Muž, který věděl příliš mnoho
The Man Who Knew Too Much
Réžia:
Alfred HitchcockKamera:
Robert BurksHudba:
Bernard HerrmannHrajú:
James Stewart, Doris Day, Brenda De Banzie, Bernard Miles, Ralph Truman, Alan Mowbray, Hillary Brooke, Reggie Nalder, Yves Brainville, Christopher Olsen (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Doktor Ben McKenna, jeho manželka Jo a ich syn Hank trávia exotickú dovolenku v Maroku. V autobuse spoznávajú tajomného muža Louisa Bernarda. Nasledujúci deň je Bernard zavraždený uprostred bazáru. Pred smrťou však stihne McKennovi prezradiť detaily plánovanej vraždy, ktorá sa má uskutočniť v Londýne. Vrahovia sa obávajú, že McKennovci ich plán vyzradia polícii a preto unesú malého Hanka. Ben a Jo sa však rozhodnú vziať veci do vlastných rúk a vydávajú sa po stopách svojho syna a úkladných vrahov do Londýna... Jeden z najlepších filmov režiséra Alfreda Hitchcocka je remakeom jeho rovnomennej snímky z tridsiatych rokov a režisérovmu dvornému skladateľovi Bernardovi Herrmannovi priniesol Oscara za najlepšiu hudbu. (STV)
(viac)Recenzie (197)
Neviděl jsem anglickou (původní) verzi. Jinak co jsem zatím od Hitche zaznamenal, jedná se o solidní nadprůměr, který ale nedosahuje kvalit vrcholů jeho tvorby. Stewart svého doktova McKennu zvládá podle očekávání výborně, překvapivě se však drží i zpěvačka Doris Day. Pokud jde o námět, přiznejme si, že dnes už je takhle korektně zabalený špiónský thriller poněkud zastaralý, přesto z něj Hitchcock dokázal vytřískat maximum napětí. Po formální stránce nemám co bych vytkl (snad jen do očí bijící zadní projekci v úvodních scénách, i když ta je pomalu Hithcovou značkou), co se týče scénáře, ten už je méně poutavý a ke konci ztrácí dech. 70% ()
Na dnesnu dobu je to mozno trosku natiahnute, niektore sceny v Maroku, ako aj londynskej sale Royal Albert Hall pri zbytocne dlhom hrani orchestra a potom ma prekvapil zrazu necakane rychly zaver filmu a titulky, to som trosku inac ocakaval. Avsak stale je to zabavny, ale hlavne napinavy Hitchcockov film, ktory na to, ze sa jedna o spionazno-dobrodruzny krimi film, je dejovo omnoho jednodussi, ako o tri roky neskor natoceny a trosku akcnejsi film s Cary Grantom NA SEVER SEVEROZAPADNI LINKOU (1959). ___________ James Stewart - (Dr. Benjamin McKenna) +++ Doris Day - (Josephine Conway McKenna) +++ Christopher Olsen - (Hank McKenna) +++ Brenda de Banzie - (Lucy Drayton) +++ Bernard Miles - (Edward Drayton) +++ Ralph Truman - (Inspector Buchanan) +++ Daniel Gélin - (Louis Bernard) +++ Alfred Hitchcock - (Muž v Maroku na trhu) +++ Produkcia: Alfred Hitchcock +++ ()
Muž, který věděl příliš mnoho, je Hitchcockovým remakem vlastního filmu ze třicátých let. Není tolik známý jako jiné mistrovy snímky, ale u mě skutečně zabodoval a řadím ho těsně pod vrchol tvorby Alfreda Hitchcocka. Vynikající James Stewart a Doris Day v roli rodičů, kteří v Maroku ztratí svého syna. No, ztratí, byl jim unesen a to do Anglie. Rozehrává se zajímavý a napínavý snímek, který se proslavil i krásnou písní Qué Sera Sera, která v něm v závěru zazní. Finální scéna v opeře je dokonalá a podtrhuje tento zajímavý film, který dnes již patří ke klasice. ()
"Vy nevíte, že Američani nemají rádi, když jim nekdo unese díte?!" Ako málo stačí k tomu, aby človeku prišlo zle ... ()
Až na úvod v Maroku a scénu v Albert Hall nemá tento film prakticky co nabídnout. Jedno z mála nemilých překvapení v Hitchově jinak téměř geniální filmografii. ()
Majstrštyk se vším všudy. Napětí by se ukrojit ani nedalo, jak je prakticky všudypřítomné, a to i proto, že Hitchcockovi stejně jako na něm záleželo na postavách. James Stewart, který se marně snaží posadit v marocké restauraci a potom zápolí s jídlem, Doris Day zpívající a tančící se synem, to jsou všechno tak krásné momenty, díky nimž nám hrdinové prostě přirostou k srdci tak moc, že během strhující scény v Royal Albert Hall ani nedýcháme a čekáme na činely. ()
