Proces Jany z Arcu

Proces se sv. Janou z Arku je podán dle skutečných protokolů jako duchovní bitva s rychlým střídáním strohých pasáží výslechu. Děj začíná až v době, kdy je devatenáctiletá Jana (v podání 21leté Florence Delay) několik měsíců vězněna na hradě v Rouenu. Soudu předsedá anglofilský biskup Pierre Couchon. Klasické mistrovské dílo Roberta Bressona, jeden ze zásadních spirituálních filmů, jenž je vypjatým dramatem a zároveň historickým dokladem (Jana z Arku byla beatifikována až roku 1909 a svatořečena roku 1920!). (17.02.2013)

minimalistický film Roberta Bressona, prostý, krátký - zaměřuje se pouze a jen na samotný proces a odsouzení Johanky z Arku - vše je strohé a do velké míry autenticky působící až vyvstává otázka pro jaké účely vlastně film vznikl. co se mi líbilo - narozdíl od podobně laděných filmů (Kladivo na čarodějnice) jsem neměl pocit vzteku a bezmoci z páchaného bezpráví - cítil jsem spíš jen smutek nad tím že musí zemřít téměř svatá čistá bytost... každopádně ta hodina na mě zapůsobila hodně, dobrá práce - 8/10 (13.03.2007)

Zvláštní film, ale jinak velice dobrý a to prosím obsazený převážně neherci. Hlavní roli zde vytvořila Florence Delay, nikdy jsem o ni neslyšel, ale byla to role pěkná a veskrze podala více než jen přesvědčivý výkon. Vůbec film se opíral o tenkrát skutečné hodnověrné a původní spisy a rekonstruoval nám tak den po dni celé ty události na sklonku jejího života, někdy kolem roku 1431. Snímek se sice odehrává po většinu svého děje v soudní síni, v jakoby takovém divadelním přepisu a aranžmá ale i tak to na kvalitě filmu nijak neubírá. Konečná exekuce kdy je Jana vedena na hranici, kterou posléze zapalují dva vykonavatelé procesu, mě ale docela zklamala. Zdálo se mi to nějak oproti předchozímu jinak až do teď vynikajícímu ději, jednak ošizené a za druhé to mělo i ubrané na akčnosti. Ale tam spíš asi šlo o ten samotný proces, na kterém režisér pěl zřejmě nejvíc..? Film však pro mě končí dalším nepochopením, a to sice nepochopitelnými a neviditelnými zvuky jakoby v podobě nějakých výstřelů..Co to mělo znamenat fakt nevím..? Určitě se ale jedná o dobrý a vhodný doplněk, jak k výuce z teorie dějin historie, tak i ke klasické verzi z roku 1928 od zatím asi nepřekonané Dreyerovi verze. Ono jich bylo sice několik, řekl bych že přímo desítky, ale tyto dvě kritika, právě veskrze označuje za nejvydařenější, a nejvěrohodnější alespoň co se týče předlohy. Jedná se v pořadí už o třetí film co jsem od tohoto režiséra zatím viděl, a musím říct že o "zatím" prozatím i nejlepší, stále mě něčím novým překvapuje. (01.02.2007)

Určitě zajimavý a zvláštní film, který určitě dokáže zaujmout jistou skupinu diváků. Ovšem nic moc pro mě, protože se celý film odehrával v soudním líčení, které bylo ztvárněno podle autentických zápisů - takže trošku nuda. Za překvapivě dobré neherecké obsazení a závěr dávám 40%. Viděno v kině na 40. LFŠ. (30.07.2014)

Neestetické, herecky mdlé, suché přetlumočení dějinných záznamů (jen si nejsem jistá, nakolik je historicky přesné, že Jana byla xmenovská superhrdinka, která své schopnosti čerpala z neporušeného hymenu). O nějaké studii niterních duševních pochodů nemůže být v téhle neosobní kamerové zkoušce ani řeč. Pozoruhodné je, nakolik je film zcizující pro kohokoli, kdo neovládá francouzštinu, neb kulometná rychlost dialogů zabraňuje vnímat cokoli jiného než titulky, které i přes údajnou jazykovou krásu originálu samozřejmě musejí být zhuštěny na naprosté, omezeně estetické minimum. A já bych tady samozřejmě mohla donekonečna básnit o tom, jak i Bessonova hysterická Johanka nabízí mnohem radikálnější a hlubší vhled do hlavy postavy nebo jak Dreyerovo Utrpení panny Orleánské netrpí žádným ze zmíněných problémů, ale proč se namáhat, když můžu prostě ocitovat pana Plinketta a konstatovat, že since I love the movie so much I fuck it. (31.07.2014)