Aguirre, der Zorn Gottes
Aguirre, the Wrath of God
Réžia:
Werner HerzogScenár:
Werner HerzogKamera:
Thomas MauchHudba:
Popol VuhHrajú:
Klaus Kinski, Helena Rojo, Del Negro, Ruy Guerra, Peter Berling, Cecilia Rivera, Daniel Ades, Edward Roland, Armando Polanah, Alejandro Repullés (viac)Obsahy(1)
Zajatý Indián mluví osudově s posledním zbytkem španělské expedice hledající bájné El Dorado, město zlata. Padre mu podává Bibli, "slovo Boží". Indián si ji přiloží k uchu, ale nic neslyší. Kolem krku mu visí zlatá cetka. Španělé mu ji strhnou a drží před očima, poháněni nadějí, že teď už musí být El Dorado konečně na dosah. "Kde je to město?" křičí na Indiána. Ten nejasně mává rukou k řece. Je to ještě dál. Stále dál.
Herzogův AGUIRRE, HNĚV BOŽÍ je jedním z velkých tíživě vizionářských filmů. Vypráví příběh expedice konkvistadora Gonzala Pizarra, který v letech 1560-61 vedl hrstku mužů do peruánského deštného pralesa, přitahován příběhy o zmizelém městě. Úvodní záběr je strhující: dlouhá řada lidí se šine strmou cestou do údolí hluboko pod nimi, zatímco mlžná oblaka zasťiňují vrcholky. Muži mají kovové přilbice a hrudní pláty, své ženy nesou na nosítkách. Jsou oblečení pro dvorní slavnost, ne do džungle.
Tón filmu udává hudba. Tíživá, církevní i světská, a přitom je ještě něčím jiným. Složil ji Florian Fricke, jehož skupina Popol Vuh (pojmenovaná podle mýtu o stvoření Mayů) zaznívá v mnoha Herzogových filmech. Pro tuto úvodní sekvenci "jsme použili zvláštní nástroj, který jsme nazvali 'sborové varhany'," řekl mi Herzog. "Uvnitř má 36 různých pásek, které běží paralelně ve smyčkách. ... Všechny tyto pásky běží zároveň, a jsou tam klávesy, na něž můžete hrát jako na varhany, takže to zní stejně jako lidský sbor, a zároveň velmi uměle a dosti tajemně."
Zdůrazňuji hudbu, protože organickou součástí účinku Herzogových filmů je zvuk. Herzogovy příběhy začínají přímočaře, výsledek je ale nevypočitatelný. Divák nikdy netuší, kam jeho příběhy povedou: nekončí jasným "závěrem", ale vytvořením nálady v nás - duchovního či vizionářského pocitu. Myslím, že režisér chce, aby se diváci cítili jako nezúčastnění pozorovatelé, bytosti stojící mimo čas, posmutnělé z nezměrnosti vesmíru, drtícího sny i lidskou šalbu.
Pokud jsme zmínili, že je pro AGUIRRE, HNĚV BOŽÍ stěžejní hudba, je třeba upozornit také na tvář Klause Kinského v hlavní roli. Má vystrašené modré oči a široké, silné rty, které by působily smyslně, kdyby je nestahoval škleb šílenství. Tady hraje konkvistadora s nejsilnější vůlí. O prvním shledání s mladým Kinským mi Herzog řekl: "V tu chvíli jsem věděl, že mým osudem je točit filmy, a jeho osudem je v nich hrát."
Natáčení AGUIRRA je ve filmových kruzích legendou. Herzog, německý režisér, který mluví o "voodoo místa natáčení", své herce a štáb zavedl do odlehlé části džungle, kde se rozšířily horečky a hlad byl reálnou hrozbou. Říká se, že Herzog na Kinského namířil pistoli, aby ho donutil film dotočit, i když Kinský to ve své autobiografii popírá, ačkoli dodává, že zbraň měl. Herci, štáb i kamery byly na právě takových vorech, jaké nakonec ve filmu vidíme. K napjaté atmosféře na place příspívalo i to, k čemu se mi Herzog přiznal: "Neznal jsem dialogy deset minut před tím, než jsme scénu točili."
