Steve Jobs

"Lidé mohou mít talent a zároveň být i slušní," což se dle posledního snímku o Jobsovi k tomuto nejslavnějšímu americkému vývozci ovoce rozhodně nevztahovalo... Nejmagičtější propojení dramatických obrázků a hudby od Andersonovy Magnolie, dechberoucí analýza epických pracovních (ne)úspěchů vs. trestuhodných životních selhání. Jobs byl vášnivým otcem zejména technologiím a vlastní rodinu kvůli tomu přehlížel. Čekal jsem od Boylea s Fassbenderem emocionální rozcvičku roku? Sakra že nečekal! (13.11.2015)

Vzťahy som chápal, ale všetko ostatné je pre mna španielska dedina. Nie som totiž nerd, počítač som mal až po dvadsiatke, Jobsa si spájam viac menej iba s Pixarom a o tejto kooperácii tento film (pochopitelne) nie je. Takže chyba je v mojom posunutí jednej strany kocky oproti druhej nie o jeden milimeter, ale o meter. Ak by bol takouto formou a s takou inteligenciou nakrútený film o povedzme o Federerovi, ako trikrát nastupuje na finále grandslamu a rieši vzťah so ženou, ktorej vysvetluje, že otcom ich dieťaťa môže byť 28% hráčov v ATP, mohol by to byť v mojich očiach zážitok dekády. Takže Sorkin, napíš aj takúto alternatívnu verziu. Takto môžem obdivovať iba strih, hercov, réžiu no a tak podobne. (03.03.2016)

„Tlačítka na obrazovce jsme udělali tak lákavá, že máte chuť je olíznout.“ – „Pokud nebudete v sobotu v práci, v neděli už nechoďte!“ řekl mimo jiné Steve Jobs, jedna z nejvýraznějších osobností počítačového průmyslu posledních dekád. A taky nabubřelý řečník, jízlivý vizionář, marketingový král i tak trochu asociál. Režisér Danny Boyle tu překvapivě usedá krapet dál od kamery, než jsme od něho zvyklí, do popředí nahnal dramaturga, scénáristu a velkorysé obsazení. Ti všichni se moc nezdržují vysvětlováním souvislostí, díky nim se ocitneme výhradně v průběhu příprav těsně před zahájením tří zásadních prezentací nového produktu. Žádné dětství, žádné plácání se v minulosti, žádné kudrlinky, žádné patetické emoce, žádná rakovina. I když občas na místě přešlapujeme, a právě tehdy měl Boyle vytáhnout nějaký svůj hravý trumf. Hustě popsané stránky dialogů se asi každému líbit nebudou, ale Michael Fassbender se nebojí přitlačit a příležitost chytil za pačesy náramně. Ostatní zobou spíš drobky, ale vždy záleží na každém, jak s nimi naloží (třeba Kate Winslet dokonale, jak jinak, že?). Ve výsledku Boyleův precizní tým dokáže nejednou strhnout, ale filmem, který bych si v následujících letech chtěl pustit, Steve Jobs tak úplně není. (23.01.2016)

Boyle příjemně utlumený a jdoucí plně na ruku Sorkinovi. Výsledkem je hezká divadelní inscenace, která dokáže ve vrcholných momentech strhnout a neselhává ani po stránce konstrukce. Sorkin uklouznul jen při přílišném topení se v technických žvástech a při dekonstrukci titulní postavy, která se na základě jeho scénáře dá bohužel definovat jednou, maximálně dvěma větami. Což je prostě škoda. UPDATE: Zraje to, napodruhé výrazně lepší a má to vrstvy. (18.11.2015)

Aaron Sorkin je bůh, to víme všichni, a tady z pozice scénáristy vládne tak mocně, že ani režisér Danny Boyle ho vůbec nestíhá... a to je trochu škoda, protože do geniální pecky jakou bylo The Social Netvork od Finchera tu chybí právě trochu pevnější režijní vedení - i když film má fantastické tempo (dvě hodiny prakticky čistých dialogů, a uteče to rychleji než kdejaká našlapaná akční řežba), a dostává se pod povrch tak fascinující a tragické osobnosti jako byl Steve Jobs dost hluboko, nedává k jeho pravdivému portrétu nic navíc, a ke konci mu i trochu dochází dech. 8/10 (15.01.2016)