Dievča zo zápalkárne

Nebyť toho záveru, tak tomu dám iba 3. Kaurismäki ma už neberie, tak ako kedysi. Mám (dnešok nevinímajúc) u neho pocit presýtenia typickou atmosférou a permanentného déja vu. Len tomu tichu, vo chvíľach, keď by bežný Európan zákonite musel niečo povedať, sa nikdy neprestanem smiať (hoci to vtipné vôbec nieje). (09.10.2010)

Suchý, výrazově strohý, přesto plný Aki. (17.09.2017)

Jen trochu lásky, přeje si Děvče ze sirkárny - univerzální snímek s finskou mentalitou. Aki Kaurismäki a jeho dvorní herečka Kati Outinen stvořili další "tiše" půvabný film, jenž je sice prostý, avšak uvnitř se jedná o drama antických rozměrů. Vrchol Kaurismäkiho estetizace deprese. (18.08.2020)

Kaurismäkiho styl mám rád, takže mě už nemůže extra překvapit. Tentokrát to nebylo tak zábavné a do škatulky komedie bych to nedal - spíš sociální drama, kde se hlavní hrdinka snaží potrestat zhrzenou důvěru. Jako vždy však zpracované s nadhledem a vesměs souhlasím s odplatou a držel jsem jí od začátku prsty. A konečně už vím, jak se vyrábí sirky... ;-) [ PŘÍBĚH: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (23.05.2013)

Bože můj, to bylo geniální! A tentokrát tuhle větu nemyslím ironicky, ale zcela upřímně. Děvče ze sirkárny je naprosto dokonalou a ryzí filmařinou. Absolutně zde není zbytečného záběru, protože každý, opravdu každý, zde má své opodstatnění a svoji hloubku, a to i ty, které trvají sotva vteřinu nebo dvě. Jako příklad bych uvedl tu, ve které SPOILER se holka stěhuje pryč od rodičů a když se jí bratr ptá, jestli má všechno, máme zde vteřinovou scénu, ve které řekne jenom "Jo", ale ona ta scéna má hlubší význam, jelikož za ní je knihovna plná knížek, které jí matka kupuje. KONEC SPOILERU. Opravdu je to dokonale promyšlené, navíc to má i příběh, který se posouvá neustále dál a přesto se tam toho zas tolik nestane. A ten příběh samotný je smutný, ale hlavně je silný. Dialogů je tu minimum, protože film skoro všechno vypráví obrazem, a to včetně charakterů a motivací postav. A navíc to má tu Kaurismäkiho typickou atmosféru, která nenudí a baví po celý film, tady navíc má i velmi příjemnou stopáž. Je to prostě dokonalé a nemohu hodnotit jinak, než plným počtem. 5* (13.03.2020)

Výrazným významovým prvkem tohoto filmu je absence nediegetické hudby a minimum replik. Postavy se tak pohybují v hutném a téměř neprostupném mlčení. Nejčastěji je ticho prolomeno nasládlými písněmi o lásce, jež se hrdince vnucují ze všech možných reproduktorů, a rytmem továrních strojů, v němž se odehrává stereotypní život hrdinky. Zobrazením každodenních rituálů, stejně jako práce strojů, je vyvolán dojem věčného opakování. (Umocněné tím, že je zobrazena pouze přítomnost - neznáme minulost postav, všechno se zdá být odvěké.) Hrdinčina naděje na změnu je zničena a ona se rozhodne pomstít se. Všem a za všechno. V poslední scéně je stejně odevzdaná, jako byla předtím, než se vypořádala se svým okolím. Jako by jí bylo jasné, že případný život ve vězení nebude o mnoho jiný než její dosavadní život na „svobodě“. Film je o (neúspěšné?) snaze vymanit se; porouchat stroj, na jehož pásech se vezou lidé, křehcí, stejní a zaškatulkovaní. (05.06.2010)

Esence deprese... (30.07.2011)

Přiznám se, že s námětem filmu jsem se úplně minul. Film začíná dost banálně, jednoduchá je i zápletka. Vrcholí jako velká drama. Ale celkově mě to nějak nenadchlo. (18.05.2020)

Minimalistický hodinový klenot. Nie je tu jedna scéna navyše, každá replika tu má svoje miesto (vrátane textov piesní). Mladučká Kati Outinen je so svojím výrazom outsiderky dokonalá v každej scéne. Ide o menej veselý počin než Akiho predošlé i následné filmy, ale aj tu dôjde na úsmevné pointy. Hrdinkinu záverečnú pomstu som si užil maximálne: víťazoslávne škrtnutie zápalkou asi nikdy nebolo sladšie (a to sa ani nemusí konať žiaden výbuch). PS: Potešil plagát Bogarta a Bacallovej vo vestibule malého kina. (01.11.2023)

Kaurismaki dokazuje, ze lze natocit dejove obsahle drama i s minimem slov. Zdanlive maly problem vyreseny velmi radikalnim zpusobem. Vyborna, az odtazita atmosfera, podporena dobrou kamerou a v neposledni rade skvela Outinen v hlavni roli. (14.04.2019)

