Krížová cesta

Subjektivní obrazný vjem - Kreuzweg mě emocionálně ohlodával na kost a pak pokračoval dále. Překročil hranici kdy funguji jako divák (musel jsem film na chvíli zastavit a odejít do vedlejší místnosti, jak mi bylo zle). (31.12.2014)

Film o 14 scénách, 14 geniálně rozehraných situacích jednoho šíleného příběhu, 14 téměř divadelních sekvencích o jednom záběru. Touto formou režisér předkládá divákům snímek s tématem náboženství a jeho pojetí v moderní společnosti, od jeho pozitivních optimistických stránek až po chorobný fanatismus. Každou situaci dokonale rozehrává, neskutečně se vyžívá v každém detailním gestu, nápadu, myšlence, chvílemi se rochní v trapnosti jednotlivých dialogů, jindy naivně vyčkává spolu s divákem na reakce dalších postav. A s každou novou osobou přináší další dimenzi příběhu, ať už s hystericky pedantskou matkou, submisivním otcem vyhýbajícím se jakémukoliv kontaktu, roztomile geniálním Christianem z paralelky nebo schopným doktorem potvrzujícím divákům podezření na absolutní nefunkčnost celé rodiny. Brüggemann však ani na chvíli neopouští hlavní téma, děsí novými situacemi, pohrává si s Mariinými touhami, nechá ji chvíli přičichnout k životu obyčejné čtrnáctileté slečny v současném Německu, následně ji reakcemi rodiny a charismatického, ale fanatického kněze svrhne zpět mezi úskalí absurdní oddanosti - bohu, rodině, asketismu... A úplně stejně bezohledně, ale dokonale, si pohrává s divákem, zláká ho k boji za dobro spolu s církví, následně ho vyděsí i zničí náboženskou nesvobodou a tyranií a na konci ho nechá bez dechu se spoustou otázek. Ovšem každý divák touží po takovém zážitku a jen málokteré snímky Vám poskytnou tak intenzivní zážitek... (05.07.2014)

Vlastne sa mi stále potvrdzuje, že všetko už bolo natočené, takže jediným novátorským prvkom môže byť jedine forma. príbeh Krížovej cesty nie je popravde nič zvláštne, paralela so životom Krista mi až tak žily netrhala. Ale práve tou netradičnou formou (či je až tak originálna, je na úvahu) v kombinácii s vyššie spomenutým sa z filmu stáva malá filmová udalosť sezóny. Nemecké filmy, aj drámy, majú pre mňa jedno malé špecifikum. Ich dialógy pôsobia totiž takmer vždy úsečne, ironicky a pri všetkej vážnosti nejakým svojským nemeckým spôsobom komicky. Pred premietaním nám uvádzač na IFF povedal, že nám pri tak vážnom filme neželá príjemnú zábavu, ale aby sme pochopili posolstvo. Na žiadnom inom filme festivalu som však nezažil tak nahlas sa smejúce kino, ako pri Krížovej ceste. Nemci (a Rakúšania) sú proste ťažkí ironici a asi preto mám tak aj ich súčasnú tvorbu rád. Zrejme nutné opätovné zhliadnutie kvôli množstvu dialógov. 90%. (15.11.2014)

