Lída Baarová
The Devil's Mistress
Réžia:
Filip RenčScenár:
Ivan HubačKamera:
Petr HojdaHudba:
Ondřej SoukupHrajú:
Táňa Pauhofová, Karl Markovics, Gedeon Burkhard, Zdenka Procházková, Simona Stašová, Martin Huba, Anna Fialová, Jiří Mádl, Lenka Vlasáková, Pavel Kříž (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Mladá a krásna česká filmová herečka Lída Baarová dostane v roku 1934 rolu vo filme Barcarole, ktorý sa natáča vo filmových ateliéroch Babelsberg v Berlíne. Lída v úlohe exotickej krásky očarí davy fanúšikov v celom Nemecku. Málokto má v tom čase potuchy o tom, čo nástup nemeckých nacistov k moci spôsobí. Lída si užíva slávu aj náklonnosť idolu nemeckých žien, herca Gustava Fröhlicha. Obdiv k českej hereckej hviezde neskrýva ani sám ríšsky kancelár Adolf Hitler. Lídu však začne pozývať na veľkolepé večierky predovšetkým pán filmového priemyslu, minister propagandy Joseph Goebbels. A postupne vťahuje Baarovú do svojich diabolských sietí. Očarí ju svojou mocou, inteligenciou a bezhlavou zamilovanosťou. Baarová mu nakoniec úplne podľahne. Lenže vyčíňanie nacistov čoskoro prekročí všetky mysliteľné medze. Vojnu strávi Baarová už v rodnej Prahe, kde ju po oslobodení čaká obvinenie z kolaborácie... (TV Markíza)
(viac)Recenzie (873)
Velké, patetické, směšné, v podstatě typicky renčovské. S vyhrocenými scénami, které neslouží vyprávění (před popravou, Křišťálová noc) a symboly, jenž protahováním konkrétní a otravují (oheň). Pokud chtěl režisér jen milostný příběh, proč nezpracoval pro TV další Monyovou? Na jedné straně by rád přesah, ale na druhé se ho nelogicky zříká? Z hereckého obsazení je nejlepší stylový Gedeon Burkhard (překvapení jak prase) a Pavel Kříž, který je Hitlerovi opravdu hodně podobný (v umírněných scénách, když neprskal). Film byl u mě dlouhou dobu v průměru, ale na konci, kdy nám syn jednoho z našich nejlepších scénáristů, sdělí banalitu, že "věci nejsou takové, jak se na první pohled zdají být," mi spadla brada a jedna hvězda s ní. Už se těším na Třeštíkovou. ()
První půlka se mě líbila, byla dramatická, bavila, věnovala se především pozici Lidy Baarová v Německu. Zde musím bohužel říct, že Táňa mě herecky poprvé zklamala, věřím, že se na roli poctivě připravovala, je krásná a v kostýmu jí to moc slušelo, ale v jejím projevu nebylo nic z emocí, prostě profi výkon bez duše. Výbornou práci naopak odvedl Karl Markoics, to byla postava plná emocí jak těch tragických, tak těch romantických. Od doby co Karl zmizí ze scény to jde však z kopce uplně ze vším, ani se mě nechce věřit, že scénář psal Ivan Hubač, tam se přeskakovali časové useky, jak Rambo mrtvoly, jinde zase 30sekund pro scénu a šup do dalšího časového pásma, to přece nemůže strhnout ani prase bradavičnatý natož diváka a aby nebylo výserů málo, tak Hitler a spol mluví česky a všechno to završuje nejtrapnější filmová milostná scéna posledních let. Kdepak tohle ani zdaleka nesplnilo očekávání a už vůbec neomluvilo tu ohromnou křivdu všem filmařům na který se kvůli Renčovi ten rok od fondu nedostalo. ()
