Stranger Things

(Nejen) za Modern English ve druhem dile plna palba. Prevypraveny ET s milionem odkazu (Poltergeist, Jaws, Evil Dead, Thing, Alien...) a osmdesatkovejsim feelingem nez maji osmdesatky (predevsim uvodni znelka je dokonala). Skvele na tom vsem je, ze to nepusobi jako pocta osmdesatkam, ale jako samonosny serial, ktery byl tricet let ztraceny v archivech (ktery ve volnem case natocil Spielberg s Carpenterem zatimco je King zasoboval kokainem a vymyslel scenar). (21.07.2016)

Zabít Winonu Ryder. Slabší seriál by její naprosto šílená exhibice psycho-hysterickýho teroru snad dokázala i pohřbít. Ať se jedná o cokoliv, Winona reaguje zásadně ušeptaným roztřeseným hlasem, klepajícícími se končetinami a vykuleným pohledem. Horší přehrávání se jen tak nevidí. Jinak pro mě jeden z nejlepších seriálů poslední doby, a to hlavně díky skvěle budovanému napětí, fantastické hudbě a hlavně hereckým výkonům převážně dětí (sympatické děti! to se málokdy poštěstí!) a Millie Bobby Brown je jednoduše k sežrání, stejně jako Gaten Matarazzo nebo David Harbour. Pro mě to zakolísalo jen párkrát během druhé série, když se objevily podivný klišovitý postavy Mad Maxe a jejího ujetého přeprsklého bratra Billyho posedlého svou oholenou hrudí - obešlo by se to bez nich. Mám trochu obavy, s čím přijdou tvůrci ve třetí sérii a kam chtějí příběh dál vyvíjet, zatím ale naprostá spokojenost. (03.01.2019)

Pokud by mi bylo jedenáct jako hlavním postavám seriálu, zřejmě bych v určitých pasážích napětí pociťoval. Věřím, že pro děti to musí být vrcholně napínavý a skvělý dobrodružný kousek na prázdniny, díky kterému budou v noci držet kabel v zatáčce až do rána, aby nemusely na záchod. Věřím, že to bude určitým způsobem přitažlivé i pro teenagery, pro které se pochopitelně dějová linka našla rovněž, sice se primárně točila okolo absolutně stupidní romance plné středoškolských klišé, ale je tam. Bohužel mi není jedenáct nebo šestnáct, takže jsem napětí nepociťoval ani v jedné vteřině tohoto hypu od Netflixu, který díky všeobecně kvalitní tvorbě může vyprodukovat už téměř cokoliv a bude to zaručeně hit ještě dříve, než si to zapne první divák... Teď jsem si vlastně jeden moment vrcholného napětí vybavil, když Winona Ryder přehrávala tak šíleným způsobem, že jsem se začal bát o její zdraví. Toužil jsem po něčem jako Fakultě v seriálu, skloubenou o drsnější verzi ETho a další prvky z legendárních sci-fi 80. a 90. let. Dostal jsem vylouhovaný čaj pro děti, kdy jsem se zřejmě měl bavit nad dvacetiminutovými konverzacemi jedenáctiletých kluků, jaký hrdina z komiksů je vlastně lepší, případně držet větry z jejich dobrodružné pátrací akce na kolech. Že to skvěle reflektuje 80s a celé je to jakási nostalgická pocta Dufferů celému období je mi fakt úplně u prdele. Z té doby si nic nepamatuju a i kdyby ano, z USA běžel v TV tak maximálně sprinter na 100 metrů a fronty na nedostupný toaleťák moc k nostalgii nevybízí. 60% (22.07.2016)

Tak tohle mě poslalo znovu do dětství, kdy jsem hltal mysteriózní příběhy plné tajemna. Dokonalé přiblížení atmosféry filmů s dětskými hrdiny z 80. let říznuté tím nejlepším z hororu ze stejné dekády. Tvůrci svoje vzory přiznávají a dokáží navodit stejný divácký zážitek. Třešničkou na dortu je dokonalý synthwave soundtrack, který celý seriál posílá na boží level. Chvílemi jsem se cítil, jak kdybych poslouchal něco z filmů Daria Argenta, Johna Carpentera, nebo Dona Coscarelliho. (31.07.2016)

Vzpomínám si na prastarou silvestrovskou scénku, kde měl "z voleje" hudební skladatel složit na počkání hit. Začal používat úryvky známých melodií nejrůznějších žánrů s vysvětlením, že než to posluchač pozná, musí tvůrce přeskočit jinam. Tenhle problém Stranger Things neřeší. Naopak hrdě se hlásí ke svým východiskům v podobě divácky profláklých žánrovek 80. let a atmosféře tajemnem a paranormálními jevy plných spielbergovských podívaných. A nepřekvapivě to funguje. Nadšení diváci si vyměňují informace, kolik že to poznali filmových a seriálových odkazů v tom kterém díle. Téměř nikdy jsem se nenechal unášet nostalgií, navíc spielbergovské osmdesátkové motivy a la E. T. mimozemšťan na mě dnes už opravdu nepůsobí, při pokusu zhlédnout po letech ítýho jsem se zakuckal z té přeslazenosti a naivity rodinné podívané a vzdal to v polovině. Stranger Things hodnotím jako nijak zvlášť skvěle natočenou popkornovku, která spíš mechanicky přebírá osmdesátkový styl a oblíbené motivy ze sci-fi dobrodružných podívaných, než aby s nimi nějak kreativně pracovala. Je to beze sporu řemeslně slušná podívaná, ale zjevně šitá na míru dětskému publiku a pamětníkům ovládaným nostalgií. Postava Winony Ryder, která diváky lapá na gejzír emocí, mi byla podobně protivná jako seriálovým fanouškům Breaking Bad postava manželky Walta Whita. Navíc s přibývajícími díly jsem pociťoval, že rozehraná partie se ubírá jiným směrem, než bych doufal a ocenil já. Za sebe bych si přál, kdyby celý seriál pracoval pouze s náznaky a očekáváními a neukazoval explicitně potvoru z jiné dimenze. Tři hvězdičky nechávám, protože zbytku rodiny byl seriál o poznání sympatičtější a ten pocit sounáležitosti, kdy se jednou za čas můžete sejít všichni u jednoho televizoru, není k zahození. Druhou sérii bych už ale vážně dát nedokázal. Celkový dojem: 55 % (17.02.2018)