Spoilery! Typický Haneke. Statická kamera, dlouhé záběry a snad kolem 15 střihů. Něco takového natočit musela být zejména pro herce obrovská fuška. Stačilo udělat během jedné cca 8minutové scény větší chybičku a celá scéna se musela opakovat. V tomhle bych hrát opravdu nechtěl. Celý příběh je prostě fantastický. Už úvodní scénka naznačuje, že půjde o něco mimořádného. Nejvíce se mi líbilo, když pán kněz pronesl kouzelnou větu, kterou se snažil obhájit násilné šíření křesťanství, a to, že křesťané válčí za šíření lásky k bližnímu svému. Zvláštní paradox. Snímek vynikajícím způsobem zachycuje vnitřní boj dospívající dívky, která musí (časem podlehne a chce) být zároveň absolutní křesťanskou a zároveň podléhá svody, které každou zdravou mladou dívku provází. Velice dobře o tom vím! Svérázná výchova matky má cosi do sebe. S jejím přístupem nehrozí, že bude mít z dcery kurvu. Nicméně je takřka zaručeno, že bude mít z dcery blázna. Myšleno v tom ohledu, že se její dcera bude chovat jinak než 99 % populace. Praktikovat tento styl výchovy bylo možné bez většího rizika v době, kdy se takhle vychovávala většina dětí. Celé křesťanství je vybudováno na velice sympatických morálních zásadách, které dokáží strachem formovat dobré lidi z lidí, kteří by z vlastní vůle dobrými lidmi být nedovedli. Dokonce souhlasím s nepřímo řečeným tvrzením, že když už někdo vyznává jakékoli náboženství, tak by měl vyznávat toto náboženství v plném rozsahu a držet se opravdu všeho, co mu jeho náboženství doporučuje, radí a přikazuje. Pokud se člověk drží pouze těch zásad, které mu dodržovat nevadí a ty, se kterýma má problém, vesele ignoruje, tak takový člověk se nemůže považovat za vyznavače náboženství, ale je to sprostý pokrytec. Hlavní hrdinka takový pokrytec být nechce a v podstatě jím být ani nemůže. Fanatické prostředí ji dožene až k takovému extrému, kdy se rozhodne složit obrovskou obě za svého mladšího bratra. (Spolusledovatelka by se za mě prý neobětovala!) Závěr byl vynikající. Zázrak nebo náhoda? To záleží zřejmě na tom, jak moc věříte ve věci mezi nebem a zemí. Viděno v rámci Společné výzvy s Lucinkou. Film nám vybrala uživatelka eLeR. (21.11.2016)

Odvážný a silný film. Po vzoru křížové cesty Ježíše Krista se vydává hlavní hrdinka, oblblá křesťanskou ideologií, na vlastní cestu ke zkáze. Povětšinou statické výjevy zabírané ve dlouhých, celistvých záběrech, zaujmou svou působivostí, přesvědčivými hereckými výkony a úderností (a zvráceností) myšlenek v nich prezentovaných. Po celou dobu film hlásá, že katolická církev je zlo, aby nakonec v závěrečné čtvrthodině uhnul stranou a připravil matoucí zvrat, který je však v zásadním rozporu s přesvědčením, které do té doby zastával. Což je ale také jediná výtka, kterou k filmu mám. (12.07.2014)

Čo je veľa to je moc. Rada by som nahliadla aj do ostatných rodín v ich farnosti, ako to u nich chodí. Lebo toto tu nebolo ani tak výsledkom viery, aj keď farárkov pokec s mladými na začiatku tiež bolo niečo, ale výsledkom matky. Franziska ju dala tak dokonale, že ja som len žasla, čo je to za trúbu. Neskoro je plakať medzi truhlami. Toto bol film ako pre mňa stvorený a ja som ho tak dlho obchádzala. Skvelo napísané, natočené a zahraté. (05.05.2016)

Nejlepší antireklama na křesťanství aneb co dokáže mateřská láska... - 4. 7. 2014 - 50% (04.07.2014)

Čo k tomuto dodať? Asi len to, že som rada, že patrím k tým "skazeným".... (31.07.2015)

Marie je mladá dívka, kterou čeká biřmování. Na předchozí náboženské výuce ale dostává scestné informace o Bohu, na jejichž základě se -nutno podotknout v dobré víře- rozhodne udělat naprosto šílený skutek - obětovat svůj život za bratrovo zdraví. Její rozhodnutí by bylo možné zvrátit, ale ani její vlastní matka, zaslepená zákonictvím si nevšimne, jak její dcera chřadne. Mariina zmatená duše toužíc po Bohu tak svůj skutek dokoná. Nikdo ji neřekl, že za bratrovo zdraví už bylo zaplaceno... Tento film je nadmíru smutný a jen dokazuje, jak náboženství samo o sobě (pozn: bez Boha) dokáže lidi totálně zavádět (Marie) nebo zotročovat (její matka) NEDOPORUČUJI, opravdu to za ten čas nestojí... (30.06.2020)

Po Ostlundovej Vyššej moci ďašia tohtoročná európska artová pecka. Nechápem, že sa o to ešte distribútori nepobili. V kinách ide toľko artovej vaty a Krížová cesta sa regulérne do našich kín asi ani nedostane. Dobrý film na spustenie hádky medzi kritikom a prívržencom radikálneho poňatia viery. Krížová cesta najskôr pekne pichne katolíkov pod kožu a potom dá facku aj ich odporcom. Film nikoho adresne neobviní, ale naopak servíruje ukážkovú dialektičnosť, aby sa dokázal pozrieť na skutočný stav vecí. (13.11.2014)

