Rozdvojená duša

O tomhle dílku sem někde čet, že patří mezi Hitchovy nejzajímavější propadáky a něco na tom bude. Dějově je to slabší (závěrečné rozuzlení až poněkud připitomělé), ale je tam taková zajímavá kuriositka: Ten film obsahuje jednu snovou scénua a ke spolupráci k týhle scéně si Hitchcock přizval Salvatora Daliho, který dodal výtvarné návrhy. A ta scéna je skvostná, film stojí za vidění už jen kui ní...I když je otázkou nakolik nenásilně se tahle scéna doplňuje se zbytkem filmu. Vnucuje se otázka proč dávám 4 hvězdičky filmu, jehož rozuzlení označuji za mírně připitomělé. Inu, ve filmu se najde i řada předností jako třeba výborná režie atd. kromě toho při hvězdičkovém hodnocení sice vycházím z kvalit filmu, ale ještě víc z intenzity vlastního diváckého zážitku. (26.10.2007)

Priamočiary príbeh, v ktorom je hlavná dvojica po celý čas v zábere, nenápadne odkrýva to, čo sa v zábere ani raz neukáže. Detektívka, ako má byť. (19.09.2021)

Filmu jednoznačně dominuje Ingrid Bergmanová (při vší ústě k Peckovi). Výborná hudba, Dalího návrhy. Stáří snímku je nicméně patrné (zadní projekce při lyžování). (14.07.2007)

Tak jsem viděl tento klenot. Musím přehodnotit ostatní filmy. Toto je pro mě film č. 1, a jako jedinému nemám co vytknout. Atmosféra, která houstla přímo úměrně s odbývajícími minutami mě dusila a za celý film mi ani nedala vydechnout. Hitchcock mě přivázal k pohovce a nutil mě hltat každou scénu. Zejména ta, kde Peck drží v ruce břitvu a ani o sobě neví je úchvatná. Po celý strhující závěr jsem ani nemrkl. A hudba k tomuto filmu je opravdu geniální! No rozplývat se budu jinde než tu. Spolu s Psychem (jako jediné 2 filmy) mají ode mě 100%. (30.08.2008)

Perfektní. Gregory Peck byl výborný. Námět, zpracování a to celé se mi velmi líbilo. (07.09.2010)

70% - Není to vůbec špatný film, ale přece jenom chvilkami víc upovídaný, než by bylo zdrávo. (13.08.2011)

Další Hitchcockův masterpiece, který po celou dobu udržuje diváka v napětí. Výborná zápletka, výkony obou hlavních představitelů a snové výjevy z dílny Salvatora Dalího. Není nad to, vidět opravdový kus filmového umění. Prostě SUPER. (15.01.2013)

Alfred Hitchcock si vybral adaptáciu novely Francisa Beedinga a dá sa povedať že je to jeden z jeho najlepších projektov 40. rokov. Známe hviezdy a skvelý príbeh vás udržia v napätí až do posledného záberu. Brilantná práca s kamerou a čierno biely obraz tomuto dielu pomohli v dejovej línii. Snová sekvencia Salvadora Daliho je náležite mystická. tento film stojí za to si ho z času na čas pozrieť. (27.02.2014)

"Kašli na to, Ingrid. Vždyť je to jenom film." (29.09.2014)

Jako psychologický thriller mi to vůbec nepřišlo přesvědčivé a zjevně to bylo nad síly nejen Pecka, ale překvapivě i Bergmanové (zpětně mi to potvrzuje pravdivost Bergmanových slov, že ji v Podzimní sonátě musel usměrnit, aby se vzdala hollywoodsky teatrálního a hlasitého projevu). Téma psychoanalýzy působilo spíš jako reflexe soudobé módy, než by s ním šel Hitch do hloubky. S hodnocením bych klidně šel níže nebýt toho, že v něm byly zase pamětihodné momenty, tentokrát i jedna z veselejších gay narážek - rozšafný dr. Brulov (Čechov) ve filmu dvakrát zopakoval své favorizované žačce (Bergmanová): "Manžel Constance je i mým manželem, abych tak řekl." Což bylo vtipné hlavně podruhé, když to pronesl před průvodčím v nádražní hale a ten vykulil oči ještě víc, než když páreček (Bergmanovou s Peckem) potkal samotný, blahosklonně sledoval, jak se ve dveřích líbají (zřejmě na rozloučenou) a když mu podali lístky, nevěřil svým očím: SPOILER "Vy nastupujete oba?" // 51% (09.01.2024)

