Réžia:
Vittorio De SicaScenár:
Cesare ZavattiniKamera:
G.R. AldoHudba:
Alessandro CicogniniHrajú:
Carlo Battisti, Maria Pia Casilio, Lina Gennari, Ileana Simova, Lamberto Maggiorani, Memmo CarotenutoVOD (1)
Obsahy(1)
Intímny a tragický príbeh Umberta D., penzionovaného úradníka, ktorý zo svojej penzie sotva vládze uživiť sám seba, nieto ešte svojho milovaného psíka Flicka. Dej filmu zachytáva postupné vytláčanie starého a osamelého Umberta na okraj spoločnosti - neustále hádky s jeho domácou, ktorá zvyšuje nájom, choroba, ktorá ho zavedie do nemocnice a nemá na lieky. Keď už nevie, ako ďalej, rozhodne sa dobrovoľne odísť z tohto sveta, no obáva sa o Flicka. Verný psík ho však neopustí a Umberto D. sa tak vďaka nemu vráti do života. Film zachytáva pálčivé sociálne problémy povojnového Talianska, je portrétom súdržnosti chudobných ľudí, ale aj bezcitnosti a povrchnosti zámožnejších vrstiev. Jedno z najvýznamnejších diel talianskeho filmového neorealizmu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (82)
Silná ukážka krásy neorealistického filmu - príbeh je tentokrát silne minimalistický, neherci tradične presvedčivý (silnejšie (ne)herecké výkony sa okrem neorealizmu dajú vidieť snáď len v iránskej kinematografii) a sociálnokritický útok o to pôsobivejší, že útočí na emócie a darí sa mu to viac než dobre (áno mal som v závere slzy na krajíčku - vlastne nie len v závere, silné scény boli aj hľadanie Flicka). Podobný pocit bezmocnosti vo mne pred časom vzbudil Robin Williams v Express fote (ten však bez soc. kritiky). Od jeho pôsobivej kreácie som podobne zúfale osamelého hrdinu nevidel (Carlovi Battistimu - predstaviteľovi Umberta D. hrá však do karát, že je neherec a napriek tomu stvárnil postavu opusteného starého muža s obrovskou dávkou charizmy a uveril som mu každé gesto). Celkovo ide o prekrásny smutný film, ktorý na svojej aktuálnosti a naliehavosti nestratil ani po rokoch a dokáže stále chytiť za srdce. ()
Osobně nedokážu podobný film vnímat nezúčastněně, při sledování mě zalévaly vlny skličující úzkosti. Některé scény jsou neuvěřitelně působivé - a tesknivé k zalknutí: hledání ztraceného psíka v děsivých podmínkách psího útulku, žebrání "nanečisto" zakryté jako zjišťování, zda bude pršet, návrat na pokoj, v jehož zdi zeje obří díra do jiného pokoje... och bože, jak s oblibou říkám, Vittorio De Sica je jeden z mála filmařů, který uměl natočit věrohodné sociální drama, bez špetky jakékoli vykalkulovanosti - ten film je prostě skličující zprávou ze své doby, a spolu s podobně zaměřeným snímkem Reného Clémenta ZAKÁZANÉ HRY ze stejného roku 1952 ho osobně řadím k jedněm z nejsmutnějších filmů, které znám. Marná sláva, spojení osamělého člověka, jemuž jedinou společnost dělá věrný psík, je dost možná nejtrýznivější motiv, jaký znám - a který bohužel člověk vidí denně v pražských ulicích u žebráků, vedle nichž polehávají jejich psi. Bolestně krásný film, jehož humanistické poselství neztrácí po letech nic ze své naléhavosti, naopak. ()
