Dievča zo zápalkárne

Silně působivý byl už úvodní dřevem provoněný obrazový průvodce továrnou na výrobu sirek. Tísnivý pocit ve mně vyvolával pohled na mladou dívku Iris vykonávající v ní automaticky nezáživnou činnost. K práci ve fabrice, připočtený ještě osamělý život svobodné ženy, bydlení s matkou a jejím přítelem, jimž dívka odevzdává veškeré vydělané peníze a navíc zastupuje i roli jakési služky v této podivné tiché domácnosti. Do takto bezútěšného života vstoupí jednoho dne naděje. Seznámení s mužem, ke kterému se upne s naivitou zoufalého člověka snažícího se bránit samotě. Ovšem ani tohle slunko nesvítí příliš dlouho...Minimum filmového prostoru, minimum slov a přesto se Kaurismäkimu podařila dokonalá psychologická studie života jedné obyčejné ženy. Klobouk dolů! Pozn.: ano i ve Finsku nosí návštěvy pacientům do nemocnice pomeranče... (12.01.2009)

Bože můj, to bylo geniální! A tentokrát tuhle větu nemyslím ironicky, ale zcela upřímně. Děvče ze sirkárny je naprosto dokonalou a ryzí filmařinou. Absolutně zde není zbytečného záběru, protože každý, opravdu každý, zde má své opodstatnění a svoji hloubku, a to i ty, které trvají sotva vteřinu nebo dvě. Jako příklad bych uvedl tu, ve které SPOILER se holka stěhuje pryč od rodičů a když se jí bratr ptá, jestli má všechno, máme zde vteřinovou scénu, ve které řekne jenom "Jo", ale ona ta scéna má hlubší význam, jelikož za ní je knihovna plná knížek, které jí matka kupuje. KONEC SPOILERU. Opravdu je to dokonale promyšlené, navíc to má i příběh, který se posouvá neustále dál a přesto se tam toho zas tolik nestane. A ten příběh samotný je smutný, ale hlavně je silný. Dialogů je tu minimum, protože film skoro všechno vypráví obrazem, a to včetně charakterů a motivací postav. A navíc to má tu Kaurismäkiho typickou atmosféru, která nenudí a baví po celý film, tady navíc má i velmi příjemnou stopáž. Je to prostě dokonalé a nemohu hodnotit jinak, než plným počtem. 5* (13.03.2020)

První regulérní klenot v tvorbě mlčenlivého rockera - syntéza všech podstatných prvků jeho dosavadní tvorby: sociální tématiky, rafinované hry s žánrem (v tomto případě s žánrem melodramatu / harlekýnkové romance), málomluvné, ale v jádru impulzivní hlavní postavy, která utíká před starým životem. Kati Outinen je naprosto dokonalá, kolik emocí dovede artikulovat bez grimas a slov... nechápu. Navíc Kaurismäki pracuje se motivem čínských studentských bouří, které vytvářejí dost zneklidňující podklad příběhu, v němž zcela chybí humor a převládá bezvýchodná a zoufalá nota. Výtečná je i kamera Timo Salminena, která zajímavě vytrhává / kontextualizuje detaily a podbarvuje syrovost vyprávění. Pokud to dosud byly zajímavé dílčí motivy, v případě Děvčete je to konečně bezvadný celek. (04.10.2011)

Někdo to může považovat za umění, někdo za avantgardu, někdo třeba za něco víc. Pro mě to byl příběh jedné blbé holky, která se zamilovala do prvního frajera, se kterým se vyspala. A protože její rodiče byli kreténi a nenaučili ji, jak normálně žít na tomto světě, neboť jim byla dobrá jen na to vyklopit výplatu a zastávat domácí práce a protože do toho vyspání s tím frajerem byla panna a protože následně otěhotněla, tak se vymyslela taková vzpoura proti nespravedlivému údělu a chudák prostinká to holka šla koupit jed na krysy, aby potrestala každého, kdo jí znepříjemňoval její bídný život. Někdo to bere jako art, já jako jednoduchou nicneříkající hovadinu. (15.05.2018)

Děvče ze sirkárny vidím jako přímočaře a bez zbytečných řečí podaný příběh o ošklivém kačátku živořícím v nuzných poměrech, kterému jednoho pochmurného dne bouchnou saze. Jde asi o nejdepresivnější film, co jsem zatím od Akiho Kaurismäkiho měla možnost zkouknout, přesto se v něm najde hned několik černohumorných situací, jež nutí přinejmenším k pousmání, přičemž Kati Outinen v titulní roli je prostě nepřekonatelná. (85%) (16.09.2020)