Elective Affinities
VOD (1)
Obsahy(1)
Celovečerní český dokumentární film, který zachycuje zejména atmosféru politicky vzrušujícího období od 14. do 30. března 1968, kdy abdikoval Antonín Novotný z funkce presidenta republiky a kdy pak 30. března 1968 byl zvolen presidentem Československé socialistické republiky armádní generál Ludvík Svoboda. Film byl natočen kamerou na 16 mm a pak překopírován na 35 mm formát. Byl natáčen kontaktně obraz i zvuk. Film je bez komentáře i bez hudby. Čelní političtí představitelé jako Ludvík Svoboda, Alexander Dubček, Josef Smrkovský, Oldřich Černík, Čestmír Císař, Ota Šik, František Kriegel, Bohuslav Laštovička, Alois Poledňák, Bohumil Lomský, Gustáv Husák a další jsou zde zachyceni v běžných hovorech mezi sebou, často v soukromých rozhovorech, aby tak z těchto pomíjivých okamžiků byla vytvořena mozaika záběrů, která vystihuje obraz doby a její vnitřní, vypjatou atmosféru. Režisér Karel Vachek o svém filmu řekl: Drama, do kterého nezasahujeme, jako to činí politikové a novináři, jsme sledovali a kontaktně obrazem i zvukem zaznamenali, abychom pak nemuseli komentovat či lyricky kamuflovat nepřítomnost faktů. Zaznamenávat v reálných proporcích, soustředit se ve větší míře na neoficiální projevy sledovaných reprezentantů uprostřed událostí, jejichž oficiální ráz je dán již jejich politickou povahou. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (32)
Pět hvězdiček jen(!) za tu dobovou autenticitu, i když bezprostřední ty výlevy našich vládnoucích straníků samozřejmě taky moc nebyly, neboť soudruzi a soudružky moc dobře byli si vědomi, že jsou pod >dozorem< hromadných sdělovacích prostředků (dnes médií, že...) a doba přece byla doslova oplodněna slůvkem "PROGRESIVNÍ"... Jak vtipně kdosi mezi řečí doplnil a historie nakonec i dokázala - z progrese stala se brzo PARALÝZA. Na politický syfilis zašla pak většina ze zde prezentovaných "funkcionářů", někteří jako oběti a někteří jako strůjci následné pookupační normalizace. Tenkrát na jaře ovšem hrála se jiná hra a všichni mohli náhle VŠE, ALE JEN TO, CO STRANA DOVOLÍ. A o tom je i tento vzývaný Vachkův >dokument< jako odraz doby a opojné hry na >svobodu slova< v té době krátce až neuvěřitelně otevřených a necenzurovaných médií. Tak aspoň že tak... - - - - - (poprvé viděno kdysi dávno v dobách těsně polistopadových, znovu pak 7.4.2008 v ČT, komentář zde jako čtvrtý - 8.4.2008) ()
Než začal točit rozvětvené intuitivně-asociativní eseje, zapojil se Karel Vachek do dobového reflektování pražského jara a natočil čistě observační veristický dokument, který je pozoruhodný nejen svým obsahem a svou bezprostředností, ale také použitou technikou (ve filmu přímo zohledněnou), bez níž by se Vachek s Ort-Šnepem nemohli dostat takhle blízko skutečnosti. K nahrávání a odposlouchávání rozhovorů bylo použito vysoce citlivých rekordérů Nagra, k zachycení obrazu zas lehko přenosné 16mm kamery Eclair (stejnou použili např. Rouch s Morinem při natáčení stěžejního dokumentu cinema verité Kronika jednoho léta). Film s minimem vnějších zásahů a pozdějších úprav zachycuje, podobně jako americké direct cinema dokumenty z politického zákulisí, především neformální aspekty politického vyjednávání. Faktické souvislosti jsou druhořadé a zvlášť současný divák, který nezná jednotlivé aktéry a jejich roli v událostech roku 1968, se může trochu ztrácet. K tomu, abyste zakusili vzrušenou atmosféru dané doby, jde ale o neocenitelný materiál. ()
Už v začátcích své tvorby Karel Vachek některé diváky nudí a to snímek nemá ani hodinu a půl. Je to totiž pouze záznam hovorů a jak správně píšou jiní uživatelé, pokud znáte souvislosti, neměli byste mít s filmem zvláštní problém. Já jsem zůstal asi na půl cesty. 70%. ()
