Réžia:
Aki KaurismäkiScenár:
Aki KaurismäkiKamera:
Timo SalminenHrajú:
Markku Peltola, Kati Outinen, Juhani Niemelä, Kaija Pakarinen, Sakari Kuosmanen, Annikki Tähti, Anneli Sauli, Elina Salo, Outi Mäenpää, Esko Nikkari (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Z vlaku vystúpi muž s cestovnou taškou. Na ceste ho prepadnú, okradnú a zbijú do bezvedomia. Vďaka dvom bezdomovcom, ktorí sa o neho postarajú, napokon prežije, ale stratí pamäť. Nevie, odkiaľ prišiel, ani kam mal namierené, dokonca si nepamätá ani svoje meno. Pomaly si začne budovať nový život, s ktorým je spokojný, keď ho zrazu dobehne jeho minulosť. (STV)
(viac)Videá (2)
Recenzie (142)
Tenhle film s dabingem podle mě hodně ztrácí. Minimalistické scény, neuvěřitelně suché a jakoby bezemoční dialogy hlavních postav a zajímavé postavičky vytváří zvláštní, ale velmi vtipný humor. První věc od Akiho, kterou jsem viděl a velmi dobré. Velmi originální scény, ve kterých začnou postavy mlčet, vy očekáváte střih a ono nic. Vychutnejte si trochu ticha... A taky se mi moc líbily písně z jukeboxu a nový repertoár kapely Armády spásy. ()
Asi najoblúbenejší a najznámejší Kaurismakiho film. Vyznačuje sa tým, čo majú na ňom jeho priaznivci radi, čiže svojbytnými postavičkami, suchým humorom a happy endom. Teda aspoň podľa toho, čo som od neho videl. Jednoduché posolstvo sa v európskom arte vidí dosť poskromne, hlavne, ak má byť pozitívne. Kaurismakimu sa darí bezkolízne prepojiť rozprávkovosť a tvrdú realitu fínskej lúzy. ()
Když jsem tenhle film viděl kdysi dávno v kině poprvé, po celou dobu mi v něm strašlivě chyběl Matti Pellonpää, protože jsem na něho byl v Kaurismäkiho filmech navyklý, a v hlavní roli jsem si tedy stále představoval jeho. Ale nikdo holt nejsme nesmrtelný... a každý jsme nahraditelný. A po třetí projekci už si zase film těžko představím bez M. Peltoly (vida - M.P. jako M.P.). Navíc Peltolův dělník opravdu vypadá jako dělník a ne jako jeho karikatura. A Pellonpää se objeví aspoň posmrtně na fotografii v baru, kterýžto moment se mi hrozně líbí. Jinak je to pořád starý dobrý Kaurismäki se svou nezaměnitelnou poetikou, kterou mám tolik rád, tzn. že příběh se odehrává v naší společnosti, ale lidé v něm žijí jako u dna společnosti třetího světa, moc toho nenamluví a s jejich emocemi je to jako se šafránem. Už postarší Kati Outinen to v uniformě Armády spásy ohromně sekne, kvartet armádních muzikantů s chic pěnicí to válí parádně, takže spokojenost veliká. ()
Kde ten Kaurismäki na to chodí ??! Hned začiatok je hustý odpal do vesmíru á la : V drevenom kostole ti i tehla jebne na hlavu !! ( poľské príslovie ) Ked budete mať splín a pocítite ťažobu sveta , pustite si toto . Bud' vám bude lepšie , alebo sa obesíte . Kedže mám rád filmy , v ktorých hrdina začína od nuly , pomaličky sa vzchopí a začína sa mu dariť , je jasné , že i táto snímka zanechala vo mne hlboký dojem , a tak jej udeľujem plný počet . Odrazu mám chuť ísť aj na tú 12ku nočnú do tej drbnutej fabriky ! U mňa jeden z top filmov vôbec! ()
Další mistrovský kousek z dílny Akiho Kaurismäkiho. Muž bez minulosti svým způsobem představuje v režisérově dosavadní tvorbě jistý posun - stopáž je delší, postavy jsou výmluvnější - přesto však stále pevně dodržuje svá "pravidla" narace a podává nám komorně laděný, přesto neuvěřitelně silný příběh muže bez paměti (perfektní Markku Peltola), jenž se v komunitě bezdomovců a ve společnosti pracovnice Armády spásy (jedinečné sólo Kati Outinen) snaží vrátit zpátky do života, který si ovšem nepamatuje. Musí tedy začít znovu! I v tomto díle můžeme nalézt Kaurismäkiho tradiční témata - periferie společnosti, chladný obraz své domoviny Finska, i ukázku lidské pospolitosti a solidarity, stejně jako zrůdnosti. Z mého pohledu se jedná o mimořádně krásný film. Normálně by to bylo za krásné čtyři hvězdy. Ale za mile nenápadnou vzpomínku na Kaurismäkiho dvorního herce Matti Pellonpää si Muž bez minulosti zaslouží o půl bodu navíc. ()
Galéria (41)
Fotka © Sony Pictures Classics
Zaujímavosti (3)
- Na fotoportrétu, kterého je možné všimnout si na stěně během scény v baru, je Matti Pellonpää, který hrál v několika Kaurismakyho filmech, než v roce 1995 náhle zemřel. (oje)
- Film získal v roce 2002 Velkou cenu poroty v Cannes. (Terva)
- Stejnojmennou divadelní adaptaci scénáře uvádělo od roku 2010 Dejvické divadlo v režii Miroslava Krobota. (skudiblik)
Reklama