Film o třinácti statických záběrech a jednou pohyblivém má hodně co nabídnout. Atmosféra je tu tak hutná, že vzteky zatínáte pěst a proklínáte náboženství. Báječně zahraná hlavní postava - Úplně cítíte napětí a strach hlavní aktérky, kterou ovládá fanatická matka i kněz (11.07.2014)

14 statických záběrů, někdy zbytečně dlouhých, ale častěji mrazivě dramatických, natočených s německou strohostí. Názorná ukázka, kam až může člověka dovést fanatická víra a všudypřítomné vymývání mozku. Vlastně nejzásadnější je první sekvence, ve které kněz během výuky seznamuje diváka se základem nauky jedné z nejkonzervativnějších odnoží katolické církve. Ten zbytek je už jen "pouhým" důsledkem. Zahrané výborně, přičemž asi nebudu sám, kdo si bude nejvíce pamatovat Franzisku Weisz v roli despotické matky. 80% (10.01.2015)

Film, který diváka poměrně účinně psychicky rozloží. A stačilo na to 14 "jednoduchých" dialogových scén točených vždy na jeden zátah. Film ani tak nekritizuje náboženství jako takové, jako spíš zaslepenost a nulovou empatii. Matce kopanec do obličeje a otci dva, aby se konečně probral. Ne, opravdu. Herecké výkony jsou naprosto famózní, pošahaná sebestředná matka opravdu vyvolává až fyzickou nevolnost a můj obdiv mají i dětští herci. Ono dávat si takhle přesvědčivě 10minutové one-shot scény určitě není jen tak. (21.12.2016)

Jeden z nejsilnějších filmů co mé oko kdy spatřilo. (22.04.2016)

Kreuzweg: Stations of the psychic decline. Odvážna psychlogická sonda do mysle sfanatizovanej veriacej podaná sériou štrnástich dlhých rozhovorov natočených prevažne statickou kamerou a nepodporených takmer žiadnou hudbou vystavaná ako analógia k príbehu trpiaceho Krista počas jeho zastávok na Krížovej ceste. Vznikla tak minimalistická dráma o ortodoxnej kresťanskej rodine, ktorá pohľad na vieru sprostredkováva z viacerých uhlov, začo vďačí hlavne vynikajúco napísanému scenáru. Ten sa jednak slepo zavďačuje rovnako fanatickým kresťanom akými sú hlavní aktéri filmu a ktorí bude naivne oslavovať obetu hlavnej hrdinky ako novodobej Panny Márie, ale na tej druhej strane sa plnohodnotne zavďačí aj ateistom a tvrdo kritizuje kresťanstvo ako inštitúciu určenú na obyčajné vymývanie mozgov mladých ľudí. Obidva pohľady sa dokonale zužitkujú napríklad v zámerne nejednoznačnom závere (bola to náhoda alebo „boží zázrak“?). Ja osobne sa samozrejme prikláňam k tej druhej skupine, ale je priam obdivuhodné ako decentne dokázal Kreuzweg aka Stations of the Cross obsiahnuť problematiku bez prvoplánového poburovania Kresťanov a skĺbiť ten falošne pro-kresťanský pohľad a obetu v menej Ježiša Krista s tvrdou kritikou a odsúdením celej viery. Je to komplexná ukážka toho prečo deti nevystavovať podobným kresťanským názorom a učeniu, ktoré si odporuje v každej druhej vete a každú situáciu prikrášľuje k obrazu svojmu. V podstate film ženie známe „pokiaľ sa ti deje niečo zlé, Boh ťa len skúša; pokiaľ sa ti deje niečo dobré, Boh ťa odmeňuje“ do extrémov. Nie je to čiernobiela kritika, ale vďaka viacrozmerným postavám podáva problematiku z oboch uhľov, čo sa vynikajúce odzrkadľuje na postave matky, ktorá nie je len sfanatizovaná veriaca, ale obyčajným človekom, ktoré pre svoje dieťa síce chce to najlepšie, zároveň sa to ale snaží dosiahnuť skrz kresťanské učenie, ktoré je pre ňu sväté bez ohľadu na dôsledky. Vo výsledku tak Kreuzweg nevynáša jednoznačné rozsudky, ako som už spomínal na udalosti sa pozerá z dvoch pohľadov, ktoré si vo filme vzájomne neodporujú – v žiadnom prípade neobhajuje kresťanstvo, ale ani ho nemá potrebu iba prvoplánovo a okato démonizovať, ponúka ako aj tvrdú kritiku na vieru a vymývanie mozgov, ale taktiež pripúšťa aj možné obete ktoré môže človek kvôli viere dobrovoľne priniesť. Otázne je ktorú stranu si divák podľa svojho presvedčenia vyberie. Ja ako ateista som svoj jednoznačný postoj zaujal a s celou tou kritikou ukrytou v jadre filmu plne súhlasil, ale pustiť v tejto podobne filme nedeľným návštevníkom božieho chrámu viem si predstaviť, že ho budú (slepo) oslavovať bez pochopenia jeho skutočného zámeru. Skvelá práca a nemám čo vytknúť. Scenár roka 2014 a Nemci neskutočne prekvapili! Dokonalá artová prácička, ktorú by sa v USA nikdy neodvážili natočiť. CELKOVO: 5* (10/10) (07.02.2015)

