Princ Mamánek
Réžia:
Jan BudařScenár:
Jan BudařKamera:
Jan MalířHudba:
Jan BudařHrajú:
Jan Budař, Ondřej Vetchý, Martin Huba, Jana Nagyová Pulm, Veronika Khek Kubařová, René Krupanský, Vladimír Javorský, Bolek Polívka, Adam Halaš, Jan Rak (viac)VOD (3)
Obsahy(1)
Princ Ludvík Otomar Karel XII., zrodený Vznešený, má veľmi blízko k svojej milujúcej mamičke, kráľovnej Ľudmile. Lenže Ludvík je už tak trochu „prerastený“ princ, má 39 rokov. Bojí sa skoro všetkého, do ženenia sa veľmi nehrnie a väčšinu života trávi pofľakovaním sa po prepychovom zámku a priľahlých zverniciach. Múdry kráľ Radomil mu preto na narodeniny pripraví nečakaný darček – princ sa jedného rána prebudí v lese v obyčajných šatách a v sprievode drsného rytiera Hudrovala sa má vydať do sveta, aby zistil, o čom je život a možno konečne aj dospel. Na jeho veľkej dobrodružnej ceste ho čakajú zážitky, o ktorých doteraz čítal len v knihách. Stretne sa s mocným čarodejníkom, zlými čarodejnicami, duchom i samotnou pani Smrťou. A možno nájde aj lásku svojho života... Čo na to všetko povie milovaná mamička? A bude kráľovský otec s jeho „výkonom“ spokojný? (Bontonfilm SK)
(viac)Recenzie (327)
Není to prvoplánovaný odpad. Nechával jsem si den na rozmyšlenou, abych to vstřebal. Je to originální, zapamatovatelná pohádka (i když úplně jinak, než Budař zamýšlel). Má to dokonce i pár zajímavých a atmosférických momentů. Pokaždé ale, když jsem se sám za sebe rozhodoval, dát aspoň jednu hvězdu za originalitu a odvahu pustit se do takového námětu, si vždycky vzpomenu na ty děti, co u toho musely trpět. Protože jednou je to pohádka a jako pohádka se musí hodnotit. Troška točí pro pětileté děti, tohle byl extrém z opačné strany a Budař natočil pohádku pro... ani neznám cílovku. Malé děti se u toho pokadí a přivodí jim to noční můry, pro děti 8-12 naprosto nestravitelné. Pro teenagery je to nuda. No a dospělý člověk si klepe na čelo, co je to za brutální bizár. Už při úvodním citátu jsem hodil blink man gif (vygooglujte si) a po cca 20ti minutách, u scény z dubem, jsem tento výraz držel thruba po celý zbytek filmu. Že je pohádka strašidelná a řeší téma smrti a posmrtného života není úplně průser, ač je to pro dítě těžké a nepochopitelné téma, jak tu mnozí zmiňují. Průser je v tom mišmaš zpracování. Budař šíleně přestřelil a snažil se tomu dát jakýsi ártovní přesah, takže tu máme jakési psychadelické halucinogení výjevy, zpomalovačky a všeobecně hororové záběry. A do tohohle "umění" se infantilně pitvoří dvě šišlající čarodějnice, (prý si byl Budař u Trošky na nějaké rady, to by vše vysvětlovalo), z nichž jedna se snaží mluvit jak Jiřina Bohdalová a starý dub zase mluví jako Jiří Kemr. WTF?!!!!!!!!!! Jako proč? Arabela Nagyová s posmrtnou maskou a zavřenými víčky, na nichž jsou namalovány oči - to už jsme u nějakého Mazací hlavy od Lynche. Těžké psycho. A jak píšu, nemuselo to tak být. Ta cílovka je mi fakt záhadou. Můj tip je ten, že měl Budař zajímavou pohádku, ale v divadle prohrál nějakou sázku s kolegy a musel si ji nedobrovolně zprznit, protože mi jinak hlava nebere, že by tohle někdo dobrovolně a z vlastní vůle natočil. TVL nad čím přemýšlel, když to točil? Každý filmař, co má aspoň základní sebereflexi, ví, jak jsou češi alergičtí na modernizaci pohádek. Co čekal, krevety? Si ještě může oddychnout, za těch 51%. Kdyby se to před tím nehrálo v kině, ale šlo to direkt do tv na první, nebo druhý svátek vánoční, skončilo by to nekompromisně v černém hodnocení. Čt moc dobře věděla, proč to strčit někde ke konci roku. ()