Prázdná bublina, dokonale zmáknuté bulvární PR a zoufalá zpráva o stavu tuzemské kinematografie v jednom. Šel jsem do toho s předsudky, ale i tak mě překvapilo, jak hrozně moc plytké to ve výsledku je. Ani náznak snahy proniknout některé z postav pod kůži. Hubač s Renčem se vezou na primitivní vlně, která sleduje Goebbelsovy slizké pohledy a Lídinu bezelstnou naivitu prostinké blbky, přičemž se kolem nich motají mraky vedlejších deklamujících figur, které jsou pro posun děje naprosto nepoužitelné. V celé bezobsažnosti se tak projevuje naplno i Renčova realizační neschopnost, kdy celou primitivnost maskuje kamerovým kýčem, pochybným střihem a podivnou libostí v exploataci, která nadobro nechává propuknout úlevné salvy smíchu. Někdy mě udivuje, kam až vlastně tvůrčí ambice sahají. ()
Nebudu skrývat fakt, že jsem se na film o Lídě Baarové vysloveně těšil. Chtěl jsem si prožít příběh jedné z lidsky nejvíce zkoušených prvorepublikových českých hereček a nalákal mě nejenom obrovský rozpočet, ale i herci, kteří se do tohoto projektu pustili. Filmy jako Ve stínu nebo Habermannův mlýn mi dokázaly, že u nás je plno šikovných lidí, kteří dokáží natočit vážný historický příběh. Do kina jsem tedy šel hned den po tom, co film viděl Zeman nebo Ovčáček. To jenom na úvod. Filip Renč je totální rutinér, ale uznávám, že Hlídač č. 47 se mi tenkrát hodně líbil. Následně mě ale šíleně nasral tím, jak vehementně podporoval ODS a vrcholem všeho bylo natočení spotů pro Zemana v době, kdy se řešil nový prezident. Je to od něj vysloveně trapný. Politika do umění podle mě nepatří a nikdy nepatřila. Takže fakt, že film viděl Zeman nebo Ovčáček je mi vysloveně u prdele. O to víc mi je u prdele, že se jim film líbil. To si opravdu pan Renč nemohl odpustit předpremiéru pro politiky, kteří jsou pro mě osobně spíše lidské hyeny? Pokud je umělec, dokáže si poradit i jinak. Třeba tenhle film například podpořili nejenom dlouhodiskutované granty, ale i Daniel Landa spolu s nějakými kejklíři z Arábie, jak sám rád uvádí. Takže jak to tak vypadá, pan Renč si evidentně poradit opravdu umí. Každopádně bych držel hubu, když bych dokázal říct, že ten film je dobrej. To by ale tím dobrým filmem opravdu musel být. Scénář mi nepřišel zlý. Příběh Lídy je neuvěřitelně silný a smutný, takže na něm scénárista nemohl nic zkazit. Problém je v režii. Nechápu, kam Renč chodí na ty svoje nápady, kde vrcholem je sex Lídy s Goebelsem. Nejdříve vidíme nohy, z toho jednu pochroumanou, následně se kamera přesune do krbu, kde pozorujeme oheň a v něm následně tváře obou dvou v sexuální agónii. To je asi k tomu nejhoršímu, co film nabízí. Ale nutno dodat, že právě z takové scény mi bylo vysloveně na blití. No a přitom předválečná atmosféra je hezky ztvárněná, herci také dělají co můžou. Táňa Pauhofová byla super. Němečtí herci také nezklamali a Martin Huba a Jirka Mádl mi udělali vysloveně radost. Dokonce si myslím, že oni dva byly nejlepší postavy celého filmu. Ani Pavel Kříž mi coby Hitler nevadil. Škoda ale že paní Stašová, kterou jinak mám hodně v úctě, hraje postavu jak z nějaký frašky. Do takového příběhu to prostě nepatří, což je další můj problém s tímhle filmem. Osobně jsem viděl plno evropských dramat z období druhé světové války. Často se jednalo o velice silné a smutné příběhy. Nikdy se mi ale nestalo, že by někdo celý ten těžký příběh usnadňoval humorem. Ten prostě do takových příběhů vůbec nepatří a vrcholem všeho byla v tomto filmu bohužel právě paní Stašová. To se nedá pane Renči natočit vážný film vážně? Se vším všudy? Vždyť Křišťálová noc mohla být emotivně naprosto nervy drásající scéna. Stejně tak závěr jsem čekal, že mě absolutně sejme. Vysloveně to k tomu schylovalo, jenže pan režisér to tak strašně rychle utnul, že jsem vlastně vůbec nevěděl, jestli se mám smát nebo brečet. Tři hvězdičky dávám spíš ze soucitu. I přesto, že mě film hodně štval, nakonec jsem si na jeho vyprávění zvyknul. Na druhou stranu...jsem tu opravdu od toho, abych si na filmové vyprávění zvykal? () (menej) (viac)
