Úplní cudzinci

Nemám slov. Opravdu jsem nečekal, že mě tento film tak odrovná. Konverzační filmy zrovna nevyhledávám, ale tahle italská pecka mi sebrala dech. Co se asi může stát, když parta přátel během společné večeře vytáhne mobily na stůl a začne vše sdílet? Člověka asi napadne cokoliv, ale i tak tu najdeme dost nečekaných zvratů. Teď je otázka, jestli je některé věci dobré vědět nebo ne. Technologie nám občas hází klacky pod nohy. Opravdu uvěřitelné emoce. "Kdo je Lucillo?" (04.09.2019)

Kolik lidí tady na CSFD nemá a NIKDY nemělo mobilní telefon? Něco mi říká, že v tom nejspíš budu sám. (Vy, které jsem teď podcenil, mi klidně můžete napsat do zdejší pošty.) Spousta lidí se chlubí, že nemají televizi, přitom bez mobilního telefonu by si ani neuprdli. Nemusíte mě obdivovat. Žil jsem čtvrt století ve světě, kde žádné mobily neexistovaly. A když s něčím nezačnete, je mnohem lehčí se bez toho obejít. Navíc mám počítač s internetem, pevnou linku, televizi a PlayStation. Ale až se budou stát fronty na čipy do hlavy, tak mě tam nehledejte. Mobilní telefon považuju za jeden z přímých předchůdců takových zvěrstev. Nemít ho, je zřejmě moje poslední svobodná výsada v této zemi, kde si už ani nezakouříte v hospodě. A jestli si myslíte, že jsem pro nevlastnění toho krámu nemusel nikdy čelit žádným nepříjemným tlakům z různých stran, tak si to nemyslete. V každém případě k tomu, abych věděl, že odmítáním nejotravnějšího přístroje na světě si dělám tu nejlepší službu, jsem tento jinak vcelku zajímavý snímek vidět nemusel. (24.11.2018)

Konverzačka, když je navíc výborně napsaná, to je moje! :) A tahle se povedla. Jako jednu z met novodobých konverzačních komedií pokládám francouzské Le Prénom, které se podařilo hezky převést i na prkna české i slovenské divadelní scény a u Naprostých cizinců bych si to uměla představit také. Takovou večeři bych ale v reále zažít nemusela. Hodně blbý nápad, to už by byla jistější ruská ruleta... ;) (19.08.2019)

Zpočátku trochu zmatek v postavách, pak dojem zahlcenosti dialogy (ten film je příšerně užvaněný), v průběhu občas vyloženě nadšení z některých momentů (výměna telefonů), pak spíše zklamání z opakovaného principu "na někoho něco rupne", a konec už se mi vyloženě nelíbil - asi tak nějak bych v kostce shrnul svoje dojmy z toho filmu. Samotný námět super a film je to rozhodně velmi zábavný a scenáristicky propracovaný, ale stejně jsem se nemohl zbavit pocitu, že těch odhalených tajemství je tam příliš, a že ten film má kvůli tomu zvláštní, lehce monotónní rytmus, daný těmi opakovanými přiznáními. Nemám moc jasno ani v tom, co ten film vlastně sděluje - že každý z nás má nějaké tajemství? Že je lepší je nevědět? (Na to by jeden vážně nepřišel!) Že před sebou naopak žádná tajemství mít nemáme? Nebo dokonce - že máme žít tak, abychom nemuseli před nikým nic tajit? Ve výsledku mi ten film nakonec přišel jako taková moderní italská variace na Kunderovu povídku Falešný autostop, v níž se dvě postavy bezstarostně pustí do hry, jejíž následky si na začátku také neuvědomí, a která jejich vztah na konci také semele. Každopádně v tom filmu zazní spousta zajímavých myšlenek a je tam hodně látky k přemýšlení - o našem soukromí, o tom, co s námi dělají naše smartphony, i o tom, nakolik je naše společnost postavená na přetvářce. A mě osobně hodně bavil, byť mi tam přece jen některé věci dost vadily - proto nakonec nejdu s hodnocením výš. (17.06.2017)

Nářez. Ze začátku to připomíná francouzský Le Prénom a divák může mít pocit, že bude svědkem svižné komediální konverzačky. Cesta do pekel začíná záhy a jak tomu tak bývá, pěkně krok po kroku. Jako žába v hrnci se pomalu postupně desítky minut vaříte, abyste v závěrečných minutách zažili hodně šťavnaté vztahové inferno. A úplný závěr korunuje genialitu scénáře. Zvlášť když přichází v úvahu otázka: Je konec tou pravou realitou a vše předešlé neuskutečnělým "kdyby", nebo je to právě přesně naopak? 9/10 (06.04.2017)