君の名は。
Your Name.
Your Name.
Your Name.
Réžia:
Makoto ŠinkaiScenár:
Makoto ŠinkaiHudba:
RadwimpsHrajú:
Mone Kamiširaiši, Rjúnosuke Kamiki, Aoi Júki, Ecuko Ičihara, Masami Nagasawa, Rjó Narita, Kanon Tani, Čafúrin, Kaito Išikawa, Šin'ja Hamazoe, Kazuhiko Inoue (viac)Obsahy(1)
"Příběh zázraků a lásky" se točí kolem dívky jménem Mitsuha a chlapce jménem Taki. Mitsuha je studentkou střední školy, která žije spolu se svou mladší sestrou a babičkou v málem městečku hluboko v horách. Mitsuha je dcerou zdejšího starosty, který je velmi přísný a obzvláště nyní, když se blíží další volby, chce, aby se jeho dcera chovala vzorně. Dívka je také svazována spoustou tradic spojených s tím, že se její rodina po několik generací stará o šintoistickou svatyni ve městě. Není tedy divu, že Mitsuha svůj život velmi těžce snáší a sní o nádherném životě ve velkém městě jakým je Tokio. V centru Tokia žije Taki, student střední školy, který tráví svůj volný čas se svými přáteli, nebo na brigádě v italské restauraci, kde pracuje jako číšník. Takiho velkým koníčkem je architektura a výtvarné umění. Jednoho dne má Mitsuha velmi živý sen, ve kterém je chlapcem v centru Tokia. Taki má také zvláštní živý sen, ve kterém je mladou studentkou v malém městečku v horách, kde nikdy nebyl... (Jeoffrey)
(viac)Recenzie (221)
Vůbec mě to nebavilo asi někdy v půlce jsem byl už uplně otupělej, ještě víc než klasicky a bylo mě to celý u prdele, a ty časový paradoxy jak píše strejda dadel jsem nepobral. Alespoň jsem si procvičil svou japonštinu. Jak tam asi po desátý začala hrát ta otravná hudba měl jsem chuť zavolat dělostřelectvo. ()
Tak jsem se s přítelkyní znovu koukl na jeden z mých top 10 filmů všech dob. Je to animační mistrovské dílo, které je naprosto překrásné, má to tak silnou režii, že rozbírat to pouze okrajově, by bylo jen kontraproduktivní. Pokud někomu chybí víc experimentální kousky, plné originality a neotřepanosti, ale zároveň držící se v přijemných komfortních kolejích příběhů, které nejsou naprosto šílené, asi nic lepšího nenajdete. Upřímně doporučuji na tento film kouknout naprosto slepě bez znalosti čehokoliv, postupné odkrývání toho, o co vlastně že to jde, je na poprvé strašně kouzelné, díky geniální struktuře a náznakům respektující divákovi inteligenci. Tak to si příběh dvou mladých lidí, kteří nemají zdánlivě nic společného, krom pocitu že jim něco chybí, nejvíce užijete! Každopádně pokud vám to nestačí, tak bych Kimi no na wa specifikoval jako cestování časem spojené s výměnou těl v podání romanticko-katastrofického filmu. Zní to podivně? Věřte, že ani trochu není. Naopka je to přirozený, hřejivý, krásný, srdcerivný, kouzelný a oči otvírající. To vše podáno nejlepší možnou cestou, obzvláště musím vypíchnout i střih, který zde dělá strašně moc a je naprosto na místě, prodává to a dokresluje celé vysokokonceptové scény a momenty. Střih kdy spadne propiska je jeden z těch nejsilnější jaký jsem kdy v životě zažil. To vše geniálním způsobem podtrhává jeden z nejlepších a nejvhodnější soundtracků, jaký ve filmech byl a jeho poslouchání ve mě vyvolává stejně silné emoce jako film! Instantní klasika a veledílo! 20/10! PS.: na druhé zhlednutí má spousta scén z první poloviny úplně jiné a krásné až děsivé vyznění. ()