║Rozpočet CZK 80miliónov║Tržby Celosvetovo $2,478,000▐ mdlé až hrôza, po pol hodine to úplne otupí smerom do kómatu, skôr než kino film to má bližšie k TV inscenácii ale veľmi nevýraznej, či len zlej /?%/ ()
Toho dne byl Hitler takový plachý. ()
Lída Baarová je smutná ukázka toho, co dokáže Filip Renč udělat s 80 miliony korun. Místo vypjatého retro dramatu totiž v kinech najdete podtaktovanou skoro-frašku, z níž neustále cítíte potenciál na vynikající film. Pro tenhle výsledek by se ale muselo pracovat se scénářem evropské úrovně, vizuálem alespoň celovečerní úrovně a tvůrci by si museli ujasnit, jak chtějí Baarovou vlastně vykreslit. Chápu, že to s touhle dámou není zrovna jednoduché a že prostředků vážně nebylo moc. Tohle je ale těžce nedostatečný výsledek i na domácí poměry! (3/10) ()
Na začátek komentáře si prosím vytkněte do závorky, že mi Filip Renč nikdy netelefonoval opilý, nemám problém s jeho natáčením klipů pro různé politické strany, nesejde mi na jeho politickém přesvědčení a není mi patnáct a nemám vagínu, a tak se mě ani nesnažil osouložit. Podstatná není Renčova osobnost, ale filmografie, která je plná - byť nezáměrných, ale na tom nezáleží - exploatací. LÍDA BAAROVÁ je jejich vrcholem. Až tak, že bych ji označil za nejlepší český polistopadový příspěvek k danému žánru, potažmo typu produkce. Zcela nesoudržné vyprávění, souvislé asi jako výpověď svéprávnosti zbavené alkoholičky, je sledem bulvárně vypjatých scén, v nichž se s rétorikou jisté části diskutujících na netu tepe do hvězdného systému (herečky jsou kurvy), kinematografie (mocný producent nade všemi), národní povahy (závist, úspěch se neodpouští), nacionalistického i komunistického smýšlení atd. Styl se pokouší evokovat domácí a zahraniční kinematografii z dob(y), kdy se snímek odehrává. Používá se okázalé zadní protisvětlo, velké časové období je shrnuto v podobě "trhacího kalendáře", kdy stránky z něj jsou nahrazeny plakáty, nechybí archivní záběry a konkrétní citace. Ostrý je tak leda první plán, protože ten film ani víc plánů (v doslovném i přeneseném slova smyslu) nemá. Podstatné je, že u stylu dominuje expresivní funkce, kdy jednotlivé postupy mají vyvolat silnou emocionální odezvu, čímž se posiluje exploatační "rétorika" díla. Celé to působí jako sirkovské melodrama, které má okázale návodnou hudební složku, řadu nepravděpodobných náhod ve vyprávění a tolik vypjatých pasáží, až to způsobuje odstup. Nejde tedy o naziploatation, ale spíše exploataci melodramat, kdy cílem je vyvolat odezvu, a to v podstatě jakoukoliv. Nesejde na tom, že je to nezáměrné, protože zábava je to výtečná. Vrcholných scén je hned několik, přičemž většina byla již profláknuta (soulož Baarové s Goebbelsem s odkazem na METROPOLIS, sebevražda sestry Baarové se ztvrdlými bradavkami a promáčenou noční košilkou, Hitler v uprskaném podání Kříže poslouchající Jízdu valkýr). Zapomíná se dodat, že v druhé polovině to Renč s Hubačem perou natolik mocně, až si člověk nestíhá oddechnout, aby ho nebolela z toho neustálého smíchu bránice. Výsledné hodnocení je tak jasné: 5/7, resp. 11/9. A doufám, že se film vyšvihne na databázi na 88%. ()
