Aguirre, der Zorn Gottes
Aguirre, the Wrath of God
Réžia:
Werner HerzogScenár:
Werner HerzogKamera:
Thomas MauchHudba:
Popol VuhHrajú:
Klaus Kinski, Helena Rojo, Del Negro, Ruy Guerra, Peter Berling, Cecilia Rivera, Daniel Ades, Edward Roland, Armando Polanah, Alejandro Repullés (viac)Obsahy(1)
Zajatý Indián mluví osudově s posledním zbytkem španělské expedice hledající bájné El Dorado, město zlata. Padre mu podává Bibli, "slovo Boží". Indián si ji přiloží k uchu, ale nic neslyší. Kolem krku mu visí zlatá cetka. Španělé mu ji strhnou a drží před očima, poháněni nadějí, že teď už musí být El Dorado konečně na dosah. "Kde je to město?" křičí na Indiána. Ten nejasně mává rukou k řece. Je to ještě dál. Stále dál.
Herzogův AGUIRRE, HNĚV BOŽÍ je jedním z velkých tíživě vizionářských filmů. Vypráví příběh expedice konkvistadora Gonzala Pizarra, který v letech 1560-61 vedl hrstku mužů do peruánského deštného pralesa, přitahován příběhy o zmizelém městě. Úvodní záběr je strhující: dlouhá řada lidí se šine strmou cestou do údolí hluboko pod nimi, zatímco mlžná oblaka zasťiňují vrcholky. Muži mají kovové přilbice a hrudní pláty, své ženy nesou na nosítkách. Jsou oblečení pro dvorní slavnost, ne do džungle.
Tón filmu udává hudba. Tíživá, církevní i světská, a přitom je ještě něčím jiným. Složil ji Florian Fricke, jehož skupina Popol Vuh (pojmenovaná podle mýtu o stvoření Mayů) zaznívá v mnoha Herzogových filmech. Pro tuto úvodní sekvenci "jsme použili zvláštní nástroj, který jsme nazvali 'sborové varhany'," řekl mi Herzog. "Uvnitř má 36 různých pásek, které běží paralelně ve smyčkách. ... Všechny tyto pásky běží zároveň, a jsou tam klávesy, na něž můžete hrát jako na varhany, takže to zní stejně jako lidský sbor, a zároveň velmi uměle a dosti tajemně."
Zdůrazňuji hudbu, protože organickou součástí účinku Herzogových filmů je zvuk. Herzogovy příběhy začínají přímočaře, výsledek je ale nevypočitatelný. Divák nikdy netuší, kam jeho příběhy povedou: nekončí jasným "závěrem", ale vytvořením nálady v nás - duchovního či vizionářského pocitu. Myslím, že režisér chce, aby se diváci cítili jako nezúčastnění pozorovatelé, bytosti stojící mimo čas, posmutnělé z nezměrnosti vesmíru, drtícího sny i lidskou šalbu.
Pokud jsme zmínili, že je pro AGUIRRE, HNĚV BOŽÍ stěžejní hudba, je třeba upozornit také na tvář Klause Kinského v hlavní roli. Má vystrašené modré oči a široké, silné rty, které by působily smyslně, kdyby je nestahoval škleb šílenství. Tady hraje konkvistadora s nejsilnější vůlí. O prvním shledání s mladým Kinským mi Herzog řekl: "V tu chvíli jsem věděl, že mým osudem je točit filmy, a jeho osudem je v nich hrát."
Natáčení AGUIRRA je ve filmových kruzích legendou. Herzog, německý režisér, který mluví o "voodoo místa natáčení", své herce a štáb zavedl do odlehlé části džungle, kde se rozšířily horečky a hlad byl reálnou hrozbou. Říká se, že Herzog na Kinského namířil pistoli, aby ho donutil film dotočit, i když Kinský to ve své autobiografii popírá, ačkoli dodává, že zbraň měl. Herci, štáb i kamery byly na právě takových vorech, jaké nakonec ve filmu vidíme. K napjaté atmosféře na place příspívalo i to, k čemu se mi Herzog přiznal: "Neznal jsem dialogy deset minut před tím, než jsme scénu točili."