Dialogy ale ve filmu nejsou podstatné, dokonce ani většina postav. Výjimkou je samozřejmě Aguirro, jehož osobnost vytváří Kinského tvář a tělo stejnou měrou jako slova. Myslím, že Herzog tímto příběhem sleduje totéž, co mnohými dalšími filmy: muži, pohánění vidinou velkého úspěchu, se dopouštějí hříchu tím, že mají odvahu po úspěchu sáhnout. Pak jsou rozdrceni nenesmiřitelným vesmírem. Vzpomínám na jeho dokument o skokanovi na lyžích Steinerovi, který chtěl letět navždy, a stal se tak dobrým, že byl v nebezpečí proto, že málem přelétnul dopadovou plochu a rozbil se o kameny a stromy.
Z moderních filmařů je Herzog nejvíce vizionářský a nejvíce zaujatý velkými tématy. Nepřekvapuje, že režíroval mnoho oper. Nevypráví propracované příběhy ani nezachycuje okouzlující dialogy; chce nás povznést do říše divů. Jenom pár filmů sdílí smělost jeho vize - myslím na 2001 a APOKALYPSU.
Roger Ebert, Chicago Sun-Times (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (226)
Děsivé, příliš děsivé. Ďábel hledající ráj. Ďábel pozorující a pozorovaný. Moc zla najednou. ()
najviac ma zaujali tie úvodné zábery, keď expedícia zostupovala z Ánd dole do údolia ()
Výtečná studie jednoho vůdcovského stylu. Aguirre je umanutý nekompromisní skřet, který má jasno, kudy se dát. Jen vpřed a za jakýchkoliv okolností. Je ostatně jedno, jestli výprava touží po bájném zlatém městě nebo jiném blahobytu. Touha po majetku v nás probouzí démony, toho v Klausi Kinském měl problémy zkrotit i režisér Herzog. Utrpení všech zúčastněných je podáno chladně a nezúčastněně, podobně jako přichází smrt v normálním životě. Skvostný film! ()
Takhle nadhodnocený film jsem dlouho neviděl....a nebo prostě nejsem filmový fanšmejkr.Na druhou stranu by mi to ale nejspíš nikdo nedokázal dostatečně obhájit abych změnil názor.A nic na tom nezmění ani fakta a zajímavosti z natáčení....je to nuda a zase nuda.Kinski byl ovšem skvělý. ()
Další skvelý film z tandemu Werner Herzog + Klaus Kinski. Film si zaslúži 5 hviezdičiek, ale Kinski minimálne 1000 ! ()
Divák by asi neměl věnovat příliš pozornosti jen velmi pomalu plynoucímu příběhu, ten je vedlejší, ale hlavně té abnormálně sugestivní atmosféře. Posedlost bájným bohatstvím, šílenství a slepá touha nemohla být vtělena do vhodnějšího herce. Kinski skutečně tančí mezi peklem a zemí. Jeden z těch filmů / her. výkonů, který v člověku rezonuje ještě několik dní po projekci. ()
[3,5*] "What are they shouting about?" "The say: Meat, meat, fresh meat is passing by." "That man is a head taller than me. That may change." Veľmi pôsobivé exotické dobrodružstvo na ceste za bájnym pokladom. Príbeh sleduje osud tupých desperátov, zvaných výkvet civilizácie, v ich bezbrehej posadnutosti bohatstvom a slávou, až do ich trpkého konca. Štýl filmu je veľmi čistý, miestami až dokumentárny, s bezútešnou, priam apokalyptickou atmosférou (silná inšpirácia pre Francisa Forda Coppolu). Pred očami diváka sa odvíja postupný morálny rozklad, cez rôzne skoro až halucinačné výjavy sa dej prepracuje až do stavu úplnej šialenosti. Je príznačné. že toto šialenstvo spáchali dvaja šialenci, na režisérskej stoličke (Werner Herzog) a v hlavnej úlohe (Klaus Kinski). Klaus Kinski tak tú šialenosť a bezohľadnosť ani hrať nemusel, v podstate bol len sám sebou. A to čo všetci u neho mylne označujú za charizmu, je len jeho držka, tak sa proste narodil. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. ()
Cesta k naprostému šílenství, je překvapivě dobrá a epická. První Herzogův film co se mi líbil. ()
Opus. ()