„TEĎ SE TI SMĚJOU, ALE JEDNOU SE TI BUDOU KLANĚT“…“ /// Kolážový hrátky s dobovejma záběrama jsou trapný (ale českej rozpočet zřejmě víc nedovolí). Odmítám řešit podobu (podoby) a obsazení. Lída Baarová to dotáhla vysoko. Byla ženou, která si hrála s ohněm (a kterej ji spálil), trumfovala krásou a dokázala, že láska je slepá a že úspěch se neodpouští. Její životopis má co nabídnout. A možná s lepším režisérem… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Útěky“, kterou v roce 1983 napsal Josef Škvorecký, (ani různý novinový rozhovory) neznám. 2.) Miluju chromýho nácka. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Po uplynulém odpadovém desetiletí Renč statečně nesešel z cesty, nezdolán kritikou se vydal dosáhnout nirvány a skončil v Eldoradu déčkovin, o jakém se v raných devadesátkách nesnilo ani Olmerovi. Už jen za to vizuální ztvárnění Goebbelsova orgasmu se zánětem chámovodu. ()
Fenomén Lída Baarová skýtá potenciál na velký historický film, ale také na reflexi esenciálně českého, ale doposud pořád neotevřeného tématu morálních ohledů života v totalitě, potažmo pak celonárodní viny z každodenního eticky ambivalentního existování v minulých režimech. Na nic z toho ovšem v této sice velmi směšné, ale pořád ubíjející slátanině nedojde. V několika málo scénách, kde se film dotýká Baarové a její kariéry v nacistickém Německu, si vystačí v lepším případě s jalovou ilustrací, ale spíše spoléhá na prvoplánově exploatační konvenování předsudkům publika. Nacističtí pohlavárové, čeští fízlové, ale nakonec i vyšinutá matka či mladá novinářka mají asi být velkými hereckými party, jenže nikdy nepřekročí rovinu směšně křečovitých karikatur. Vedle propíraných pasáží s Göbelsem, které díky přemrštěnosti herecké, scenáristické i režijní trůní daleko za hranicí campu, film obsahuje nesmyslné sekvence, které příběh Baarové svádí do nečekaných žánrových poloh. Z nich nejvíce vyčnívá etuda jak vystřižená z prasácké teen komedie, náležitě castingově zdůrazněná angažováním Mádla. Samostatnou kapitolu představuje vyprávění, které má nakročeno ke konceptu nespolehlivé vypravěčky, ale ve své nesystematičnosti končí prostě jako snůška nesmyslných, impotentně doslovných a zhůvěřile fantasmagorických výjevů, které smrdí papírem, koksem a pitomostí. "Lída Baarová" ve výsledku není ani velkým životopisným filmem, ani říznou nazisploitation, ani etickým dramatem, ani prachobyčejným brakem, ale prostě jen odzbrojujícím fiaskem, jehož hlavní konstantu představují nesoudnost a nekompetentnost. Na druhou stranu projekt, který evidentně měl alespoň z části ambice ukázat kontroverzní persónu českého dvacátého století v jiném světle než coby démonizovanou kolaborantku (byť obraz láskou a vlastní slávou zaslepené hvězdičky není o moc přínosnější), se paradoxně sám stal kontroverzní položkou moderní české kultury skrze angažování neonácků, prolustrování horentních sum, které rozhodně neskončily na plátně, i podivným zaprodáním se v podobě honorací vypolstrované premiéry, která podle hesla „life imitates art“ zrcadlila scénu z premiéry v přítomnosti Goebelse. Ale třeba za několik desetiletí poslouží kauza Renče, Hubače a Landy jako předobraz podobně rozháraného filmu, který nám je ukáže jako tragické velikány zaslepené láskou k tyranům a sobě samým. ()
Co na to říct, otřesný casting, nikdo není nikomu podobný ani z vlaku, takže to mělo jeden klad, neglorifikovalo a neomlouvalo to Lídu Baarovou. Ale já jí nikdy neměla ráda, neuměla totiž hrát. A o jejích lidských kvalitách raději pomlčím. ()
