Homár

Humr je elegantní a vtipnou odpovědí na škarolídské řeči ohledne úpadku a komercializace světové kinematografie. Alternativa stále žije a i ti, co neholdují trikovým komiksovým podívaným, si mohou přijít na své. Snímek divákovi představuje originální temně groteskní svět, který je nejspíš scénáristovou odpovědí na dnešní krizi rodiny a raketový vzestup popularity životního stylu singles. V dystopickém filmovém světě nutí systém jedince vstupovat do partnerských vztahů nekompromisním způsobem. Život v páru je vlastně jediný dovolený způsob existence. Cokoliv jiného vede buď k živoření odpadlíků v hlubokých lesích, na něž se pořádají štvanice, nebo k přeměně v jiný živočišný druh. Jakkoliv je to svým způsobem bizarní úlet a typická festivalová hříčka, na plátně to kupodivu funguje obstojně. Je to vtipné a navíc je možné říct, že trampoty filmových hrdinů mají reálný základ v lidské psychologii a partnerských vztazích. Navíc obsazení je opravdu hvězdné a pro tenhle druh filmové produkce netypické. Colin Farrell si se svým vyhořelým depresivním ňoumou pohrál o poznání úspěšněji než odtažitá Rachel Weisz. A Léa Seydoux vytvořila charakter nekompromisní velitelky guerily, která je v rámci boje proti systému ochotná dělat stejná, ne-li větší svinstva. Festivalová manýra nezadat si s hlavním proudem a utvrzovat svého diváka v tom, že vidí něco umělecky výlučného, vedla k tomu, že film není tak divácky vstřícný, jak by být mohl. Humra bych se neodvážil doporučit běžnému návštěvníkovi kina, který si chce odpočinout a vyčistit hlavu od každodenních trablů. Ale pro fanoušky klubové kinematografie je to dobrá volba. Celkový dojem: 75 %. (18.07.2016)

Podivnost nad podivnosti. Neustále mi to připomínalo Never Let Me Go namíchané s artovými Hunger Games pro hipster dospěláky. První půlhodina je převelice zajímavá a byl jsem v očekávání toho, co přijde dál. Zvlášť když jsem měl před sebou to nádherné vizuální podání (opravdu to vypadá jako skvělý příklad toho, jak za pár šupů natočit obrazově, především pak barevně působivý film). Jenže ve chvíli, kdy hlavní postava opouští hotel, se příběh noří do toporné kaskády pseudoartových scének, které se pohybují na pokraji sebeparodie. To navíc od počátku filmu podporuje absolutně nucený a nepřirozený hipster vypravěč v podání Rachel Weisz (kterou mám jinak velice rád), který se nám snaží sdělit, jak se Colin Farrell cítil při utírání zadku na záchodě. Můj vztah k filmovým vypravěčům je veskrze kladný, ale už i já jsem pochopil, že dovolit si mít ve filmu vypravěče, je velké umění a kumšt. Humr se tak u mě potácí někde na pomezí zajímavého nápaditého pokusu a trapného kýče. A nezachránila to ani Léa Seydoux, kterou si již definitivně přidávám na svůj zalaminátovaný seznam celebrit, se kterými se můžu vyspat. 6/10 (08.01.2016)

Film mě zaujal svým obsazením i námětem, a tak se mi nechtělo čekat do novinářské projekce, a film jsem si pustil v předstihu. Humr je podle mě zajímavá, promyšlená, nápaditá a sympaticky provokativní alegorie, otevřená mnohačetným interpretacím. Nad filmem lze dlouze uvažovat i po jeho zhlédnutí, například v otázce toho, jaké rysy v něm obsažené lze identifikovat i v naší společnosti. Na filmu se mi kromě bizarního děje (a svérázného humoru) velmi líbily i lokace, nádherná kamera, výborná hudba, a herecké výkony mých dvou oblíbenců - Colin Farrell i Rachel Weisz jsou oba skvělí, a obzvlášť jejich líbací scéna na gauči je fakt něco. Film to asi není pro každého a samotnému mi při jeho sledování nebylo moc do smíchu, ale čím víc se mi rozležel v hlavě, tím lepší dojem z něj mám. Yorgos Lanthimos je rozhodně velmi originální tvůrce a se zájmem od něj v budoucnu zhlédnu i další jeho filmy. (13.03.2016)

,,A jakým zvířetem chcete být, když vám to tu nevyjde?" ,,Humr." ,,A proč?" ,,Žije sto let. Celý život je potentní. A mám rád moře." Fajnová artovka pro vybrané publikum. Hlavní motto: Z louže pod okap. Podle všeho dystopická budoucnost, kdy single jsou na odstřel (obrazně i doslova). Hlavní hrdina přišel o manželku, a tak je odvezen do speciálního Hotelu. Takový Hotel pro cizince. Přetvářka se pozná, tudíž jeho vyvolená zakrátko prohlédne a rozhodne se ho zničit. Ač se Farrell jeví jako slaboch, několikrát ukáže, že se nebojí a umí jednat více než rázně. V momentě, kdy mu partnerka ukope bratra k smrti (který byl už v podobě psa), vydá se na cestu, odkud není návratu. Vyměnit však jednu společnost za jinou není až tak šťastné... Chladné a odcizené prostředí, vojenská pravidla, nelítostnost, zvrácenost. Těžko říci, zda je lepší ruka v toustovači nebo ústa rozřezaná žiletkou (a to rudý polibek bude procházkou růžovým sadem oproti rudému styku). Kruté podobenství lidské společnosti je z větší části zasazeno do úchvatných kulis divokého lesa, kde na každém kroku čeká smrt... (28.04.2017)

(50th KVIFF) Jeden ze tří nejlepších filmů, které jsem letos ve Varech viděl. Příběh z totalitního světa, kde lidé musejí být zpárováni, jinak budou proměněni ve zvíře vlastního výběru. Hrdinu Davida opustí manželka - proto je odvezen do Hotelu, kde má zhruba 45 dní na to, aby si za ni našel náhradu. Po neúspěšném pokusu o zpárování s necitelnou ženou uteče do lesů, kde se spolčí se Samotáři, kteří neuznávají pravidla párování. Vyznávají opačný extrém - trestají totiž jakékoli náznaky dvoření a lásky. Bizarní počin bizarního řeckého režiséra Lanthimose, který nás před lety překvapil svým Špičákem a zklamal Alpami. Myslím že můžu s jistotou říct, že Humr je prozatím jeho nejlepší film. Popisek sci-fi je lehce mimo - proces proměny člověka na zvíře se nijak neřeší, jedná se prostě o vyobrazení zvrácených totalitních režimů, v nichž existují nesmyslná pravidla, jejichž nedodržování se trestá nesmyslně přísnými způsoby. Lidé zde ztratili své lidství, mluví jako roboti, konají nesmyslné rituály a rozhodují se podle nesmyslných kritérií. Celý film je vyprávěn velmi odosobněně. Dění je vypravěčkou i samotnými postavami komentováno nezúčastněným, lakonickým způsobem. Zvlášť první polovina filmu, odehrávající se v Hotelu, je geniální, v ní Lanthimos využívá daný námět až na dřeň, inscenuje jednu nezapomenutelnou scénu za druhou (mimochodem, ten film je občas strašně vtipný - pokud jste naladění na podobnou vlnu). S přesunem do lesů ke skupině Samotářů film trochu zeslábne, protože kamicko-znepokojivou satiru začne prokládat i (ne tak divácky zajímavým) vývojem tajného vztahu mezi Farrellem a Weiszovou. Neznamená to ale, že by druhá polovina byla prosta výborných scén. 90 % (11.07.2015)