Proces Jany z Arcu
Procès de Jeanne d'Arc
The Trial of Joan of Arc
Obsahy(2)
Francie patnáctého století. Dospívající venkovská dívka Jana z Arku tvrdí, že dokáže komunikovat s Bohem, a jeho jménem vede francouzskou výpravu proti anglickým vojskům. Záhy je zajata a postavena před soud kvůli obvinění z kacířství. Během celého procesu biskup Cauchon na dívku neúnavně naléhá, aby přiznala, že o vzkazech od vyšší moci lhala. Jana však zůstává věrná svým ideálům, i když se hrozba brutální veřejné popravy pomalu stává skutečností. Režisér Robert Bresson vychází z oficiálních zápisů ze skutečného soudního procesu a vytváří osobitou adaptaci života a utrpení Jany z Arku, která ukazuje její zranitelnost i houževnatou víru. (Cinemax)
(viac)Videá (1)
Recenzie (41)
S Johankou mám jeden problém, čo sa nutne prejavuje pri každej adaptácii jej života/slávneho procesu a aj pri mojich hodnoteniach. Ona totiž tvrdí, že počúva Boha a niekoľko jeho poddaných/anjelov sa s ňou rozpráva. Inými slovami asi nebola mentálne v poriadku ani ona, nielen cirkev. Zaujímala by ma aktualizácia tohto procesu v roku 1962, či sa snažil Bresson zrkadliť aj niečo z francúzskej spoločenskej atmosféry doby 60. rokov, prípadne nejakej cirkevnej šlamastiky, alebo ho zaujímala iba samotná Johanka. Sám to odčítať schopný nie som. ()
70% Čtvrtá hvězdička je spíše ze sympatií k Janě z Arcu jako takové, než za film... i když to na jedné straně byla fanatická pobožná mrcha, na straně druhé to byla taky žena, která šla za svým cílem a věřila mu natolik, že za něj byla ochotna položit i život. To na konci nejsou výstřely, ale bubnování... ()
Robert Bresson sa vôbec netají, že čerpal striktne z historických análov, pravdou je, že to zobral "doslovne" a tým sa vytratil jeho umelecký vklad. Minimalisticky natočený súdny proces je určite zaujímavý, myšlienka postaviť sa zmanipulovanému súdu hodnoverná. Film bežal v našich kinách v roku 1963. ()
Charakterově je Proces Jany z Arcu podobný Dreyerovu Utrpení panny orelánské (frontální záběry na tváře apod.), ale důraz je zaměřen na trochu jinou sortu znaků. Pro Dreyera byl důležitý spirituální rozměr Johančina utrpení, zatímco pro Bressona je podstatný skutečný historický rozměr procesu, ať politický či osobní (argumentace mladé dívky s největšími pařížskými teology), což také značí, že jde o snímek zahlcený dialogy, které se pokoušejí reprodukovat skutečně vynesená slova, zaznamenaná v soudních zápisech. Formálně je to velmi, skoro až nebressonovsky prosté, ať výpravou, kamerou či střihem (typicky záběr x protizáběr). ()
Ako už tretí snímok počas tohto letného, opojného víkendu od Roberta Bressona som si uvážene vybral Pannu Orleánsku (originálny názov: Procès de Jeanne d'Arc), s ktorou filmári už odjakživa koketujú, skrátka, venujú sa jej, ale ešte to nikdy neurobili takýmto spôsobom, ako práve teraz, ak ešte nepočítam nemý film-Utrpenie panny Orleánskej (r.-1928), v ktorom naprosto dominujú : Režisér - Carl Theodor Dreyer, Kameraman - Rudolph Maté, a čo by to bolo nakoniec bez Márie Falconetti...? Bressonovi namiesto 82. minút stačí ešte o dvadsať menej, keď nakrúca rovnako zaujímavo, ak nie trochu zaujímavejšie. Florence Delay je taktiež strhujúca, že sa intenzívne stotožňuje so svojím reálnym predobrazom + samotný filmový prístup vám dáva normálne zabudnúť, že sledujete film. Akoby ste sa len mlčky prizerali na rekonštrukciu procesu, ktorý bol už dávno rozhodnutý... ()
Galéria (29)
Zaujímavosti (3)
- Predstaviteľka hlavnej role Florence Delay (v titulkoch uvedená pod matkiným rodným priezviskom Carrez) je od roku 2000 členkou prestížneho klubu tzv. "les immortels" - nesmrteľných v slávnej Académie française. Tento akademický klub má tradične 40 členov, ktorí sú volení doživotne. (d-fens)
Reklama