Po všech těch chvalitebných slovech, vynášení do nebe jsem čekala asi nemožné, a proto jsem po zhlédnutí skončila naprosto zklamaná. Čekala jsem něco nového, ne inovátorského, ale nového v rámci Makoto Šinkaie. Ale bohužel jsem nic takového nedostala. Zase je to pěkně naanimované, obloha, vlaky; dojemný příběh kluka a holky... Je to i veselé a hravé. Ale že by to byl takový zázrak, jak to všichni hlásají... Samozřejmě pokud je to první zhlédnutý Šinkai, chápu to okouzlení, ale pro mě je to jen další Šinkai z řady poměrně obdobných snímků, a tak to nemůžu hodnotit lépe než 3*. ()
Life Is Strange. Časovými paradoxy protkaný příběh dvou středoškoláků na pozadí přírdní katastrofy. Viděno v Core Pacific City v Taipei. ()
Ze dvou možných vysvětlení časových paradoxů volí Makoto Šinkai to třetí. Ale jak víme z Interstellaru, láska i přes hranice prostoru a času přenáší. ()
I když to tak možná podle mých hodnocení nevypadá, tak mám tvorbu Makota Šinkaie v podstatě velmi rád. Ten pán dokáže rozehrát opravdu skvělé, příjemné, poetické a hluboké představení, které si člověk dokáže velmi dobře užít. Jediné s čím jsem měl až do dnešního dne tak trochu problém a asi hlavní důvod proč jsem některým jeho dílům nemohl dát plné hodnocení byl prostě konec. U většiny z nich jsem vždycky něco očekával, představoval si jak by to mělo být zakončené a snad nikdy mi to nevyšlo. Navíc ve mě způsoby jak to Makoto povětšinou uzavíral vyvolávaly spíše zklamání, které mírně posílalo do kopru ten silný zážitek, který jsem si během sledování úspěšně budoval. No a teď je to konečně překonáno. Makoto konečně předvedl závěr, který umocnil mé dojmy a tak si ode mě prostě 5* zaslouží. Animace, hudba i postavy jsou opět výborné a i to jak si Makoto pohrává s časem a vědomím je prostě hodně originální a zajímavá podívaná. Nemám co vytknout, krásné příjemné a poetické... 9,5/10 ()
Úplně nejlepší anime film dle Rotten Tomatoes? No ačkoliv všechny další místa zabírá Mijazaki a jeho úchvatné starší kousky, nelze s tím nesouhlasit. Už sakra dlouho jsem neviděl nic takhle kouzelného, takhle hlubokomyslného a do anime podoby po dramaturgické stránce naprosto bezchybně zpracovaného (jestli vznikne film, asi nechci být u toho :D). Je pravda, že v tomhle žánru nemám tolik nakoukáno a anime seriálům se cíleně vyhýbám, ovšem jakmile jsem si zvykl na pověstný japonský koncept vyprávění, tak jsem byl naplno vtažen do děje. Půlku práce odvede nádherná podmanivá hudba..někdy velice hravá a v určitých momentech dokáže perfektně vygradovat neskutečné příběhové situace, které se rozhodně nevyplatí zjišťovat dopředu. Nic víc netřeba dodávat, pokud bych měl doporučit jeden anime film a nebyla by to Princezna Mononoke, bylo by to toto. ()
Parameter: Kométa. Aktéri: mládenec a slečna. Dej: Navzájom sa meniace identity. Ako spieva Vladimír Merta: "To proto, že ve mně spí žena, to proto, že v Tobě se budí muž". Príčina deja: Sen. Hračky s pojmami, slovami, identitami i časom. Prostriedok zmeny: saké vzniknuté nakvasením rozžuvanej ryže zmiešanej so slinami. Dedina vs. veľkomesto. Príroda a technológie. Čaro prírodnej i mestskej kaviarne. Útrapy života na vidieku, kde každý pozná každého. Slasti megapolisu a jeho vzťahovej anonymity. Tajomná, ťažko dostupná svätyňa v objatí hôr. Sladkobôľne nápevy nasladkastých melódií, prekvapivo funkčne slovami posúvajúcimi, vysvetľujúcimi i umocňujúcimi dej. Parameter: Láska. Aj tá zdanlivo nemožná možno raz nájde svoje meno. Krásna animácia. Komplikované peripetie časom i priestorom. Dobrý pocit. Nielen pri konci. ()
Krasa. Obcas trosicku tazkopadne a zmatene, ale inak paradna emocna jazda. Ten namet, zvraty, atmosfera a hlavne vizualna nadhera to tahaju velmi hore. 9/10 ()
