Rozdvojená duša

"Ženy sú najlepšie psychoanalytičky, pokiaľ sa nezamilujú. Potom sú z nich najlepšie pacientky." Zaujímavá štúdia paranoje alebo úzkostného komplexu viny. Spojenie Gregory Peck a Ingrid Bergman nemohlo dopadnúť zle a taktiež hitchcockovská pointa priniesla (ne)očakávané vyvrcholenie. Hoci ma scenár potešil, film skĺzal do občasnej nudy, no osobitnú pochvalu si zaslúži najmä desivá nočná mora - ako to asi funguje v našom podvedomí? (17.03.2010)

Není se moc co divit, že Mistr tento svůj snímek neměl příliš v oblibě. Zdánlivě mu není mnoho co vytknout. Natočený je tradičně bravurně, po herecké stránce jde také rozhodně o nadprůměr a krom námětu zaujme i originální snová scéna navržená Dallím. To co Spellboundu výrazně ubírá kredit je poněkud překvapivě scénář. Bohužel je od samého počátku dosti jasné závěrečné rozuzlení. Předvídatelnost by sama osobě nijak nevadila, ale k tomu je to celé o několik desítek minut delší než by asi mělo. Nejde o zklamání, ale zároveň nejde ani o Hitchcockův nadstandard. V jeho tvorbě spíše průměrnější tvůrčí počin, ale oproti ostatní produkci jde stále o velmi kvalitní dílo, stačí porovnat s o rok mladším plagiátem Shock s Vincentem Pricem. (18.07.2007)

Velmi dobrý psychologický thriller Alfreda Hitchcocka, který trochu předznamenává vznik jeho mladšího a známějšího filmu Psycho. Je zejména třeba ocenit výkony hlavních představitelů (Ingrid Bergmanová i Gregory Peck jsou zde moc dobří) a oscarovou hudbu rakouského komponisty Miklóse Rózsa. Menší lahůdkou je zde snová scéna, na které se podepsal surrealista Salvador Dalí. Pěkný a originální film-noir. (07.08.2011)

Mysteriozní příběh zabalený do romantického hávu s parádní hudbou a vynikajícím hereckým duem na mě působil bohužel spíše nudným než převratným dojmem. Ze začátku jsem se sice do toho zakoukal ale pak tu poutavou a příjemnou podívanou vystřídala nemilosrdná dávka nudy, která zmizela pár minut před koncem. Pardon, ale za mě průměr. (24.02.2011)

Nechápu, jak tenhle film mohl zapadnout, ale já nechápu mnoho věcí, tak raději místo toho pochválím snímek, který se může pochlubit Bergmannovou a Peckem v hlavních rolích, Hitchcockem na režisérské židli a Dalím podílejícím se na výrobě filmu. Skvěle vybudovaná zápletka s ředitelem psychiatrické léčebny, který není tím, kým se být zdá, dosud upjatou psychoanalytičkou, jež se zamiluje do duševně nemocného muže obviněného ze všeho, z čeho se člověk obvinit dá, a postupným odkrýváním nebezpečného tajemství, neztrácí na lesku ani při srovnání s novodobými thrillery. Naopak ukazuje, že nejnebezpečnějšími končinami nejsou ponuré novoanglické scenérie nebo ústavy pro duševně choré, ale neprobádaná zákoutí lidské duše, která mohou skrývat nejedno překvapení. Z psychiatrického hlediska naprosto směšné (to je ovšem takový Dexter taky), ovšem která z přítomných dam by se zdráhala odkrývat tajemství utrápené duše Gregoryho Pecka? (16.07.2007)