Homár

Tohle byl zkrátka zvláštní zážitek. Jasně, skvělý evropský art s vynikající kombinací statické kamery a "rázného" střihu, nicméně scenáristicky nezvládnuté. Problém nastává zhruba v polovině filmu, kdy divák zjišťuje, že druhá část není v podstatě pořádně prolinkovaná s tou první, a ta tak slouží jen jako instrument pro vlastní příběh, který začíná až v lese. Škoda, dystopické náměty mám rád, a Farrell je Nicholsonem své generace. PS: masturbaci u Trierových děl režisér nezapře. (24.07.2016)

Pustil jsem si to jako oddychovou romantickou komedii, ale vyklubal se z toho dost depresivní snímek, ze kterého mrazí... :-) (31.07.2016)

Dystopie na druhou, aneb z deště pod okap. Plus vcelku frustrující sdělení, že vztahy většinou fungují na (dobře utajené) lži. Na rozdíl od divnofilmů Quentina Dupieuxe tady absolutně chybí humor, což ale nevadí. Na rozdíl od Kynodontas jsem dokoukal bez problémů a bavil se. (15.08.2017)

Trochu zvrácená romantická artovka, která mě v první půlce velmi nadchla, načež jí v té druhé trochu došel dech. Působivé. (20.08.2017)

Ak by som si mal vybrať medzi možnosťou stať sa ľubovoľným zvieraťom alebo dobrovoľne sa pripraviť o zrak, zvolil by som si tretiu možnosť, a to osamelosť. Aj keď život vo dvojici je vraj jednoduchší ako v "jednoici". Absurdnosť tohto snímku ma udržala bdelého celý 119 minút tak ako písanie tohto absurdného komentára. No myslím, že to stálo za to. (27.01.2019)

Mám rád jeho filmy, první polovina v penzionu pro svobodné, je naprosto úžasná, velmi zábavný a ujetý bizár, bohužel v polobině to jde celé do kopru, ovšem i tak, nadprůměr! (26.10.2021)

Úžasný námět! První polovinu jsem hltala, pak už film ztratil trochu spád. Ale pokud jsem dobře pochopila konec...., tak super! ;-) (07.01.2016)

Není to ani sci-fi ani thriller, je to takové surrealistické drama. Hvězdně obsazené,ale táhne se jak sopel, chílemi lepší chvílemi horší- spíš to připomíná divadelní hru....60% (08.04.2016)

Silně originální příběh z blízké budoucnosti (?), kde je těžké vybrat si stranu... Překvapivě rychle jsem přistoupil na hru s trpělivostí diváka, kterou nám Yorgos Lanthimos předvádí po celý film. Překvapivě rychle jsem mu také uvěřil natolik, že jsem se vlastně nijak nepozastavoval nad proměnou lidí ve zvířata (i když jak tato proměna probíhá, by mě opravdu zajímalo). Za to nad komunikací a činy postav jsem si nejednou zapřemýšlel. Komunikace je totiž naprosto chladná... občas řekněme "na úrovni", jindy zase nečekaně vulgární, ale stále bez jakéhokoliv náznaku emoce a to samé platí i pro činy. Podivné odlehčení do děje přináší scéna prvního lovu... především vizuální dokonalost, skvostné spojení obrazu a hudby, nedá se nevzpomenout na Larse von Triera... nikoliv poprvé a vlastně ani naposled. Hotelová část je tou lepší, zajímavější, ale druhá má také svá překvapení. Už jen to, že se hlavní hrdina dostal z jedné totality do druhé bylo vcelku překvapivé. I když co čekat po předchozím ději a co čekat od Yorgose Lanthimose. Závěr dle očekávání silný... když je vztah založen na podobání se v podivnostech. A herci? Bezesporu dokonalý, tedy dokonale chladní. Colin Farrell potom k nepoznání. 80% (27.07.2017)

Viděno poprvé na festivalu ve Varech, potom ještě v televizi, ale ani tehdy jsem se nezbavil WTF dojmu. Absolutně zbytečný, rádoby hipsterský a frikůlínský film, který dle mého je jedno velké utrpení a asi by ani neměl být nikdy raději natočen. (03.12.2018)

Humři se dožívají sta let, mají modrou krev a jsou po celý život plodní. Dřív jsem míval trochu problém s tou absencí emocí, ale teď už vím, že pro tenhle film je absolutně perfektní. Fucked up verze reality show o hledání partnerů v uzavřeném prostoru. Měl bych si Humra začít pouštět na Valentýna, abych se cítil líp ohledně toho, že jsem pořád sám. Btw: Líbí se mi, jak pokojská z hotelu tancuje v lese do elektronické hudby, hrající z jejich sluchátek. 9/10 (14.12.2018)