Děvče ze sirkárny vidím jako přímočaře a bez zbytečných řečí podaný příběh o ošklivém kačátku živořícím v nuzných poměrech, kterému jednoho pochmurného dne bouchnou saze. Jde asi o nejdepresivnější film, co jsem zatím od Akiho Kaurismäkiho měla možnost zkouknout, přesto se v něm najde hned několik černohumorných situací, jež nutí přinejmenším k pousmání, přičemž Kati Outinen v titulní roli je prostě nepřekonatelná. (85%) (16.09.2020)

Mluvený film, kde se vůbec nemluví. Jelikož Kaurismakimu stačí pouze několik vět, aby udělal film, tak naše hrdinka musí své city zkušeně zahrát, což zvládá na výbornou. Není to jednoduché, pracovat v sirkárně, taky by mi z toho asi jeblo...70% (08.03.2012)

Staň se, budiž tak. Když princ vytočí, zneuctí, vyškrtne ze života "svou" Popelku. Nečekejte pohádku. Dopálená, spálí všechny na popel. Je to v Kaurismäkim, je to v něm. Krutý sever. "Shakespeare, Hitchcock, Andersen..." (11.10.2017)

Od samého začátku nenápadný, leč zajímavý snímek zachycující zásadní zlom v životě jednoho nenápadného asociála. Málomluvná dívka, pracující v továrně na sirky a čekající na svého prince na bílém koni, je charakterově velice na hraně diváckých sympatií - sice s ní soucítíme, ale na druhou stranu, do domu bychom ji asi nechtěli. Naštěstí je však výtečně, minimalisticky zahrána, stejně jako valná většina ostatních postav, které však oproti ní nemají takřka žádný prostor. Z Tulitikkutehtaan tyttö čiší smutek, životní beznaděj a apatie, přičemž dlouhé pasáže beze slov dávají divákovi prostor k zamyšlení, čímž jeho emocionální zážitek ještě znásobují. Proto je celkem na místě opravdu krátká stopáž, která zároveň vyrovná velmi pomalé tempo vyprávění a celkový chlad a prázdnotu, která dělá film poměrně náročným. Ale zároveň kvalitním, i když rozhodně ne pro každého. (24.11.2011)

Typický snímek Akiho Kaurismakiho. Minimalismus, hrdinka která si zaslouží objetí a nebo radši pár facek, depresivní a ubíjející život, skrytá poetika, ještě skrytější smysl pro humor, a režijní preciznost. Skvělý film, který se vyrovná pozdějšímu Mraky odtáhly. (04.09.2011)

Kaurismäkiho minimalismus naráží na mou zálibu v okázaleji stylizované tvorbě. Asi proto jsem se doposud neodrazila od tří hvězdiček (i když velmi solidních 3*). Tentokrát malinko přidám - za ten nadnesený "černohumorný" konec. (23.06.2015)

Další z Kaurismakiho filmových klenotů se "svojí dvorní herečkou" Kati Outinen v hlavní roli. Jako obvykle film zdánlivě velice úsporný (jak na množství dialogů, tak i dějových zvratů), ale natočený nenapodobitelně v Akiho stylu tak, že diváka "mrazí" ještě dlouho po jeho skončení. Spousta emocí, mnoho zajímavě zakomponované hudby, podrobná studie sociálních i rodinných poměrů a samozřejmě i "sirkovací mašinky", občas nechybí ani špetka černého humoru a závěrečné finále skoro ve stylu antických tragédií. To všechno dohromady dalo vzniknout opravdu silně nadprůměrnému celku, který ve vás bude rezonovat asi ještě zatraceně dlouho. (18.10.2017)

Pokud máte přehnané iluze o seveřanech, toto je film přímo pro vás... ;-) Mimochodem, nezkoušejte nic na holky z továrny na sirky!!! (06.11.2005)

Někdo to může považovat za umění, někdo za avantgardu, někdo třeba za něco víc. Pro mě to byl příběh jedné blbé holky, která se zamilovala do prvního frajera, se kterým se vyspala. A protože její rodiče byli kreténi a nenaučili ji, jak normálně žít na tomto světě, neboť jim byla dobrá jen na to vyklopit výplatu a zastávat domácí práce a protože do toho vyspání s tím frajerem byla panna a protože následně otěhotněla, tak se vymyslela taková vzpoura proti nespravedlivému údělu a chudák prostinká to holka šla koupit jed na krysy, aby potrestala každého, kdo jí znepříjemňoval její bídný život. Někdo to bere jako art, já jako jednoduchou nicneříkající hovadinu. (15.05.2018)

Romantické dievča a všetci jej robia zle, vrátane rodičov. Ale keď sa nahnevá... Typický režisérov film, veľa slov netreba, dialógy sa vedú mlčky, prichytil som sa, ako si v duchu hovorím, čo by mali mlčky sediace postavy asi vravieť. Tiež som sa (aj bez slov) niečo dozvedel o výrobe zápaliek. Kati Outinen je tu úplne ideálna, stále viac mi sedí do postáv Akiho filmov, pretože vždy ide o zobrazenie tej ľudskej obyčajnosti, na ktorú sa ona hodí dokonale. –––– Nic mě nezajímá míň než tvoje city. (10.10.2017)