KASUGI

Nadějný námět, avšak totálně sprasený nelogickým chováním všech postav. Pořád jsem každou chvíli ty malé drobné nesmysly omlouval slovy: "No budiž... ale tak jo... hmm, no dejme tomu..." ale gradovalo to do tak obrovským facepalmů, že z nadějného thrilleru se vyklubala totální debilita. David Morse si domů vodí ženy, kde je vraždí. Šia Beowulf má zaracha a na zahradě pípák, že se nesmí vzdálit od domova, tak kouká do protějších oken dalekohledem, kde samozřejmě uvidí mord. Jenomže se nejedná o dva domečky kilák od sebe někde na samotě, kde by Beowulf dalekohledem záhlédl "něco" podezřelého na velkou dálku a ona nejistota by dávala smysl. Je to hustě osídlená čtvrť typická pro americké filmy, tedy barák vedle baráku, před zahradou chodník se silnicí a naproti zase barák vedle baráku. A Beowulf to má přímo proti oknu jasně a zřetelně. A Morse ani neřeší, že takhle za bílého dne může někdo křičící ženu slyšet, či vidět. Hrozně duté. Druhá zhovadilost spočívá v tom, že Morse nevraždí poprvé, ale už je to dlouho hledaný masový vrah a tady se dostáváme k tomu, co na spoustě amerických filmech úplně nesnáším a to je absence policejního vyšetřování. Rozuměj, mně nejde o to, abych další hodinu a půl čučel na detektivy a policajty, jak dělají svou práci, ale ten film to v jádru všeobecně úplně ignoruje - policie hledá masového vraha a v tv news oznamují, že boural a má naražený blatník. Šia to vidí, ohlásí  to policii, ale jako obvykle, Morse už má blatník opravený a policajti klasicky - jó pane, toho bláznivého kluka si nevšímejte, my jsme přece policajti z úplně jiného filmu, my nehledáme masového vraha a každou stopu, která by nás k němu zavedla, takže všechno, co nám tady teď i potom Šia oznámí, bereme jako bláznovinu mladého kluka haha hihi, tpč. Morseho sledovat nebudeme, ani si nevyžádáme povolení k prohlídce, ale hlavně, že jakmile Šia prekročí označenou hranici zákazu  a začne nám na stanici pípat signál, tak to jsme tvrďáci a mladého kluka - studenta zalehneme na zahradě jako největšího zločince a dáváme mu pouta, protože... protože co? Praštil by nás žákovskou knížkou? Mimochodem další věc, která mě sere na amerických filmech, ty nesmyslné nepřiměřené zásahy. Však jsem také smrt toho debílka policajta náležitě ohláškoval. Finále je už grandiózní wtf, kdy uprostřed noci proletí Beowulf oknem svého domu na zahradu, kde ho Morse chytne za nohu a Beowulf se snaží D_O_P_L_A_Z_I_T k tomu pípáku, co má na zahradě, aby to jako dalo signál policii a ta přijela... UF! Ono je hrozně těžké uprostřed noci v hustě obydlené čtvrti zavolat o pomoc. To nikoho nemůže vzbudit přece. Korunu tomu nasazuje Beowulfova kamarádka, která má utíkat pro pomoc a nějakým záhadným způsobem se vypaří a po celou dobu dlouhého finále se objeví až na úplném konci. Hledala signál v mobilu, nebo co tu celou dobu v hustě obydlené oblasti dělala? Když nepočítám finále, tak každý z těch kiksů by se dal sám o sobě omluvit, ale je to takový dlouhý řetězec drobných kiksů, že to v celku tvoří hroznou debilovinu. Je smutné, že taková Noc hrůzy, která má stejný koncept, akorát místo vraždícího soudeda je tu upír, je ve své podstatě reálnějším a uvěřitelnějším filmem, ač se jedná o nadpřirozený horor.