Čekal jsem to lepší. Čekal jsem minimálně, že na technické úrovni to bude ohlídané. Není a vypadá to šíleně lacině. Jinak se zážitek nese na vlně nechtěně vtipných scén od Křížova Hitlera po šíleně přehrávající Stašovou. V příběhu tupé nány, která má, co si zasloužila, ale tvůrci by z nějakého důvodu chtěli vzbudit aspoň kus lítosti. Renčova přepjatost a doslovnost každopádně rozesmává, ale bohužel ne dost často. ()
Vůbec mě to nebavilo a ani jsem to nedokoukal celý. Kdyby hrál Goebbelse Matásek, tak se to mohlo natočit jako komedie a pojmenovat to třeba Konec básníků v protektorátu Böhmen und Mähren. ()
Proč tolik humbuku, když je to jen průměrný současný český film. To znamená špatný, ale ne víc než ostatní, které točí lidé s opačnými politickými konexemi. ()
Urputná snaha vytvořit něco autorského a zároveň alespoň evropského formátu je očividná, nicméně výsledkem je neforemný životopisný výtah o hodnotě tweetů hradního spíkra.. Mladá naivní huSSa dostává v Berlíně lekci o neslučitelnosti lásky a povinností a důsledným PR namotivovaný divák to má baštit. Jenže co? Tu jalovou strojenost v okamžicích dramatu? Nechtěnou fraškovitost? Plamenný koitus s ministrem propagandy? Vilného převaděče Mádla ochmatávajícího kozy? Nevím, jestli je Renč gentleman, ale Lída Baarová si zasloužila lepší film než tenhle televizní šantán. Nic z toho však není tak hrozné, jako že si Stockinger ještě doteď smývá z obličeje sliny führera Šafránka.. ()
Goebbels je gentleman! ()
Nechme stranou, že jméno "Lída Baarová" už dávno není jménem herečky, která žila v letech 1914-2000 a působila v kinematografiích ČSR, Německa, Rakouska, Itálie a Španělska, prožila to či ono a na závěr profesní kariéry si ponechala divadlo. "Lída Baarová" je od té doby, co se do jejího života vložil Standa Motl aférou, a od té doby, co se do jejího osudu vložil Filip Renč, společenskou událostí. K uchopení tohoto filmu je klíčem klip Lucie Bílé Když tančí ďábel s andělem, ve kterém zcela nesmyslně tančí Bílá oděná v reminiscenci na Marlene Dietrich čili dekadenci Výmaru a jejími partnerkami jsou Krvinky (!) z muzikálu Dracula. Smysl to nedává, protože Baarová přišla do Německa až po roce 1934 a se světem frivolních, notabene lesbických kabaretů neměla nic společného. Renčova Baarová je určitým průsečíkem mezi Requiem pro panenku a Hlídačem č. 47, což jsou dva momenty, kdy si Renč ve své kariéře uvědomil sílu filmu jako společenské události a sílu dobovky. Dlouhá léta jsem vnímala vlky plky na téma, že si Baarovou natočí Vávra, který už to tedy nestihl, pak se ozvala Pavlásková, že by tu Adinu a tohle je tedy výsledek? Celofánové pozlátko, které nefunguje, bohužel. Umělecká licence je za hranicí uvěřitelnosti a člověk marně hledá kvality v zobrazení vily na Hanspaulce a komedii v přehrávání těch největších drbů z memoárové literatury, kde hrají prim klepy Ljuby Hermanové. Na druhou stranu, osobně je mi to vlastně fuk. O takové Anny Ondrákové se točí filmy už od 70. let a naštěstí se ani kolem jednoho nevytvořila taková hysterie. ()
Jedna zářivá za Táňu, druhá za kostýmy. Předabování němčiny byl otřesný nápad a působí dosti rušivě, místy dokonce směšně (ostatně jako vždycky). Ale není se asi čemu divit, když se v dnešní době předabovává i slovenština (WTF?!). Ona zkratka by se taky dala použít v souvislosti s několika scénami ve filmu a nejvíc mě v hlavě asi straší ta krbová, tedy orgasmická pasáž v plamenech - 40%. Paradoxně mě zklamání z "velkofilmu" ještě víc navnadilo na dokument od paní Třeštíkové, kde se nepochybně dozvíme něco mnohem zajímavějšího ze života této slavné herečky a dost možná i výpravnější formou. ()