Do pytle práce, další film, co Makoto Šinkai natočil a já mám teď nutkání začít provádět nějaké totálně maskulinní zhovadilosti - jako třeba vysmívat se roztomilým koťátkům a dopovat nosorožce steroidama, nebo tak něco - a to jenom proto, abych nebyl tak rozněžnělej, jako momentálně jsem. Ono se to totiž dost povedlo, tenhle film je další skvělá Makotovo věc a to jsem si první tři čtvrtě hodinu myslel, že TO tam tentokrát není, jen obyčejná romance s mnohokrát viděným prohazovaní těl, bez melancholie, bez toho, co činí filmy tohohle tvůrce jedinečnými, ale pak... Pak je to zase další slzopudná, leč originální a... A... A je to prostě fajn, howgh. PS: asi vyhodím všechny své kožené náramky a začnu nosit třikrát obtočený, pletený provázek ()
Neskutečná nádhera. Každých pár minut jsem měl čelist až na zemi a měl chuť obrázek vytípnout a nastavit si ho jako pozadí na ploše. Plnou palbu dávám navzdory ničím objevnému příběhu, kterej však šlape celejch 100 minut. ()
tak tohle mě minulo víc jak ta kometa. ()
A to už jsem málem zanevřel na člověka, o němž jsem byl přesvědčen, že zažívá postupný úpadek tvůrčích sil a míří nevyhnutelně na dno umělecké propasti. Pakliže si lze vysvětlit všechny Makotovy tvůrčí nezdary posledních let utápějící se v matnosti a vyšeptalosti tím, že si jen šetřil a sbíral síly na tento skvost, budiž mu tyto nedomrlosti odpuštěny a nadšeně poplácán po zádech. To, co jsem od něj čekal, jsem přirozeně dostal i nyní: vycizelovaná vizuální stránka, plynulá animace, západy slunce a malebné oblohy hraničící s kýčovitostí, spousta záběrů na vlaky, plno melancholie a vynikající hudba, byť tentokrát v podání mých oblíbených Radwimps; to vše ovšem nyní ruku v ruce se zajímavou zápletkou, která ač zdaleka není kdovíjak originální a kdekdo by ji mohl označit za směs nejrůznějších anime klišé, je zpracována nadmíru zdařile a nabízí nejrůznější interpretace příběhu, čímž v divákovi film silně doznívá i po zhlédnutí. Je to hravé, milé, vtipné, ale netlačí to prvoplánově a hloupě na city. Je to typicky makotovské, všechny jeho trademarky jsou tu a ve vysoké míře, ale zároveň je to svébytné a v kontextu Makotovy tvorby nezaměnitelné dílo. Je to eintopf, který balancuje na tenké hraně povrchní líbivosti, kdy v něm lze vidět jak pouze audiovizuálně podmanivou příběhovou patlanici, tak mnohovrstevnaté dílo, jež vás nenechá ani na minutu v klidu a bude ve vás rezonovat delší dobu – a Micuha a Taki si mě jasně přetáhli k sobě na tu druhou stranu. Po hodně dlouhé době konečně jeden hype, se kterým souzním a na jehož vlně jsem se taky nechal svézt. Malé bezvýznamné plus za to, že mě Šinkai donutil si po devíti letech koupit jak nějaký film na DVD, tak jeho soundtrack. A menší mínus za to, že jsem se tím fenoménem nechal semlet opravdu drtivě a nedokázal odolat vypláznutí nechutného množství jenů za návštěvu tematické kavárny a koupi hromady blbostí typu bločky, propisky a pohledy. Takový drzý film! (Viděno v Tóhó Cinemas Nidžó, Kjóto, 11/2016.) ()
Slabší odvar ze Suzumije Haruhi - což pořád stačí na velice příjemný film. 8/10 ()
Již v úvodu mě vyděsila obludná píseň, jíž krákoral hnusně nakreslený panáček hnusně nakreslené holce. S japonskými animacemi nejsem kompatabilní, zašlo to za hranici nudy, otravovalo mě to a ta vlezlá japonská odrhovačka nejvíc. ()
Ako manga ma to bavilo viac. ()