Dalo se celkem čekat, že Jan Budař nenatočí nic obyčejného. Pohádka netradiční, s hororovými prvky (na než žehrá snad jen ten, kdo ani trochu nezná Erbena nebo Němcovou) a samozřejmě mnoha chybami. Ovšem je často lepší mít méně povedený film, který jde proti mnohým klišé, než dokonalou a naleštěnou věc, ve které není moc ducha. ()
Dlouhá očekávání z osobitého projektu Honzy Budaře, který na něm dělal skoro všechno, byla veliká. Co Vám budu povídat. Že se ale dočkám hororové pohádky (přičemž pohádkovou atmosféru bych zde hledal marně) jak od Juraje Jakubiska, to bych asi ani v nejmenším nečekal. Herecky tu nejvíce září Vetchý a Kubařová. Nejzajímavější je film pak z pohledu hororových prvků. Ty jsou super a ke konci jejich esence vrcholí. Jen mám pocit, že pro svůj dobrý nápad jsem očekával něco trošku jiného. Něco alespoň trošku vtipného. ()
Začne to jako klasická pohádka, ale po pár minutách je to mnohé, jenom ne zábavná pohádka. Hororové sekvence ubíjející a humornou notu námětu to po chvíli míjí velkým obloukem. ()
Po dlouhých letech příprav se Janu Budařovi podařilo dokončit pohádkový příběh, v němž se postaral téměř o vše. Přestože jej údajně konzultoval i se Zdeňkem Svěrákem, výsledek je velmi rozpačitý a pro publikum všech věkových kategorií spíše nepřehledný. ()
Velmi originální dospělá autorská pohádka, svým hororovým laděním navazující na pohádkové horory Juraje Herze... Krásná kamera Jana Malíře, nezvyklá hudba (Verdi, Puccini), originální autorský námět a scénář...a taky asi první princ v dějinách české kinematografie s krizí středního věku... ()
Byla to tak nezvyklá pohádka, že i přes ty děsné čarodějnice - ano šišlání bylo trapné a ještě jim nebylo ani pořádně rozumět- chci trochu přilepšit - vlastně se mi to dost líbilo, hororové prvky byly skvělé, klasická hudba příjemné oživení, příběh byl zajímavý a jiný a princ plešatý :) ()
Půl hvězdičky za snahu a sympatii, půl hvězdičky za prvních pět minut, půl hvězdičky za Khek a půl hvězdičky za vtip "Spal jsi někdy venku?" "Jasně, jednou po obědě, až do večera." ()
Budař neměl Mamánka promovat jako svůj životní projekt. Očekávání by byla menší a následná zklamání logicky také. Prince překvapivě nevede komediální cestou, ale celou pohádku zbytečně tlačí do existenciálně spirituální roviny, na kterou ani nemá intelekt. Film je tak snesitelný jen díky účasti Kubařové s Vetchým. ()
Kdo denně slouží, zároveň si všechnu vládu ponechává? Je to smrt, či snad lidská vůle? Budařův vysněný projekt, který má k nedokonalosti stejně blízko jako k srdci. Éterický, smířlivý, v zóně zubaté mrchy malířsky nesmírně působivý a učící diváka zase zalézt strachy pod stůl z imitace kemra. Takhle nějak si představuji, že by českou pohádku natočil Ben Wheatley.. K ušišlaným majitelkám krčmy doporučuji zapnout skryté titulky a hned se stanou snesitelnějšími.. ()