Súvisiace novinky
Eric Serra zakoncertuje na SOUNDTRACKU Poděbrady
Mezinárodní festival filmové hudby a multimédií SOUNDTRACK Poděbrady 2018 navazuje na úspěch předchozího ročníku, který navštívilo přes třicet tisíc fanoušků nejen filmové hudby. Ti měli možnost… (viac)
Startuje letní přehlídka BEST FILM FEST
Volné seskupení čtyř artových kin v Praze: Atlas, Evald, Lucerna a MAT pořádá od 14. do 20. července tohoto roku BEST FILM FEST, týden nejúspěšnějších a divácky nejnavštěvovanějších filmů první… (viac)
Již Renčova proklamace na předpremiéře filmu je donebevolající drzost: "Nic v tom nehledejte, chtěli jsme jen natočit milostné drama". Nejen, že Baarová sežrala 60% celoročního rozpočtu filmového fondu a na mnoho filmařů se tak vůbec nedostalo; náročná úloha převyprávět životní eskapády Baarové byla svěřena do naprosto nesprávných rukou, jak z pohledu režijního, tak scenáristického. Renč si toho je dobře vědom a protože prošustrovat 40 míčů není jen tak, myje si nad snímkem ruce a zatímco před natáčením sebejistě tvrdil, že námět na Baarovou nosil v hlavě 20 let a vždycky chtěl natočit velkolepý český film, po předpremiéře hystericky vykřikuje, že se předem odmítá zabývat recenzemi a kritikou... aneb jak tu trefně poznamenal Brtniik: "Nač stahovat kalhoty, když gastroenterolog je v nedohlednu" Renč moc dobře věděl, že tohle nezvládl. ______ Život Lídy Baarové je dramatický materiál, jaký by jeden pohledal. Renč se ujímá výhradně těch pasáží , jež lze bulvarizovat a jež zapadají do této exploatační frašky, která nemá konzistentní strukturu vyprávění ani dramatické obraty. Jako z bulváru působí už ostře červený titulek filmu, upozorňující na skandálnost příběhu, který bude následovat. Úvodní scéna a především práce kamery ve mne navozuje pocit, že sleduji Četnické humoresky či nějaký televizní film, nikoli biják za desítky milionů. Vyprávění příběhu otevírá Zdena Procházková s novinářkou Vágnerovou a následně se vždy vracíme zpátky do minulosti, kde sledujeme Baarovou v podání Pauhofové. Tyto flashbacky někdy ale shrnují dny, někdy měsíce, někdy scenárista přeskakuje celé roky, nemluvě o tom, že mám pocit, že některé životní kapitoly Baarové jsou vyprávěny napřeskáčku. ______ Krom dějových trhlin má ale film i ty technické; nejkomičtější scénou pro mne zůstává promenáda Pauhofové a Stašové po Berlíně, která snad raději ve filmu být neměla, než aby působila tak směšně a amatérsky. Že to uměla Amerika s Forrestem neznamená, že si s tím poradí české trikové studio. _______ Klíčové scény jako setkání Baarové s Fröhlichem a Goebblesem se opírají o primitivní, někdy až stupidní dialogy, které jsou psány tak moc zjednodušeně a přímočaře, že si říkám, jak moc nás pan scenárista jako diváky podceňuje. Setkání Baarové s Hitlerem je dalším komickým WTF momentem, který Hiltera představí jakožto tajného ctitele Baarové, co touží sáhnout si na její rameno a potom bez vysvětlení odejde, navíc jí k tomu pustí Wagnerovu Valkyrie, kterou se zřejmě pan Hubač snažil za každou cenu do Hitlerovy dějové linky vtlačit. V dialozích Baarová X Fröhlich mění postavy své postoje a emoční rozpoložení velmi náhle a bez zjevného důvodu - což