Na prahu války

SPRECHEN VERBOTEN Je třeba konstatovat, že je Skrytý život po obrazové stránce dokonale vyrobený film. Kdyby byl jeho tvůrcem kdokoliv jiný než Terrence Malick, nešlo by se vyhnout podezření, že příběh nesložené přísahy věrnosti slouží jen jako záminka pro běhání po viewpointech na alpská údolí. Jenže Malickovi o konsekvence nezlomné křesťanské zásadovosti jde a zvolený způsob natáčení, kombinující v nestřídmých porcích úchvatné výjevy stvoření, rurálního života a inu, i toho ostatního, klade na diváka nemalé nároky nejspíš zcela vědomě. Pro Malicka jde o způsob, jak nechat diváky nést část břemene, které na sebe naložil hlavní hrdina Frantz (výjimečně proti národnímu socialismu naladěný August Diehl, jinak známý především slabostí pro karetní hry a uniformy SS - Hanební pancharti, Spojenci). Přes všechnu tu krásu a působivost schystává Malick těmi 174 minutami, směřujícímu rychlostí božích mlýnů, učiněné martyrium. A má to tak být. Tváří v tvář filmařské prozřetelnosti (včetně té Malickovy), odhodlané v mnoha směrech k autenticitě a k nemilosrdné zážitkové formě, zůstává rozum stát nad rozhodnutím nechat hrát německy hovořící herce z větší části (tedy ne všechny!) anglicky, včetně takových, jako když si "úspěšného světce" Franze Jägerstättera v Berlíně osobně odsoudí Bruno Ganz. Méně iritující, ale majiteli poučeného oka k pousmání jsou výjevy tvrdé rukodělné dřiny, odváděné berlínskými hereckými áčky na zjevně strojově obhospodařovávaných polnostech. Zvonění v uších, navozené nadmořskou výškou a tvrdou angličtinou pomáhají zahnat Bach, Beethoven, Handel, Dvořák, Gorecki, Kilar, Part, Schnitke. When you give up the idea of surviving at any price... a new light floods in. (27.06.2021)

Malick si i nadále točí filmy primárně pro sebe a i Hidden Life nese všechny typické znaky jeho tvorby.Nechybí tak přepálená stopáž,pomalé tempo,dlouhé záběry na přírodu,hrátky s kamerou a minimum dialogů.Na rozdíl od jeho předchozích filmů to v tomhle případě ale nezvládne nudit,protože jde o jeho nejlepší a nejsilnější film od stále nepřekonané Tenké červené linie.I když jde o velmi komorní kousek,dokáže ukázat z hrůz války,potažmo z hrůz Hitlerova režimu,mnohem víc než leckterý čistě válečný film.A je úplně jedno,že tady z války divák neuvidí ani vteřinu,nezazní jediný výstřel.Není to absolutně potřeba a přesto,nebo právě proto má film poměrně velký emoční dopad...80% (07.02.2020)

Tříhodinová směs pocitů působící obrovskou gravitací na diváka.Film zobrazující nesmyslnost války a ukazující tu zdánlivou podřízenost vládnoucí společnosti.Vzít vám můžou všechno kromě vlastních myšlenek a přesvědčení ve spravedlnost.Franz žije se svou ženou a dětmi na úpatí hor a této krásné a štěstím naplněné scenérie se nechce vzdát ani po obdržení povolávacího rozkazu do armády,aby šel bojovat za zájmy psychopata Hitlera.Kvůli svému odmítavému postoji na válečnou mašinérii upadne ve vesnici v nemilost a opovržení vesničanů cítí on i jeho rodina na každém kroku.Franz nebyl žádný zbabělec a jeho jedinou "slabostí" bylo,že se nechtěl angažovat v nesmyslném projektu zvaném VÁLKA.Tiše jsem mu při sledování filmu záviděl jeho manželku,která byla obdařena dvěmi nejdůležitějšími vlastnostmi ženy a to VĚRNOSTÍ a OBĚTAVOSTÍ a za každých okolností stála za svým mužem.Franz nemůže nic dělat s tím aby mohl zůstat a tak odjede do boje,ale protože odmítne složit přísahu Hitlerovi tak je zatčen a držen v nějaké pevnosti.Po čase je převezen do Berlína do vězení.Neustoupí ze svého zatvrzelého postoje a je odsouzen k nejvyššímu trestu.Když se to dozví jeho žena odjede za ním,aby se s ním rozloučila.Nejdokonalejší věta z celého filmu:,,RADĚJI PŘETRPĚT NESPRAVEDLNOST NEŽ BÝT JEJÍM VYKONAVATELEM". (28.03.2020)

Jednu věc prostě nepochopím: Proč poslední sekvence filmu o odpírači vojenské služby a přísahy Hitlerovi, katolickém blahoslaveném Franzi Jägerstätterovi, patří citátu od M. A. Evansové, známé pod pseudonymem George Eliot, která kromě toho, že žila nemravně, odmítala i křesťanskou víru! Jistě režiséra T. Malicka vedla k tomuto rozhodnutí nějaká hluboká myšlenka - třeba velkolepý úmysl, aby film oslovil i bezbožné! - ale můj chabý rozum tohle odmítá přijmout! (05.02.2023)

Typické pomalé, lyrické, autorské Malickovo rozjímání nad obyčejným životem, láskou, Bohem, válkou a především silou osobního přesvědčení mě svou poezií vtáhlo v první polovině, aby v té druhé spíš ubilo monotónností (střídáním nekonečného vězeňského utrpení muže a sousedského odsuzování / sedláckého soužení ženy, spojených již jen dopisy a modlitbami). Ke konci jsem sotva držel oči otevřené – aspoň abych obdivoval nádherné poetické obrázky přírody a širokoúhlou kameru jako celek. (16.08.2022)