Steve Jobs

Danny Boyle si cucnul helia a vychrlil na mě takovou salvu ájtý keců, že bych býval uvítal tlačítko pauza, abych stihnul dočíst aspoň první řádek titulků. Originálu totiž může rozumět leda tak ten, kdo má mezi žebry namontovanou základní desku od Applu. Ovšem, oproti Macbethovi tu máme zásadní rozdíl, že i když jsem byl místy tak vedle, že mě uvaděčky museli vracet zpátky ze sousedního sálu, bavilo mě to. Čímž pádem v tomhle případě musím měřit stejným metrem, protože když jsem vedle z holky, která mě baví, taky ji pak náležitě odměním. Takže za čtyři, Stýve, a když mně naučíš, jak v sálech zhasínat ty cedulky s nápisem Exit, pošlu ti hvězdu číslo pět. (21.11.2015)

Boyle příjemně utlumený a jdoucí plně na ruku Sorkinovi. Výsledkem je hezká divadelní inscenace, která dokáže ve vrcholných momentech strhnout a neselhává ani po stránce konstrukce. Sorkin uklouznul jen při přílišném topení se v technických žvástech a při dekonstrukci titulní postavy, která se na základě jeho scénáře dá bohužel definovat jednou, maximálně dvěma větami. Což je prostě škoda. UPDATE: Zraje to, napodruhé výrazně lepší a má to vrstvy. (18.11.2015)

Není to o Jobsových mnohých (ne)úspěších v Atari, Applu, NeXTu či Pixaru a nejde tedy o film o vizionáři, který jejich prostřednictvím západní svět chtě nechtě nade vší pochybnost ovlivnil; a ne zrovna zanedbatelně. O něco více, ale i tak nikoli primárně a v plném záběru, to je o Jobsovi jakožto neskonale vděčném objektu zájmu, který v sobě snoubí (všeho)schopného v mnoha ohledech geniálního a velice inteligentního "vůdce", který uměl prodat svou inovativními vizi jako nikdo jiný, s nepopiratelnými obchodnickými schopnostmi i kouzlem osobnosti, stejně jako arogantního a mnohdy neopodstatněně krutého i emočně labilního manipulátora trpícího narcistickou poruchou osobnosti, který neváhá jít přes mrtvoly; a to i svých nejbližších. A to je ještě ta milejší stránka jeho odvrácené tváře. Ovšem zdaleka nejvíce je to o prostém vztahu komplikované osobnosti ke světu, kolegům, přátelům a především o hledání si cesty k sobě sama a nechtěné dceři. Je to do morku kostí typicky "sorkinovské". Ovšem tentokrát se mu chytrým tahem podařilo eliminovat častou výtku jeho práce; a sice že jeho postavy divadelně deklamují a nehovoří jako skuteční živoucí lidé. A tak to tedy rovnou pojal jako svého druhu stylizovanou divadelní hru založenou na fikci inspirovanou skutečností o třech aktech a vracejících se návštěvách à la Dickensova Vánoční koleda. Boylovi slouží ke cti, že krom jakože dobového formátu jednotlivých aktů se oproti svým zvyklostem drží v ústraní a nechává vše čistě na zběsilé tempo udávajících Sorkinových energických dialozích a výtečných hercích, kdy to zdaleka není jen o chvalozpěvy zahrnovaném triu Fassbender-Winsletová-Rogen. (13.11.2015)

Intenzivní konverzačka, která není pro každého, ale kdo se nechá vtáhnout do děje, čeká ho nebývala a strhující podívaná s excelentním Fassbenderem, geniálním scénářem a vizuálně úžasnou režií Danny Boyla. Pokud Vás jako Jobs nezaujal Kutcher, zde si rozhodně spravíte chuť a od dob Social Network, jsem se u žádné jiné konverzačky, takto nebavil. (14.06.2016)

Michael Fassbender je ako Steve Jobs - fenomenálny, brúsi si ZUBY NA OSCARA, postava počítačového vizionára je arogantná, zahľadená do seba, je to človek, ktorého budete viac nenávidieť, ako obdivovať, nedáva si servítku pred ústa, a je zaznamenaný čas pri jeho 3. dôležitých prezentáciach v rozmedzí rokov 1984 - 1998. Michael je výborný herec, pričom ako hrá JOBSA - sa mi hnusilo, protivilo, liezlo mi to na nervy, je to viac - menej účelové, keď sa scenár oscarového scenáristu Sorkina, ORIENTUJE len na jednu postavu Stevea Jobsa, jeho herecký predstaviteľ, Michael Fassbender, je ako psychopat, ktorý ide za svojim cieľom, nech to stojí - čo to stojí, napomáha mu práve ukecaný scenár, ktorý ma cca. po 1. hod. hracieho času začínal nudiť, uspávať, že som chcel hodiť plechovku do kino - plátna, ale tým by som si narobil iba starosti, a tak som to pretrpel, myslím, že kameňom úrazu, je nudná réžia Dannyho Boyla, od ktorého som čakal, predsa niečo iné, poznám jeho vycibrený - vizuálny štýl, a ten tu náramne chýba, šikovnejší režisér by dokázal strhnúť viac pozornosti na celý film, nie iba na jednu postavu. Zato si dal režisér záležať na čo najväčšej autenticite. Napríklad scény z roku 1984 sú nakrútené na zrnitý 16 mm film a tie z roku 1988, keď sa Jobs vrátil do Applu a predstavil iMac, už boli nakrútené v HD. Ale kamera sama o sebe ma absolútne nezaujala. Ešte k hereckým výkonom, britská herečka, Kate Winslet, podáva taktiež kvalitný výkon ako Jobsova asistentka, Joanna Hoffman, je to jeho pravá ruka, a tak býva svedkom jeho životných peripetii... Matka a dcéra. Filmári dobre zachytili starnutie Michaela Fassbendera, aby vyzeral prirodzene, scenár mu napomáha zo seba dostať „výkon roku” , zároveň je to scenár, ktorý normálneho človeka, ktorý nemá toľko informácii zo sveta I.T technológii, uvedie do rozpakov, lebo nebude rozumieť všetkému, čo sa naň valí z plátna. STEVE JOBS - ROKU 2015, je filmom, ktorý si kradne pre seba - najmä hlavný herec, ktorý chce Oscar, a ja dúfam, že to tak nebude, réžia a kamera - je slabšia časť filmu, scenár je extrémne obsiahnutý informáciami, ktoré nedokážete vstrebať. DAVID FINCHER by dokázal na tejto téme VIAC, AKO DANNY BOYLE, ktorý sa akosi pokazil od vizuálneho skvostu: 8. oscarového - Milionára z Chatrče ! (14.11.2015)