Úvodní část, která dává vzpomenout na bratry Lumièrovi, o filmu prozradí mnohé. Vidíme zde velkou skupinu lidí, putující do hlubokého údolí, někteří nijak nalehko, ale v plné zbroji, nechybí dokonce nosítka a samozřejmě kostýmy, které na takovou cestu opravdu nejsou vhodné. Jakoby Werner Herzog zesměšňoval dobyvatelé a není tomu tak naposled. Vzhledem ke skutečným událostem a zápiskům, dle kterých je film natočen, nebude daleko od pravdy. Ale zpět k úvodní scéně, ta je totiž díky kompozici opravdu výborně natočená, navíc dokonale doplněna silnou, přesto minimalistickou hudbou - zase, jako celý film. Ten plyne podobně jako řeka v něm, převážně pomalejším tempem, kdy kamera zabírá břehy, na kterých se na první pohled nic neděje, přesto možná... jakoby právě tam mělo čekat zlo, přitom skutečné zlo pluje po řece. Klaus Kinski je jeho ztělesněním, k tomu nepotřebuje dlouhé dialogy, stačí pár pohledů šílence a zbytek posádky se stává nedůležitým. Přesto i oběšený de Ursua, je jedna z nejsilnějších scén... tou nejsilnější ale bezpochyby zůstává bible a indián, není co dodat. 80% ()
Natáčení v džungli je jistě dost náročné a Herzog neměl takový rozpočet a prostředky jako Coppola, ale jeho film strádá hlavně na scénáři. Navzdory Kinskiho hereckým kvalitám a velmi zajímavému námětu i směru příběhu ten film docela nudil. Mezi postavami se toho totiž moc neděje a to, co se děje, není dostatečně prokreslené. Jde poznat, že herci často nevěděli, co budou v dalších chvílích hrách a odříkávat. Působí to příliš děravě nebo jako skica - je to příliš osekané o děj… Chápal jsem sice, co se tam odehrává a co autor vypráví, ale nemělo to na mě žádný zvláštní dopad, protože je to prostě nedostatečně odvyprávěné. Pokud chce vypravěc vzbudit u svého publila emoce, tak si musí publikum zdařile “povodit”. Toho se dociluje tím, že rozehraje konflikty, skrze něž se vypráví příběh, jenž nese myšlenky a významy. Celou hru je třeba odehrát poctivě, aby byla patřičně podmanivá a v závěru byly vyvolány ty emoce, které chce autor zprostředkovat divákovi. Zde se to moc nepovedlo. ()
werner herzog sa podujal na odvazny projekt narocneho dobrodruzneho filmu, do ktoreho zatiahol kvalitneho herca, vo forme klausa kinskeho, velku vypravu a tocil na tazko pristupnych miestach v amazonskom pralese. nevysli mu vsak peniaze (polovicu rozpoctu pohltil kinski), takze bol odsudeny na stalu improvizaciu, co aj vo filme silno citit - zavana amaterizmom. nakrucanie bolo poznacene neustalymi prekazkami a problemami (podnebie, nahly priliv znicil cast vybavy a rekvizit, scenar na kolene), medzi hercami (vlastne nehercami, nakolko herzog angazoval len malo ozajstnych hercov, co je na filme tiez vidno) sa sirila nervozita a "blba nalada". herzog si tak z filmovacky urobil svoju vlastnu expediciu a namiesto dobrodruzneho filmu tak vznikol skor akysi dokument vo volnom style po stopach znameho spanielskeho conquistadora aguirreho. navyse sa najvacsim problemom stal kinski sam - bol so vsetkym nespokojny, beznaladovy, odmietal spolupracovat a vyvolaval neustale hadky a sarvatky. dokonca sa chcel zbalit a odist, naco mu herzog pohrozil zastrelenim. kinskeho herecky vykon je v tomto filme patricne katastrofalny. pozostava z nepricetneho pohladu a neustaleho kymacania sa z boka na bok. kinski zdaleka nehra agresovneho hyperaktivneho aguirreho, ale iba klausa kinskeho, rozmarneho manicko-depresivneho sialenca. cely film zachranuje hudobny podmaz, bezvychodiskova atmosfera do zahuby sa rutiacej expedicie a originalita celeho deja, ktora vzisla z nedobrovolneho dobrodruzstva filmoveho stabu a ktoru herzog nezamerne vyuzil v svoj prospech. aguirre je vzacny skor ako prirodopisny dobovy dokument, simulujuci niekdajsie historicke udalosti - nieco na sposob expedicii thora heyerdahla, len napriec juznou amerikou. ()
Projekt 100 (2008) ()