Overhyped má nového krále. Jmenuje se Duna2. Může mi někdo vysvětlit, co je na tom filmu devadesát dva procentního? Proboha, vždyť tam není NIC, co bychom neviděli v jiných filmech. Utahané na zbytečných místech. Zkratkovité v momentech, kde bylo potřeba roztáhnout stopáž. Paul s matkou jsou na Arrakisu nevítanými hosty, dokonce všichni zvažují, jestli je nenechají na pospas poušti a najednou bác - otočí o 180 a matku chtějí dát na hlavní kněžku? Je to podané úplně křečovitě. Ještě horší je scéna v aréně. Co to je proboha za debilní dramaturgii, že ve dvoudílném - tedy šestihodinovém filmu, ukážu až daleko za půlkou nějakého nového záporáka a ještě k tomu ho hned hodím do scény se zvratem?!!!!!! Aby byl nějaký zvrat, MUSÍ tomu napřed něco předcházet. Nemůžu poprvé ukázat již evidentně několikátou bitvu v aréně, kde nová postava dostane jednoho nezdrogovaného gladiátora, když ani nevím, že vůbec nějaké bitvy se zdrogovanými gladiátory probíhají. To je vypravěčsky hrozný fail. To je nezpochybnitelný fakt, žádný subjektivní názor. Josh Brolin se tam taky objeví tak nějak zničehožnic a hrozně děsná bžunda, že jste nám zničili těžební loď a málem nás zabili, ale co, rád tě vidím, poznal jsem tě po chůzi starouši. Mimochodem tady je hrozně nešťastné stříhání. Rebelové naběhnou na Brolinovu tlupu a Paul se teprve dívá na Brolina a po dlouhých sekundách dává signál rebelům, ať je nezabíjejí. Harkonneny zabíjení ve vteřině a tady čekají na co? Vypadá to hrozně debilně. A "hudba"? Kamarádovi v práci říkám: "Pamatuješ si, jak byl  před x lety takový ten boom trailerů, kdy každý začínal debilním hlubokým trombónem - TŮŮŮŮ...   ...TŮŮŮŮ... A kamarád výbuch smíchu: "Jo, přesně! Pamatuju." A já: "No tak to tam hraje celý film." Ale všichni vycákaní, protože Zimmer. O té ani ne pětiminutové bitvě (počítám pouze čas, kdy tam je NĚCO vidět a není to zahalené v prachu) se ani zmiňovat nebudu. Jaká droga se před promítáním návštěvníkům kin podávala, že po všech těch Pánech prstenů, Avatarech a Avengerech jim toto přišlo epické a velkolepé? Beru okamžitě 4 kila té drogy. Po ní bude i Kaiser ve Slunce, seno, erotika vypadat fucking big epic. A co se týče závěrečného souboje na nože, Lychova verze má bezpochyby lepší finish. Fakt mám z toho filmu na jazyku hnusnou pachuť, která se tam pořád táhne. Mít to na csfd nějakých adekvátních 80%, tak odcházím z kina vcelku spokojený a dám čtyři hvězdy, za pěknou filmařinu, ale po tom šíleném přestřeleném hypu už vždycky u každé nadšené zmínky ohledně tohoto filmu hodím výraz alá Clint Eastwood Gran Torino gif.

Hlavní podstata remaku je vždy o myšlence, že to natočím líp, proto nechápu smysl dělat remake, když na to nemám kameru. To je naprostý základ. I kdyby mi ve filmu hrál Antony Hopkins, tak s home video kamerou to vždycky půjde do kopru. A když je to navíc špatně zrežírované a zahrané, tak je zaděláno na průser. Úvod ze středověku, ještě nevypadal tak hrozivě a úvodní titulky byly dokonce i atmosférické, ale po nich už nastala ta pravá amatérská tortura. Ustavičně mi to střihem, neherci a špatnou kamerou připomínalo naše první filmařské počiny z devadesátých let, kdy jsme s první videokamerou hned nadšeně tvořili krátké (hororové) shoty. U scény, kdy hlavní hrdinové utíkají z krypty a jeden komparzista utíká jiným směrem a vzápětí vyjde zpět zpoza rohu a drží si vyhřezlá střeva, jsem vyprskl smíchy, protože jsem si hned představil, kde bychom to tehdy točili a který konkrétní kamarád by tu oběť hrál. Jediné plus byly snaživé masky, i když nedává smysl, proč měli oči, když jim byly v minulosti vypáleny a i název odkazuje na "slepou smrt". Navíc, ten původní vzhled koster v hábitech s vousy a vlasy, je i po těch padesáti!!! letech stále strašidelnější. Fakt nechápu, kdo jim na to dal práva, když i Asylum filmy proti tomu vypadají jako Avengers sága.