Dialogy ale ve filmu nejsou podstatné, dokonce ani většina postav. Výjimkou je samozřejmě Aguirro, jehož osobnost vytváří Kinského tvář a tělo stejnou měrou jako slova. Myslím, že Herzog tímto příběhem sleduje totéž, co mnohými dalšími filmy: muži, pohánění vidinou velkého úspěchu, se dopouštějí hříchu tím, že mají odvahu po úspěchu sáhnout. Pak jsou rozdrceni nenesmiřitelným vesmírem. Vzpomínám na jeho dokument o skokanovi na lyžích Steinerovi, který chtěl letět navždy, a stal se tak dobrým, že byl v nebezpečí proto, že málem přelétnul dopadovou plochu a rozbil se o kameny a stromy.
Z moderních filmařů je Herzog nejvíce vizionářský a nejvíce zaujatý velkými tématy. Nepřekvapuje, že režíroval mnoho oper. Nevypráví propracované příběhy ani nezachycuje okouzlující dialogy; chce nás povznést do říše divů. Jenom pár filmů sdílí smělost jeho vize - myslím na 2001 a APOKALYPSU.
Roger Ebert, Chicago Sun-Times (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (226)
Werner Herzog studuje téma posedlosti s extrémním smyslem pro surrealitu, což v zásadě podporuje myšlenku, že ti, kteří propadnou zuřivé posedlosti, jsou odkázáni existovat ve snovém stavu šílenství. Různé formy posedlosti jsou nedílnou součástí mnoha filmů Herzoga, a je úplně jedno, zda jde o nesmyslné hledání bájného zlatého města nebo spalující touhu dopravit do srdce peruánské džungle operní árie Enrica Carusa. Nečekané události a tvrdé podmínky obklopují Herzogovy postavy a rozdmýchávají jejich vnitřní fanatismus, ale nikdy předtím ani potom už režisér nedokázal vytvořit tak éterickou atmosféru, jakou předvádí jeho první skutečné mistrovské dílo. Aguirre, hněv Boží nám ukazuje přívětivou i drsnou moc přírody, která tímto ambivalentním postojem často trestá naše maniakální ambice, kdy si skrze pomýlenou perspektivu myslíme, že přírodu můžeme kdykoliv pokořit. Více. ()
Při sledování filmu se mi vnucoval text písničky ".........jít a hledat El Dorado, zbavené vší bídy člověčí...... ". Zní to idylicky, ale cesta k vysněnému cíli taková nebyla, naopak byla přehlídkou bídy člověčí zbavené touhy po čistém poznání. Stupňující se posedlost po moci a slávě byla, podpořena vleklým tempem a sugestivně "upocenou" atmosférou, přímo hmatatelná, navíc korunovaná výkonem Klause Kinskiho, jehož charizma by se dalo pytlovat. ()
´Aguirre, hněv boží´ je opravdu zvláštní film. Dílo se silným tématem a pro mně záhadnou hypnotizující silou. Není to sice poutavá podívaná, ale jako celek tenhle film funguje. Herzog portrétuje španělského dobrodruha Aguirra (Klaus Kinski), který se bezhlavě žene za svojí představou úspěchu a bohatství i za cenu zkázy členů své výpravy a postupně propadá až v šílenství. Film plyne velmi pomalu, asi jako řeka, na které se na vorech plavila Aguirrova výprava. Jestli je pravda, že herci neznali ještě deset minut před natáčením scény své dialogy, tak na filmu je to hodně znát. Herci skutečně občas vypadají, jako by nevěděli co hrát, chílema připomínají členy nějakého ochotnického divadelního spolku, Herzog však vše postavil na démonickém zjevu Klause Kinskiho, který ani hrát moc nemusel, stačilo, že JE. Některé momenty působí dost surrealisticky, (bizarní scéna s useknutou hlavou), někdy až přímo komicky (např. černoch na voru praví "Toto není loď, to kolem není džungle", vzápětí přiletí šíp a zabodne se mu do nohy, černoch se stoickým klidem poznamená "Toto není šíp.", přiběhne Kinski, zakřičí "To je skutečný šíp, kryj se!" a vystřelí těsně u černochova ucha z děla, což černochovi vyloudí veliký úsměv na tváři.:o) ) Nicméně dávám čtyři*, ten film na mně skutečně nějakým záhadným způsobem působil (možná i díky zasněné hypnotické hudbě) a to do té míry, že jsem byl celou dobu zvědavý, co přijde v následujících minutách. Rozhodně je to film, který stojí za to vidět. ()
