Dovidenia v pekle, priatelia

Hmm... (23.08.2015)

Příliš akční a zmatený Jakubisko. Symbolika je pěkná ale dotáčky z 80. let patrně celý projekt poškodily. Škoda, že nelze porovnat s původní verzí. Filmu by slušelo se sem tam zastavit a předvést sice něco symbolického ale méně střeštěného. Olinka s doutníkem v hubě je úžasná, zvířat, zejména drůbeže příliš. (12.09.2012)

V tomto prípade súhlasím s profesorom Václavom Macekom, ktorý o filme napísal: "Film je groteskou plnou improvizácií a komiky, ale aj filmových reflexií. Keby si bol ponechal podobu rokov šesťdesiatych, mohol byť o živote na hrane, o hre so smrťou. O dvadsať rokov neskôr Jakubisko pridal aktualizácie, ktoré tému rozdrobili a film roztrieštili, zostali stopy originálnej obrazotvornosti, ale celok stratil silu sugestívnej vízie filmov Zbehovia a pútnici či Vtáčkovia, siroty a blázni." In: Macek, Pašteková: Dejiny slovenskej kinematografie. Martin: Osveta, 1997. (17.09.2011)

Olga + 2, Jakubisko -3 =1 (27.10.2012)

Vůbec se nedivím, že mu to soudruzi zatrhli. Jakubisko si sem velkoryse nacpal každou myšlenku a každý nápad, a není vůbec jednoduché, ale ani nutné, všechny symboly dešifrovat. Dotáčené části jsou ve filmu znát, jsou doslovnější a ani výtvarně neokouzlují tak, jako ty původní, provokativní a drsnou poetikou okořeněné pasáže. (18.03.2024)

Mnohosymbolické podobenství o umírající svobodě - Kristýnce a jejím opětovném znovuobjevení. (19.09.2016)

Filozofujúci Jakubisko o konci sveta a ďalších príjemných veciach pribalil do filmu slušnú dávku pekných žien, takže aj v slabších momentoch sa je na čo pozerať. Veselé, akoby divadelné scény, ukazujú nezvyčajné výjavy, taký náznak popravy dieťaťa sekerou k nim určite patrí. V chaotickom deji som sa veľmi nezorientoval, ale až tak mi to nevadilo. –––– Tak čo, videla si, ako sa robia deti? – Tvojim čuráčikom! –––– Nie prvý raz sme na svete, a nie naposledy. (11.12.2014)

Nádherný film s hlubokým poselstvím. Můžu se na něj dívat stále dokola a pořád nacházím něco nového. Jak může někdo tvrdit, že Olga Schoberová byla špatná herečka? Vždyť to vůbec není pravda. Její mimika je dokonalá. Ani nepotřebuje slova, stačí úsměv, pohyb rtů.. Ovšem divák musí být dobrý pozorovatel. Šikovný střihač tyhle momenty moc dlouho na plátně nenechal. A tak si některé scény prohlížím zpomaleně, aby mi došlo, jak to vlastně bylo. Je velká škoda, že se Olga později už filmování věnovala ojediněle. Na druhou stranu: V čem by v Československu 70. a 80. let hrála? V takových filmech, jako byl „Vrak“. Tak to raději odejít a zachovat si tvář. Není divu, že se Jakubisko do ní zbláznil. Další megastar českého filmu Jana Březinová, opět naprosto nepřekonatelná. Dívá se nám do očí tak uhrančivě, že z toho mrazí. U filmu se musí hodně přemýšlet. Vnímavého a inteligentního diváka určitě nenechá toto podobenství v klidu. (26.02.2013)

Tak toto už bola strašná podivnosť aj na Jakubiska. Ešte zo začiatku bolo čo obdivovať. Keď už nič iné, tak aspoň mimoriadnu krásu Olgy Shoberovej, ale našli sa aj celkom zaujímavé postavy (dedo, dve náboženské fanatičky), príjemné prekvapenie v podobe hereckého prejavu Jána Melkoviča a miestami aj celkom príťažlivé obrazové stvárnenie. Čo sa ale začalo potom vo filme diať, bolo často  ďaleko za hranicami dobrého vkusu. V druhej polovici to už bolo neúnosné, najmä v častiach dokrútených v roku 1990 a ku koncu vo mne film vyvolal až fyzickú nevoľnosť. Kým to bolo v rovine filozofovania o živote a smrti, bolo to celkom dobré, ale tie novembrové symboly to totálne pochovali. A čo do pekla tam robil ten Hamel? Určite najslabší Jakubisko, akého som videl. (14.08.2021)

Znám dotočenou verzi a nemám s ní problém. "Čudná rodina". "Aká čudná? Lepšja čudná, ako žiádna". Spolu se "Sedím na konári" Jakubiskovy filmy, které stojí za to vidět znovu. "Ak něveríš, oblizni" (13.03.2015)

