Bez końca
No End
Réžia:
Krzysztof KieślowskiKamera:
Jacek PetryckiHudba:
Zbigniew PreisnerHrajú:
Grażyna Szapołowska, Maria Pakulnis, Aleksander Bardini, Jerzy Radziwiłowicz, Artur Barciś, Michał Bajor, Marek Kondrat, Tadeusz Bradecki, Danny Webb (viac)Obsahy(1)
Píše se rok 1982. V Polsku je vyhlášen výjimečný stav a organizace Solidarita postavena mimo zákon. Urszulu potkává životní tragédie - ztratí manžela. Aby se psychicky nezhroutila, zaměřuje veškerou pozornost na překlady Orwellova díla a na svého syna. Její manžel Antek se k ní však stále vrací. Býval totiž obhájcem politických vězňů a trápí ho, že svůj poslední případ nestihl dokončit. Metafyzická a politická rovina příběhu se prolínají... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (47)
Dobry film s vynikajici Grazynou Szapolowskou. Zajimavy pribeh, slusna hudba, ja jsem ale od tohoto kousku cekal vice, chybela mi vetsi dynamicnost. ()
Velice zvláštní film, který v sobě spojuje psychologický a na danou éru velice kritický film vůči nedávným nešťastným politickým událostem výjimečného stavu v Polsku (opět žasnu nad tím, co polská cenzura pouštěla dál) s až dosti nezakrývanými spiritistickými motivy - onu duchařinu nádherně podtrhuje samotný začátek a zároveň samý konec filmu nesoucí se ve znamení geniální "gotické" hudby Z. Preisnera. Opravdu nepříjemná "aura beznaděje", jak to měli nazvat katoličtí kritici, se tu rozlévá po veškerém osazenstvu, aniž by byl úhlavní nepřítel, tedy komunistická moc, výrazněji zviditelněn. Přesto a prostě všude byl. ()
Velice nevyrovnané. Politická linie příběhu je velice dobrá a závěrečná katarze v soudní síni po rozsudku se trefuje do černého, jenže na druhé straně mystická linie o milujíci ženě připomíná intelektuální verzi hollywoodského hitu Duch (automobilová nehoda, seance, milující přítel) říznutá Bergmanovým Mlčením (masturbace, sex s cizincem). Výsledkem je dost krkolomná intelektuální konstrukce, jež má sice pár světlých míst, ale po většinu času se topí v samoúčelnosti. ()
„Ani nevím, jak se stalo, že z vlka změnil jsem se v psíka opelichaného. Možná jsem nebyl dost ošlehaný větrem, možná jsem žlutým zrakem nevzhlížel k nebi. Možná se na mém hřbetě namísto bujného ohně třpytil strach. Možná mi ani nikdo nenavlékl obojek, nikdo mě nepřišel chytit, a já sám přiběhl sloužit po psím způsobu skromně. Pane, který miluješ i ty, co se plazí, a umíš vzkřísit pýchu v bledé krvi červa. Pomoz mi rozeznít hrdlo zajíkající se němým křikem. Pověz mi, že žiju svobodně, i když pláču.” - V dusné atmosféře Polska po vyhlášení stanného práva začátkem 80. let se před divákem odvíjí silné existenciální drama ženy, která se nedokáže vyrovnat s předčasnou smrtí svého manžela. Sama si již několik desetiletí kladu otázku, proč moje maminka v pouhých dvaačtyřiceti letech zvolila dobrovolný odchod z pozemského světa podobným způsobem jako hlavní hrdinka Kieślowského snímku Bez końca. Ač stále nenacházím odpověď, tak teď s přibývajícími roky aspoň chápu, jak bezútěšně se musela cítit, když nás tady bez rozloučení nechala. Z toho je nad slunce jasné, že závěr filmu se velmi silně dotýká mého nitra. Připadá mi natolik reálný, že to už snad ani víc nejde. Ta srdcervoucí teskná hudba, jež na konci zní, mě navíc úplně rozbila. (80%) ()
Žal intimity. Příliš černá emoce. Zacyklení se ve smyčce "smečky" sychravých hodin. Snad /s/více Tarkovského knotů. Osvětlí odloučené líčení. Snad útěšný, očistný prostor v zahradě bezčasí. Tam posmrtný pár chodí. Chodí těla bez duší, duše bez tíže reality. ()
Doba, spravedlnost, proces, povinnost, nutnost, láska, zapomnění a nemálo dalších motivů v sounáležitostí a symbióze104 minut. ()
Dostal som niečo celkom iné, ako som čakal. Namiesto filmu o politike veľmi osobný príbeh jednej ženy. ()
formou je to asi najkomercnejsi kieslovskeho film. grazyna szapolowska sa u mna zaraduje medzi najlepsie herecky vsetkych cias, cely pribeh je neuveritelne depresivny a strasne aktualny. take dokukat a obesit sa. ()