Strašně bych chtěla jen chválit, chválit, chválit, ale ono to nejde, když tam byl tak výrazný zápor pro celé pojetí a myšlenku, že mi to jinak mnoho dílčích pozitiv i celkově dobré vyznění zvládlo ochutit asi tak, jako kdyby ve třetině porce skvělého oběda byl mezi koření zakomponován pelyněk. Celková myšlenka stárnoucího prince, který vyrostl v bezpečném stínu matčiných nabíraných sukní, byla bez debat skvělá. Vtip spočívající ve věku prince a jeho akademickém vnímání světa skrze ploty královských zahrad pojme i dítě. Při probuzení prince v lese ho citlivé dítě začne litovat, kdežto cynický rodič si říká: "Kam jsi dal mozek, jaká je asi dojezdová vzdálenost místa Tvého momentálního výskytu od zámku, když ses bez nějakých dozvuků působícího omamného prostředku probudil v lese? Riskoval by někdo z Tvého okolí třeba to, že se neprobudíš?" Pak přijde několik pouček od Hudrovala z Dětěnic a hospoda, kde krásná Běta diváka irituje svou mluvou, než si divák uvědomí (či je upozorněn), kdo je sponzorem a proč dívka jinak milá v rámci obsluhy mluví jako Stoupa. Bože, ale že to působí křečovitě. Tady také začíná to, co mi pilo krev. Ty dvě čarodějnice. Jak jsou jejich dialogy (ať jedna k druhé či okolí) vtipné, tak jejich projev je upištěně ušišlaně troškovitější, než byly projevy všech upištěných ušišlaných postav v Troškových pohádkách dohromady. Jinak přesah jejich vedlejšího příběhu je opět skvělý (Budař tu vybudoval skutečně skvělou zápletku, která by dobře fungovala i více rozvinutá) a, budu se opakovat, jde o něco, co pochopí i dítě (tedy naše bezmála šestiletá dcera, čtyřletý synek zhruba ve chvíli zmizení čarodějnic z děje ztratil soustředění). Další zápletka, která s sebou nese humorné i vážné momenty je viselec ve skříni. Pan Javorský je úžasný i v rámci poměrně malého prostoru, který dostal, ten ovšem využil každou sekundou jeho trvání (nakolik se prostor člení na sekundy). Orámování děje rakvářem, který se stane, podle očekávání, podstatnou komponentou děje samotného je také skvělé a setkání se Smrtí a uložení úkolů je opět něco, co zapůsobí na děti i dospělé (i to čtyřleté torpédo se zklidnilo a souboj sledovalo se zaujetím a se zjevným strachem o pana rytíře). Být ty čarodějky méně pitvořivé, jdu s hodnocením na maximum. Že každá z nich film stála jednu hvězdu je výpovědí o tom, jak moc mě ty ušišlané zrůdy sraly. ()
V Čechách bývá zvykem točit pohádky jako komedie, případně jako muzikál. Ale pravdou je, že děti mají rády hrůzostrašné příběhy u kterých by se mohly bát. Tahle pohádky s prvky hororu má cosi do sebe. Nehraje si na lacinou taškařici, má skvělé obsazení a neotřelou zápletku. A to se cení. ()
Princ Mamánek je pohádka netradiční, k zamyšlení. A není pro každého. Mě tento Budařův hravý počin („Doteď jsem si žil spokojený aristokratický život.“) naopak bavil. Chválím skvělý výběr klasické hudby. Mírně zaostalé šišlající čarodějnice mě zprvu příliš nenadchly, ale časem jsem těm prostořekým zpuchřelým princeznám přišla na chuť. Čarovný starodávný Dádrudub byl notně užvaněný, procítěně veršující a vskutku přechytralý kus mohutného dřevěného božstva, který bych s povděkem obejmula taky. Vznešený Dádru Bube, opatruj Budaře, ať natočí ještě hodně rozverných temných pohádek. ()
Ani tři hodiny po dokoukání se neumím rozhodnout, jestli mě Budař tímhle filmem potěšil nebo nasral, takže zaujímám neutrální postoj a někdy na to kouknu znova. Každopádně jsem absolutně nečekal, že se místo pohádkového tajtrlíkování pro nejmenší budu koukat na poněkud halucinogenní pohádkový trip. ()
Za legrační scény, herecké výkony a nevšední pohádkový námět dávám 4*. ()
Milé dílko.. ()
30% Po 50 minutách už jsem to dokoukal jen velmi těžce.... ()