Spas se přírodo, blíží se člověk. Od prvních minut je zřejmé, že štáb skutečně zápasil s jihoamerickou (a v jihoamerické) divočině). Nemaskované šílenství. Reálné nebezpečí rozrušuje hranici mezi fiktivním a dokumentárním. Herci se snaží rekonstruovat historickou událost, ale jakoby z nějakých vnitřních pohnutek, ne předně pro kameru, do níž několikrát pohlédnout, čímž boří pomyslnou čtvrtou zeď. Hledají snad soucit? „Podívejte, Herzog se zbláznil.“ Podobně se lze ptát, kde končí Aguirre a začíná Klaus Kinski. Démon. Jeho výkon je absolutní. Stejná je i moc, jež člověka ničí namísto toho, aby mu sloužila. Pro příklady z méně vzdálené historie, třeba zrovna německé, netřeba chodit daleko. Ale ono by vlastně úplně stačilo prolistovat noviny. Aguirre je film pohlcující a nadčasový, zároveň komorní a černohumorný. Taková odmocněná Apokalypsa. Apendix: Zlatými hřeby „kočkování“ mezi režisérem a představitelem hlavní role byla výhružka zastřelením a odpálením domu (ze strany Herzoga) a plánování úkladné vraždy (ze strany Kinského). Sympaťáci. 85% Zajímavé komentáře: Cimr, Martinius, Andronikos, saladín. ()
Je nádherný se dívat na film, který minimálně v evropský a určitě v německý kinematografii hraje zásadní roli ne snad, že by tento film byl sám o sobě zásadní, ale protože se zde setkali dva fenoméni německé kinematografie Werner Herzog a Klaus Kinski. Já osobně beru tenhle film jako rozvičku na Fitzeraldo, je to příběh o magorovi, který v každým dalším záběru je větší a větší magor a celá ta magořina vyniká především díky naprosto sugestivnímu herectví Klause Kinskiho, kterýmu stačí mít pár záběrů, pár scén a opravdu sakra málo dialogů a stejně ti jeho postava vleze do hlavy. Docela psycho tenhle film, opakované utoky "neviditelného" nepřítele decimuje vyprávu nejen početně, ale i psychicky. Těžko si ten film ve mně sedá, ale už ted vím že ta atmosféra a gradující posedlost jsou hodně vyvedený, hold Herzog nehraje druhou ligu. ()
║Rozpočet $370,000║ Klaus Kinski vykrútený do boku s psycho kukučom a úsklebkom. Pre mňa táto depková uletenosť z džungle určite nie. /40%/ ()
Podmaňující účinek filmu je neuvěřitelný, ač nechápu proč ho nedokážu dostat z hlavy. Úvodní scéna je výjimečná, zvláštní, dokumentární a realistická a následná výprava za Eldoradem, Městem ze zlata, je ukázkou kouzelně ďábelského herectví Klause Kinskiho. On je Aguirre, hněv boží, který může způsobit, že ptáci ze stromu budou padat mrtví, když on bude chtít. Závěr, v kterém je kamera fantastickou součástí prostředí a postav a dokonale dotváří atmosféru filmu, která se nedá jen tak popsat slovy, ale musí se zkusit, protože někoho nechá chladným od první minuty do konce a někdo bude jen tupě zírat stejně jako já. Werner Herzog spojil těžké natáčení s naturalistickým pojetím a s hudbou dodal filmu opravdu silné zbraně jak zaujmout... Musím se podívat znovu, protože nevěřím, že ten snímek je natolik jiný (viděl jsem ho ve 2 hodiny ráno a nedokázal zavřít ani na sekundu oči...) a na kolik je podobný Apokalypse, kterou mi tolik připomíná. Neznám zajímavější film o hledání a snaze naplnit svou touhu jako je tento. ()