Vachkovo nejslavnější a nejoceňovanější dílo (s aluzí na slavný Goethův román v názvu...tady jde však o volbu nového prezidenta po abdikaci Novotného - z těch několika kandidátů (ministr lesního a vodního hospodářství Lenártovy vlády Josef Smrkovský, ministr školství a kultury téže vlády Čestmír Císař, germanista a přední kafkolog Eduard Goldstücker...) došlo nakonec symbolicky k zvolení toho nejhoršího - generála Svobody), černobílý takřka interní dokument o atmosféře uvnitř reformního vedení Komunistické strany Československa ve stěžejním období roku 1968...ale vlastně o atmosféře v celé společnosti - příznačně působí scény z Václavského náměstí, kde se neznámý tribun lidu doslova opájí omamnou sílou svobody slova...a dav zatím na projíždějící tramvaje maluje křídou hesla... Nahrubo sestříhaný snímek autentických materiálů, které Karel Vachek se svým štábem pořídil v těsné blízkosti inkriminovaných funkcionářů strany a který má (i bez hudby a komentáře) silnější výpovědní hodnotu než většina stylizovaných dokumentů z té doby... (z armádní omezenosti a dogmatických vzorců myšlení nového prezidenta generála Svobody jde hrůza, naproti tomu doslova dýchá síla charizmatu ekonoma prof. Oty Šika...o ministru Josefu Smrkovském nemluvě...sofistikovaný JUDr. Gustáv Husák mluvící plynně česky...doslova sálavá bodrost Alexandra Dubčeka...to všechno se z tohohle unikátního dokumentu Karla Vachka dočtete mezi řádky...) Nejsilnější poselství ale Vachkův dokument nese ve své mýtoborné rovině - ,,zlatá" šedesátá léta nebyla zas až tak zlatá, spíše jen nazlátlá, ale úplně nejpřesněji vlastně taková šedá... barvu vzácného kovu získala až přiživujíce se oním narativním mýtem... Podobné filmy: Pražské jaro 1968, Zmatek ()
Zajímavý doklad doby nasáklý atmosférou autenticity. Asi by se dalo říct, že by tomu slušel prostřih, ale vyčítat osmdesátiminutovému Vachkovi délku by bylo naivní. ()
Rozhodně důležitý a hodně výpovědní dokument, ale zdráhám se použít přívlastek autentický, protože dost často bylo vidět, že sledování protagonisté vůbec přirození nejsou. Takže to beru spíš jako takový zajímavý výlet do neklidné doby, ze kterého jsem si odnesl některé poučné informace, ale zároveň trochu přetvářky a ke konci už i lehké nudy. Slabší 4*. ()
Leden 1968 nebo pouze Leden je skutečný dobový název Pražského jara. Je pochopitelné, že, poměřován dneškem, neobstojí. Poměřován svou dobou a jejími měřítky byl však průlomem. Dobou, kdy v této zemi byly zatím naposled dělány světové dějiny. Opojení svobodou, vůle a připravenost obětovat se pro republiku ztělesněnou legitimními symboly doby, z nichž tím nejproslulejším byl a zůstává demokrat, slovenský Čechoslovák a Evropan Alexander Dubček. To všechno, onu horečnou atmosféru, portréty i dalších protagonistů Ledna přináší dokument, jehož největší předností je právě syrová nesestřihanost. Po dvaceti letech vnucených šablon naučených frází přirozené projevy, na dosah ruky jsoucí lidství lidí, kteří jen náhodou jsou nomenklaturami, takový byl většinový dojem tehdejších současníků. Přirozenost, spontánnost, otevřenost, lidství. Socialismus s lidskou tváří byl tehdy v mezích doby a prostoru demokracií s lidskou tváří. Tu lidskou tvář bychom si neměli nechat vzít. Ani po desetiletích. ()
Neuvěřitelná konzerva své doby. Syrovost a jednoduchost jsou to jednoznačně ku prospěchu věci. Velice zajímavý dokument z přelomové doby. Některá jména jako např. Císař, jsem coby nepamětník zde zaslechl poprvé a to se o tu dobu celkem zajímám. Fascinuje mne však ta utkvělá představa socialismu ... jako by to bez něj nešlo jinak a i výrazná opatrnost některých v tom, co říkali do kamery dobře si zřejmě uvědomujíc tenké lano po němž kráčeli. Ačkoliv se ovzduší zdálo svobodnější a sem tam jím zavál čerstvý vzduch, o nějaké svobodě se dalo v tom březnu jen snít. * * * * ()
stejně jako u Občana Havla se mi potvrdilo, že mi tyhle autentické politické dokumenty nepřináší víc než pár momentů bdělého sledování... chápu, že někdo ocení tento žánr více, já obdivuji jen jakousi historickou hodnotu a nápaditou kameru. 50% [Festival Nad Řekou, 2009] ()
Nebudu hodnotit technickou kvalitu, ale jako vtípek bych označila úvodní informaci tvůrců o tom, jak šestnáctku připojili k magneťáku synchronizačním káblíkem. Budiž. Hodnotných informací jsem v dokumentu potkala poskrovnu. Jedná se o hyperdokumentární nudu. Přijde mi to, jakoby tvůrci šmírovali politiky na záchodě. Ano, je to velmi intimní, je to mimořádně dokumentární, zřejmě to něco vypovídá o daných politicích a asi nikoho nepřekvapí, že se nedozví žádnou myšlenku, natož hlubokou. Tenhle film si hraje na křišťálově čistou dokumentaristickou práci, ale hodnota informací je srovnatelná s těmi výše zmiňovanými. Snad jediná zajímavá je tehdejší atmosféra, kdy se lidé hromadně zajímali o politiku. Tu se částečně tvůrcům podařilo zachytit. ()