Přes dvacet let mi tento film unikal. Tedy přesněji řečeno neunikal, já jsem ho záměrně ignoroval. Důvodem totiž byl rok vzniku 2001, tedy doba, kdy se začaly točit takové ty pubertální sračky, které, tehdy mladé týnejdžerky s oblibou označovaly, jako že jsou hodně na psychiku, na logiku. Až když jsem si to konečně v tv pustil jako kulisu, zjistil jsem, že se jedná o kousek, který si feelingem ještě hodně bere z let devadesátých i osmdesátých. Po asi dvaceti minutách mě to tak chytlo, že jsem přestal vykonávat činost a prvně plánovaná kulisa se změnila v plnohodnotné koukání. Za půlkou už to pomalu ztrácí dech a závěr už je vyloženě ve stylu: "Co bychom tam mohli dát na konec? Já nevím, tak třeba takhle to skončí.", nicméně  první polovina má úžasnou atmosféru a v záplavu dnešních hororů se jedná o takový lahodný zákusek ke kávičce. Jako kousek masíčka ze psí konzervy, kterou si s vařečkou a ubrouskem vychutná Maxův zajatec ve filmu Bojovník silnic.

Zvrácená tlama by se to mělo jmenovat. Opravdu snad první film na světě, na který jsem nebyl schopný koukat kvůli odpornému vzhledu nějakého herce. Když se "TO" objevilo v úvodu, začal jsem hystericky šílet, že to nedám, že se na TO, co vypadá, jak nějaká nepovedená transka, fakt nedá dívat. A jestli si vzpomínáte na scénu z filmového Mr.Beana, kde Peter MacNicol rozdýchává zničený obraz a když se trochu uklidní, nechá si ho znovu ukázat, že to možná nebude zas tak hrozné, ale zaječí ještě víc - tak přesně i já jsem po úvodu při titulcích přemýšlel, jestli to dám a že nakonec možná jo. Pak se objevila scéna v nemocnici, kde se mihlo pár komparsu a mimo jiné taky nějaké ty ŽENY a když se vzápětí opět objevilo TO, tak jsem s křikem chytnul ovladač a přepínal pryč. Ty vole, kdyby to aspoň byla nějaká jakože zrůda vražedkyně, ale ono to má být formou, že jako sexy kočka svádí ženaté chlapy, kterým se pak mstí, že jsou nevěrní. Zdravím mimozemštany za vzdálené galaxie, na jejichž planetě se TO jeví jako sexy pěkná kočka. Jinak v tom filmu bych jako nevěrný chlap přežil. Mě by totiž TO nesvedlo, ani kdybych ho měl na vypínač. Brrr, fuj hnus jeden fialovej.

Když jsem byl malej, koukal jsem na svět přes barevná sklíčka. Červené, zelené, modré... Výtvářelo to hezké světy. Přes červená sklíčka byl pohled takový ohnivý až pekelný, přes modrou barvu zas svět vypadal jako v noci, zelený byl hodně magický. Jednou jsem se podíval přes pivní láhev, takový ten komunistický lahváč hnědý, nevím jestli se to ještě vyrábí, protože to nepiju. Naklonil jsem láhev hrdlem k oku, abych se podíval jakože do kukátka. Ten svět byl takový jinačí, než ty předešlé, takový pochcaný. Naklonil jsem láhev trochu víc ke slunci.  Bohužel jsem si nevšimnul, že je tam ještě zbytech piva. Polil jsem si tvář a oblečení a docela mě zarazilo, že něco tak strašně smradlavého a zapáchajícího lidé pijí v tak masivním měřítku. Řádně jsem se umyl, ale furt to smrdělo a ne a ne se toho smradu zbavit. Ve věku mladistvého se mi ještě párkrát stalo, že mě někdo na nějaké oslavě polil pivem a to pak zbytek večera stál vždycky za houby. Nicméně uplynula hrozně dlouhá doba a já tento zápach zapoměl, poněvadž do hospod nechodím, neboť, jak kdysi řekl Jiří Menzel: "Je tam zakouřeno a smrdí tam pivo".  Ten kouř už díky geniálnímu zákonu zmizel, ale smrad z piva zůstal. Tak abych se konečně dostal k filmu: Znáte to, jak vám nějaký film (nebo album kapely), připomíná konkrétní situace a události ve vašem životě? Posloucháte  nějaké album a navěky se vám při tom vybaví třeba první rande a políbení, extrémní horké léto, či tuhá zima? No, tak já si už navěky při pohledu na tento film vybavím rychnu z piva. Pokaždé, když se námořníci plavili v tom "ranní moč" filtru, se na mne z obrazovky vyvalila puchna z láhváče. To jediné si budu z tohoto digibordelu pamatovat.

