Hra na válku

Falešný dokument, který však vypadá hodnověrně, syrově a surově. Autoři se také odvolávají na zkušenosti z bombardování Drážďan, Darmstadtu, Hamburku, Hirošimy a Nagasaki a na výsledky nukleárních testů v Nevadské poušti v r. 1954. Vedle tohoto všechny ty akční postapokalyptické filmy vypadají jako pimprdlové divadýlko, ač (nebo právě proto) zde není tlačeno na pilu prvoplánovitě šokujícími záběry, ale zcela stačí to policisty prováděné pragmatické (přesto milosrdné) usmrcování raněných, kterým už nelze jinak pomoci. Není divu, že měl režisér s uvedením takové problémy, tohle se nehodí do propagandy žádné vlády. Ten podtext mediální manipulace obyvatelstva je zde zřejmý jako v o 35 let mladší Komuně. (09.02.2014)

Nedokážu si vůbec představit, jaký kalibr musel být tento fiktivní dokument v době svého vzniku. Svět si teprve pozvolna zaceloval rány z posledný války, zejména ekonomické dopady se tvrdě projevovaly v následných letech a jejich dekádách. Jenže už od padesátých let se objevila hrozba nové války - atomové. Nový nepřítel byl neskutečně silný a začala přetlačovaná západního světa s Ruskem - kdo má víc atomovek. The War Game je fiktivním dokumentem, který je poplatný své době. Nacházíme v něm soubor rad i instrukcí a nařízení jak se chovat při evakuaci, případně jak se chovat pokud zrovna nejsme v epicentru dopadu jaderné pumy. Celkem věrně znázorňuje co způsobuje radiace, žár i tlakové vlny doprovázející výbuch. Na základě zkušeností přeživších obyvatel z bombardovaných měst v Německu (konkrétně Hamburku, Drážďan, Brém atd...) je celkem věrně popsán efekt ,,ohnivé bouře'' ke kterému došlo při zapálení bombardovaných měst. A Britové, jejichž RAF tyto bouře působila o tom něco sakra vědí... Suma sumárum, jedná se velmi syrový dokument, který i přes svoji archaičnost působí děsivě... Vše je totiž ukázaváno na civilním obyvatelstvu Kentu. Mne nejvíce píchlo u srdce, když se rozezněly sirény v Kentu a lidé se běželi schovat do domů... Jenže, studená válka je pryč a atomový věk také. Sice se atomovkama čas od času chrastí, ale každý ví, že armády mají v arzenálech mnohem ničivější a sofistikovanější zbraně. K čemu by bylo nepříteli území, na které chce vstoupit, nebo které chce zničit, nechat spálit a na dlouhá léta nechat radioaktivním? Dnes jsou bohužel zbraně, které jdou mnohem dál. Umí jen zabíjet vše živé a neničit atd... ----- ! I tak ale je toto na 4 hvězdy. Vůbec se nedivím , že tento znepokojivý fiktivní černobílý dokument povolili vysílat až v éře Gorbačova a nikoliv Chruščova... * * * * (20.03.2014)

Keďže som videl najprv Threads poskytol mi The War Game iba niekoľko zaujímavých momentov. Tých dvadsať rokov, ktoré delia oba filmy je citeľných. V dobe vrcholiacej studenej vojny a nukleárnych pokusov poskytoval tento film akú-takú predstavu, aké by to bolo keby ... Ibaže tá predstava bola limitovaná dostupnými poznatkami, vyčlenenými prostriedkami a tiež ohľadom na divákov, ktorí by plnú pravdu neuniesli. The War Game (1965), Threads (1984). Ktovie aká by bola aktualizovaná verzia zo súčasnosti. Počas tých 34 rokov, ktoré od nakrútenia Threads uplynuli sa nezaháľalo ani na jednej strane. (01.04.2018)

Co je to filmový žánr, resp. každá jiná myšlená kategorie, která nám má umožňovat ulehčit si poznávání světa? Každopádně něco, co má mít jen pomocnou funkci, a odvrhnout ji poté, co se ukáže, že předmět zkoumání spíše svazuje a pokřivuje, než pomáhá objasňovat. Stejně tak je tomu s žánrem "dokumentu" - i když bych tomu příliš váhu nepřikládal, např. zde na čsfd u tohoto filmu žánr dokument uveden není. Tak co to tedy je? Přenechám vynález této nové kategorie filmovým vědcům, ale její formulování je ve 21. stol. nezbytností, vždyť s dichotomií "objektivní realita" vs. "fikce" může dnes pracovat snad už jen metafyzik. I u Watkinse je to zcela patrné - hypotetická "objektivní" (protože se opírající o vládní regulativy, vyhlášky apod.) rekonstrukce se postupně přetváří ve fikční (protože se nikdy nestal) příběh (a je to příběh - autor přeci fabuluje!). Ale ani to není příběh úplně imaginární - je to přeci logicky konzistentní domyšlení oné vskutku objektivní rekonstrukce. Navíc, i Watkins zjevně manipuluje s city diváka (např. výpady proti anglikánské církvi jsou zcela arbitrární, i když trefné), a to určitým předem vytčeným směrem - to by přeci "objektivní dokument" dělat neměl, v něm přeci sama za sebe mluví sama "fakta". Chce to tedy vynalézt novou kategorii, nový žánr, jež postihne to, co je v dokumentu fiktivní, a naopak ve fikci objektivně/ materiálně reálné. (10.03.2015)

Tady si opravdu netroufám hodnotit, ale na tomto dokumentu je skvělá jedna věc. Bez něj by totiž nejspíš nevznikly Threads (Vlákna) v takový podobě, jak je známe. Je to opravdu poznat skoro z každýho záběru, že tvůrci Threads tady čerpali inspiraci a samozřejmě po těch téměř 20-ti letech dokázali vytvořit ještě lepší a zajímavější dílo. Jinak já jsem to objevil někde na youtube, takže jestli se chcete podívat, tak to tam určitě najdete taky. Co víc k tomu dodat? Snad akorát, že můžeme bejt rádi, že je to sci-fi a né drama podle skutečných událostí. (29.05.2007)