Film, který se měl původně jmenovat Šťastný konec – ale právě s jeho koncem, protože Bez konce rozhodně není, mám problém…A ten problém úplně přesně vystihl uživatel gudaulin. Rovina politická i psychologická je vykreslena nadmíru dobře, jen rovina přesahu hmotného světa protknutá ne neuměle, ale spíš nemístně, lidskou láskou až za hrob mi kazí celkový dojem. Právě představa toho, že kdo neumře pro svou lásku snad ani nemiluje láskou absolutní, je mi skoro protivná. Nechápu, co tím Kieslowski myslí, on takový mistr ženské psychiky…Nepochopím převahu Tantalovského pudu nad pudem mateřství, ne v tomto případě. Osobně nepokládám příliš věrohodně vykreslenu ani skutečnost, kdy duše zemřelého manžela ženě sebevraždu „schválí“, mám pocit, že takto vyspělé duše (a zemřelá hlavní postava byla vykreslena jako vnitřně bezúhonná a čistá) „nefungují“. Škoda, kdyby film byl opravdu Bez konce, bez toho prazvláštního Ulina definitivního (sobeckého a ulehčujícího) rozhodnutí - rozhodnutí nejít svou životní cestou sama za sebe, ale splynout s cestou partnera, která byla predikována tak jak byla, byl by pro mne film pětihvězdičkový. ()
Kieslowskiho pozdní duchařina. Na rozložitých bedrech geniálního filmaře se toho tentokrát ocitlo opravdu hodně. Jindy kritický, ale jistý způsobem smířlivý Kieslowski si amalgámem mystiky, dramatu a psychologie, černým jako olej z žigulíku, koleduje spíš o kriminál než o Zlatou palmu. Když ale divák rozpřáhne náruč až na hranici vykloubených ramen (hovořím o vícenásobném zhlédnutí) a pokusí se to zpracovat jako celek, který byl spíš zamýšlen než uskutečněn, představuje pro něho Bez konce sousto, které, nevzpříčí-li se v krku, sytí dlouho. ()
Nevím o tom, že by tady v 80. letech někdo natočil něco aspoň trochu podobného. Fakt silné, politicky zajímavé drama s pro mě dost šokujícím závěrem (který mi tady ale vlastně po tom průběhu vlastně zas tak nesedl) 8/10 ()
[2,5*] "Umrel som. Pred štyrmi dňami." Zrejme jediný film môjho obľúbeného režiséra, ktorý mi príliš nesadol. Je v ňom totiž namiešaných až príliš veľa prísad, ktoré mi nechutia - politické, právnické, náboženské a ďalšie príchute. Táto pochmúrna dráma sprevádzaná akousi pohrebnou hudbou je vlastne taký guláš žánrov - akoby sa tvorcovia nevedeli rozhodnúť, či to má byť politický thriller (s protisocialistickými postojmi), súdna dráma, alebo akýsi duchársky mysteriózny film. K môjmu nie príliš pozitívnemu vnímaniu filmu prispieva aj to, že okrem hlavnej hrdinky Urszuly (Grażyna Szapołowska) sa mi takmer všetky ostatné postavy javia ako dosť nesympatické a podivné individua (slizký fúzkatý nápadník, vrcholne protivná žena obvineného Dareka Joanna, čudný starý právnik Labrador, ešte čudnejší mladý právnik, akýsi Rumcajs a podobne). A ani tie veľké gestá a tie najsprávnejšie názory na mňa veľký dojem nerobia. Napriek všetkým spomínaným negatívam však stále považujem film za celkom dobrý, hlavne kvôli jeho emotívnosti a viacerým silným scénam (autonehoda, stretnutie s Američanom, hypnóza). "Ľudia sa uzavreli do seba, rozdelili sa. Nie je jasné, čo je dobro a čo zlo." ()
Je to teda trochu divnofilm, ale vlastně se mi to dost líbilo. ()
V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 1983. ()
Já tyto režiséry typu Bergmana, Feliniho či zde Kieslowského nějak zvlášť nemusím a jejich masturbační a egocentrické díla také ne. Jako nepopírám, že "Bez konce" má filmovou kvalitu, ale kdo se na to má 104 minut dívat. A ten konec? Velmi sobecké! ()