María vyrůstá v ortodoxní katolické rodině. Přísná matka, neustálé kárání a tresty, do toho striktní kněz, u kterého děvče nenajde taky ani jedno pozitivní slovo. Obětovat se a věnovat svůj život Bohu, se stává Mariiným jediným snem. Malý bratr stále nemluví a María začíná věřit, že mu svou smrtí vykoupí zdraví. Děkuji hygienikovi za titulky. (22.06.2015)

Víra nebyla ještě nikdy tolik zábavná a zároveň věrohodná. (08.07.2014)

Němci jsou hold mistři pečlivě vystavěných scénářů a vrstevnaté analýzy společenských patologií. Loni to ve Varech plně dokázal martyrický opus Tore tančí, letos mě vyrazila dech další variace na téma sebeobětování, nelítostně odosobněná Křížová cesta. Film je výjimečný nejen tím, že mu stačí pouhých čtrnáct statických výřezů, do nichž je působivě vtěsnána interakce mnoha postav. Jen několik krátkých zastavení v životě čtrnáctileté Marie z rodiny ortodoxních katolíků stačí k rozvinutí drásavého osudu, jenž vrcholí zázrakem i hořkou rodinnou tragédií. Film je výjimečný nejen dokonale promyšleným vyprávěním, jež je přímo navázáno na církevní ikonografii a symboliku křížových cest, ale rovněž psychologickým uchopením tématu. Maria na prahu puberty překvapivě nerevoltuje vůči rigidní výchově, jak by se dalo očekávat, naopak v ní dozrávání vzbuzuje pochybnosti, nejistotu a o to více se snaží vyrovnat svůj vychylující se platonický vztah k Bohu. Víra je pro ni příliš těžkým křížem, pod nímž na své cestě k dospělosti několikrát klopýtne. Pro chorobně nedůvěřivou matku jde o jasné signály toho, že se dcera dostává do nebezpečného věku, který ji může naprosto odcizit důsledně vštěpované oddanosti Bohu. Mezi čím dál hlouběji věřící dcerou, jež vzrůstající pochybnosti řeší mučednickou pózou a přísnou matkou se rozhostí fatální nedorozumění s otřesnými důsledky. To sebou přináší řadu provokativních otázek nad platností církevních dogmat, jež mohou být až příliš snadno významově překrouceny a učinit z člověka sebezničující nástroj. Co je oběť? A co je zázrak? Kde končí oddanost k Bohu? A kde lidská svoboda? Každým dalším obrazem narůstají tyto otázky na naléhavosti a film nabízí uspokojivé podněty pro vnitřní úvahy i diskuze nad tématem, jež se rozhodně neomezuje na specifickou společenskou skupinu. (13.07.2014)

Ještě jsem neviděla podobný film, kde se ve 14ti scénách dokázal odehrát takto silný příběh. Je až neskutečné, jak přemýšlí takto mladá dívka o obětování a víře. Je sice pravda, že je k tomu odmalička vedená - vychovávána, ale co ta druhá strana života? ..je tolik možností. (07.07.2014)

Iné byť odetý v koži somára iné byť somár, alebo aký je rozdiel medzi obetou a samovraždou. Rozbolela ma hlava, idem si zobrať kladivo! :) (21.12.2014)