Krížová cesta

Pro mě překvapení roku a určitě nejlepší film, co jsem v roce 2014 viděl. Střed radikálního náboženství a ateismu pohledem dospívající dívky, která chce uzdravit svého bratra. KVIFF 2014 (06.04.2015)

Přijde mi zvláštní, že celoživotní křesťanský brainwash u Marie nestačil na to, aby věděla, že sebevražda je dost závažnej hřích? Ale tak asi worth it, ta její matka byla solidní macho, nicméně nebýt jí, tak to asi nedokoukám... (25.04.2016)

Místy dojemný příběh, postavený především na hereckém výkonu Ley van Acken, vyprávějící nejen o psychyckém týrání, ale hlavně o podstatě vzniku extremizmu, který se neukrývá ani tak ve víře, ale hlavně v hlavách samotných věřících a jež si klade otázky, jakou cenu má oběť a co má smysl obětovat. (16.08.2015)

49.MFFKV - Krásně zrežírované i zahrané...ale celou dobu jsem si říkala proč jsem na ten film šla, nesedět veprostřed řady tak v půlce odcházím, filmy s náboženskou tematikou vůbec nejsou nic pro mě. (15.07.2014)

Nevím moc, jak toto ohodnotit. K zamyšlení je to ale každopádně. A to nad tím, kam může až dospět despotická výchova a s tím související neustálé vštěpování morálních a mravních principů křesťanství. Někdo naivní a nedospělý se pak může docela klidně vydat na cestu ke kříži... (16.01.2015)

Čtrnáct minimalisticky komponovaných výjevů z rodinného dramatu s křesťanskou symbolikou zní jako typ filmu, u kterého bych si dřív uhryzala nohu, než abych ho dokoukala, Brüggemann ale dokáže balancovat přesně na hranici mrazivé nevyhnutelnosti tragédie a černého humoru, takže v blízké době si Kreuzweg chystám pustit znovu, jen co vypadnu z festivalového kola. Snímek nabízí skvělý vstup do otázek radikálního katechismu, kdy divákovi předříkává křesťanská dogmata, aby je následně v praxi překroutil. Už úvodní teologický militarismus a popírání druhého koncilu obracel vnitřnosti a zatínal pěsti - a je věčná škoda, že si Mel Gibson místo tiskovky jen nezávazně pokecal s Markem Ebenem. Pax tecum. (11.07.2014)

Druhý film, který mě zanechal letos ve Varech bez dechu a v úžasu nad dokonale působivým příběhem a výraznou hlavní postavou plně stojící na straně dobra. Tím prvním byla Kalvárie. Zřejmě není shodou náhod, že oba snímky výrazně čerpají z křesťanství, které stále nabízí silná témata. Dospívání v bigotně katolické rodině, nároky matky i kněze, a střet tohoto světa s realitou jsou příliš těžkým křížem i pro hlavní hrdinku, téměř světici Marii, které nakonec zůstává pouze jediný přístav, jediné východisko - splynutí s Bohem. Svůj precizně vystavěný scénář zarámovaný do 14 zastavení křížové cesty převedl Dietrich Brüggemann na plátno zcela suverénně a mně nezbývá než hodnotit pěti hvězdičkami. (08.07.2014)

Kamera nehnutě zabírá všechny fáze Kristovy křížové cesty a mě cynicky napadá, zda existuje film, který církev a náboženství vůbec dokáže přesvědčivě zobrazit v pozitivním světle. Šílená matka hlavní hrdinky podává úžasný výkon. (09.07.2014)

Nie som si istý, či to bola antikresťanská agitácia, alebo sonda do duše pomätenej dievčiny vyrastajúcej v chorom prostredí, ale keď si aj odmyslím úplne stupídny dej, tak statická kamera a dlhé zábery sú katastrofa. Samovražda je aj podľa mňa, neveriaceho, hriechom, za ktorý sa človek nedostane do neba, teda u mňa aj logika príbehu nestojí za nič. Tá jedna hviezda asi iba za to, že sa filmový svet zbavil jedného psychopata. (18.05.2015)

Z môjho poľadu jeden z filmov kde sa nedá nájsť zlatá stredná cesta. Film to zlý nebol, veľmi pekné natočené (i keď statické zábery v celom filme ma len skôr posilnili v negativnom hodnotení), pekné podobenstvo. Odpad! dávam len veľmi zlým filmom resp. najhorším z najhorších alebo pokiaľ ma snímok znechutí. Pri tomto filme som doslova cítil muky a na konci ako keby som podstúpil hardcore sado-maso. Neznášam podobnú tématiku a ešte k tomu takto spracovanú kde som mal chuť spáchať asi ten najťažší zo všetkých hriechov na väčšine hlavných protagonistov. Horšie ako návšteva kostola. (16.10.2016)

