Princ mamáčik

Princ Mamánek možná není úplně bez chyb a není tou nejlepší pohádkou v historii, ale já se bavil nad očekávání a s chutí tomuhle evidentně osobnímu projektu Jana Budaře dám zasloužené čtyři hvězdy. Mnohem raději budu koukat na podobně osobité pohádky, než na prefabrikáty jdoucí na jistotu, které recyklují stále to samé dokola. On to sice svým způsobem dělá i Budař, ale dělá to z mého pohledu lépe a já mu ty nedostatky velmi rád odpustím...70% (11.03.2023)

Oceňuji snahu Jana Budaře natočit netradiční českou pohádku. Nebýt velmi nudné střední části filmu, bylo by to za plné hodnocení. Protože je to fakt zajímavý a hlavně zcela neotřelý příběh, výborné filmové zpracování, výtečná kamera, velmi slušné herecké projevy a dobrá hudba. Mohlo to být trochu kratší a střihač se toho nemusel tolik bát, ale tohle je opravdu podařená pohádka, i když hlavně pro dospělé. Malé děti k tomu rozhodně nepouštějte. PS: pohádka, ve které hlavního hrdinu (prince) zatlučou do rakve, prostě nemůže být špatný :-) (31.12.2023)

Keby to nebol princ, tak je to bežný 39-ročný občan, ktorý býva so svojou mamičkou. Nepripomína vám to niečo? Ako rozprávka je celý príbeh dosť netradičný, lavíruje na hrane viacerých žánrov a musím priznať, že ma dosť bavili. Symbolika života a smrti, postava obesenca, ktorý sa bojí smrti, posvätný dub hovoriaci hlasom Josefa Kemra (v čase natáčania už nebol medzi nami), v pozadí hrajú tóny vážnej hudby. Cítila som podobnú atmosféru ako napr. v Bergmanovej „Siedmej pečati“. (02.01.2024)

Dobře vy, pane Budař! Čekal jsem jízdu, ale tohle opravdu ne. Pohádka o Mamánkovi, studie opožděné iniciace, se rozjíždí ve stylu české žánrové produkce posledních desetiletí, tedy bezzubě (hlavně vinou oblíbeného vysvětlovacího úvodu), leč už při tom je o poznání vkusnější, než na co jsme zvyklí. Co se ale odvíjí od procitnutí v lese, jakož i způsob podání a zobrazení, je úplně jinde (snad jen ty čarodějnice mohly Trošku ubrat; i když vzhledem k jejich původu...) a současní zaběhnutí výrobci pohádek, neustále nám cpaní domácími produkcemi v čele s ČT, by se už konečně mohli jít zahrabat. Osnova děje Budařovy prvotiny sotva může být primitivnější: princ se nedostane dál než do nejbližší hospody, odtud zpátky do lesa a k hrobařovi. Přesto dál, než kdokoli před ním. A stane se všechno, co se stát má a musí. Celá předlouhá pasáž pohřbení patří k tomu nejlepšímu, co jsem v českém filmu posledních desetiletí zažil. Škoda toho Abrháma (Huba nudný) a Lasici (Polívka jako hrobař ušel, jako vypravěč slabší). Nagyová přesná a, Pámbu mě netrestej, asi vhodnější, než by byla Šafránková (ale zase ta nepatřičná libuškovost by mohla dát celému komplexu s matkou zajímavou dimenzi). Kubařová schopností hrát roli i půvabem strčí do kapsy nejednu princeznu, k tomu jeden z nejlepších Vetchých, co jsem zažil, Javorský nejlepší jako vždy a všude, titulní Budař e-pes-ní. Díky! Pro posvátný dub mluvící hlasem Josefa Kemra a pro komára jako průvodce zásvětím jsem ochoten odpustit "vůbec" ve významu "vůbec ne", neustálé "pokud" místo patřičného "jestli" i opakované "omlouvám se" v hovorech se Smrtí. (31.12.2023)

Dlouhá očekávání z osobitého projektu Honzy Budaře, který na něm dělal skoro všechno, byla veliká. Co Vám budu povídat. Že se ale dočkám hororové pohádky (přičemž pohádkovou atmosféru bych zde hledal marně) jak od Juraje Jakubiska, to bych asi ani v nejmenším nečekal. Herecky tu nejvíce září Vetchý a Kubařová. Nejzajímavější je film pak z pohledu hororových prvků. Ty jsou super a ke konci jejich esence vrcholí. Jen mám pocit, že pro svůj dobrý nápad jsem očekával něco trošku jiného. Něco alespoň trošku vtipného. (28.03.2023)