Posledné recenzie (281)
Smrť darebáka (1977)
Typ filmu, který je přinejmenším esteticky zajímavý, i když se zrovna nic neděje. Vždy elegantní Delon, designové kutlochy s výhledem na Eiffelovku nebo byt komiksového kreslíře, půvabně pobíhající Ornella. Do politické skepse pěkně zapadá to, že přítel, po jehož vrahovi Delon pátrá, byl zjevně stejný šmejd jako ostatní (přičemž to pro hlavního hrdinu – asi realisticky – neznamená žádné přehodnocení). Fajn film.
Kmeň (2014)
Další level už je jen natočit to jako muzikál. ____________Do internátní školy nastoupí nový, tichý hoch (jak jinak sakra, vždyť je hluchoněmej) a divák zjišťuje, že tady vážně nikdo nepatří do Nebelvíru. Je fascinující sledovat, jak hlavní hrdina zcela samozřejmě přijímá hierarchii a podílí se na všech činnostech „kmene“. A můžeme to právě jen sledovat – nedozvíme se hrdinovy názory, žádné vzpomínky, nevíme o něm nic. Třeba odkud přišel a jestli tohle dělal už předtím, nebo se takhle totálně přizpůsobil. Absence jiné než znakové řeči (a také hudby a většiny zvuků) zdůrazňuje to, že těm klukům prostě nerozumíme, ale taky poskytuje zvláštní filmový zážitek. Člověka napadá, jak je hádka dvou štětek hned společensky snesitelnější, nebo si náhle uvědomuje, co všechno se dá dělat v pokoji vedle spícího spolubydlícího, když nic nemůže slyšet… A na druhou stranu absenci zvukové stránky Slabošpyckyj vynahrazuje tím, že nás nechá opravdu dlouho, dlouho se dívat – ať už na soulož, jednání na úřadě anebo „lékařský zákrok“. Syrový, zvuk i pozorovatele pohlcující film s výbuchy tiché brutality.
To sa mi snáď len zdá (2023)
Jak lehce a iracionálně se člověk může stát slavným a jak lehce a iracionálně se může stát nenáviděným a vykázaným mimo společnost. Jakmile se začne zdát, že se tu vypráví právě o tomhle, tedy o bezmoci vůči „slušnému“ a „citlivému“ kolektivu a odstavení od kariéry, tedy o „cancel culture“, znamená to trochu zklamání, že jde prostě o alegorii. Ale „Dream Scenario“ je zajímavý i jinými věcmi. Padne v souvislosti s narušenou hranicí mezi soukromým a veřejným i poslední bašta soukromí, kterou je sen? Je náhoda, že profesora, jehož tvář zná najednou každý, hraje člověk, který se stal memem? Mimochodem Cage je skvělý a vyniká až woodyallenovskou dikcí, což docela zapadá do místy až právě woodyovského ladění – zdvořilý lůzr z intelektuálních kruhů v hovorech s manželkou atd. I když s tím rozdílem, že tady se ten komediální žánr – vlastně takovým snovým způsobem - docela drasticky změní.
Posledný denníček (1)
Kino Svět Český Brod
Malinké kino na předměstí
malinké jako lidské štěstí
a před ním zaprášený akát
Tam služky chodívaly plakat
a slzy upřímné a jasné
v takovém kině když se zhasne
chutnají na rtech jako moře
(Jan Skácel, Předměstské kino)
Když se podívám na staré programy kina Svět, vidím, na kolika skvělých filmech jsem …nebyl. Ale když jsem onoho dne v roce 1999 vyšel z kina, myslel jsem, že snad vystartuju do oblak a ulici nechám hluboko pod sebou, stejně jako Neo v euforizující závěrečné scéně právě skončeného Matrixu. Naopak po návratu ze Záhady Blair Witch mi docela trvalo, než jsem usnul, kdežto film Lara Croft: Tomb Raider (lístek stál 49 + 1 Kč na FK) byl spíš trochu zklamání a moc si z něj nepamatuju – na rozdíl od zážitku z hraní předlohy (tedy už to, že to člověk rozbaloval z třiceti postupně kopírovaných disket, kdy stačila jedna špatná, aby to celý bylo v háji, se vryje do paměti). Pak třeba Útok z hlubin (ještě za 38 + 1 Kč na FK), Něco na té Mary je, Tygr a drak nebo Společenstvo prstenu, ale taky Co chytneš v žitě. Když jsem si kupoval lístek na Jay a Mlčenlivej Bob vrací úder, paní v okénku mi sdělila, že jsem zatím sám. Až úplně na poslední chvíli přiběhl zadýchaný hoch, ale i tak jsme měli oba smůlu. Paní nám řekla, že bohužel promítají až od pěti lidí výš. Takže jsem jel zase domů a ten film jsem nikdy neviděl. Párkrát se sem šlo i na školní projekci s gymplem – na Tmavomodrý svět nebo Zapomenuté světlo.
Právě s kamarádem ze školy Karlem nás jednou napadlo, co potom v kině dělají se všemi těmi plakáty, a jednou jsme se na to zeptali. Od té doby jsme je tam pravidelně somrovali a paní z kina už nás znaly a po počáteční opatrnosti, jestli na tom nechceme nějak zbohatnout, byly vždycky velmi ochotné. To byl začátek jakési cinefilie (a kdykoliv jsem se v té době vyskytl v Praze na Masaryčce, v miniantikvariátu tehdy stojícím v nádražní hale jsem kupoval staré Cinemy), jakkoliv to slovo jsem slyšel až mnohem později.
Budovu stojící na kraji města hned vedle nádraží nechal vystavět v letech 1939 – 1940 (vzniká ve stejné době jako kolínské kino Jas) podle projektu pražského architekta Václava Velvarského místní spolek Švehlův dům.
Od roku 1947, kdy se začalo s promítáním filmů, se kino jmenovalo Osvěta, od roku 1969 to už bylo kino Svět.
Po rekonstrukci v roce 2015 se z biografu stal víceúčelový Kulturní dům Svět, kde se kromě filmových projekcí konají divadelní představení, koncerty nebo besedy.
Na fotce ještě pěkně omšelá podoba kina před rekonstrukcí (foceno 2014).
Více zde: https://www.krasnecesko.cz/lokalita_detail.php?id=10564-kino-svet-Cesky-brod-kino&strana=