Bez konce je velice silným politicko-dramatickým kusem od legendárního Kieślowského. Sledujeme příběh ženy, jejíž manžel (jak nám sám na začátku filmu sdělí) Antek, obhájce politických vězňů, tragicky zemře. Příběh se odehrává v roce 1982 - Solidarita je zrušena, platí výjimečný stav. Antek svůj poslední případ nedokončil, musí to udělat někdo za něj. Doba je složitá, což se podepisuje i na naší hlavní hrdince. Stejně tak jako Wajda byl i Kieślowski silný v politických tématech. Při sledování Bez konce jsem nebyl schopen odpoutat svůj zrak od obrazovky. Po celou dobu snímku – i díky naprosto bravurnímu hudebnímu doprovodu – mi napětím tuhle krev v žilách. Opět se ukazuje precizní kameramanská práce. Scény se svíčkami jsou dojemné a perfektně nasvícené. Originální a úžasné politické drama! ()
"Žádná moc by neměla mít potřebu rozdělovat národ!" - "Ještě nikdy jsem neprosil obviněného, aby se chtěl dostat na svobodu..." ()
Kieslowski sa vo svojom „mapovaní“ Poľska posúva do neutešenej kapitoly novodobých poľských dejín, do nálady zmaru a porážky po vyhlásení staného práva. Nezaujíma ho však zobrazenie historických súvislostí, ale obyčajný človek so svojimi starosťami a problémami. Urszula sa snaží vyrovnať so stratou svojho manžela, advokáta Anteka (dostal infarkt), ktorý zastupoval a hájil práva ľudí v politických procesoch. Vo filme vystupuje ako duch, „symbol umravneného odporu, ktorý fyzicky chýba v politickom živote, ale jeho ducha stále väčšina Poliakov pociťuje“ (Marek Haltof). Skúsený advokát Labrador, preberá Antekov prípad a obhajuje obžalovaného člena hnutia Solidarity Dareka z organizovania stávok. Na pozadí tejto smutnej doby sledujeme márnu snahu Urszuly (výborná Grazyna Szapolowska), nájsť si opäť miesto v živote. Spojitosť s postavou by sme mohli hľadať, ale bez politickej súvislosti neskôr u Kieslowského filmu „Modrá“, kde Julie (Juliette Binoche) prežíva podobnú tragédiu, ale doba a súvislosti vyrovnať sa s ňou sú iné. Kieslowski dodáva: „neodvratný koniec v Urszulinom prípade sa stane kvôli celkovému zmaru, kvôli tomu, že stratila životnú orientáciu“. Podobný zmar a beznádej sledujeme aj v prípade obžalovaného a jeho blízkych. Spočiatku je Darek odhodlaný bojovať sa svoje ideály, drží hladovku. Nestávkoval však aby zničil systém (necíti nenávisť), ale ako mu vravel aj Antek, že ideálny stav by bol ten, keby si obidve strany „vyčistili okuliare“...k čomu sa pravdepodobne prikláňal aj sám Kieslowski...Očakávaný priebeh súdneho pojednávania radikálnou formou sa nekoná (idealistický Darek končí hladovku a hrozba vysokého trestu ho vystraší). Labrador komentuje situáciu básňou Ernesta Brylla: „Ani neviem ako sa to stalo, že som sa z vlka zmenil na starého psa...pravdepodobne mi niekto nasadil obojok, pravdepodobne ma ani nikto neprenasledoval, ale ja sám som sa stal pokorne slúžiacim psom...“. ()
Ach jo, ta moje nerozhodnost... Pro mě je tento film na pomezí 3 a 4 hvězd... Velice zajímavý film, v němž mě zaujala hlavně ona "politická linie", která neukazuje utrpení politických vězňů nebo něco podobného, ale je takovým nesmělým nahlédnutím nejen do soudní síně, ale hlavně do rozhodnování obhájce, kterému jde hlavně o výsledek - dostat odsouzeného na svobodu -, a vězně samotného, kterému jde ještě o jednu věc - nezradit sebe sama, své názory, své jednání. Linie točící se kolem přítomnosti zemřelého právníka v centru dění nepřináší nic nového, téma zemřelých, jejich neodloučitelnost od světa živých, už zpracoval Bergman - a podle mě lépe. A poslední linie týkající se manželky - vdovy - mě zkrátka nedokázala přesvědčit... Kdyby to byl jen okrajový, dokreslující příběh, tak prosím, ale udělat z toho v zásadě hlavní linii filmu...? Takže nakonec dávám - i když velice hezké - 3 hvězdy (ač to svým způsobem není u filmu s takovýmto tématem a vážností úplně fér) s tím, že tento film (už kvůli té politické linii) stojí rozhodně za vidění! ()
Kieslovski zde nevynáší soudy, dělá mnohem víc - nutí diváka, aby si kladl otázky sám. Otázky, na které nejsou jednoznačné odpovědi. A zároveň naznačuje i přesah nad životem člověka - smrt není konec života, někdy mu naopak může dát hlubší smysl. Zkrátka - bez konce... ()