Ve svobodomyslné vile Vilekule na samotě u lesa nežije Pipi Dlouhá punčocha, ale Olga Schoberová, se kterou praktikují volnou lásku tři veteráni (její muž, postarší plukovník a jeho později se objevivší otec (?)). Než jim do toho vstoupí dvě zlé věrozvěstky s oslíkem… A jako by se to celé odehrávalo někde na pomezí snu a skutečnosti či ve věčných lovištích nebo ve smyčce věčného návratu (což je možná blbost, ale zní mi to dobře).    Nepoměrně lepší Jakubiskův film o touze po lásce a svobodném životě ve střetu s utopiemi a totalitami je Sedím na konári a je mi dobre. Dovidenia v pekle, priatelia má sice taky skvělý název, ale jinak se celek rozpadá do různých prchavých obrazů a pošetilého pobíhání. Groteskní automobilová honička či útok na kostel odrážený ozbrojeným duchovenstvem nicméně pobaví a film by měl hodnotu, i kdyby měl být jen časovou kapslí uchovávající a oživující půvab Olgy Schoberové. (07.05.2022)

Zapomeňte na cudnou Winifred z Limonádového Joea. V Jakubiskově "rozděleném" filmu nám Olga Schoberová ukazuje své přednosti, a to nejen herecké. Jinak je to typický Jakubisko, jenž mi atmosférou trochu připoměl pozdější Nejasnou zprávu o konci světa, přičemž kvalita je spíše na straně " Nejasné zprávy". Nedivím se však, že film putoval do trezoru, protože jde o nepokrytý protest proti totalitě a konkrétně proti té "naší", komunistické. Dobrý film, ale od J.J. jsem už viděl lepší. Po druhé projekci přidávám jednu hvězdu. Má to svou sílu a je jen škoda, že ta optimistická euforie z návratu " Kristínky - svobody" nevydržela v reálném životě do teď. Komunistická archa ještě stále není zničena a množí se názory, že to za " komančů" nebylo až tak hrozné. (30.03.2016)

Československo-italský film s náznaky podobenství natočený osobitým stylem J. Jakubiska. Snímek se od počátku prezentuje jako těžce uchopitelné dílo plné retrospektiv, morálních provokací a neurčitých, snových ryze vizuálních scén, přičemž kameru obsluhoval sám autor. Příběh vypráví o trojici, později čtveřici osob, jež spolu žijí ve velmi bizarním vztahu na opuštěné samotě. Do role hlavní ženské postavy nádherné Rity, byla obsazena nekrásnější československá herečka O. Schoberová, jež nejen že zvládla herecky náročnější roli ženy lehkých mravů mající dva muže, ale především poprvé a naposledy naplno odhalila svou krásu. Překrásná Rita však v průběhu snímku ztrácela prostor a do popředí se dostávali její dva mužové, nepříliš bystrý Petráš (slovenský hudebník J. Melkovič) a postarší plukovník (M. Beran). Do povedené rodinky se ještě začlení věkově stěží uvěřitelný, vousatý a neřestný plukovníkův otec, všichni totálně bezstarostní, věčně opilí s revolučně uvolněnými mravy a šokujícími způsoby. Nadprůměrně hodnotím scénu s dvěma nápadně nepřátelskými náboženskými fanatičkami (J. Březinová a J. Stehnová), jimž bylo poskytnuto přístřeší a jež viděli kolem sebe bezbožný morální úpadek. Následující scénu s neodůvodněným vykradením kostela, v níž se objevil ohyzdný bezzubý kněz, a záhadným uniknutím z obklíčení rozlíceným vesničanů se už jeví jako slabší a všudepřítomný symbol Noemovy archy, jenž v závěru zesílil, byl na mě zřejmě příliš alegorický a nezajímavý. Závěr vizuálně zajímavého a dějově slabého a útržkovitého díla navazuje na začátek, v němž můžeme sledovat hloupou a zbytečnou smrt zúčastněných. Jakubiskův snímek měl problémy se schválením, čemuž se snad nelze divit a především s dotočením, neboť slovenský režisér odmítl italský závěr z roku 1972 a sám dílo dokončil až po dvaceti letech v roce 1990, přičemž se věnoval zejména nejasné symbolice Archy, která se mi z celého díla jeví jako nejslabší a zbytečná. Jakubiskovo dílo šokuje pouze v první polovině, kdy byla hladina morálky posunuta na jinou úroveň, v druhé se z něho stává jeviště režisérových nesouvislých fantasií. Nepopsatelný půvab hlavní představitelky, jenž dosáhl světových rozměrů a pro jehož vyjádření je pět hvězd málo, se tak stává jednou z nejzásadnějších věcí, proč toto dílo sledovat. (17.10.2016)