Šinkai Makoto má zkrátka svůj styl. Kámenem úrazu je však to, že jeho filmy pak všechny působí podobným dojmem. Z nějakého důvodu jsou dokonce i plakáty jeho filmů tak podobné, že není divu, že se mi to všechno slívá dohromady. Důraz na oblohu, dvě postavy s nějakým osudovým vztahem... Zkrátka to všechno působí jen jako obměna toho samého. A to je podle mě trochu škoda. Na druhou stranu, tenhle snímek přece jenom svou kvalitou a příběhem lehce vyčnívá. Rozhodně se mi líbil víc, než některé jiné Šinkaiovy filmy, které jsem viděla (přiznám se však, že jsem zdaleka neviděla všechny, takže nemám jak pořádně srovnat). Docela chápu, proč se tenhle film setkal s takovým úspěchem. Příběh je dobře vystavěný a vztah obou postav taky hezky vyobrazený, dokonce se dá mluvit o jisté "dojemnosti". Za mě byla ta "dojemnost" ještě docela příjemná a v mezích, ale je nutné říct, že Šinkai je přesně ten typ režiséra, který má tendenci přehánět to s melancholickou atmosférou. Právě proto mi jeho styl úplně nesedí. A to přitom jsem člověk, který si na nostalgický či melancholický tón ve filmech docela potrpí, jenže jde o to, aby vznikal přirozeně. U Šinkaie je to někdy tak nějak "na sílu", nebo jinak řečeno "přes čáru". A to mi vadí. Naštěstí v tomhle filmu to až tak přehnané nebylo. Ano, konec k tomu měl sice blízko a z mého pohledu nebylo nutné to konečné vyústění takhle rozvléct, ale nakonec jsem byla spokojená. Abych to shrnula, Kimi no na wa sice nepovažuju za žádný skvost, ale uznávám, že se řadí k významným anime filmům posledních několika let. ~(4,2★)~ ()
Jak osvěžující je vidět film s originálním nápadem, který je filmovým štábem i dovedený k dokonalosti. Film je sice na začátku trochu matoucí, než pochopíte, kdy je kdo v čím těle, ale jak si tenhle problém sedne, tak už jen můžete dát ruce za hlavu a sledovat tenhle krásný příběh. Mitsuha a Taki jsou sympatičtí hrdinové, kterým fandíte, a když se druhá polovina filmu překlopí z komedie do dramatu (na konci i epického!), pak sledujete se zatajeným dechem, jestli to těmhle dvěma vyvoleným "milencům" vyjde. Milencům dávám do závorky, protože hrdinové jsou po většinu děje mladičcí a jejich kvetoucí láska je platonická. Na anime je ale Your Name relativně odvážný (co asi uděláte jako první, když se probudíte v těle opačného pohlaví...). Tenhle příběh je v podstatě tak jednoduchý a efektivní a překračující kultury, že bych se nedivila, kdyby za pár měsíců v Hollywoodu ohlásili, že chystají hraný remake... 90 % a rozhodně status jednoho z nejlepších filmů roku 2016. ()
Tento snímek vyčnívá v žánru anime hrozně zajímavou myšlenkou a hlavně totálním oproštění se od klišé. Velkou část stopáže jsem měl strach, že sleduji přeslazenou romantickou předvídatelnou jednohubku a tedy zbytečně ztrácím čas. Tvůrci z toho ovšem dokázali vyrobit něco mnohem víc a dali mi tak příležitost si po hodně dlouhé době užít anime. Dokonce se mi hrozně líbila animace, což u starších anime rozhodně říct nedovedu. Dlouhou chvíli mi bohužel trvalo, abych se ponořil do děje a nepříjemně dlouho jsem se tedy nudil. Také mohu jistotou prohlásit, že Sake pochybného původu nikdy nepozřu. Japonsko je zvrhlý národ hovad a dokážou člověk znechutit nemožné. Také mě neskutečně zklamalo, že se nekonal otevřený konec, hrozně by snímku slušel. Takhle to budou "jen" tři hvězdy. ()