nelze dávat za vinu hercům, ale režisérovi. Zato dialogy Baarová X Goebbles jsou skrz na skrz parodie nejhrubšího zrna - o dramatickém dusnu si můžete nechat zdát a Goebbles z tohoto duelu vychází jako pitvořivý, podřizující se kulhavý slintal, který si měl Baarovou podmanit svým uhrančivým zjevem a sebejistým vystupováním, na místo čehož ale nejdřív škemrá u Hitlera, aby jej propustil ze služby, následně hystericky pláče Baarové do telefonu, až člověka u srdce zabolí, jak mu ho je líto. ________ Co se Fröhlicha a Goebblese týče, to, co pokazil pan scenárista, to Renč naprosto dojebal českým dabingem, který nejen že hercům vůbec nejde do úst, ale především se ani k jedné postavě vůbec nehodí (obzvlášť Goebbles v podání Preisse). Takže zatímco to vypadalo, že si Čechy budou hrát na Ameriku a pokusí se o velký film, Renč hází zpátečku a filmu zatluče další hřebík do rakve, když německé oficíry nechá mluvit česky, stejně tak Hitlera (který tak působí ještě uměleji, jelikož němčina by jeho hysterickým projevům slušela více). I jazyk je ale nekonzistentní, jelikož angličtina zůstává otitulkována - anglického filmového producenta z MGM slyšíme v originálním znění. Takže je otázka, zda je to proto, že Renč na jednoho dabéra zapomněl, nebo si v polovině práce rozmyslel, jaký film vlastně chce. _______ Bez povšimnutí většiny kritiků nezůstala scéna ďábelského milování Baarové s Goebblesem, kde se obličeje obou promítají v plamenech v krbu. Renčovo vysvětlení, proč toto do filmu dával, si musím přečíst znovu, pamatuju si jen, že jsem se u jeho čtení málem smíchy potrhala. Nicméně Goebblesova plamenná tvář v orgasmické křeči mne bude po večerech strašit ještě dlouho. ______ Tak jak drama vlastně ani nezačalo, nenápadně i končí. Žádný epický zvrat se nekoná, děj je vyprávěn unyle, bez tempa. Tam, kde je o drama nouze, Renč se snaží atmosféru dohustit symfonickou hudbou, která se k drtivé většině scén vůbec nehodí (předevšim je to ona orgasmická noc, kterou doprovází Tannhäuser od Wagnera. Hned se mi vybavil Bugs Bunny). _______ Nutno vytknout některé historické nepřesnosti, jako oprátka pro Baarovou - navíc bez soudu. To už není jen historická nepřesnost, ale vyloženě nesmysl. Tady na to ale šel Renč od lesa; poslední větou Lídy Baarové je přiznání, že její vyprávění je možná pravda, možná lež, možná nám jen naposledy předvedla, jaká je herečka. Čímž si Renč jistí zadní vrátka, kdyby ho někdo nařkl, že v životopisném filmu se má držet faktů, a ne příběh prznit k obrazu svému. To je hodně laciné alibi. _____ Herecky zvládnuté pro mne skoro u všech. Věřím, že v originálním znění by Burkhard i Markovics vyšli v mnohem lepším světle. Pauhofová hraje dobře, bohužel ale nemá s Baarovou společnou ani jednu pihu. O fyziognomické podobě vůbec nemůže být řeč. Zde je ale opět na vině pan režisér a jeho slabost pro zrzky, nota bene ty slovenské, že... Hitler v podání Kříže by obstál lépe, nebýt Křížových pomněnkově modrých očí a češtiny. Kříž se dozajista snažil a dělal, co se dalo. Za nálepku Štěpána Šafránka nemůže. Herecky mne potěšily především Lenka Vlasáková coby Frau Goebbles, Zdena Procházková a Simona Stašová. _____ Zemanovo stručné hodnocení "Výborný" těsně po předpremiéře mluví za vše. Ruka ruku myje. Celkově vzato, film jako celek už nikdy nechci vidět, ale pro zasmání si určitě někdy pustím vybrané scénky - Goebblesovo fňukání a rajzování po Berlíně. 20% () (menej) (viac)