Stranger Things

Stroj času na čisté retro-blaho. Všechny inspirační zdroje byly vyjmenovány, všechny nostalgické slzy uroněny. Co v mých očích drží tachometr daleko za stovkou i v druhé polovině, kdy je obživlá deskovka v plném proudu a definitivně ze sebe setřese všechen nádech tajemna, je dětský casting z říše za zrcadlem. Millie Bobby Brown uhraje očima věci, za které se o dekádu starším herečkám vozí pozlacené sošky v náklaďácích a šišlavý kudrnáč Dustin je prototypem generačního hláškaře pro dalších pár let. Po osmnácti letech jsem dostal adaptaci Half Life, aniž bych to dopředu tušil. A teď jdu dočíst Kingovo To, ať mám popkulturní kombo bez kompromisu. (14.09.2016)

Bezkonkurenčně nejlepší letošní letní novinka. Osmdesátková nostalgie, která potěší zejména fanoušky hororových a mysteriózních klasik. Inspirace Spielbergem, Carpenterem a Kingem je tu víc než patrná. Celá ta stylizace do 80. let se neskutečně povedla, ať už jde o samotný děj, tak úvodní titulky a parádní výběr hudby. Přes řadu úmyslných žánrových klišé vás nenechá seriál ani na chvíli vydechnout, zkrátka závislost od první chvíle. A jsem ráda, že se můj oblíbenec David Harbour dočkal takhle skvělé role. 1. série - 100% Dufferovi to opět dokázali. Navíc si opravdu stylově pohráli s pravidly pro pokračování a skutečně nám naservírovali všeho víc. Jen blázen by od druhé řady čekal naprosto stejný feeling jako u první série. Tohle je zkrátka pokračování a podle toho k tomu museli tvůrci přistoupit. 2. série - 100% (18.07.2016)

Když To potkalo Poltergeista a urputně se snažili jít rovnou na Věc. Od kýčovitě debilního Super 8 tu podobné retro nebylo a je moc milé, že tvůrci dali tentokrát šanci předvést se před kamerou i ozářeným dětem s genetickými deformacemi. Sehnat do kupy takovou partičku malých mutantů, to určitě dalo zabrat a musím říct, že skoro všechny ty příšerky hrály přirozeně a jako o život, tíseň a občasný strach předstíraly věrohodně, asi proto, že se celé natáčení opravdu bály, aby jim Winona v nestřeženém okamžiku náhodou nevykostila šrajtofle. Ta hbitá čorkařka si jako jediná celou dobu patrně myslela, že ji konečně angažovali do Šejxpíra, tudíž je přirozená asi jako Tříska v Terminátorovi, a místy způsobuje divákovi až svědivou vyrážku. Pravdou je, že to má pár roztomile nostalgických hororových momentů, ty jsou však z větší části vyvatěny otravným infantilním čurákováním pizizubých, pydlookých a jinak znetvořených dětí, které jsou navíc mnohdy obludnější než to interdimenzionální monstrum s kousací hlavou, co se tam občas sporadicky mihne. Takže se jedná jen o retroparazitující, sterilní a anemickou kokotinku, byť hezky natočenou a až na tu chmatavou Řidičku výborně zahranou, jež si klade za cíl vybubat pár citlivých bukanýrů a kojících matek, aby tu pak z toho udělali málem nejlepší seroš evrmejd. A to je opravdu až příliš přehřáté a laktačně hysterické. (03.08.2016)

Osmdesátky jsou mi celkem u zadku, ale tady z nich sálá úplně všechno, od úvodních titulků až po hnusnou elektronickou hudbu. Nevím sice vůbec, kdo jsou bratři Dufferovi, ale jejich nástup je docela razantní. Oslava klučičího přátelství, záhad a sci-fi, s trochou fantazie dětství agenta Muldera. :o) 90%. (04.05.2017)

V prvních čtyřech epizodách totální pohlcení a nadšení, v druhé polovině (jen) spokojenost, s postupným odhalováním toho, o co tam kráčí, totž počáteční fascinace ubývalo. Všechna ta přirovnání k osmdesátkám, Spielbergovi, Carpenterovi, Kingovi a dalším stoprocentně sedí. Super postavy a přesně vybraní herci, každopádně se těším, až se do toho světa v další sezóně vrátíme. 2. série: Po dějové stránce more of the same. Ale kouzlo osmdesátkového maloměsta, roztomilých interakcí mezi sympatickými postavami a strach z neznámého jsou pryč, přičemž to nahrazuje blbnutí s hejnem digitálních příšeráků. Chvílema mi přišlo, že se dívám na zkurvenej animák, a ne na hororovou sérii. (24.07.2016)