Réžia : Alfred Hitchcock.... V hlavnej úlohe : činely .... Výborný kriminálny thriller s hustou atmosférou hlavne v druhej polovici filmu. Nezabudnuteľná scéna na koncerte v Royal Albert Hall, kedy sa bez slov, a za počúvania krásnej hudby , dalo vypovedať mnoho vecí .... A ďalšou bola scéna na ambasáde, keď Jo sadla za klavír a zaspievala svoju "Qué sara, sara .." a my sme mohli spolu s pánom Hitchcockom sledovať, ako sa ten zvuk krásne rozlieha až na tie najvrchnejšie poschodia, za použitia nádherných záberov na schodiská budovy ... ()
Precizní provedení, které na mě fungovalo. ()
Na najlepšie Hitchove filmy to síce nemá ale aj tak skvelá žánrovka ()
Když se dohromady dají jména Hitchcock, Stewart a Hermann, výsledek je jistý. Muž, který věděl příliš mnoho rozhodně patří do zlatého fondu všech těchto osobností. Díky zajímavému příběhu film zaujme již v úvodu a když přijmete pravidla hry, tak vás nepustí až do konce. Jeko geniální zde beru organické propojení filmu a soundtracku, kdy hudba není jen doprovod, ale přímo hybatel děje. Při geniálně zfilmovaném koncertě při Albert Hall nejen doprovází konání postav, ale taky je přímo určuje. I díky úžasnému střihu, patří tato pasáž k tomu nejlepšímu co kdy Hitchcock natočil. ()
Alfréd Hitchcock je zkrátka mistr. Tentokráte začíná jeho film v exotickém a velmi lákavém prostředí Maroka, kde se rozjede napínavý příběh, jenž graduje v Londýně. Řada scén má velkou atmosféru, hraje vynikající hudba, která dokresluje dojem ze záběrů kamer, jež jsou jako vždy u Hitche geniální. Herecké výkony potěší a sympatické či charismatické postavy pozdvihují finální zážitek. K dokonalosti chybí málo. ()
Z mého osobního hlediska považuji za vrchol tvorby A. Hitchcocka sérii jeho filmů, jež započala v polovině 50 let "Oknem do dvora" a pokračovala až do počátku 60 let, kdy končila "Ptáky". Do tohohle mistrovského období spadá i zpracování stejnojmenného remake režisérova klasického thrilleru "Muž, který věděl příliš mnoho". Hitchcock v něm spojil své síly s J. Stewartem, jenž (po slavných spolupracích s F. Caprou) dosáhl pod mistrovým vedením - zvláště při vzpomínce na nezapomenutelné role v "Oknu do dvora" a "Vertigu" - svého druhého nejvýraznějšího tvůrčího období. Do role Jimmyho manželky obsadil Hitchcock herečku D. Day, která hraje starostlivou a posléze vyděšenou maminku. Možná tedy nepůsobí tak svůdně jako ostatní Alfrédove božské blondýnky, ale za to umí krásně zpívat a její píseň "Que sera sera", jež hraje ve filmu zásadní roli, se stala celosvětovým evergreenem. Nejnapínavější pasáží celého snímku je scéna atentátu na premiéra jedné nejmenované země, odehrávající se v londýnské Royal Albert Hall. Atentátník je rozhodnut vystřelit přesně v tom nejhlasitějším okamžiku koncertu, v synchronizaci s jediným úderem činelů. Bez jediného rušivého slova sledujeme několikaminutové vystoupení orchestru, který svou postupnou gradací vystoupení určuje také tempo a napětí finální scény, jež je prokládána záběry na atentátníka... zděšenou D.Day... nicnetušícího premiéra... orchestr... katastrofě se marně snažit zabránícího J.Stewarta... a notovou partituru spějící k osudové notě! Výkřiku! Výstřelu! ()
Klasický Hitchcock, no skôr z tých slabších. Problém je, že tu nie sú skoro žiadne tajomstvá. Konšpirácia je odhalená po polhodine, hľadanie syna je popretkávané scénami so samotným synom, hlavní hrdinovia nie sú takí bezmocní a záporáci takí mocní, aby z príbehu vyšli nejaké silnejšie emócie. Nakoniec najviac zaujme cameo Bernarda Herrmanna. ()
Klasický Hitchcock. Nezklame nikdy, ale tenhle film jako by zase příliš z obvykle vysokánské úrovně nijak nevyčníval. ()