"KDYŽ SE RÁNO VZBUDÍM, ČASTOKRÁT SE SE STANE, ŽE ZAČNU PLAKAT. AVŠAK NIKDY SI NEPAMATUJI, CO SE MI ZDÁLO. TEN POCIT, ŽE JSEM NĚCO ZTRATIL, PŘETRVÁVÁ JEŠTĚ DLOUHO PO PROBUZENÍ..." Mitsuha a Taki žijí své běžné životy, každý v jiné části ostrova Honšú. Mitsuha, bydlící na maloměstě rozprostřeném kolem jezera má zcela odlišný život. Je kněžkou v šintoistické svatyni, co vlastní její rodina Miamizu; kdežto Taki žije velkoměstský život v centru Tokia. Mitsuha má už dost života na maloměstě a přeje si, aby v příštím životě byla hezkým tokijským chlapcem... » Co se mi líbilo: 1) Plnohodnotný film. Očekával jsem krátkometrážní jednohubku, avšak po chvíli mi došlo, že třicet minut je fuč a film rozhodně nehodlá končit. Přiznám se, zaskočilo mě to, ale v positivním slova smyslu. 2) Animace. Dostal jsem přesně to, co jsem očekával, a ještě něco navrch. Vysokosnímková animace je už zlatý standard u Šinkaiových filmů. Čím mě však dostal, bylo využití časosběrných snímků ve filmu, kdy vidíme ruch velkoměsta a maloměsta. Dále následuje nádherné noční nebe. Až jsem při pohledu na noční oblohu tiše slintal... 3) Příběh. Velice se mi líbil způsob prolínání komických prvků s dramatem. V počátku jsem si myslel, že téma výměny duší v tělech opačného pohlaví už přece dobře znám, ale autor mě v první hodině vyvedl z omylu, kdy do děje zamíchal i soudobé nadpřirozeno. 4) Uvěřitelnost postav. Člověk je navyklý na běžné stereotypy jednání jedinců v anime, nicméně zde se žádné nekonají. Postavy jednají samy za sebe; do ničeho, co by jim nebylo přirozené, je autor netlačí. Zcela běžně se tu používá uvolněná mluva, kdy postavy promlouvají více lidsky a tím získávají další věrohodnost. Díky tomu je celý film velmi dobře stravitelný a diváka to vtáhne do děje. 5) Ozvučení. Celý film je doprovázen drobným šelestem přírody a zvířat či rušného života ve městě. Na maloměstě slyšíme ozvěnu, noční psí vytí, praskající oheň; ve městě zase dopravní hukot. Běžně tyto zvuky ani nepostřehnu, ale v tomto animovaném filmu jsou věrohodně zachyceny. Nejedná se tedy o žádný běžný sound sample městský ruch, kdy jeho zvuky už moc dobře znám z videoher či jiných podnákladových filmů. 6) Hudba. Na počátku na mě zapůsobil už soundtrack, kdy otvírák přesně zabrnkal na moje vnitřní struny. Rock a správně zvolený střih videa udělal své. Rocková hudba ve filmu zazní ještě jednou, a věřte, je to fakt slast pro uši. Hudbu na pozadí bohužel nemohu hodnotit, neboť je tak dobře zpracována, že tvoří spolu s dějem a animací jeden celistvý umělecký prvek, který, upřímně, nechci rozplétat, neboť by tak film ztratil své kouzlo. 7) Tokio. Už je to po několikáté, co vidím v Šinkaiových filmech hlavní město jako národní symbol Japonska. Dává mu velkou pozornost; vždy je zobrazeno jako pulzující, živé město, vidíme ruch komplexní sítě tokijského metra, často je ve filmu někde k vidění Tokyo Tower. Říkám si, proč ne? Vždyť to město na první pohled působí hezky... 8) Šintoistické tradice. Ve filmu jsou věrohodně zachyceny svatyně, obřady i festivaly, které tvoří běžný folklór japonského života. Autor dává také velký prostor tzv. kumihimu, tedy tradičnímu splétání šňůr. » Co jsem nemusel: Popravdě, nemám filmu co vytknout, nedokážu k němu najít negativní názor. » Shrnutí: Vůbec jsem netušil, do čeho jdu, když jsem si pustil film na televizi. Nakonec jsem byl zaháčkován už od openingu až do závěrečných titulků. A taková překvapení jsou nejlepší. Proto, ačkoliv se to na první pohled nezdá, jsem se vyhnul v recenzi spoilerům, neboť nechci případnému čtenáři zruinovat zážitek ze sledování. A to jsem si myslel, že mě dokážou takto oslovit jen anime seriály... () (menej) (viac)