Karel Vachek byl tenkrát s kamerou a mikrofonem ve správný čas na správných místech, takže historickou hodnotu tomuto dokumentu už nikdo neupře. Pražské jaro 1968 tu můžeme sledovat v nebývale autentické formě přímo mezi tehdejšími nejvyššími politickými špičkami jediné vládnoucí strany. (Do kin se film dostal až v říjnu, kdy už vypadal jako záběry z jakési dávné historie.) ()
45th KVIFF 2010 - TRIBUTE TO KAREL VACHEK - Pocta Karlu Vachkovi (Spřízněni volbou / ELECTIVE AFFINITIES / Spřízněni volbou) ()
Unikátní dokument mapující události Pražského jara vrcholící zvolením Ludvíka Svobody do funkce prezidenta ČSSR. Jedinečnost dokumentu tkví zejména v autentických rozhovorech tehdejších funkcionářů a zachycení celkové uvolněné atmosféry březnových dnů. Nebýt následného srpnového zásahu vojsk Varšavské smlouvy a následné normalizace, mohla by se budoucnost Československa vyvíjet jednoznačně lepším a svobodnějším směrem. Toť ovšem otázka, která už zůstane nezodpovězena. ()
8/10 Pres spatny zvuk a nedostatek informaci ci souvislosti - klobouk dolu, tomu rikam dokument ()
Minimalistický dokument vysokej historickej hodnoty, v ktorom sa neudeje takmer nič, ale medzi riadkami je takmer všetko. ()
Můj druhý film Karla Vachka v jednom dni. Líbil se mi o trochu více než Moravská Hellas, byť jsou ty snímky v lecčem jiné, a tudíž je těžké je srovnat. U Moravské Hellas jsem ocenila hravý formální styl, tady ho musím ocenit také - tu strohost, surovost, naprostý opak prvního. Spřízněni volbou jsou zajímavou sondou do nitra KSČ, svědkem kusu historie, proto by tento film neměl být zapomenut. ()
Omámeni dobou. Surový materiál, cenný zachycením opojné, ale ze zpětného pohledu nijak titánské, dobové atmosféry a tím lehce demytizující Pražské jaro. Dokumentaristé využili pootevřených dveří politiky, jsouce však sami pod vlivem stejné drogy. "Poučení" z toho plyne a co víc si můžeme přát ? ()
Dobový obraz o jednom ukradeném snu lidí zvonkových... ()
Pustili jsme si s prostředním dítětem (politicky uvědomělá skoro17ka) pro trochu historického kontextu v kocovině finálového večera té letošní prezidentské volby – bez pár měsíců přesně po 50 letech, jak mi došlo až dodatečně. Úplně ideální výběr to ale nebyl, ten film s odstupem doby hodně doplácí na to, že počítá se znalostí kontextu, událostí a tváří, má sice zásluhu za uvedení stylu direct cinema do našich luhů a hájů, ale za jeho zjednodušení na doktrínu „zaznamenávat v reálných proporcích, nezasahovat, nekomentovat, nemanipulovat“ platí tím, že sám o sobě na celé té poměrně velké ploše nepředává o mnoho víc než povšechnou atmosféru doby s iluzí autenticity (iluzí vzhledem k aktéry neustále reflektované přítomnosti kamery a mikrofonu). Když si vzpomenu, co ze stejné techniky a stejných metod (ovšem bez alibistického odvrhnutí možnosti podstatnějších střihových zásahů) dokázal dávno před Vachkem vytřískat třeba Pennebaker… — Mimochodem, Kubiška s Janžurkou jsou tady na ČSFD uvedené v obsazení omylem; ta slavná scéna s předáváním kytek Dubčekovi a zapomenutým talismanem ve Spřízněných volbou není, pochází myslím z nějakého dobového filmového týdeníku. ()
Zachytit atmosféru doby do filmu, to je jistě dobrý nápad. Dělat z toho celovečerák, to už ale dobrý nápad není. Natož u dokumentu. Je tam pár dobrých scén, ty se ale daly vystřihnout, a použít s dalším materiálem na něco poutavějšího. - Jako to např. udělal Polesný u svého sestřihového dokumentu o roku 1968 Naděje (dal do něho i pár scén odtud). Na Naději se podívám 100x radši než znova na tohle. Přece jen, dívat se na všechny ty řečnící soudruhy hodinu a půl, to mluví za vše... ()
Súvisiace novinky
Zemřel dokumentarista Karel Vachek
Ve věku 80 let včera v odpoledních hodinách zemřel český tvůrce dokumentárních filmů a pedagog FAMU, Karel Vachek. Smutnou zprávu médiím předala děkanka Filmové a televizní fakulty Akademie múzických… (viac)
Magických 8: zatracované i opěvované filmy naší minulosti
Přípravy komorního filmového festivalu Magických osm, který ve spolupráci s Městskou částí Praha 6 připravilo kino Ořechovka, vrcholí. Kromě ojedinělé příležitosti shlédnout filmové lahůdky, které… (viac)