Záludné vedlejší role dodaly filmu grády a napětí, stejně tak i dvorní skladatel Herrmann. Alf si střihne cameo ve scéně na náměstí jako kolemdoucí v davu. Nezvyklé je prostředí se zajímavou zápletkou, která vyustí až k samému konci. Tenhle remake o mezinárodní zápletce a únosu z roku 1934 okomentoval Hitch slovy:¨ Řekněme, že první verze byla výsledkem práce talentovaného amatéra a ta druhá je dílem zkušeného profíka.¨ D.Day uchvátila v dramatu ¨Storm Warning¨ namířené proti sektě Ku Klux Klanu Alfyho natolik, že jí svěřil tuto roli emancipované dámy, která vědělá víc kde je sever, než samotný hlavní hrdina, kterého až v závěru přesvědčila o jeho lehkomyslnosti. Film se natáčel střídavě v Londýně a v Makaréši. Pro D. Day (která předtím nikdy neopustila USA) bylo těžké vyjít na balkón z hotelu a vidět: ¨všechny ty vyzáblá zvířata a lidi v ulicích...Hrstce bohatých patřilo v ulicích vše a zbytek lidí a zvířat neměl nic!¨. Doris vzpomíná, jak v jedné scéně odmítla vystupovat se zvířaty, dokud je někdo nenakrmil. Štáb tedy zřídil krmnou stanici, kde byli koně, krávy, jehňata, kočky, psi a jiná zvířata nakrmeni. Než byly záběry hotovy, podařilo se vykrmit všechna zvířata, která se na nich objevila. Scénarista J. Michael Hays jednou prozradil, že v době, kdy štáb odjížděl točit do zahraničí, měl hotových pouze pár scén. Musel tedy napsat i několik stran za den, které pak byly spěšně posílany na natáčení. ¨všechno se dodělávalo na poslední chvíli.¨ ()
Aj napriek dojmu premárneného atmosferického potenciálu ohľadom straty dieťaťa a jeho pokusu o záchranu ma príbeh nenudil. Podarilo sa mu vo mne vzbudiť dojem akéhosi dobrodružstva a to aj napriek tomu, že svet špiónov a politických intríg vo filme moc nevyhľadávam. No a v prvom rade tam hral môj obľúbený herec James Stewart, na ktorého je vždy a za akýchkoľvek okolností radosť pozerať. Posledná veta vo filme z jeho úst nemala chybu. Nadpriemer. 75/100 ()
Určitě mi to přišlo lepší než starší verze, což je názor, který podle všeho sdílí víc lidí, protože remake zde má o něco lepší hodnocení (78 vs. 72 %). Jinak mě ale bohužel ani tento film příliš neoslovil, ta zápletka s nesmyslným únosem syna a politickým atentátem je podle mě prostě stupidní (proč něco dělat jednoduše, když to jde složitě, že), nepřišlo mi to vůbec napínavé, v mnoha ohledech je to beznadějně zaseklé v době svého vzniku (ta příšerná zadní projekce), a i ta dvouhodinová stopáž na mě byla už moc. James Stewart je zde rozhodně fajn (z obsazení mě ještě zaujal Reggie Nalder - chlapík s naprosto neuvěřitelnou fyziognomií), píseň "Que Sera, Sera" se mi taky moc líbila, odehrává se na to zajímavých lokacích a Hitcockovy kvality jsou z toho určitě znát, ale prostě podle mě natočil lepší věci. ()
Další masterpiece s typickým Hitchovým rukopisem. Rozhodně mi to nepřišlo utahané, právě naopak - tísnivé prostředí a atmosféra, napínavý děj a parádní Jimmy Stewart mně spolehlivě udrželi přikovaného u obrazovky. ()
Thriller, plný minimalistických scén, kde nic neexploduje, čepele nožů nečeří dusný vzduch temných domů, nebo koupelen s igelitovým závěsem - přesto je Muž, který věděl příliš mnoho velice napínavým filmem a to díky příběhu samotnému, skvělým hercům a samozřejmě kvůli nezaměnitelnému mistrovu rukopisu. ()
Známé schéma – unesou syna, aby si zajistili mlčení rodičů, dokud to bude potřeba. Proč ne. Občas mě něco prudilo, ale nevěděl jsem, komu věřit. V podstatě celý film jsem někoho podezříval, to se Hitchcockovi povedlo náramě. Ale už v půlce bylo jasné, kdo a proč za únosem stojí, i proběhla konfrontace a film nabral sestupný pád. Když rodiče s klidnou tváří porušili, co od nich vyděrači chtěli, předpokládal jsem, že mají eso v rukávu, ale oni si i poté naivně mysleli, že syn bude živý. A světe div se, byl. Když k té nelogičnosti připočtu diletanství únosců, a celkem nejasné motivy některých z nich, najednou mi začalo být jedno, jestli to kluk přežije nebo ne. Film jsem dokoukal, protože i přes pomalejší výpravu se posoval dál a mě zajímalo, jak se to vyvrbí. Stopáž mohla být kratší, naivita scénáře kazí film. Na dnešní poměry je nějak moc „lineární“, chybí zvraty, na Hitchcocka je málo promakaný. # [viděno: v noci, TV, sluchátka] # příběh 6 | hudba 7 | humor 0 | akce 1 | napětí 3 | pustil bych si znovu 5 ()