Cesta na voru do pekla, cesta s ďáblem na palubě. Apokalypsa před Apokalypsou, za pár šupů, za cenu nezměrného vypětí fyzického a především duševního - herci svoje role vysloveně "protrpují" - ale tak, že jim dodávají ještě větší křiklavosti. Tenhle film není dokonalý - ani jím neměl být. Jako krutý, působivý, místy neskutečně překvapivě ironický ( o té hlavě a jejím "Zehn!" budu přemýšlet ještě dlouho) obraz muže, ne-li ďábla, který kráčí stále dopředu, je to ale dokonalost sama. Klaus Kinski - zběsile rozhánějící opičky pošklebující se mrtvolám udolaných conquistadorů - do svého pekla snad i dorazil! ()
Skvělá ukázka postupné degradace mysli a vzestupu šílenství v honbě za bohatstvím. Až groteskně působí jak si španělští vojáci stále potřebují uchovat aspoň kus tradic, tak zvolí tlustého neschopného šlechtice císařem. Ten jen nesmyslně žere a pak umře, všichni umřou. Klaus Kinski se ukázkově klátí a hudba přináší solidní porci beznaděje a melancholie. Proč tam byla useklá mluvící hlava mi bude někdo muset vysvětlit :) ()
Nebýt Kinského, půjde nejspíš o nepříliš vybočující dílo, které diváka zaujme snad jen pěknou úvodní scénou za zvuků krásné hudby a pomyšlením na poměrně nebezpečné podmínky, za jakých to muselo být natáčeno - ovšem Klaus Kinski je zde naprosto neskutečný! Žádná rozmáchlá gesta, žádné hysterické výlevy - a přesto je divák přikován k plátnu jeho naprosto zdrcujícím charismatem a všeříkajícími pohledy, které dokonale zobrazují postupné vzdalování se od reality v Aguirreho šíleném mozku. Jestli nějaký film stojí a padá s představitelem hlavní role, pak je to právě tento. ()
„Ten človek je odo mňa o hlavu vyšší. To sa môže čoskoro zmeniť.“ Na tento film som sa dlhé roky tešil, lebo ma fascinuje dobývanie Ameriky, čo do istej miery naozaj bola smršť "civilizovaného“ barbarstva, úbohosti, krvavého šírenia viery (o ktorú v tej strašnej džungli fakt nikto nestál), znásilňovania, plienenia, lačnosti, ľahostajnosti, posadnutosti, zla, fanatizmu, hlúposti, drzosti, mučenia, smradu a vyvražďovania. Výsledok nesklamal. Režisér Herzog má povesť šialeného tvorcu (počas jedného rozhovoru ho postrelili, ale interview samozrejme dokončil). Ani AGUIRRE, HNEV BOŽÍ (ktorým sa neskôr inšpirovali bomby KANIBALI, APOKALYPSA, či MISIA, nech mi nikto nehovorí, že nie) nepredstavuje žiadnu výnimku: štáb nakrúcal v neuveriteľných podmienkach nepriepustnej divočiny Peru, desiatky kilometrov od čo i len náznaku civilizácie/pomoci. Zúfalá bezmocnosť krehkého človeka voči monštruóznej divokej prírode, nad ktorou nemá najmenšiu šancu vyhrať, je cítiť z každej minúty. Nechcem si to šialené nakrúcanie radšej ani predstaviť. Počas pozerania som si prial, aby to čím skôr skončilo a konečne som z tej odpornej džungle vypadol. Nakrúcanie sa skutočne premenilo na peklo, ktorého vrcholom bol osobný súboj medzi režisérom a jeho dvorným hercom Kinskim (v Peru sa odohrala ich prvá spolupráca, nasledovali napr. UPÍR NOSFERATU, či FITZCARRALDO): natáčania mal Kinski v určitej chvíli po krk a rozhodol sa vrátiť domov, Herzog sa mu ale údajne vyhrážal zastrelením a tak zostal. Čo dodať, veselé zážitky, na ktoré človek so slzou v oku a potutelným úsmevom na perách spomína azda celý život, pretože kto vás len tak chce odstreliť, však? ()
Kinskiho proradný skřetí zjev, zesílené zvuky neprostupné amazonské džungle, hloubavý feel a vtahující dokumentární kamera, neviditelný nepřítel a zoufalá zlatá horečka dobyvatelských chamtivců - Herzog hezky na pomezí odvahy a šílenství, rád si zopakuji v kině když to vyjde. Fitzcarraldo je umístěn na sklonku, zatímco Aguirre na vrcholu věku velkých zámořských objevů a kolonizací, výstup je však zhruba stejný. ()