Opäť som čelil Jakubiskovým výlevom mysle a opäť udeľujem dve hviezdy. Príbeh je na poslednej strane úloh, ktoré režiséra a tvorcov zaujímajú. Dá sa povedať, že Jakubiskovi z veľkej časti nejde o diváka, ide mu o slastný pocit spraviť dielko podľa svojich predstáv. Odkazy na trpkú normalizáciu a celkovo kritiku režimu však vie podať premyslene, starozákonný motív archy je doslova autorský klenot. Hláška "Úbožiaci všetkých krajín, spojte sa!" to len znamenite potvrdzuje. (27.05.2018)

Veľmi surrealistický film (aj na Jakubiska) s mierne prehnanou perverznosťou a úchylačinou (predsa len tie kríže boli už trochu moc), ale na druhej strane premýšľavý film so zaujímavým posolstvom o ľudskej hlúposti, zábudlivosti a hlavne nepoučiteľnosti a zároveň je kritikou bývalého režimu. A nemožno si nevšimnúť aj bizarne spracovaný cirkevný a náboženský motív a miestami až paródiu alebo satiru... Hodnotiť tento film je veľmi ťažké, keď sa ale človek zamyslí nad jeho myšlienkami a posolstvom (o hľadaní šťastia v živote, pričom jediná ale zároveň neustála vec, čo mu môže ublížiť sú ľudské predsudky a politika) uzná, že ide o zaujímavé dielo na zamyslenie (prakticky ako všetky Jakubiskove filmy). (29.11.2013)

Z filmu Juraja Jakubiska, ktorého dokončenie trvalo dvadsať rokov, je jasne čitateľné, že odkazuje na socialistické zriadenie v Československu, ako aj na udalosti novembra 1989, teda Nežnej revolúcie, ktoré stavia proti sebe. To je zároveň však to jediné, čo sa dá z tohto Jakubiskovho diela vyčítať. Príbeh je totiž realizovaný formou prazvláštneho podobenstva s množstvom najrôznejších navzájom sa prelínajúcich motívov, ktoré v jednotlivých scénach tvoria často až nezmyselne pôsobiaci paškvil. A to nielen po obsahovej stránke, pretože film trpí aj po stránke technickej. Predovšetkým na jeho začiatku sú výrazne citeľné chaotická kamera a strih. Scény sa rýchlo a nezmyselne menia, čo vedie k tomu, že divák takmer nemá šancu zorientovať sa a uvedomiť si, čo sa vlastne príbeh snaží povedať. Napriek tomu, že neskôr sa kamera aj strih viac-menej "upokoja", príbeh väčší zmysel nedáva. Režisér jakubisko tu spája zdanlivý výsmech socialistickému zriadeniu s cirkevnými motívmi, ktoré sú reflektované prostredníctvom zvláštnych obrazov a skrz ešte zvláštnejšie postavy a dialógy. Keď už je reč o dialógoch - keďže vo filme vystupujú aj talianski herci, bola finálna verzia predabovaná do slovenčiny. A výsledok? Absolútne otrasný. Zlá synchronizácia ešte viac znižuje už tak dosť nízku kvalitu celej snímky. Miestami až do takmer nepozerateľnej podoby. Dovidenia v pekle, priatelia je výrazným zosobnením filmového pekla s tradičným Jakubiskovým rukopisom. Technicky zle zvládnutý a obsahovo zle a bizarne podaný film prakticky nemá divákovi čo ponúknuť. V náznakoch síce sú citeľné snahy toho, čo chce snímka povedať, ale v konečnom dôsledku sa aj tie strácajú v množstve čudesných obrazov. Jedinou svetlou stránkou tejto - našťastie - relatívne krátkej snímky je pôvabná Olga Schoberová. Pre nikoho iné a nič ďalšie sa tento film neoplatí pozerať. (07.06.2023)

Silný vliv přežitků socialismu. Původní verze z období normalizace po úpravě, učesání, prostříhání, přizpůsobení nové době - a dílo je na světě. A také naděje, že po apokalypse může přece jen přijít vzkřísení. A peklo se nekoná. (16.08.2014)

Další Jakubiskova totální hovadina. Jednu hvězdičku dávám pouze za Olgu Schoberovou, na niž jedinou se dalo dívat pro její skutečně výjimečnou krásu. Jinak jde filmu totiž pouze o jakousi podivnou adoraci ošklivosti. Když se k tomu připočte ještě příšerný dabing, tak se to dalo dokoukat jen s vypětím všech sil. A kdybych si to zhruba od poloviny nezrychlíl, asi by se mi to ani nepovedlo. (19.03.2021)

Jakubisko je genius a blazon v jednej osobe. (21.03.2008)

Tak bohužel, nepochopil jsem to. Spousta věcí mi naprosto unikla a to i na podruhé. Budu muset asi potřetí. Jinak by to pro mne zůstalo jen jako nesmyslná změť obrazů a scén. Takže i přes mé nepochopení dávám čtyřicet za Olinku dvacet za vizuál. Později uvidím. Možná je to geniální dílo a budu přidávat. Fakt je, že na konci jsem už nechápal ani vlastní já. (24.01.2018)