Úplní cudzinci

Komorní drama konverzačního charakteru o hrstce aktérů, které rozhodně stojí za to zhlédnout. Ač mám velmi rád tento styl, necítil jsem se dvakrát dobře, když jsem zjistil, že vše se bude točit kolem intimity našeho soukromí. Kostlivci vyskakovali ze skříní a mně se kroutila střeva jen při mlhavém pomyšlení na to, že v jedné z rolí bych byl já sám. Přirovnal bych to k pocitu, jako stát nahý před početným publikem a přednášet o masturbaci s názornou ukázkou. Ač se ze začátku zdálo, že jsou všichni bez poskvrnky a vzájemně se dobře znají, opak se ukázal brzy a to se zničující silou. Křehkým romantickým duším moc nedoporučuji, neboť tohle jim zřejmě převrátí náhled na jejich život, který je ve skutečnosti pouhou růžovou polevou na dortíku pokrytectví a lží reálného světa. 85% (26.05.2017)

Kolik toho vlastně víme o svých nejbližších? A kolik toho o nich vůbec chceme vědět? Naprostí cizinci jsou na první pohled obyčejná konverzačka s nápaditým prvotním impulzem, který z počáteční dětinské hry pomalu ale jistě vykrystalizuje až do hutného dramatu, ve kterém každá další zpráva nebo telefonát může obrátit domnělou realitu o sto osmdesát stupňů. Každé další odhalení se snaží trumfnout to předešlé a soutěž o pokrytce roku běží na plné obrátky. Snímek nabízí několik překvapivých, ale i emocionálně silných momentů (staroušci na balkóně), ale to největší překvapení přichází až na konci. Mrazivě humorné až humorně mrazivé! (21.03.2020)

Ano, i mne hned napadlo že to je Jméno po italsku. Viděl jsem představení Jméno v Studiu dva a u filmu jsem měl mírný pocit deja vu... Ale jen tou kostrou, nikoliv námětem. Naprostí cizinci jsou podobně geniálně vystavěni. Sedm přátel z toho tři páry se sejde v jednom bytě na večeři a během italské opravdu velkorysé hostiny zatímco venku probíhá zatmění měsíce začnou hrát zdánlivě banální hru. Jenže mobily jsou našimi černými skříňkami. Zaznamenávají vše, dnes už i naší polohu a kdo ví co ještě... Ze zdánlivě bláznivého nápadu se během večeře rozehraje skutečné drama, kdy blízcí přátelé a partneři zjistí, že se vlastně vůbec neznají... že žijí nějaké jiné paralelní životy než životy které jsou zaznamenávány v mobilech prostřednictvím hovorů, zpráv sms a emailů... Celé to bylo geniální a divák jen s hrůzou sleduje jak se celá večeře řítí do neskutečného průseru, protože s čistým štítem nakonec prakticky nevyjde nikdo a o překvapení zde není nouze... Všech sedm herců své role dalo skvěle, bylo prostě dokonale odladěné, nikde nic nepřečnívalo, nikde nic nedrhlo a to až do konce na který jsem byl zvědav a který jen podtrhl opravdovou kvalitu tohoto počinu. Dávám za 5 sms a jsem naprosto spokojen ! * * * * * (25.08.2017)

V jednoduchosti je krása. Postavy se domluví na menším sociálním experimentu, a ten se rozvine v naprostý konverzační masakr. A nutno podotknout, že hodně zábavný! Ano, je to více méně předvídatelné, protože co jiného očekávat z praní špinavého prádla na veřejnosti? Avšak dle mého je film tak dobře napsaný, že v každém momentu působí lidsky - sice absurdně, ale lidsky, nikoli vykonstruovaně. 8/10 (08.05.2017)

Základní myšlenkou jednuduché a přitom velice aktuální téma. Konverzace u večeře se změní v pohled do soukromí skrze "ty malé černé krabičky, co ovládají náš život". Tohle málokdo ustojí ve skutečnosti, a ve filmu i díky několika chytrým manipulacím dochází k interakce naprosto všech. Ano, takhle uzavřený kruh je scénáristické zjednodušení, ale má to svůj účel a je to perfektně vypointované. Konstrukce příběhu tak vládne a některé postavy se odhalují, jiné jsou nakousnuté a některé se v podstatě svlečou do své přirozenosti. Na mě to působilo děsivě reálně a i povzdech v závěru, o křehkosti lidí je velice přesný. (16.12.2017)