Není to prvoplánovaný odpad. Nechával jsem si den na rozmyšlenou, abych to vstřebal. Je to originální, zapamatovatelná pohádka (i když úplně jinak, než Budař zamýšlel). Má to dokonce i pár zajímavých a atmosférických momentů. Pokaždé ale, když jsem se sám za sebe rozhodoval, dát aspoň jednu hvězdu za originalitu a odvahu pustit se do takového námětu, si vždycky vzpomenu na ty děti, co u toho musely trpět. Protože jednou je to pohádka a jako pohádka se musí hodnotit. Troška točí pro pětileté děti, tohle byl extrém z opačné strany a Budař natočil pohádku pro... ani neznám cílovku. Malé děti se u toho pokadí a přivodí jim to noční můry, pro děti 8-12 naprosto nestravitelné. Pro teenagery je to  nuda. No a dospělý člověk si klepe na čelo, co je to za brutální bizár. Už při úvodním citátu jsem hodil blink man gif (vygooglujte si) a po cca 20ti minutách, u scény z dubem, jsem tento výraz držel thruba po celý zbytek filmu. Že je pohádka strašidelná a řeší téma smrti a posmrtného života není úplně průser, ač je to pro dítě těžké a nepochopitelné téma, jak tu mnozí zmiňují. Průser je v tom mišmaš zpracování. Budař šíleně přestřelil a snažil se tomu dát jakýsi ártovní přesah, takže tu máme jakési psychadelické halucinogení výjevy, zpomalovačky a všeobecně hororové záběry. A do tohohle "umění" se infantilně pitvoří dvě šišlající čarodějnice, (prý si byl Budař u Trošky na nějaké rady, to by vše vysvětlovalo), z nichž jedna se snaží mluvit jak Jiřina Bohdalová a starý dub zase mluví jako Jiří Kemr. WTF?!!!!!!!!!! Jako proč? Arabela Nagyová s posmrtnou maskou a zavřenými víčky, na nichž jsou namalovány oči - to už jsme u nějakého Mazací hlavy od Lynche. Těžké psycho. A jak píšu, nemuselo to tak být. Ta cílovka je mi fakt záhadou. Můj tip je ten, že měl Budař zajímavou pohádku, ale  v divadle prohrál nějakou sázku s kolegy a musel si ji nedobrovolně zprznit, protože mi jinak hlava nebere, že by tohle někdo dobrovolně a z vlastní vůle natočil. TVL nad čím přemýšlel, když to točil? Každý filmař, co má aspoň základní sebereflexi, ví, jak jsou češi alergičtí na modernizaci pohádek. Co čekal, krevety? Si ještě může oddychnout, za těch 51%. Kdyby se to před tím nehrálo v kině, ale šlo to direkt do tv na první, nebo druhý svátek vánoční, skončilo by to nekompromisně v černém hodnocení. Čt moc dobře věděla, proč to strčit někde ke konci roku.

Pořád jsem kolem té pohádky chodil, vždycky viděl jen pár útržků a vždycky koumal, proč to má tak nízké hodnocení. Říkám si, dobře, je to sice Troška, pár těch jeho hrůz jako Princezna ze mlejna 2 jsem viděl, ale pohádka, která má bohatou výpravu, slavné herce, obstojnou orchestrální hudbu, pohádkové atributy jako sedmimílové boty, draka, tři přání apod., přece nemůže být odpad... ...no, může. Jako opravdu jsem si v mozku udělal tvrdý reset předsudků a pohodlně se usadil do křesla, abych si o vánocích k cukroví pustil krásnou českou pohádku. Fakt to nešlo. Vydržel jsem asi do půlky. Troška se neustále ohrazuje, že na kritiky kašle, že přece pohádky jsou určené pro děti a to jeho publikum je miluje a to je přece ta nejhežčí odměna. Ale jaké publikum? 3-5 let děti. Na pobavení takového publika nepotřebujete ani um, ani talent. Tříleté dítě se zasměje čemukoliv. Pohádky pane Troška, jsou sice primárně určené pro děti, ale ty děti jednou vyrostou a měli by se v budoucnu se svým potomstvem na tu pohádku chtít znovu s chutí podívat. Nikdo od 10 a výše není zvědavý na ustavičné pištění a vřískání. To peklo vypadá, jak ústav pro mentálně zaostalé, nechápu furt tu režišérovu deviaci ztvárňovat čerty jako šišlající retardy. Režie a vedení herců je jedna velká tragédie a každá postava musí (tomu tříletému divákovi) názorně předvést, jestli je zlá, či hodná. Brambas musí neustále zatínat pěsti, bít se do hrudi a pronášet jednoduché fráze o tom, jaký bude pán světa. Dora se musí neustále mračit a zle se chichotat a Markýtka s Honzou? S líbezným úsměvem naivní důvěřivý blbečci, kterým byste z fleku lištili po čuni, jak jsou přehodní. Černobílost postav a hraní alá školní besídka tady roste do absurdních rozměrů. Finální ránu tomu zasazují již tradičně příšerné postsynchrony, které ve scéně poletují všude možně, jen ne hercům z úst. Čistokrevné peklo a tu druhou polovinu už nikdy nedokoukám.