Lanthimos opäť s veľmi osobitou, originálnou, nepredvídateľnou a nápadmi sa hemžiacou filmárskou hračkou, ktorá časť divákov priam nadchne, iných zas autenticky znechutí. U mňa našťastie platí to prvé, režijný štýl tohto gréckeho inovátora mi plne vyhovuje (Zabitie posvätného jeleňa, čo bol môj prvý "zárez" z jeho tvorby, som si pri vcelku náhodnej návšteve kina čoby náhodný a nezasvätený divák vychutnával plnými dúškami a úprimne som nechápal, ako počas projekcie mohla v priebehu filmu kinosálu opustiť viac než polovica osadenstva publika, ktorého počet sa pritom už na začiatku dal spočítať na prstoch dvoch rúk - alebo možno čiastočne aj chápem) a vždy sa s radosťou púšťam do objavovania jeho ďalších a ďalších filmárskych počinov, ktorých žiaľ k dnešnému dňu zas až tak mnoho nie je. Ale späť k filmu, hoci som už tento raz šiel do toho pripravený a s vedomím, čo ma zhruba môže čakať, Lanthimos ma opäť šokoval (v dobrom slova zmysle). Homár mi totižto prišiel ešte ďaleko absurdnejší, grotesknejší, komickejší (svojským spôsobom) a originálnejší (či psychopatickejší?) než akýkoľvek film, čo som od neho doteraz mal možnosť vidieť. Skvelé obsadenie (palec hore aj za Johna C. Reillyho vo vedľajšej roli), vizuál, úžasná hudba (ktorá krásne dotvárala a podfarbovala celkovú atmosféru filmu), scenár a najmä tie nápady! V druhej polovici filmu síce prišiel ruka v ruke so zmenou prostredia mierny kvalitatívny pokles (ktorý mi nateraz bráni v udelení plného počtu, avšak pri opätovnom pozretí sa to môže poľahky zmeniť), nič to však nemení na tom, že i tu sa vyskytli viaceré prekvapenia a šokové momenty, ktoré vo mne dokázali intenzívne zarezonovať. Ukážková absurdná dystopia - a zároveň solídna diagnóza -, ktorá z hlavy len tak ľahko nevyšumí. 85% (30.01.2020)

"No dude, independent films are those black and white hippie movies. They're always about gay cowboys eating pudding." Tohle je přesně z toho druhu filmů, jímž se před víc jak 20 lety South Park vysmíval. (09.01.2022)

Jedna z nejlépe zobrazených dystopií jejíž pochopení je zároveň samotným příběhem filmu. Snímek jsem pozoroval s otevřenou pusou, fascinován každým dalším střípkem skládanky. Žánrově se těžko identifikuje. Geniálně vytváří absurdní komické situace, které člověka rozesmějí ve znepokojivých momentech, které k smíchu rozhodně nejsou. Nechápu, jak vůbec někdo mohl vymyslet bizarnosti, které film provází. Ač na první pohled vypadají nahodile, perfektně do sebe zapadají. V neposlední řadě musím vyzdvihnout kameru. Každý záběr je jak obraz a vtahuje diváka do děje. (03.11.2022)

Někdo single? Zn. trpím krátkozrakostí a občas krvácím z nosu :-) (05.07.2015)

Bizardná tragikomédia o vzťahoch odohrávajúca sa vo fiktívnom totalitnom svete, kde byť single je niečo nelegálne a neprirodzené a malo by sa trestať alebo vám nájsť do 45 dní životného partnera v hoteli a la gulag. A singláci ako vyddedenci schovavajúci sa v lese a bojujúci proti "roztomilým párečkúm" na nezaplatenie a to všetko na pozadí rodiacej sa lásky medzi Collinom Farellom a Rachel Weisz a priamimy humornými "zásahmi" do stereotypov dnešných ľudských vzťahov Yorgosovi Lanthimosovi (ktorý doteraz točil iba malé filmy s priateľmi) sa podarilo dať dokopy zaujímavý námet, na ktorí sa chytili tak známe mená z filmového priemyslu, že to pomaly vyráža dych, keď si odmyslíme, že hráli prakticky zadarmo, (za podobný casting by sa nehanbili ani P.W. Anderson alebo Coeni). Na konci to už síce strácalo dych a tempo, ale aj tak stále pôsobivé. Spolu s Divokými Historkami tento rok asi film, na ktorom sa bavil snáď od začiatku do konca a teším sa na opáčko.9/10. PS: Léa Seydoux si tu strihla prvotriedného záporáka, ktorého jej môže závidieť aj pán Blofeld. (15.11.2015)

Papundeklových braků už mé ctihodné oko vidělo mraky, ale že někdy uvidí i tohle, to by mě ani v tom nejbizarnějším snu nenapadlo. Dle tohoto filmu byla snaha proměnit režiséra ve vola, leč bylo pozdě. (11.01.2016)

Nemohu poprit, ze je to skvele natocene a ze to jasne klade otazku, co ze je vlastne ta laska a co je svoboda. Ale... Tak nejak mam pocit, ze filmy, ktere jsou v podstate jen alegorie se nejak prezily. Neco mi tam chybi (12.01.2016)

všichni tu hrajou jak ponocní a proč si proboha dvojice musí způsobovat nebo mít fyzické hendikepy aby se k sobě hodili? námět sice originální ale celé je to mdlé a extrémně utahané. nejspíš nedostatečné režisérské vedení, nevím, ale fakt je na všech vidět jak je to těžce nebavilo. dvě hvězdy za nápad, který je vpravdě geniální ale zpracování velice pokulhává, a uměl bych si to možná představit daleko lépe jako animovaný film a to i s avizovanou konečnou proměnou. (16.01.2016)

Tísnivý popis a svérázně pojatý způsob, jak zpodobit totalitu. Jedna z prvních informací, která se vdere na jazyk pozorující indukce jako stěžejní poslání, je, že totalita svým tlakem a sterilitou sama znemožňuje vznik tomu, co si vepsala do praporu. Nutíc k lásce a vyvolávajíc strach z neschopnosti vyhovět jejímu nepředvídatelnému kádrovacímu soudu, vhání postavy do nucené a trapností prosycené interakce v režii nevybíravého pudu sebezáchovy (takové jsou především námluvy mezi kulhajícím Johnem a ženou krvácející z nosu). Závěr, kdy slepá žena nervózně čeká u stolu na sebeoslepení Davida, jako by chtěl přivést diváka k přechodné domněnce, že David utekl, aby se vzápětí připomenulo, jak nemožná je taková představa vzhledem k to vylučujícím totalitním okolnostem. Není úniku. Totalita prostupuje i ten nejupřímněji započatý vztah, kam se vetře nevyhnutelný kalkul vzájemné závislosti. (03.04.2018)