Celá scéna snu byla velmi působivá, opravdu jsem po tom necítila nijak dobře.Gregory Peck a Ingrid Bergman mi dohromady nějak moc nešli. Zato Dr. Alexander Brulov byl naprosto bezvadný! (13.04.2011)

Jako příklad historické filmografie v oblasti napětí, thrileru a typické scény á la Hitchcock evokující šílenství v doprovodu dramatické hudby ano. Ale jako ukázka práce psychiatrů či vůbec psychoanalytické terapie rozhodně ne, z tohoto hlediska je to spíš fraška, výsměch. Ale jako napůl detektivní thriler s romantickou zápletkou je to sledovatelné. Východiskem se zdá být fakt, že ne všechno zlo pochází z myslí duševně nemocných, ale právě překvapivě od "úctyhodných" lidí bez charakteru. Nejvíc potěšilo použítí tvorby Salvatora Dalího, která film posouvá level výše. Za to bych možná i tu jednu hvězdičku přidala. (23.11.2012)

Jak jsme u Hitchcocka zvyklí, tak i tady nechybí atmosféra a pomalu vyprávěný příběh. Trochu jsem byl překvapen, když půl hodiny před koncem najednou "bum" a zápletka vyřešena - bylo to tak nějak rychle, ale jak to udělat jinak mě taky nenapadá. Každopádně to vyústí ve skvělou dohru. Záběry ze snu byly perfektní, ale jak si k tomu psychoanalitici říkali "to by mohlo být tohle, tamto zas todle", to jsem teda koukal, jak to někomu může pálit. Dobré obsazení a režie, takže zaručená kvalita. Vzhledem k ostatním Hitchcockovým filmům, které jsem viděl, mi to přišlo jako lehce slabší kousek, nicméně snímek je to hodně dobrý.... (18.07.2007)

Milostný dopis podle Alfreda Hitchcocka... Můj otec si vždycky pletl slovo psychopat a psychiatr :D A když by se podíval na Rozdvojenou duši Alfreda Hitchcocka věděl by, že v podstatě mezi nimi může být jen tenká hranice. Abych to uvedl na pravou míru, musíme si přiznat, že Rozdvojená duše má velmi nepravděpodobnou v reálném světě téměř nemyslitelnou zápletku. Vždyť která žena by se na první pohled zamilovala do muže, jenž trpí očividnými psychickými potížemi a postupem času je velmi reálné, že se jedná o vraha (i když chápu, že chemie lásky bývá někdy hodně nevyzpytatelná). Tuto skutečnost však naprosto přesvědčivě smazává způsob vyprávění příběhu a až magicky snová atmosféra podpořená zasněnou hudbou Miklóse Rózsy. Jistým způsobem to vše ve mne evokovalo pozdější Hitchcockův mistrovský film Vertigo. I zde se jedná o posedlost a utkvělou obsesi, která nás provází místy až snovým příběhem o hledání pravdy ve freudovském stylu psychoanalýzy. Ony psychoanalytické a hlavně snové sekvence se mi ve filmu líbily nejvíc. Řetězení zdánlivě nesouvislých obrazů a využívání netradičních úhlů kamery, hra se světlem a stíny, prostě hitchcockovská laskomina, jakou si dám líbit. Gregory Pecka jsem nikdy moc nemusel a většinou je mi i celkem nesympatický (může za to i fakt, že jsem jej viděl v několika filmech dabovaného namistrovaným Bartoškou, kterého prostě zcela nesnáším), po boku výborné a krásné Ingrid Bergman byl však i on docela snesitelným. A Ingrid naprosto exceluje, je třeba si přiznat, že 40. léta byla jednoznačně její dekádou… (29.09.2013)