Nějak jsem nepochopil, proč si Scott zvolil takový způsob vyprávění jednoho příběhu ve třech verzích, když jsou všecky, až na pár vyjímek stejné?! V Damonově pravdě je Damon uražený vztahovačný dumbass, jeho žena je znásilněna a  Driver tu je za namachrovaného kokotka. V Driverově verzi je Damon uražený vztahovačný dumbass, Damonova žena je znásilněna a  Driver tu je za namachrovaného kokotka. Ve verzi Damonovy ženy je Damon uražený vztahovačný dumbass, ona je znásilněna a  Driver tu je za namachrovaného kokotka. A jako by to nestačilo, v situacích, které jsou zobrazeny ve všech verzích, jsou použity stejné záběry kamer? Jako vážně? Jaký význam má pak závěrečný rozhovor dvou hlavních hrdinů, když jsme před tím neviděli tři různé pravdy, ale pouze jednu?  Nepřehlédnutelně je ten závěr natočený tak, abychom pochybovali a přemýšleli. K čemu ale, když i v Driverově verzi to bylo znásilnění bez debat. Úplně do prázdna to vyšumělo. Líbilo se mi to u jednoho válečného dramatu z Travoltou, jak tam každý voják a důstojník vyprávěl jednu událost úplně odlišně a vy jste pak čekali na finální pravdu. Kdyby to Scott natočil takhle, nebo jednoduše  od A do Z, jako normálně vyprávěný historický film, udělal by líp.  Nemůžu se ubránit kyselému úsměvu při vzpomínce na dobu premiéry, kdy se mluvilo o filmu roku a i do dnešních dnů vídávám přívlastky jako pecka, bomba. Nechci se nikomu vysmívat, ani se povyšovat, ale opět po stopadesáté se na csfd ptám: Proboha lidi, kolit toho máte nakoukáno? Ať mi nikdo netvrdí, že vyrůstal na Statečném srdci, které ho odpálilo (každého v době premiéry ten film odpálil, protože to byla nová učebnice toho, jak točit historické filmy, používaná dodnes), přes Gladiátora a všemožné fantasy jako Pán prstenů, či Hra o trůny. A pak se podívá na tohle a jásá a chrochtá blahem. To už nejde prostě. Máte-li nějakou memory rušičku, jako v Mužích v černém, která vám resetne posledních 20 let kinematografie, sem s tím. Taky bych si chtěl užívat nové filmy, ale s tou dosavadní bohatou zásobou to není zrealizovatelné. Suverénní režie staré školy a napínavý závěrečný duel nijak nezmění fakt, že se jedná o rutiní historický film na jedno podívání.

Moje oblíbená arénovka. Jedna z mála, kde bojují zástupci téměř všech zemí a s bojovou technikou té které zemi vlastní. Škoda, že hodně minutáže zabírá úvod. Kdyby se zápasy nátahly tak ještě o dvacet minut déle, byla by to šupa. Co mi tam dost vadí je ten nepoměr, kdy VanDamme dostane v aréně na budku od prvního skopčáka a porazí ho tak tak na hraně, to samé i u druhého zápasníka, aby po tom ve finále zmastil mongolskou gorilu, které se ani nedotkli lepší bojovníci. Ale poměry sil a logiku bych u tohoto žánru hledat asi neměl. Van Damme si taky zkusil režii a já tak přemýšlím, jestli ten Arnie náhodou není jediné dřevo bez režisérského  talentu?