vytknout vůbec ale vůbec nic. Ran má naprosto překrásnou kameru a naprosto skvěle pracuje s barvami. S tím má spojené překrásné kostýmy na kterých se skutečně nešetřilo a film byl za ně právem oceněn Oscarem. S tím je zase spojená naprosto překrásný výběr lokací pro výpravu. A též má film bravurní bitevní sekvence, ta první (ze dvou) je vyloženě neskutečně silná a Kurosawa v ní předvádí naprosto brutální jatka. Dopomáhá tomu i výborná hudba Tórua Takemicueho. Akiro Kurosawa zde především funguje jako opravdu silný vypravěč. U Rana sice přece jen trvá prvních pár minut než vás vlastně donutí se do vyprávění ponořit, skutečně se mu to ale po pár minutách povede a i přesto, že je Ran přece jen možná trošku přetažený a mohl být kratší po celou dobu funguje. Jenom je tohle přece jen možná film u něhož vizuální stránka převládá nad stránkou příběhu a vyprávění. Opět je nutné připomenout, že Ran není film s nezajímavým příběhem nebo, že by neměl totálně silné pasáže. Naopak jsou v něm najít třeba silné metafory nebo zajímavé podtexty. O stárnoucím pánovi Hidetorovi se například postupem čím dál tím více dozvídáme, že opravdu nebyl žádný svatoušek a možná si tak vše co se děje okolo jeho synů zaslouží. Všechny postavy tu vlastně mají nějaký smysl motivace, někteří se chtějí Hidetorovi pomstít, někteří mají trochu prostější motivaci- Chtějí prostě moc! Je tu nicméně problém, že ve finále tu skutečně není postava ke které by se dal vytvořit nějaký silnější vztah. Nepodaří se tu vybudovat ani u nejmladšího z Hidetorových synů ani u moudrého rádce. A je to ve finále sice škoda, zároveň mi ale tenhle fakt už dlouho nevadil u žádného filmu méně než právě u Ran. I přes vážný příběh tu nechybí jisté pokusy o humor, ten mě ale třeba právě na rozdíl od Kurosawových Sedmi samurajů nechával většinu času chladným a více jsem si užíval pokusy o černý humor, kterého ve filmu není zase tak moc, jakmile ale dorazí tak stojí za to. Pořád jde především ale o opravdu tragický příběh ze kterého je ona inspirace z Krále Leara cítit opravdu velmi a i díky skvělým hereckým výkonům se dá ta napjatá atmosféra všude kolem uvěřit. A to je u takového silného příběhu potřeba, především ale potěší, že veškeré menší podzápletky nebo charakterní vývoje někam vedou a mají smysl, což bohužel taky není pravidlo vytesané do kamene. Ve finále se dokonce objeví i jistá forma lítosti i přesto, že ještě pár minut nazpátek byste dotyčné postavě přesně takový osud přáli. I to je ale ukázka celkem silně vystavěného budování, které se tu Kurosawovi a spoluscenáristům povedlo. I když je pravda, že tu pořád měli kliku v silné předloze samotného Shakespeara. Sluší se ale dodat, že je Ran ve finále přece jen spíše volnější a Kurosawa tu přišel i s novými prvky. A právě kombinací Shakespearovské předlohy a Kurosawova vtisku vzniklo něco tak výjimečného a právem dodnes ceněného. Ran je spíše ,, jen´´ silné vizuální veledílo než dokonalá filmařina po všech stránkách. Je ale ukázkou skvělého tvůrčího týmu, který krom Kurosawova perfekcionizmu stojí také na výborné kameře, výborné výpravě, bravurním kostýmům nebo také silně funkční hudbě a celkově bezchybné vizuální stránce. K dokonalosti tomu přece jen něco malinko chybí a něco z filmu mohlo jít ven úplně nebo do něj jít alespoň v trochu pozměněné formě, přesto všechno ale přece silný filmový zážitek, který dokazuje, že Kurosawa nebyl veleben omylem...... () (menej) (viac)