Daj mi tvoje meno

Pro mě osobně jedna z největších filmových událostí na letošním Berlinale. Milostný příběh sedmnáctiletého chlapce a hosta jeho rodičů odehrávající se v létě 80. let na Italské riviéře, vychází z na západě populární knižní předlohy André Acimana. Stylově je to něco mezi Xavierem Dolanem, Bernardem Bertoluccim a queer heritage (na scénáři spolupracoval James Ivory). Film dokonale evokuje atmosféru osudového léta a nové lásky. Celý film táhne ústřední pár Timothée Chalamet a Armie Hammer, mezi nimiž funguje neuvěřitelná chemie. Postavy jsou i v rámci queer cinema poměrně ojedinělé; v aktivní roli se zde ocitá mladší postava. Zajímavý je prvek bezkonfliktnosti, primárně jde ve vyprávění o city a budovaný vztah mezi postavami, homofobie či dobové restrikce zde nemají místo.Film skvěle pracuje s plynutím času a postupnou gradací. Je do značné míry zosobněním milostného snu, utopií, kterou si jistě většina diváků přeje prožít. I přes značnou smyslnost celého příběhu je ústřední téma velmi univerzální. Atraktivnosti příběhu dodává i módní stylizace 80. let a trefný soundtrack. Film má potenciál stát se novou queer klasikou a zosobňuje, alespoň pro mě, novátorský přístup k žánru queer filmu, umě kombinující postupy hned několika kinematografických vlivů. (20.11.2017)

Film zábavný zhruba tolik, jako návštěva archeologického muzea. Nuda, plytké dialogy, samoúčelné střídání tří různých jazyků v jednom rozhovoru, vyprávění příběhu odnikud nikam. Většina scén zbytečných, děj nikam neposunujících. Po 40 minutách film zrychlen, po hodině vypnut. Je to v podstatě úplně stejné jako "Moonlight" – Další film vytvořený na objednávku, aby zabodoval u samozvaných odborníků a vyhrával ceny předávané dojatými rádoby kritiky a celebritami. /5%/ (02.05.2024)

Sentimentální nudně natočený film o letní velké làsce má pár světlých míst v dialozích, když se hovoří o umění a především v dialogu otce se synem po odjezdu milence. Chvílemi snímek zachází do přílešné ordinérnosti. I o homosexuálním vztahu se přece dá natočit komorní, něžný, nebo křehký film, což ovšem není případ tohoho snímku s podivuhodně zavádějícím čsekým distribučním názvem. Ale možná distributorovi znî stejně dej mi jako říkej mi. (07.03.2020)

Záverečné, dokola sa v komentároch opakujúce dve scény, sú síce výborné, za vrchol filmu však považujem rozhovor na námestí a ďalší na verande, predchádzajúci krvácaniu z nosu. A najviac preto, že ich kvality nedokážem dostatočne obsiahnuť slovom. Pri tom krátkom zábere na smejúceho sa dôchodcu som mal pocit, ktorý mávam málokedy (naposledy pri polskej Poslednej rodine), že ten film patrí do dejín a učebníc. Rozhodne film roku. (20.04.2018)

Mám tak trochu pocit, že "Call Me By Your Name" nebol úplne filmom pre mňa. Nie kvôli téme, ani kvôli tomu, čo sa bude diať. Najmä ale kvôli spracovaniu. Rozumiem, čo sa snaží režisér dosiahnuť a myslím si, že v mnohom to zvláda aj veľmi úspešne, no na druhú stranu je treba povedať, že miestami ma niektoré scénky dosť nudili a čakal som, kedy sa konečne dostaneme k pointe a uvidíme to, čo je filmovou ústrednou témou. Lebo počas prvej hodiny okolo toho viac menej len kráčame a nikam sa moc neposúvame. Atmosféra Talianska je vynikajúca a celý čas nás dokáže držať. Plus je treba povedať, že dialógy v tomto filme sú veľmi dobre napísané a osobne tento film pre mňa vytiahlo vyššie asi posledná polhodina, kde mám pocit, že sa veci konečne niekam posunuli a scénka medzi otcom a synom je tak silná, že som len počúval so zatajeným dychom a nebol schopný zo seba vydať hlásku. Takže v týchto častiach musím film skutočne oceniť, lebo mám pocit, že mi skutočne ukázal niečo nové, zaujímavé a veľmi kvalitne spracované. A hoci som to nechcel, tak sa nevyhnem ale s trošku porovnaním s filmom "Moonlight". Osobne môžem povedať, že ten film ma držal viac a mal som pocit, že mi podal príbeh, kde som nemal pocit, že niektoré scénky nemajú konca a trvajú veľmi dlho a začal som sa nudiť. Tu som miestami ten pocit mal. A dosť som si hovoril, že asi to nakoniec skončí v priemere. Ale, keď sa konečne dostaneme do tých častí, ktoré sú ústrednou témou filmu, zrazu si človek hovorí, že to okamžite ide hore. A rovnako nemôžem opomenúť herecké výkony oboch hlavných hrdinov, ktoré sú vynikajúce. A záverečná scénka hľadenia do ohňa je podľa mňa dokonalá. Človek to odsedí až do úplného konca. Takže aj keď nemám pocit, že by som sa k filmu vrátil, a že bol úplne pre mňa, oceňujem všetky jeho kvality a som rád, že som ho videl aspoň raz. Hodnotenie: B (27.01.2018)