1984

Pozor, pár těchto vět obsahuje i slova, která nejsou v 10. vydání Slovníku! Velký Bratr tě sleduje! Těžká obžaloba totalitarismu. Je až neuvěřitelné, jak se Orwellovi podařilo vystihnout poměry, které známe z 50. let. Nevědět, že román napsal v roce 1948, řekl bych, že opisoval od komunistických soudruhů. Nebo oni od něj? Geniálně stísněná atmosféra, která vrcholí přeučováním ideozločinců. Ve scéně s krysama blízko konce filmu mi nebylo dobře a řekl bych, že Johnu Hurtovi také ne. (19)84% (10.03.2010)

Stylizovaná, svým způsobem i uměřená a komorní adaptace. Velmi věrné a bezpochyby působivé. Jasně zaměřeno na individuální portrét posledního záblesku osobnosti v supratotalitním světě - John Hurt nikdy nebyl tak přesvědčivý. Co se týče prostředí i systému - je trochu upozaděno, ale provedeno není nijak špatně. Richard Burton působí jak z jiného - takřka toho "oceánského" světa. (14.06.2006)

Jelikož jsem si film 1984 sehnal hned po přečtení knihy, tak jsem neměl problém se v ději nějak orientovat a film jsem bral spíš jako takový obrazový materiál ke knize a bylo by to tak za 4 hvězdičky. Pokud bych ovšem knihu neznal, tak by mě film asi moc nezaujal, protože ve scénáři je spousta děr, takže hodnocení snížim na 3 hvězdy. Ale rozhodně je to lepší, než verze z roku 1956. (01.05.2006)

Nesrovnatelné s knižní verzí. Film se líně vleče, při čtení jsem měl úplně jinou představu o věku i vzhledu Julie a Winstona; kvalita obrazu taky dost mizerná. Samozřejmě Orwellovo varování před totalitní společnosí zůstalo zachováno, atmosféra filmu byla taky taková, jaká by měla být, ale celý film pro mě byl dost nudný. Všem bych doporučil přečíst si knížku, a pokud jste to už udělali, neztrácejte čas s filmem. ### "Ideozločin je tak záludnej. Moje dcerka na to přišla. Jsem na ni tolik pyšnej." (27.05.2009)

Upozornění pro alergiky – může obsahovat stopové prvky spoilerů. Kniha 1984 ovlivnila můj pohled na svět a ač je to již pár týdnů, co jsem ji četl, stále mi hnízdí v hlavě. K její filmové adaptaci jsem přistupoval obezřetně, přesvědčen o nemožnosti přetransformovat ponurost knižní v ponurost filmovou. Michael Radford uspěl tak na půl. Unavené lidské tváře bez známky chuti do života. Pouze chabé fyzické schránky zakryté ošoupanými kombinézami a žijící z nenávisti a ginu břečkovité chuti. Ze stroze zařízených „kanceláří“ odcházejí do polorozpadlých paneláků – chladných, šedivých, jenom ledva vhodných pro plnohodnotný život… Vzhled Oceánie je odrazující, budí dojem místa, kde přežívá jen pár posledních trosek. Jenže ony jsou jich milióny. Rozsah území, nad kterým bdí Velký bratr není z filmu dobře zjevný. Stejně jako struktura zdejší totalitní společnosti (Ti nahoře, Ti uprostřed, Ti dole). Ona vlastně hned první scéna kráčí vstříc hlavně divákům znalým předlohy. Výhradně oni a lidé, jež zažili totalitu na vlastní kůži, v plném rozsahu docení její děsivost. Ale následující minuty, ač maximálně věrné Orwellovu románu, se již s takovou razancí nedokázaly zažrat pod mou kůži. Jistě to není vina skvělých hereckých výkonů (Richard Burton budí hrůzu, aniž by jedinkrát zvýšil hlas), spíše bylo všechno příliš komorní, subtilní a děsivé teprve při zpětné vzpomínce na konkrétní pasáž knihy. Radford nenadužívá přímých citací z knihy (příp. Knihy ), což by se u podobné předlohy nabízelo, ale zároveň ani v těch nejvyhrocenějších momentech (zatčení) nedosahuje její působivosti. Nemluvě o zvláštním finále, kdy mi nebylo jasné, má-li věta „Miluji tě“ pronesená zády k podobizně Velkého bratra značit jiskřičku naděje, či (stejně jako v knize) Smithovo pokořené lidství. 1984 není špatný film, pouze adaptuje příliš dobrou knihu a z tohoto hlediska sice nevítězí na plné čáře, přesto z boje odchází se vztyčenou hlavou. 75% Zajímavé komentáře: kleopatra, genetique, Anderas, _-0-_ (30.04.2009)