Vlákna

V hysterii z atomové války jsem vyrůstal. Každý den mého dětství byl den s představou atomových hřibů na obloze, každá noc byla ve znamení strachu, jakmile jsem zaslechl letadla. Byla studená válka, a tohle do nás hustili každý den. Threads je velice výchovný film. Byl bych rád, kdyby se na něj dívali školáci, a měli z toho pořádné noční můry. Aby z nich nevyrostli necitliví debilové, kteří tohle jednou spustí. (25.05.2007)

Film ma totálne odrovnal. Jeden z najlepších katastrofických filmov, aký som kedy videl. Ide o tak naturálnu, sugestívnu, reálnu a desivú simuláciu jadrovej vojny až z toho mrazí. Bŕŕŕ. A išlo to aj bez bombastického vizuálu, rozpadávajúcej sa zeme, obrovských tsunami a čo ja viem čo ešte. Ale o to viac je to reálnejšie, nepríjemnejšie a depresívnejšie. Tu naozaj nie je nič, čo by som vytkol, pôsobivá analýza celkovej situácie pred a po jadrovom útoku, vrátanie predpokladanej psychológie chovania sa ľudí a rôznych iných detailov. Oceňujem aj dokumentárne vsuvky, vždy boli obsahovo bohaté a príhodne zvyšovali autencitu celého snímku. Simulácia je namodelovaná na 3000 mega ton, hrozné pomyslieť, ale v súčasnosti si k tejto jadrovej sile môžme ešte pár núl pripočítať. Maximálna spokojnosť, bez váhania plný počet hviezd. Nad týmto filmom budem uvažovať ešte riadne dlho, rozhodne odporúčam. (08.09.2014)

TEĎ NASTAL ČAS, ABY JSTE PŘIPRAVILI VŠE PRO SEBE A SVOU RODINU PRO PŘÍPAD NÁLETU. NEZNAMENÁ TO, ŽE URČITĚ VYPUKNE VÁLKA, ALE TA MOŽNOST JE REÁLNÁ A VŠICHNI NA NI MUSÍME BÝT PŘIPRAVENI.... Tenhle film asi nemůže zestárnout, tedy ztratit na významu. Názory na něj může ovlivnit asi jedině neexistence jaderných zbraní. Myslím, že tenkrát v roce 1984 (příhodné datum...) , kdy nebyla míra informovanosti na takové úrovni jako dnes, musel být film ještě působivější! Není film jako film! Vlákna asi (už) nikdy a nikde jako trhák týdne nepoběží. Tenhle polodokument totiž odpovídá na vše, co jste kdy chtěli vědět o atomové válce, ale báli jste se na to zeptat. Tak si dobře rozmyslete, jestli máte chuť a hlavně vůli jej vidět. Jedná se totiž o DEPRESIVNÍ A VÝSTRAŽNÉ MEMENTO! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Potřebuju vědět, za jak dlouho po výbuchu dopadne na zem radioaktivní spad. 2.) Chci vidět symptomy nemoci z ozáření. 3.) Zajímá mě, jak dopadne porod několik měsíců po výbuchu. 4.) Řeším dilema, jestli mám dál vyvíjet jadernou zbraň. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (11.01.2011)

"Chvála" beznádeje. Nekompromisne, dokumentárne popisne, presne. Hoci o dokument nejde. Rozpútanie bombového besnenia s jadrovými náložami a následný radikálny úbytok obyvateľstva, ako systematicky postupujúca katastrofa, zhoršujúca sa časom. Nie, tu nejestvuje možnosť pre vybudovať tzv. novú obnovu. O nej blúzni časť filozofov pravice, a paradoxne i eko-anarchistov. Podstatou je, že nejako sa zastaví populačný rast. Následne sa radikálne sa zníži počet obyvateľov Zeme. Zvyšní ľudia následne konečne vybudujú správnu, podnikateľsky aj environmentálne zodpovednú spoločnosť, bez civilizačných defektov. Samozrejme, že ide o čisté bullshity. Absolútne popierajú jemné, no pevne ukotvené výhonky fylogenetiky a vzájomného ovplyvňovania už vybudovaných väzieb a vlákien. Tie bytostne určujú charakter spoločnosti, aj života na Zemi. Vlákna ukazujú, že po nukleárnej vojnovej katastrofe nedôjde k novej obrode, ale len k degeneratívnej mutácii. Mutácii jazyka, mutácii tiel, a z nich vyplývajúcej brutality vzťahov s minimom emócií a maximom snahy vyriešiť si ukojenie pudu výživy a sexu, bez jemnejších väzieb. Nie návrat do stredoveku, ani do praveku, ale do úplného násilného bezduchého a najmä bezkultúrneho hovna, popierajúceho umenie i krásu. Veľká pochvala za tento filmársky výnimočný počin. Miestami pôsobiaci zdĺhavo, no ústrednou myšlienkou a jej vypointovaním presný. (01.01.2021)

Těžká depresivní vize situace typu „co kdyby“ jedna z etap lidských dějin dopadla hůř, než tomu bylo. Žánru dokumentární se u Threads není třeba bát. Komentáře a statistické údaje neruší, vstupují jen zřídka a náplní zůstávají osudy na úrovni města i konkrétních osob. Přitom se film nepokouší strhnout prostřednictvím přiblížení citů, ale utvořit co nejpřesnější představu o tom, jaká hrůza by po záblesku čekala. Film s hlubokým názvem tak nese hlavně poselství. Poselství šokující, jasné a srozumitelné, aktuální v minulosti i budoucnosti. (25.09.2011)