Páči sa mi, že Hitchcock s obľúbenou témou nespravodlivo odsúdeného hrdinu, zväčša na úteku, načrel do sveta psychoanalytikov, ktorí majú liečiť, no niekedy sú sami pacientmi. Je to príjemný odklon, lebo vo vyprávaní príbehu je zároveň cítiť túžbu priblížiť tému psychoanalýzy bežnému divákovi a rozbory sna, vedomia, podvedomia ani po toľkých rokoch nenudia, naopak bavia, no zase zainteresovani z nich nebudú padať na zadok. Film by som aj charakterizoval ako stret psychoanalýzy s jasným výsledkom a ženskej intuície tvrdiacej opak, ktorá je opretá i prifarbená láskou ako keď udrie blesk, lebo blesk je výnimočný (jemne upravená hláška zo scenára). V hereckom ansámbli žiari Bergman, ktorá je nádherná a v scéne keď si jej Constance navlečie župan a ide za domnelým Edwardsom v podaní Pecka je pecka. Gregorymu som dlhšie prichádzal na chuť, no ako sa rozvíjal príbeh a odhaľovali sa ďalšie skutočnosti, tak mi docvaklo, že jeho neobratný herecký prejav sa na postavu "pacienta-doktora" ozaj hodil. No skrátka takejto dvojici divák od začiatku fandí i vďaka majstrovstvu režiséra, ktorý v charakteroch spojil pôvabnú, no navonok neprístupnú dámu so záhadným, no šarmantným mužom. Hitchcock rozprával story s veľkým prehľadom, do ktorého skvele zasadil humor, myslím hlavne v scénach s doktorom Brulovom... a hlavne skvele sa pohráva s očakávaniami diváka. Pri predstavení doktora ho divák kategorizuje do role roztomilého pána, ktorý je možno aj dosť naivný. Keď ho v noci príde pobaviť svojou mlčanlivosťou ústredná postava snímky s britvou v ruke, Hitchcock perfektne graduje napätie so zábermi na ruku Pecka a vzápätí je nám predostrená duchaprítomnosť a obozretnosť doktora, ktorý pacienta uspí mliečnym koktejlom. Skvelé rozpletanie príbehu, aj skrz sugestívnu prácu Dalího na sne hlavnej postavy, ide stále vpred a je pútavé z koľkých detailov je zložená skladačka. Treba však poukázať, že scenár má aj zopár nelogickostí, no vie ich v spleti informácií akoby zakryť. Debata zamilovaných počas ich prechádzky o šunke či jaterniciach s natešeným výrazom hlavnej hrdinky je prinajmenšom čudná. Postavu hotelového detektíva som nezožral, jedná sa o typ barličky pre príbeh, ktorý u mňa trochu kazí dojem. Mrzí aj nepodarené použitie zadnej projekcie pri scéne na lyžiach, pri ktorej ústredná dvojka bez prilieb zdoláva svah v oveľa väčšej rýchlosti ako Vlhová či dokonca Shiffrin. (18.04.2021)

Pokus o thriller z psychiatrickeho prostredia. Problem je v tom, ze aby ste si ho aspon trochu uzili, tak nesmiete nic vediet o psychoanalyze. Je sice sympaticke, ze im nejaky vazeny psychiater robil odborneho poradcu, ale podla mojho nazoru sa tam skutocne analyticka terapia mihla asi 1-2x. Inak islo len o lacne "vysvetlenia", ktore by v skutocnosti nemohli nikdy zazniet. Vykon Gregory Pecka je dost slaby, rovnako je precenovana aj "vyhlasena" snova sekvencia, ktora je uboho spracovana ... a prave tu by mohol film dost vyniknut. Nakoniec aj Ingrid Bergman hrala akosi bezvladne... Takze nakoniec som si uzil len super speky stareho psychiatra Dr. Alexa Brulova (Michael Chekhov) - ktory napriek vsetkemu posobil dost realisticky. Plus zaverecnu scenu s revolverom v style Wolfenstein. :) Staci vidiet raz a zmazat. Alebo si vypytat vstupne spat. (04.10.2007)