Hlubší rozbory šílenství a perfektního herectví Klause Kinského už tu napsali výborně jiní. Na mě film zapůsobil velmi vizuální stránkou, prostředí And a řeky protékající pralesem v naturálních syrových scénách, šípy vyletí z přítmí lesa a rozsévají smrt a zoufalství. Herci a štáb si museli užít parádní dobrodružné natáčení, které jim upřímě závidím. Výsledek stojí za to. Aguirre, tebe bych za šéfa mít nechtěl......... ()
Atmosféra 100%, jinak film jako celek zase tak pohromadě nedrží. Bez Kinského by to byl průměr. ()
Ponuka sa porovnanie s Coppolovou Apokalypsou. Ten vsak peklo nechava okazalo blcat rovno na povrchu, cez obrazy vojnoveho sialenstva. Herzogovo sialenstvo sa odkryva postupne, viac dekadentne a meni sa na hnev biblickych rozmerov. Ten vyviera z pohladu jedneho muza - Klausa Kinskeho. ()
Syrové ztvárnění dobývání mýtického El dorada je parádním kouskem pro klubového diváka. Hlavním esem je sice Kinský se svým pohledem, od kterého nelze odvrátit oči, ovšem Herzog je tím, kdo jeho charizma zasazuje do celku. Ponurá, bezvýchodná atmosféra, podpořená kamerou, přímo viditelné trápení španělské expedice mluvící ovšem samozřejmě německy (o to víc možná působí odosobněle) , popichující až nepříjemná hudba německe skupiny Popol Vuh a osobitý styl vyprávění s dlouhými záběry - to všechno jsou atributy, díky kterým na putování španělských dobyvatelů jen tak nezapomenete. Vyprávění (kdo ho vlastně proboha vyprávěl?) je ke konci prošpikováno komickými (trochu legrační indiáni těšící se na maso) až komicko-surrealistickými detaily (useklá hlava, glosující umírající členové výpravy), čímž se dostává do pozice nereálného, neskutečného, nesmyslného snažení, žití, všeho. Výprava se žene za neexistujícím bohatstvím, přitom umírá, bez emocí, fatalisticky, jakoby členové věděli, že ta honba, ani celý život nemá smysl. Herzogova Aguirreho, natáčeného v peruánských pralesích myšlenkově využil o sedm let později Coppola pro svého Waltera E.Kurtz ve filipínské džungli. Oba představitelé, Brando i Kindský vypadají jako šílenci, oba režíséři Herzog i Coppola natáčení psychicky odnesli (Kinski terorizoval štáb, Herzog, vyhrožoval Kinskému, Coppola vyhrožoval sebevraždou). Oběma se podařilo skvěle představit obraz absurdního šílenství, lidí ztracených ve svém čase, ve své podivné (v obou případech dobyvačné) pozici, ve které se rozpadají standardní hodnoty a nastává barbarská divočina. Herzogovi s daleko menším štábem a prostředky méně okazále, téměř introvertně, pro trochu jiný typ diváka, ale i tak hluboce a zapamatovatelně. 1560 až cca 1970..moc se toho nezměnilo.. ()
Komorné divadlo v kulisách veľtoku. ()
Film, kde se abolutně nic nestane a přesto neni o ničem. ()
Pro mě o dost slabší než navazující Fitzcerraldo, i když řeší stejné téma a také pokládá základní otázky: Co vše je člověk schopen obětovat pro sen? Jaká je cena lidského života, objevů, poznání? Co vše může způsobit špatné rozhodnutí? Kdo je vlastně v právu? Film je takřka bez děje, sledujeme skupinu už snad ani nedoufajících zoufalců, strach, bezvýchodnost, bláhové snění ale i sílu člověka a vzpoury. Melancholické klidné záběry krajiny kontrastují s osudem hlavních hrdinů, sny člověka s realitou, mystičnost, pověry a kultovní rituály divochů se snahou šířit křesťanství. Tím, že i v nouzi musí hrstce ztroskotanců vládnout král, nám Herzog ukazuje, že naše společnost bez vlády nic nesvede, i když je ta vláda jakkoli špatná… Vše podtrhuje drsný závěr. ()
Súvisiace novinky
Projekt 100 pro rok 2008
V první půli příštího roku připravila Asociace českých filmových klubů už 14. ročník Projektu 100, který nabídne do české distribuce dalších deset kvalitních a celosvětovou kritikou oceňovaných… (viac)
Britská literatura v britském filmu (29.11. - 2. 12.)
Letošní program XIII. semináře britského filmu, který proběhne ve dnech 29. 11. - 2. 12. v Uherském Hradišti, pokračuje v tradici posledních ročníků, které se zaměřovaly na spojení britského filmu s… (viac)