"Když bude Aguirre chtít, aby ptáci padali mrtví ze stromů, tak ptáci budou padat mrtví ze stromů." Pomalé šílenství. Podle publikace Herzog on Herzog to byla s Klausem ohromná legrace. ()
Jeden ze 125 nejlepších neanglicky mluvených filmů - 125 Greatest Foreign Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. ()
Psychologicky působící cesta po Amazonce za vlastním přeludem jeho reálných postav, která je dle toho také hodnocena (nadhodnocena). Nebýt přirozené herecké geniality a charismatu Kinskeho, tento německý pokus o znázornění doby konkvistadorů skončí zapomenutý v dějinách. Rozumím tomu, proč řada lidí tomuto filmu napálila pět hvězd a rozumím i těm, kteří tomu dali nekompromisní odpad, já osobně jsem byl tímto pokusem o zmapování skutečné události silně nezasažen a zklamán ze stylu vyprávění, které krom lidské mocichtivosti nedokázalo ukázat téměř nic. 60% ()
"Dlouhé šípy přicházejí do módy." Jít a hledat Eldorádo, kde je láska, mír a bezpečí? Zlatý voči, protože když se ocitnete na jednom voru s Klausem Kinskim, vbrzku zjistíte, že cestovní kancelář Pizarro s.r.o. lhala, jako když Rudé právo tiskne, a vy jste na surreálné cestě do nicoty s ďáblem coby průvodcem... Vůbec se nedivím, že od dob Aguirra a Apokalypsy to vypadá, že natáčení filmů odehrávajících se v džungli stíhá jedna pohroma za druhou, Klausovo prokletí musí mít sílu a když zemřel (oprava: vrátil se do té pekelné dimenze, ze které předtím vylezl), získal v pekle vliv, který je radno usmiřovat krvavými obětmi... ()
Sebezničující pouť po řece Amazonky do náruče šílenství, beznaděje a zmaru si nemohla přát lepšího průvodce, neboť Klaus Kinski je učiněný démon! ()
Jedinečný filmový zážitek, kdy Herzog na obdivuhodně malé stopáži rozjíždí emocionálně velmi silný zážitek. Kinski si mě naprosto omotává kolem prstu. Drsná a neotesaná dokonalost, kdy složitost produkce a viditelné dusno džungle posouvají výsledek k až hypnotizující bezchybnosti. ()
Pekelný roadtrip po řece a fascinující bezskrupulózní mizera šplhající na vrchol moci a propadající stihomamu. Film vás přenese do dusné, těžko prostupné džungle i na hnědou řeku skrývající viditelného (příroda) i neviditelného (indiáni) nepřítele a navzdory řidšímu ději a zbytečně dlouhým záběrům vás udrží v napětí, jak tahle absurdní výprava skončí. A to třebaže tu není moc komu držet palce - Španělé, idiotsky tahající do džungle brnění, děla a ženy a chovající se k indiánům jako hovada, si mnoho sympatií nezaslouží. Ale zas takový majstrštyk bych z toho nedělal. Výprava je parádní, scénář tasí řadu fajn epizodek a dobových detailů a Kinskiho xicht funguje spolehlivě, ale charakter Aguirreho mohl být ukázaný plastičtěji, příběh mohl být vyhrocenější a závěr taky nepatří k nejuspokojivějším. Ale pokud jako já milujete říční a jungle filmy, není o čem. Příští zastávka: Fitzcarraldo. ()
Velmi zajímavý námět, snad dokonce podle zkutečné události, který mapuje cestu špaňělské výpravy do Eldorada v dobách kolonizace Ameriky. Kamenem úrazu je fakt, že jejich cesta nebyla ničím výjimečná, pokud nepočítáte, že se vraždili mezi sebou a kdo přežil, toho šípem oddělali indiáni ze břehu. ()
Súvisiace novinky
Projekt 100 pro rok 2008
V první půli příštího roku připravila Asociace českých filmových klubů už 14. ročník Projektu 100, který nabídne do české distribuce dalších deset kvalitních a celosvětovou kritikou oceňovaných… (viac)
Britská literatura v britském filmu (29.11. - 2. 12.)
Letošní program XIII. semináře britského filmu, který proběhne ve dnech 29. 11. - 2. 12. v Uherském Hradišti, pokračuje v tradici posledních ročníků, které se zaměřovaly na spojení britského filmu s… (viac)