Princ mamáčik

Jsou filmy, které určité žánry zneužívají. Třeba zneužijí jinak sci-fi prvek cestování časem k romantickým komediím. Zde Budař zneužil žánr pohádky pro filozofický film o strachu ze stárnutí a ze smrti, takže výsledné dílo rozhodně, ale rozhodně není pro děti, spíše bych je pouštěl v domovech důchodců. Nic proti, ale mně se daleko víc líbila ta úvodní hravá třetina, přesně do chvíle, kdy dojdou do hospody, resp. jsou ubytováni. Pak už se nastoupí v plné palbě, dojde ke změně ve stylu vyprávění, a začne se to táhnout jako smrad, neboť i záběry jsou najednou delší a střihač si zde dával delší dobu pauzu. Jinak ale jo, natočené je to velmi slušně, kamera, lokace, výprava, hudba, herci hrají uvolněně, přirozeně, a dokonce zde hraje Khek Kubařová, jejíž úsměv a veselé oči dovedou rozveselit smutná chlapská srdce již jen od pohledu. Dokonce i některé repliky jsou vtipné, dialogy dobře postavené. Ale v celkovém, důsledku jsem si odnesl, že smrt je vlastně fajn, takže doufám, že po odvysílání v TV nestoupne počet sebevražd oběšením. Jo, a myslím si, že obsadit dřívější princeznu Arabelu do role královny byla od Budaře poněkud zlomyslnost a škodolibost. (30.12.2023)

Tak ja mám jasno! Toto je najzaujímavejšia domáca filmová rozprávka za veľa rokov! Neuveriteľný Budařov kúsok, husársky už len tým, ako odvážne klame telom jeho názov, plagát aj trailery, ktoré sľubujú akoby niečo vtipné, milé, groteskné či fraškovité... ale dostane rozprávku, aká tu naozaj dlho nebola. Keby sa to volalo aspoň PRINC MAMÁNEK A SMRŤ, tak nepoviem, bolo by tu aspoň akési varovanie či lákadlo, pretože ako pre deti to rozhodne nie je! Čo to ale je, je veľká pecka, také bum po kotrbe konzervatívnym divákom aj tým, čo furt frflú na to, že na rozprávkovom poli nevzniká nič originálne. Premyslenosť Budařovej vízie je fascinujúca a na to, že doteraz nestál za kamerou, je jeho režisérsky rukopis neuveriteľne presný a výrazný, nielen v zvládaní tempa a miery, ale hlavne v majstrovstve, s akým dokáže preskakovať medzi humorom a hororom. Prekvapivo pestrá paleta ich foriem a vyváženosť, s akou sa striedajú, je taká, že aj taký Bebjak pri ňom vyzerá ako nejaký študentík, čo raz lepšie, raz horšie niečo odkuká. Osobne ma samozrejme dostáva hlavne ten psychedelický rozmer, ktorý proste ku klasickým rozprávkam patrí (pri starom strome mi prvýkrát spadla sánka), ale aj hĺbka príbehu a významová previazanosť tematických komponentov a symbolických rovín je že na pána! Finále u pani Smrť je už potom úplne iná filmárska dimenzia, kde som tú sánku už radšej ani nezdvíhal...  PS. Ondra Vetchý ma takto nebavil už asi... - no možno ešte nikdy! (06.01.2024)

Hodně nápadů je zajímavých, a asi bych si ani nestěžoval, že Ghek je všude. Dávat ale motiv zavírání do rakve do pohádky, byl fakt blbej nápad. Vyhodit přebytečného otravného norka Bolka. Skvělý byl duch Javorský, maska i projev. Huba fajn, maminka trochu protivná a Arabelu jsem tedy nepoznal, jen přízvuk byl slovensky měkký. Jako vždy to drží Vetchý a jeho přirozený "zahraju všechno a všude a všem se to bude líbit" šarm. Kemr nejvíc překvapil a i když bylo znát, že se jedná o nápodobu, nedopadlo to věru zle. (11.04.2023)

Pokud tedy Janu Budařovi nemohu něco upřít, pak je to originalita a fakt, že šlo o opravdu zvláštní počin. Byla to tak divná záležitost, že když jsem v jejím průběhu přemýšlel o hodnocení, pohyboval jsem se na škále odpad- tři pěticípé. Nakonec jsem přiklepl dva kousky, protože si nedokážu představit dítě, které by se u této "pohádky" bavilo tak dobře, že by ji zvládlo až do konce. Třetí hvězdičku jsem nemohl přihodit ani pro dvě šišlavé čarodějnice (které měly ale skvělý příběh), jelikož mi evokovaly tvorbu Mistra Trošky, kterou bytostně nesnáším. Nebýt toho pitvoření, bylo by mé hodnocení vyšší, protože mě tento bizárek prakticky proti mé vůli jaksi zaujal a na ten nápad se Smrtí jsem všem třem tvůrcům (režisérovi, scénáristovi i představiteli titulní postavy) dokonale zabral. Jen autor hudby mě nepřesvědčil, ale i tak to všechno dopadlo mnohem lépe, než jsem původně očekával. Potěšil mě viselec Vladimíra Javorského i andrtejkr Bolka Polívky, jen Janu Nagyovou bych si pamatoval radši jako Arabelu. / Poučení: Než učiníš nějaké nezvratné rozhodnutí, dobře si to promysli, abys neskončil ve skříni. (20.04.2023)

Dobře vy, pane Budař! Čekal jsem jízdu, ale tohle opravdu ne. Pohádka o Mamánkovi, studie opožděné iniciace, se rozjíždí ve stylu české žánrové produkce posledních desetiletí, tedy bezzubě (hlavně vinou oblíbeného vysvětlovacího úvodu), leč už při tom je o poznání vkusnější, než na co jsme zvyklí. Co se ale odvíjí od procitnutí v lese, jakož i způsob podání a zobrazení, je úplně jinde (snad jen ty čarodějnice mohly Trošku ubrat; i když vzhledem k jejich původu...) a současní zaběhnutí výrobci pohádek, neustále nám cpaní domácími produkcemi v čele s ČT, by se už konečně mohli jít zahrabat. Děj Budařovy prvotiny sotva může být primitivnější: princ se nedostane dál než do nejbližší hospody, odtud zpátky do lesa a k hrobařovi. Přesto dál, než kdokoli před ním. A stane se všechno, co se stát má a musí. Celá předlouhá pasáž pohřbení patří k tomu nejlepšímu, co jsem v českém filmu posledních desetiletí zažil. Škoda toho Abrháma (Huba nudný) a Lasici (Polívka jako hrobař ušel, jako vypravěč slabší). Nagyová přesná a, Pámbu mě netrestej, asi vhodnější, než by byla Šafránková (ale zase ta nepatřičná libuškovost by mohla dát celému komplexu s matkou zajímavou dimenzi). Kubařová schopností hrát roli i půvabem strčí do kapsy nejednu princeznu, k tomu jeden z nejlepších Vetchých, co jsem zažil, Javorský nejlepší jako vždy a všude, titulní Budař e-pes-ní. Pro posvátný dub mluvící hlasem Josefa Kemra a pro komára jako průvodce zásvětím jsem ochoten odpustit "vůbec" ve významu "vůbec ne", neustálé "pokud" místo patřičného "jestli" i opakované "omlouvám se" v hovorech se Smrtí. Díky! (31.12.2023)