Deň po

Zvláštní, že filmů jako je tento nevzniklo víc. Přitom je jich třeba. Někteří lidé si totiž myslí jak není život v postapo super. Vidí to tak že si koupí plynovou masku, nějaké plechovky a balenou vodu. Zavřou se do sklepa, a až bude po všem, tak vylezou ven do úžasného světa, kde budou moct všechno co nemohou zkusit dnes. Skutečnost je ale taková, že nemá cenu jaderný výbuch přežít protože život po něm je peklo. BTW myslím si, že Vlákna byla lepší, protože ukazují jak je současná přetechnizovaná civilizace komplikovaná a křehká. (21.06.2016)

Kultovní sci-fi. Ani radši nechci myslet na to, jak se cítili američtí diváci, když ve své době poznamenané studenou válkou měl tenhle TV snímek premiéru. Že je to americká propaganda? Jestli byl někdo hrr zmáčknout v 80. letech "červené tlačítko", byli to spíš namachrovaná komunistická velmoc Rusko. Že obsahuje rodinné scény přetékající patosem? Tak si představte vaší rodinu v takové katastrofě, jak by se chovala pateticky a směšně. Prostě pět hvězdiček. (23.01.2009)

Samozřejmě smysluplný film, ale nikoli řešení a žádné přiložení pomyslného polínka do ohně. Takže minulo-li mě uvedení v 80. letech na americké nebo ruské televizi, je můj pohled shovívavější. Vnímám tedy Den poté jen jako exkurz do výrazných filmů existujících v domácím povědomí už před listopadem '89. Jinak bych musela zabřednout do úvah na téma, jak moc naivní je bojovat proti čemukoli filmem, potažmo televizním. (18.01.2010)

Trochu více filmovější předchůdce britských Threads. Nejlepší je samozřejmě eskalované napětí ve středu filmu ohledně vyhrocujícího se konfliktu přes vypuštění raket na Sověty, až po výbuch těch sovětských na území USA. Události po výbuchu jsou hrůzu nahánějící, ale Threads je dotáhli ještě do většího časového úseku s mnohem tvrdším emocionálním dopadem. (08.07.2012)

„Nevím jakými zbraněmi se bude bojovat ve 3. světové válce, ale ve 4. to budou klacky a kameny.“ Albert Einstein…. Stejně jako u Threads film není žádné veledílo, ale „těží“ především z tématu neuvěřitelné lidské hlouposti, kdy mocenské tahanice dospějou až do nukleární války. To samotné by ještě nebylo tak úderné, kdyby nešlo o rekonstrukci událostí, které ve své době měly ke skutečnosti tak blízko. A právě při sledování toho, kam až nás neschopnost dvou velmocí se inteligentně dohodnout málem uvrhly, musí každému tuhnout krev v žilách. Nicméně britská Vlákna ne mě celkově působila silněji, děsivěji a komplexněji. (27.09.2009)