Formálně krásným záběrům dochází ke konci dech, zčásti kvůli předvídatelnosti a zčásti kvůli nereálnosti příběhu. Ergo: skvělá atmosféra, skvělá témata, skvělí herci a skvělé momenty, ale jako příběh nefunkční a rozpačité a na konci přece jen nemístně patetické. 3+ PS: Jestli si tolik lidí myslí, že tenhle film je "o náboženství" nebo dokonce "o křesťanství" a že dokazuje jeho "zrůdnost", tak je to fakt smutná - i když očekávatelná - vizitka českého diváka. (19.10.2014)

Láska (04.01.2015)

Paródia na kresťanstvo. Inak veľmi pekné statické zábery a zaujímavé spracovanie. (25.06.2015)

1/ Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. 2/ Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. 3/ A kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. 4/ Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. 
5/ Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. 6/ Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. 7/ Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. 8/ Láska nikdy nezanikne. Proroctví – to pomine; jazyky – ty ustanou; poznání – bude překonáno. 9/ Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné; 10/ až přijde dokonalost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno. 11/ Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské. 12/ Nyní totiž vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám tak, jako i Bůh zná mne. 13/ A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z nich je láska. List Korintským 13 (27.10.2015)

Sakra... (20.12.2014)

Film o jedné duši, ale bez duše. (09.01.2015)

Čtrnáct statických záběrů bez střihu, dialogy bez dramatické křivky - alespoň většinou - civilní projev herců. Snad právě pro ten odstup, pro ten pocit, že jsme jen "šmíráci" kteří nakukují tu do hodiny náboženství, tu do rodiny ke stolu nebo do lékařské ordinace, asi proto je film tak silný a působivý. Ale celý vývoj vytvoří oblouk, ve kterém se na stejnou věc podíváme z mnoha úhlů. Vyústění příběhu, ke kterému nás vývoj událostí dovede návodně ukazuje, kam dokáže fanatické přijímání katolických dogmat přivést nedospělé děvče. (11.07.2014)

Kdyby Maria vrazila matce pár facek, sbalila si věci, odešla z domu, chytla se party metalistů a začala si vydělávat pornem, nebyl by její osud tak tragický a ještě by si náramně užila daru života. Jenže užívat si skrze tělo je smrtelný hřích (hahahaha!) a pokud člověk následuje Krista, čeká jej život věčný. Má to ovšem jeden zásadní háček: s životem a tělem máme každý úplnou zkušenost, kdežto o životě posmrtném můžeme pouze fantazírovat. Podle mého soudu je bláhové vzdát se plnosti života jen proto, že se to doporučuje v jedné staré knížce. Fundamentalismus je v realitě postateistického aeonu především NEVHODNÝ (eufemismus). Film Kreuzweg ukazuje ve 14ti obrazech kalvárie tragický osud dospívající dívky, likvidované katolickým brainwashingem. Je jen málo věcí, o kterých smí Maria ve svém životě rozhodnout svobodně. Její nemocná psychika, zamořená infekcemi církve a rodiny, volí mučednický osud. (18.01.2015)

Šialený film, ktorý ponúka mnoho pohľadov na situáciu v ňom. Nech sa páči, stačí si vybrať... (10.04.2015)

Po závěrečné scéně jsem neměl slov, byl jsem dějem naprosto pohlcen. Až precizní a dokonalý scénář, jako pevná víra sledované rodiny, žádná hudba (a to ani v závěrečných titulkách), která je mnohokrát během celé stopáže kritizována... Kreuzweg je naprosto ojedinělý snímek, který nemá obdoby, zvlášt v dnešní době, ve které už křesťanství nemá takovou váhu jako dřív. Film lze pochopit mnoha způsoby a to jak podle vyznání, tak podle hodnot, které životě každý z nás uznává. Kdosi zde psal, že se jedná o antireklamu na křesťanství. Blbost. Kreuzweg naopak jasně ukazuje, co může víra v životě znamenat a že dokáže člověka naplnit opravdovým štěstím. Jenže my jsme nesledovali obyčejné katolíky, jak by si někdo mohl myslet, nýbrž extrémně radikální. Až tak moc, jako z minulosti - kdy touha po svatosti převyšovala vše ostatní, kdy vlastně matce ve filmu nezáleželo na tom, že její dcera je mrtvá, ale že žila až příkladným životem, který vlastně bez jejího vědomí obětovala Bohu - jako by se mi zdálo, že by filmaři inspirovali u nás, příběhem Anny Zelíkové... (10.06.2015)