V jistých momentech jde zaregistrovat slušná a především uvědomělá práce s humorem, která je jen chvílemi přeci jen zabita krapet infantilní sázkou na jistotu. Klasická pohádková klišé se tu ovšem přeci jen krapet ohýbají a v jistém ohledu možná zamrzí, že Budař spíše nerealizoval ještě dospělejší pohádku, která by měla ještě větší přesah a proti klasickým pohádkovým pravidlům by šla ještě výrazněji. Na to je Princ Mamánek v součtu přeci jen víceméně rozkročený mezi sázkou na jistotu a vyššími ambicemi. Jako mix závanu starých časů a svěžího pokusu je to ovšem ve finále minimálně zajímavá podívaná. Ano, eskapády se šišlajícími zlými čarodějnicemi sice evokují skeč ze Tří tygrů a infantilnost pohádek Zdeňka Trošky, po očividném odkazu na Pána prstenů: Společenstvo Prstenu ovšem dochází k nadstavbě, za kterou by se nemusel stydět ani Ingmar Bergman. I když pochopitelně o poznání méně intelektuálnější.... ()
Honzu Budaře mám rád. Je to skvělý hudebník, mám moc rád jeho písničky (jeho CD mám snad všechna) a nevadí mi ani jako herec ve filmu. Na jeho posledním koncertu tak před třemi roky nabízel po koncertu cédéčka a knihu co sám prý napsal a ilustroval. Pohádku Princ Mamánek. Hned jsme do toho šli. Jenže doma ouha, pohádka potomstvu moc neštymovala. Dokonce jsme knížku ani nedočetli. Přešla nějaká doba a je tu film Princ Mamánek. Když se na naší scéně objeví nová pohádka, každý tak nějak automaticky tuší, že to bude zase něco ve stylu štědrovečerních pohádek. K nezbytnému kapru, bramborovému salátu a cukroví, nás ČT pravidelně krmí pokaždé nějakou to novou pohádkou a všechno je to takové stejné, sterilní, přibarvené a aromatizované. Dokonce si pořádně nevybavuji, kdy se mi nějaká taková pohádka líbila naposledy a její jméno. Ne, tím že stárnu to fakt není. Když se pak takový divák koukne na Mamánka (nedej bože s dětmi), čeká ho šok. Ona je to vpodstatě taková polodětská a hodně neumělá variace Sedmé pečeti. Budař se nám tu něco snaří sdělit, ale moc mu to nejde a mnohdy vizuál výrazně kraluje nejen nad scénářem, ale bohužel i jeho herectvím. Pokud je to žánrově pohádka, má to být pohádka. A né filozofický maglajz na téma dospívání, zmoudření a přijetí smrti jako nezbytného konce všeho. To vše ale v dětsky pohádkových kulisách. Opravdu nechápu, jak se někomu může líbit radoby středověká krčma v Dětenicích. Něco tak umělého a ochotnického v tom nejhorším slova smyslu jsem vlastně nikde jinde neviděl. Donedávna bych věřil, že tohle aber echt historisch může fungovat snad jen na zájezd německých turistů odněkud z Bavor. Ale zdá se, že i na Budaře, který byl prý v tamních prostorách zcela okouzlen tím ,,středověkem''... No, proti gustu, žádný dyšputát. Obdivuji ho, že si ve filmu zahrál hlavní roli, režíroval ho, produkoval a ještě si k němu složil hudbu. To musel být asi celkem mazec. I ta hudba mi ale přišla melodiemi dost podobná jeho dřívějším kouskům a tak nějak mne napadlo, že poslední jeho umělecké příspěvky naší kinematografii nedopadají úplně dobře. Nebo alespoň ne ve standardu, který bych od něj čekal. Už jen ta účast v roli těžko uvěřitelného vůdce zbouřenců v Jíškovi a teď tohle. Přál bych mu, aby z toho ártovna, kam byl asi zahnán sám sebou (a budiž mu to přáno) se zase vrátil do vod jeho fanouškům více srozumitelných. Dávám tedy jen za dvě otázky a také volám aby se Honza Budař vrátil zpátky do našeho světa. * * ()
Kdyby tak Mamánka nedělal někdo, kdo si myslí že má talent...Kdyby tak Mamánka dělal třeba Juraj Herz. Ale raději snad ne. Ani scénář nedodal Budař moc inspirující. ()