Máte pocit, že svět na vás zapomněl? Mohlo by jít o základ heroické zápletky odvážného boje jedince se systémem. Nadčasová působivost UMBERTA D. nicméně spočívá v tom, že namísto toho vypráví neobyčejný příběh obyčejně a představitelně, stejně jako se jeví jeho protagonista. ___ Připadají-li někomu ZLODĚJI KOL ještě příliš rozjásaní, pozitivní a laskaví, snímek UMBERTO D. nabízí jejich zachmuřenější, negativnější a cyničtější variaci. Navzdory trpké zkušenosti otce a syna při hledání ztraceného kola totiž víme, že nakonec dojdou domů, kde je čeká láskyplná náruč – a lze si představit, jak společnými silami situaci nakonec překlenou. Příběh donedávna finančně zajištěného státního úředníka Umberta se slušným životním standardem i společenským statusem nicméně podobný příslib neskýtá. Umbertův životní osud je přitom propojený s osudem pejska Flika coby nejbližšího přítele, vůči němuž cítí odpovědnost i ve chvíli, kdy ji přestává cítit vůči sobě. ___ Ačkoli spolu Zavattini a De Sica natočili ještě řadu filmů, lze UMBERTA D. považovat za vyvrcholení jejich neorealistické spolupráce. Jde o nejkomplexnější variaci na schéma rozvíjení příběhu jedince coby nástroje pro modelování, objevování i obviňování světa kolem něj – i pro vyprávění dílčích mikropříběhů jeho obyvatel. Umberta provázíme do jídelny, typického bytu, nemocnice či psího útulku, přičemž se skrze jeho příběh seznamujeme zejména s životy dvou různých žen. Důležitým prostředkem i motivem je přitom pro Zavattiniho a De Sicu zejména čas: čas vyprávění a čas myslitelné budoucnosti. ___ V první polovině filmu strávíme s Umbertem jeden extrémní den a noc – a únik do bezčasí nemocnice, stále s neoblomnou vírou, že se mu podaří sehnat peníze a setrvat v (ohyzdném) nájmu. Právě víra v budoucnost je totiž tím, co dává naději Umbertovi, těhotné služce Marii či jiným starým lidem, na které společnost stejně jako na něj zapomněla. Přetrvávající mrazivost UMBERTA D. je nicméně v tom, že hrdina o tuto víru postupně přichází… a bojuje už jen o zachování (si) důstojnosti, a to v hořké konfrontaci s přítomností (žebrák) i s vlastní minulostí (setkání s dřívějším šéfem). S tím se mění i role Flika z někoho, kdo Umberta na světě těší… v někoho, kdo jej na něm drží. ___ UMBERTO D. přitom zůstává po jedenasedmdesáti letech podobně úzkostným, mimořádným i filmařsky (úplně jinak) strhujícím dílem jako tematicky příbuzná POSLEDNÍ ŠTACE (Der letzte Mann, 1924) po letech devětadevadesáti, a to včetně silného, zvláštně nečekaného, přitom tak odlišného konce. ()
"Tento film venujem svojmu otcovi...", dozvedáme sa v úvode od režiséra. Možno zažil niečo podobné... Očakával som útok na city, ale po viac ako polovici ma film nijako zvlášť nevyviedol z miery. Film má pochmúrnu atmosféru, ale až samotný záver na koľajniciach a snaha Umberta svojho milovaného psa darovať i ukryť sa pred ním, ma presvedčil prikloniť sa k štyrom hviezdam. Komu by nezlomil srdce tak inteligentný hafan? 70%. ()
Smutný až depresívny príbeh bývalého úradníka, ktorého penzia nedokáže pokryť všetky výdaje. Dlhová špirála napokon dokoná začaté a pre starého muža život stráca zmysel. Scenárista Cesare Zavattini to vždy vedel a jeho práca opäť dokázala, že podobný typ filmu mu ide najlepšie. Beznádej sršiaca z každého metra filmu, veľmi silné scény ( predaj psa alebo tá záverečná ), dôraz na emotívnosť, načrtnuté sociálne problémy spoločnosti a ľudská ľahostajnosť sú silnými atribútmi tohto snímku. 4+ ()
Galéria (10)
Zaujímavosti (9)
- Představitelé hlavních hrdinů Carlo Battisti a Maria-Pia Casilio byli neherci. (Kulmon)
- Snímka vyvolala kvôli pesimistickému obrazu sociálnych pomerov Talianska interpeláciu pravicových poslancov v parlamente. (Biopler)
- Při natáčení si "roli" psa Flika zahráli dva psi. Jeden z nich se ale objevil jen ve dvou scénách, a to v těch, kde se hlavní postava schovává před policií po demonstraci, a poté ve chvíli, kdy si vyzvedává svého psa z útulku. Psi nevypadají stejně, divák si tak rozdílů mezi nimi může všimnout. (ČSFD)
Reklama