No jo, další film od Hitchcocka, který mě zase příliš nebavil a který se příliš rýpal v psychoanalýze. Krásná doktorka Constance Petersen je psychoanalytičkou v léčebně ve Vermontu. Ředitel nemocnice Murchison se zhroutí a musí odejít do důchodu. Jeho nástupcem je překvapivě mladý doktor Anthony Edwardes, a Petersenová je z něj nadšená. Ti dva se do sebe zabouchnou a při líbání si Petersonová všimne, že Edwardes má fóbii z rovnoběžných čar na bílém pozadí. Později zjistí, že mladý doktůrek je podvodník, a ten se jí svěří, že zabil skutečného Edwardese a zaujal jeho místo. Trpí amnézií a neví, kým doopravdy je. Petersenová věří, že je doktor nevinný a má komplex viny. Nicméně se dozví, že tento muž je skutečně podvodník a opravdový Edwardes je nezvěstný a mohl být zabit. Petersenová jej vystopuje do hotelu v New Yorku, kde doktor žije pod pseudonymem John Brown. Přesvědčí jej, že psychoanalýza může zlomit jeho amnézii a odhalit dřívější vzpomínky. Oba odcestují do Rochesteru a bydlí u doktora Alexandra Brulova, bývalého učitele Petersonové. Oba lékaři analyzují sen, který měl Brown. Ve snu hraje karty v tajemném klubu, kde všechny líbá spoře oděná žena, připomínající Petersenovou. Další hráč je obviněn z podvádění a maskovaný majitel klubu mu vyhrožuje. Pak je tu starý muž na střeše, padající dolů. Majitel klubu stojí za komínem a upouští kolo, které držel v rukách. Sen končí tím, že je Brown pronásledován z kopce velkým párem křídel. Brownova fóbie z rovných čar je založena na lyžařských stopách ve sněhu a starší muž ve snu je skutečný Edwardes, kterého potkala smrt při nehodě na lyžích. Detail křídel zase ukazuje na lyžařskou chatu Gabriel Valley. Brown a Petersonová zde cestují, aby znovu vytvořili okolnosti Edwardesovy smrti, ale Brown se bojí, že by ve stejné situaci mohl znovu impulzivně zabíjet. Přesto se o to pokusí a vyjde najevo, že Brown má komplex viny z toho, že v dětství při nehodě zabil svého bratra. Doktor si také vzpomene na své skutečné jméno - John Ballantyne. Policie však najde Edwardesovo tělo podle Johnových instrukcí a tak je John zatčen, souzen a usvědčen z vraždy. Zamilovaná doktorka se však nevzdává, sejde se s Muchilsonem, který se vrátil na své místo ředitele a zjistí, jak to ve skutečnosti bylo... Jako líbila se mi psychoanalýza a hlavně moudrosti starého doktora Brulova, ale bylo to na mě moc zdlouhavé a jako umělecký barbar a ignorant nedovedu tohle dílo ohodnotit lépe než třemi hvězdami... (18.08.2023)

Rozhodně se jedná o velmi zajímavý a netradičně pojatý thriller. Mistr Hitchcock si totiž tentokrát usmyslel že si trochu vyhraje s teorií psychoanalýzy Sigmunda Freuda. Nápad to byl odvážný, ale určitě ne marný. Přestože konec působí trochu legračně, to, co mu předchází, lze nazvat skvěle odvedenou prací. Už od prvních minut drží Hitchcock diváka v neustálém napětí a nejistotě, v čemž mu vydatně pomáhá netradičně obsazený (leč výborný a jako vždy charismatický) Gregory Peck. A srovnám-li Rozdvojenou duši s Mrazivou vášní (která se rovněž hlásila k odkazu Freuda), nemůže být o vysoce nadprůměrném hodnocení už vůbec žádných pochyb. (10.10.2014)

Není nad to, vidět opravdový kus filmového umění. Nenahraditelný Hitchcock. (27.03.2020)

tož nebylo to špatný ale takový předvídatelný. 78% (09.12.2020)